Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří HÁJEK

* 17. 7. 1919, Pacov 
† 13. 10. 1994, Praha 
 
Literární a divadelní kritik a historik
 Narodil se v rodině majitele truhlářství. Obecnou školu navštěvoval v rodišti, reálné gymnázium vychodil v Pelhřimově a v Praze-Libni, kde v roce 1938 maturoval. Pauperizace rodiny po otcově předčasné smrti v roce 1933, sociální zkušenost z libeňského proletářského prostředí, raná spolupráce s levicovým studentským hnutím Mladá kultura ve třicátých letech a diskriminační uvěznění na počátku války podmínily jeho celoživotní chápání života a světa a komunistickou světonázorovou orientaci. V roce 1937 vstoupil do KSČ. Od podzimu 1938 do uzavření vysokých škol studoval na FF UK češtinu a francouzštinu. V souvislosti se 17. listopadem 1939 byl zatčen a do dubna 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po návratu byl až do května 1945 zaměstnán v Okresní nemocenské pojišťovně v Praze. Současně působil v ilegálních, komunisticky zaměřených odbojových organizacích Pochodeň a Předvoj a v říjnu 1944 se stal členem 4. ilegálního ÚV KSČ. Po roce 1945 dokončoval vysokoškolská studia (čeština a historie); absolvoval roku 1949 (PhDr. 1950 prací Národní umělkyně Marie Majerová, CSc. 1978 prací Principy, metody a problémy současné literární kritiky, DrSc. 1985 za práci Marie Majerová aneb Román a doba). Při studiu byl zároveň v letech 1945–1948 redaktorem Rudého práva a Tvorby. V období 1948–1951 působil ve vedení dramaturgie Československého státního filmu, odkud byl v roce 1951 z politických důvodů propuštěn a až do roku 1953 se živil jako literát na volné noze. Poté byl v letech 1953–1959 postupně vedoucím redaktorem a šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta (kde v období 1955–1968 redigoval edici Květy poezie) a od roku 1959 do ledna 1968 šéfredaktorem měsíčníku Plamen. V letech 1968–1969 krátce vedl redakci beletrie v nakladatelství Svoboda a od roku 1969 řídil obnovený týdeník Tvorba, odkud byl v roce 1976 nucen odejít. V roce 1977 byl jmenován profesorem na katedře dějin umění a estetiky FF UK a externě zde přednášel i v letech 1982–1984, kdy již působil jako vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Do důchodu odešel v roce 1990. – Manželka Magda Hájková (roz. Stejskalová, 1930–1999) byla nakladatelskou redaktorkou a literární recenzentkou, syn Petr Hájek (*1951) je publicista, prozaik; v letech 2003–2013 působil v Kanceláři prezidenta republiky.
 Publikoval od roku 1934 v Mladé kultuře, do konce třicátých let přispíval verši a kulturními články do Studentského časopisu, v posledních letech války literárními a divadelními kritikami do Lidových novin a politickými články do ilegálního Rudého práva. V poválečném období postupně publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Kytici, Divadelním zápisníku, Novém životě, Literárních novinách, Kulturní tvorbě, Plameni, Divadle, Divadelních novinách, Tvorbě (Kmeni), Scéně, Dikobrazu, Nové mysli, Literárním měsíčníku, a zejména v šedesátých letech i v zahraničních časopisech Voprosy literatury, Novyj mir (obojí Moskva), Sinn und Form (Berlín), Életes irodalom (Budapešť), Kürbiskern (Mnichov), L’Europa letteraria (Řím) a Démo-cratie nouvelle (Paříž). Po roce 1989 přispíval do Rudého práva a Haló novin. Svými pracemi (i básnickými) se podílel na několika sbornících a kolektivních publikacích. V období svých tvůrčích počátků používal pseudonymu Jiří Buřič, v sedmdesátých a osmdesátých letech pseudonymu Nemicus, u kratších příspěvků a glos dlouhodobě užíval šifer JH, J. H., jhk, hk a jih.
 Na počátku padesátých let vydal reportáže ze Sovětského svazu (Srdce světa), v sedmdesátých letech autobiografické vzpomínky dokumentující jeho raný osobní a světonázorový vývoj (Už jdem po ulici) a také výběr z celoživotní básnické tvorby (Co včera říkali jsme... ). Dlouhodobě se však věnoval především literární a divadelní kritice, historii a kulturněpolitické publicistice.
Jeho činnost kritická je soustředěna do několika knižních souborů (Literatura a život, Čas dramatu, Lidská situace, Letorosty aj.). Hájek se v ní orientoval na literaturu českou, slovenskou, sovětskou a německou (se zvláštním zaujetím psal např. o Bertoltu Brechtovi), a to nejen na prózu a poezii, ale i na drama, často interpretované rovněž z hlediska jevištního provedení. Psal nejen recenze, kritické stati, portréty spisovatelských osobností, přehledové úvahy či problémové studie, ale i ironizující glosy, a zejména útočné, osobně vyhrocované polemiky. Ačkoliv v obecné rovině často kladl na literaturu požadavky umělecké, ve své vlastní kritické praxi se soustřeďoval povětšinou k tematické a konfliktní osnově literárního díla či k mentalitě jeho postav, přičemž preferoval tradičnější literární i divadelní formy. V celku pak posuzoval dílo především prizmatem předpokládaných potřeb a cílů socialistické společnosti. V jeho ideologických nárocích a postojích se přitom vždy obráželo názorové klima doby a její dogmatické anebo liberalizující tendence. Vedle řady doslovů a předmluv byly nedílnou součástí Hájkovy kritické činnosti i referáty, s nimiž jako funkcionář Svazu československých spisovatelů vystupoval na nejrůznějších konferencích a v nichž zvlášť projevoval svůj direktivní přístup k oblasti kultury. Proměny dobového klimatu věrně odrážela také Hájkova celoživotně pěstovaná kulturněpolitická publicistika (např. soubor statí Mýtus a realita ledna 1968, v nichž je ostře posouzen kulturní, společenský a politický vývoj po lednu 1968).
Z marxisticky normativní představy společnosti a socialisticky zaměřené literatury vyrůstají i Hájkovy práce literárněhistorické. Se zjevným aktualizačním záměrem se zabýval českou realistickou tvorbou 19. a zejména 20. století (Boje o realismus) a jednotlivými osobnostmi s realismem souvisejícími (Josef Kajetán Tyl, Václav Šolc, Jarmila Glazarová, Géza Včelička, Karel Nový, T. Svatopluk). Vytrvale se vracel k dílu a osobnosti Marie Majerové: svým postupně se prohlubujícím poznatkům dal definitivní znění v monografii Marie Majerová aneb Román a doba. Převážně polemický charakter má kniha Jaroslav Hašek, pokus o monografický portrét spisovatele. Literárněhistorickou a kritickou činnost Hájek provázel marxisticky sebevědomými, leč vágně teoretizujícími úvahami o obecnějších problémech socialistické tvorby umělecké (K teorii socialistického umění) i kritické (Hovory o kritice, Teorie umělecké kritiky).

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Generace na rozhraní (soubor článků, 1946); Josef Kajetán Tyl, básník revolučního roku 1848 (brožura, 1950); Srdce světa (RpRp 1950); Václav Šolc – pěvec probuzení českého pracujícího lidu (brožura, 1951); Národní umělkyně Marie Majerová: K tradicím české socialistické prózy (monografie, 1952); Marie Majerová – básnířka českého lidu (brožura, 1952); Tylova Tvrdohlavá žena, bojová hra revolučních let 1848–1849 (brožura, 1954); Jak pracovat s uměleckou literaturou (osvětově instruktážní text, 1954); Literatura a život (soubor článků a kritik, 1955); Čas dramatu (soubor článků a kritik, 1957); Problémy a výhledy dnešní prózy (přehledový referát, 1957); Osudy a cíle (soubor článků a kritik, 1961); Marie Majerová aneb Román a doba (monografie, 1962; přeprac. a rozšíř. 1982); Lidská situace (soubor článků a kritik, 1966); Mýtus a realita ledna 1968 (kulturněpolitické stati, 1970); Konfrontace (soubor článků a kritik, 1972); Letorosty (soubor portrétních článků a kritik, 1974); Už jdem po ulici (vzpomínky, 1976); Hovory o kritice (populárněvědné úvahy, 1978); Boje o realismus (studie, 1979); Co včera říkali jsme... (BB 1979); Různočtení (soubor článků a kritik, 1982); Jaroslav Hašek (monografie s ukázkami z díla, 1983); K teorii socialistického umění (soubor článků a statí, 1984); Teorie umělecké kritiky (učebnice, 1986); Divadlo na rozhraní (soubor článků a kritik, 1989); Za pravdu života (soubor článků, 1989).
Překlady: F. Hölderlin: Torzo odkazu (výbor 1944, s F. Vrbou); F. Schiller: Loupežníci (1955, dopl. a upr. překlad O. Fischera); E. von Däniken: Zpět ke hvězdám (1992) + Kosmické lety ve starověku: Po stopách všemocných (1994); J. Goebbels: Deníky 1938 (1992); Hitlerův Mein Kampf: Z bible německého nacionálního socialismu s komentářem Jiřího Hájka (výbor z díla, 1993, též ed.).
Příspěvky ve sbornících: Chvála slova (1940); Poezie za mřížemi (1946); Spisovatelé Antonínu Zápotockému (1958); Antonínu Sovovi – kytka polního kvítí z Pacova (1958); Pro a proti. Kritická ročenka ’61, ’62, ’63 (1962, 1963, 1964); Franz Kafka (liblická konference, 1963); Zdeněk Nejedlý (1980); Strana a literatura (1981); Vědecký odkaz Otakara Zicha (1981); Estetika socialistickej spoločnosti (Bratislava 1982); Literatur der ČSSR 1945–1980 (Berlin 1985).
Uspořádal, vydal a redigoval: M. Majerová: Buď práci mír (výbor pro děti, 1950); J. K. Tyl: Strakonický dudák (1950) + Chudý kejklíř aneb Noční navštívení (1956); L. Suchý: Výbor z dramatického díla (1953); Rozlet (almanachy 1954, 1955; spolu s dalšími); Souvislosti a perspektivy prózy (1963, s F. Benhartem); E. F. Burian: Trosečníci z Cap Arcony (lit. úprava nedokončeného románu, 1965); Deset básní z Února (1968); M. Majerová: Povídky o lásce (výbor, 1974); V. Školaudy: Otevřený plamen (výbor, 1980); J. Frejka: Režie jako projev průbojného ducha (výbor 1980); F. X. Šalda: O věcech divadelních (výbor statí o dramatu a divadle, 1987); Divadlo nové doby: 1945–1948 (1990); spisy: F. Schiller: Spisy (1956–1963, 3 sv.).

LITERATURA

Studie a články: V. Karfík: Nepřetržitost boje, Orientace 1966, č. 1 (ke kritické metodě J. H.); V. Just: Grossmanův „Antiúnor“ 1958, DivN 2005, č. 11; A. Merenus: Direktivně řízená kultura aneb Stranickost v kritice Jiřího Hájka, Pulsy 2015, č. 3; T. Šnellerová: „Poctiví autoři“ a „odpadlíci“ aneb Strategie vylučování v normalizační kulturní publicistice, Studia et Documenta Slavica 2017, č. 2.
Recenze: Generace na rozhraní: Zd.R. (= Z. Rotrekl), Akord 1945/1946, s. 390; J. Janů, Svobodné noviny 18. 5. 1946; K. (= J. Kohlík), Svobodné noviny 16. 6. 1946; J. Grossman, My 46, č. 28; J. Lang, RP 20. 8. 1946; jp (= J. Poch), Česká osvěta 1946, č. 5/6; J. Morák, MF 30. 5. 1946; G. (= F. Götz), Národní osvobození 14. 4. 1946; vbk (=V. Běhounek), Práce 11. 8. 1946 * Josef Kajetán Tyl: D. Jeřábek, Listy filologické 1951, č. 1; R. Havel, Slovo a slovesnost 1951/1952, č. 2 * Václav Šolc...: B. Wirthová, LidN 21. 10. 1951; fSt (= F. Stuchlý), LD 21. 6. 1951; E. Blumauer, Český jazyk 1951/1952, č. 2 * Národní umělkyně Marie Majerová: V. Běhounek, LitN 1953, č. 1 * Literatura a život: K. Hrách, Květen 1955/1956, č. 6; ab (= V. Vrabec), SvSl 19. 1. 1956; A. Mráz, Slovenská literatúra 1956, č. 3; Led (= J. Lederer), ZN 1. 3. 1956; J. Hrabák, Věda a život 1956, č. 3; diskuse in LitN 1956, č. 6 * Čas dramatu: J. Lederer, VP 10. 12. 1957; S. Machonin, LitN 1957, č. 50; J. Vostrý, Květen 1957/1958, č. 7; J. Kopecký, DivN 1957/1958, č. 11 + č. 15; V. Dostál, Kultura 1958, č. 5; J. Cigánek, Divadlo 1958, č. 2 * Problémy a výhledy dnešní prózy: J. Vohryzek, Květen 1957/1958, č. 6; B. Truhlář, Slovenská literatúra 1958, č. 3; V. Dostál, Kultura 1958, č. 5; A. Haman, ČL 1958, č. 1; A. Jelínek, LitN 1958, č. 9; M. Suchomel, Věda a život 1958, č. 4 * Osudy a cíle: M. Jungmann, LitN 1962, č. 24; B. Truhlář, Slovenská literatúra 1962, č. 3; bt (= J. Šubrt), LD 5. 1. 1962; J. Špitzer, Plamen 1962, č. 6; V. Šašek, Práce 3. 6. 1962, H. Hrzalová, ČL 1962, č. 2; J. Hrabák, HD 1962, č. 4 * Marie Majerová aneb Román a doba: E. Strohsová, LitN 1963, č. 12; bt (= J. Šubrt), LD 7. 2. 1963; J. Polák, ČK 1963, č. 8; Z. Kožmín, Plamen 1963, č. 2; D. Jeřábek, RP 13. 3. 1963; Š. Vlašín, Tvorba 1974, č. 15; L. Soldán, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 33; Z. Heřman, ZM 1982, č. 9; A. Hájková, Rovnost 5. 8. 1982 * Lidská situace: M. Kundera, LitN 1967, č. 22; Š. Vlašín, RP 24. 2. 1967; P. Števeček, Plamen 1967, č. 5; F. Buriánek, Impuls 1967, č. 6; J. Lopatka, Křesťanská revue 1968, č. 4 * Konfrontace: V. Vodák, LD 3. 2. 1973; Š. Vlašín, Tvorba 1973, č. 11 + ČL 1973, č. 5; I. Kusý, Tvorba 1973, č. 40, příl. LUK č. 10 + Romboid 1973, č. 7; J. Klapuch, Nová svoboda 21. 2. 1973; Z. Heřman, MF 23. 1. 1973; M. Borský, Práce 24. 1. 1973, J. Bílek, Český jazyk a literatura 1973, č. 10 * Letorosty: V. Vrabec, SvSl 29. 11. 1974; V. Kubín, NK 1974, č. 48; B. Truhlář, Slovenská literatúra 1975, č. 5; J. Sekera, Tvorba 1975, č. 26; J. Polák, RP 27. 5. 1975; J. Pavelka, Rovnost 28. 1. 1975; L. Hrušková, VP 7. 1. 1975; rsk (= M. Borský), Práce 14. 5. 1975; Š. Vlašín, ČL 1976, č. 1 * Už jdem po ulici: V. Novotný, ZN 26. 6. 1976; F. Moravová, Práce 28. 7. 1976; J. Kliment, RP 24. 6. 1977; J. Škvorecký, Listy (Řím) 1977, č. 5, též in J. Š., Podivný pán z Providence a jiné eseje (1999); M. D. (= M. Danela), Svědectví (Paříž), 1977/1978, č. 53; iz (= I. Zítková), MF 31. 3. 1977, příl. Víkend MF, č. 13; L. Pecháček, ČČH 1979, č. 6; F. Korselt, Socialistická škola 1980, č. 3 * Hovory o kritice: L. Soldán, Rovnost 12. 12. 1978; V. Vodák, LD 7. 2. 1979; J. Svoboda, Estetika 1979, č. 4; D. Sedlická, MF 20. 2. 1979; n- (= Z. Heřman), ZM 1979, č. 5; M. Mravcová, ČL 1980, č. 1 * Boje o realismus: Š. Vlašín, Tvorba 1979, č. 49; J. Špičák, SvSl 18. 10. 1979; E. Šimůnková, O knihách a autorech 1979, léto/podzim; J. Poláček, Rovnost 22. 11. 1979; J. Nejedlá, Tvorba 1979, č. 6; H. Hrzalová, RP 5. 10. 1979; Z. Heřman, MF 25. 8. 1979 * Co včera říkali jsme: Š. Vlašín, Rovnost 1. 4. 1980; J. Navrátil, NK 1980, č. 12; I. Jurečková, Výtvarná kultura 1980, č. 1* Různočtení: L. Vacina, Pochodeň 7. 4. 1983; Š. Vlašín, ČL 1984, č. 2; B. Truhlář, Slovenská literatúra 1984, č. 6; J. Hrabák, LM 1984, č. 7 * Jaroslav Hašek: J. Špičák, NK 1983, č. 20 + SvSl 12. 5. 1983; L. Soldán, Rovnost 29. 9. 1983; J. Bílek, Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 1983, č. 3; B. Svozil, LM 1984, č. 10; I. Bernštejnová, Voprosy literatury (Moskva) 1984, č. 5 * K teorii socialistického umění: L. Soldán, Rovnost 25. 9. 1984 * Teorie umělecké kritiky: J. Semela, NK 1986, č. 27; R. Chmel, RP 24. 9. 1986; ptl. (= M. Červenka), O divadle (smz.) 1987, č. 2, též in ČL 1990, č. 3; M. Klivar, Estetická výchova 1987/1988, č. 2 * Divadlo na rozhraní: M. Hrabák, SvSl 14. 7. 1989; V. Hnízdo, Scéna 1989, č. 17 * Za pravdu života: J. Lopatka, LitN 1990, č. 28; V. Píša, RP 30. 3. 1990; J. Lopatka, LitN 1990, č. 28 * Hitlerův Mein Kampf (ed.): E. Goldstücker, LitN 1994, č. 24; J. Rychetský, Český deník 28. 3. 1994; M. Pražák, Plzeňský deník 25. 6. 1994; J. Nedoma, Naše pravda 1994, č. 18, příl. Pecka.
Rozhovory: H. Voců, RP 1. 11. 1967; D. Kupsová, ZN 17. 11. 1973; M. Somogyi, Tvorba 1976, č. 3.
K životním jubileím: J. Nejedlá, Tvorba 1979, č. 28 + Novinář, č. 7/8; mvl (= M. Veselá), Práce 13. 7. 1979; kt (= V. Kotyk), LD 17. 7. 1979; V. Procházka, Scéna 1984, č. 12/13; V. Procházka, RP 17. 7. 1989; J. Svoboda, Estetika 1989, č. 4; bj (= B. Jirásek), Pravda 19. 7. 1989; V. Forst, Kmen 1989, č. 28; F. Buriánek, LM 1989, č. 6; V. Hrouda, Haló noviny 23. 3. 1995; H. Hrzalová, Haló noviny 16. 7. 1999; M. Prošek, Haló noviny 23. 8. 2017, příl. LUK; V. Beranová, Haló noviny 3. 10. 2018, příl. LUK; K. Sýs, Haló noviny 14. 8. 2019, příl. LUK.
Nekrology: jch (= J. Chuchma), MFD 14. 10. 1994; M. Jungmann, LitN 1994, č. 43; F. Cinger, RP 20. 10. 1994; Nepodepsáno, Rovnost 19. 10. 1994; (ha), Naše pravda 1994, č. 40.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu
Autor hesla: Bohumil Svozil (1994)
Aktualizace hesla: 30. 12. 2019 (eb)
Aktualizace bibliografie: 30. 12. 2019 (eb)
 
zpět na hlavní stranu