Slovník české literatury po roce 1945
Karel NOVÝ
* 8. 12. 1890, Benešov (u Prahy)
† 23. 11. 1980, Praha
Prozaik,, publicista
Původním jménem Karel Novák. Tchán spisovatele Bohuslava Březovského. Jeho otec byl pekařem. Studia na gymnáziu v Benešově (jeho spolužákem zde byl
Vladislav Vančura) Nový nedokončil. Od 1908 prošel několika krátkodobými zaměstnáními, teprve 1912 se uchytil jako lokálkář v Českém slově. První světovou válku strávil většinou ve vojenských nemocnicích a předstíral chorobu. Na konci války spolupracoval s Vídeňským deníkem. Po vyhlášení republiky se vrátil do redakce Českého slova (1922–23 do listu dopisoval z cest po Polsku, Německu a Francii). Sympatizoval s mladými národními socialisty: od poloviny 1918 přispíval do jejich časopisu Maják a 1918–21 redigoval Mladé proudy. S
Bohuslavem Vrbenským (po jeho vyloučení z národně socialistické strany) zakládal časopis Socialista (1923). Také v pozdějších letech byl častým účastníkem levicových politických a uměleckých aktivit (členství ve výboru solidarity se stávkujícími, v uměleckém sdružení Blok, za okupace v levicovém odboji). 1924–38 spolupracoval s deníkem Národní osvobození a zároveň byl redaktorem obrázkového týdeníku Domov a svět (1927–32) a měsíčníku
Panoráma vydávaného nakladatelstvím
Družstevní práce (1937–40). Za druhé světové války žil bez stálého zaměstnání, 1944 byl zatčen a internován v pracovním táboře Klecina (Klettendorf) ve Slezsku poblíž Vratislavi. 1945 byl jmenován šéfredaktorem Svobodného slova, ale funkce se ze zdravotních důvodů brzy vzdal. Poté byl redaktorem deníků Svobodné Československo a Práce a redigoval literární časopis
Doba (1945–46). 1952–55 byl šéfredaktorem
Státního nakladatelství dětské knihy. Od 1956 působil jako spisovatel z povolání.
Přispíval do novin a časopisů: Besedy času (1908 debut), Mladé proudy, Zádruha, Osvěta, České slovo, Zvon, Český svět, Zlatá Praha, Národní obzor, Světozor, Vídeňský deník, Lidové noviny, Právo lidu, Besedy lidu, Červen, Socialista, Národní osvobození (1924 zde na pokračování román Městečko Raňkov, 1929 román Modrý vůz), Pramen, Ranní noviny, Rozpravy Aventina, Trn, Rudé právo, Čin, Host, Literární rozhledy, Domov a svět,
Panoráma, Literární noviny,
Literární noviny, Tvorba, A–Zet (1931 zde na pokrač. román Peníze), Levá fronta, Listy pro umění a kritiku, Magazín Družstevní práce, Středisko, U Blok, Čteme,
Doba, Svobodné slovo, Svobodné Československo,
Kulturní politika, Práce, Svět v obrazech, Mladá fronta,
Nový život, Obrana lidu, Lidová demokracie, Květy, Květen,
Kultura,
Plamen, Hlas revoluce aj. Je autorem rozhlasové hry Velký Samo (1931). Podílel se na scénáři filmu Marijka nevěrnice (1934, r. Vladislav Vančura, sc. +
Ivan Olbracht). Byl autorem doslovů a předmluv k dílům
Vladislava Vančury, Ivana Olbrachta, Jaromíra Johna aj. Próza Chceme žít byla zdramatizována pro divadlo
D 34 (prem., 1934, s
E. F. Burianem) a byl podle ní natočen i stejnojmenný film (1949, r.
E. F. Burian, sc. E. F. Burian a Bohuslav Březovský). Užíval pseudonymů Alexandr Špaček (jako autor námětu k filmu režiséra M. J. Krňanského Žíznivé mládí, 1943), Carlo Novo, C. Novo, Karnov a šifer K. N., Kr, kn, Kn., -kn, N-ý, -vý, -ý.
Nového dílo nese trvalé stopy literární atmosféry počátku 20. století (šrámkovský impresionismus a vitalismus, tulácké motivy upomínající na
Karla Tomana, Ivana Olbrachta a Maxima Gorkého, protirakouské a antimilitaristické smýšlení generace anarchistických buřičů). Zpočátku Nový vystupoval jako novinář, autor fejetonů a črt vykazujících zjitřený sociální zájem i smysl pro proměnlivost přírodního dění a prchavost lidských pocitů; postupně se však jeho dominantním výrazovým prostředkem stal román. V prvních románech z prostředí maloměstského (Městečko Raňkov) a vesnického (Samota Křešín) navázal na tradici starší kronikářské realistické prózy, vypravěčské postupy však dynamizoval přírodním a pocitovým lyrismem. Neiluzivní vidění života venkovské chudiny na rodném Benešovsku se u něj prolínalo s autobiografismem v pojetí hlavních hrdinů. Vesměs jsou jimi mladí lidé prudkých citů, jejichž vůle je podlomena nerovnoprávným společenským postavením, slepou mašinérií války a sociálně neuspokojivými poválečnými poměry (Srdce ve vichru, Tváří v tvář, Modrý vůz). Morální a psychologické důsledky bídy a sociálních handicapů zůstávaly ve středu autorovy pozornosti i v době, kdy se jeho záběr společenské reality rozšiřoval o pražskou periferii a jevy s ní spojené – nezaměstnanost (Chceme žít), kriminalitu (Peníze), rozpad rodinných svazků (Na rozcestí). Od poloviny 30. let se v Nového textech stále výrazněji uplatňovaly politické argumenty a ideové diskuse a zároveň s tím se dále uvolňovala románová stavba (Atentát, Třetí větev). V době ohrožení republiky a za okupace nacházel Nový – stejně jako jeho přítel a do značné míry i spisovatelský vzor
Vladislav Vančura – jistotu a povzbuzení v minulosti a v kultivaci tvárných možností češtiny (Rytíři a lapkové), ale i v přímém vlasteneckém apelu spojeném s oslavou rodinné a rodové soudržnosti (Za hlasem domova) a ve věčném koloběhu přírodního dění (Rybaříci na Modré zátoce, Potulný lovec). Pojetím české historie, mytizací husitství a selských bouří navazoval na
Aloise Jiráska a později se včlenil do poúnorové kulturní a historické koncepce tak, jak ji kanonizoval
Zdeněk Nejedlý (Česká bouře, Nehasnoucí ohně). Po 1945 podroboval svá starší díla často i několikeré textové revizi, při níž je jazykově modernizoval, ale hlavně posiloval jejich ideové vyznění ve smyslu postulátů socialistického realismu (rozšiřování přímých autorských komentářů, ideové „vyspělosti“ hrdinů apod.). Zároveň sestavoval starší, přepracované i nově vznikající drobné prózy a fejetony do celků s převažujícím tónem lyrického vyznání (Světlo ve stromech, Čas, který zpívá), generačního svědectví (Zaváté stopy) či útočné protikapitalistické publicistiky (Zahořklé úsměvy). Rekapitulací i syntézou základních myšlenkových okruhů Nového díla je román Plamen a vítr, kronikářský obraz českého maloměsta na přelomu 19. a 20. století s ústředními motivy lásky, mladistvého vzdoru vůči šosáctví i věčně se obnovujících sil života.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Cesta životem (PP, FF 1919); Karel Půlpán, jeho život a dílo (E 1920); Pod svícnem (FF 1922); Městečko Raňkov (R 1927); Samota Křešín (R 1927, 1. díl trilogie Železný kruh); Tuláci a jiní (PP 1928, zčásti převzato ze souboru Cesta životem); Modrý vůz (R 1930); Srdce ve vichru (R 1930, od 1936 s tit. Ve vichru, 2. díl trilogie); Peníze (R 1931, od 1940 s tit. Peníze a krev; uprav. 1962); Tváří v tvář (R 1932, 3. díl trilogie); Chceme žít (R 1933; uprav. 1949); Na rozcestí (R 1934; přeprac. a rozšíř. 1949; zkrác. pro ml., 1965); V zakletí domova (P 1934); Atentát (R 1935; 1. uprav. 1948; 2. uprav. 1972; od 1948 s tit. Sarajevský atentát); V marseillském přístavě (P 1935); Železný kruh (R trilogie: 1. Samota Křešín, 2. Ve vichru, 3. Tváří v tvář; 1. uprav. 1936; 2. upr. 1950; 3. uprav. 1951; 4. uprav. 1953; 5. přeprac. 1958); Na Táboře 1420 (D 1936); Rybaříci na Modré zátoce (P pro ml., 1936; 1. uprav. 1953; 2. uprav. 1963); Třetí větev (R 1939; přeprac. a rozšíř. s tit. Před okupací, 1948); Za hlasem domova (P 1939, od 1945 s tit. Balada o českém vojáku; přeprac. 1954); Rytíři a lapkové (R 1940; rozšíř. a přeprac. s tit. Železo železem se ostří, 1949; od 1955 znovu s původ. tit. Rytíři a lapkové; rozšíř. a znovu přeprac. 1966); Potulný lovec (R pro ml., 1941; rozšíř. a nově ukonč. 1949; přeprac. 1963); Rožice (P 1947); Česká bouře (D 1948, i prem.); Nehasnoucí ohně (PP pro ml., 1951; 1. rozšíř. 1954; 2. rozšíř. 1960); Údolí květů (PP 1953; zčásti přeprac. verze próz ze souborů Cesta životem a Tuláci a jiní); Světlo ve stromech (lyrické črty, 1954; zčásti přeprac. z Cesty životem; rozšíř. 1970); Zaváté stopy (FF 1955; zčásti uprav. verze próz ze souborů Cesta životem a Pod svícnem); Zahořklé úsměvy (FF 1959); Plamen a vítr (R 1959, volně zprac. na motivy Městečka Raňkov; uprav. a rozšíř. 1959); Čas, který zpívá (FF 1960); Básníkova první láska (P pro ml., 1962; uprav. 1980); scénicky: Vzpomínka (1920).Výbory: Chci a vidím hvězdy (z drobných próz, zčásti z rkp., 1965, ed. J. Špičák); Ohníčky v kamení (BB 1990, ed. R. Havel); Ostřím plamene (drobné vzpomínkové prózy, 1975, ed. J. Hilčr); Stisk ruky (FF, 1980, ed. Z. Heřman).
Souborná vydání: Spisy Karla Nového (Čs. spisovatel, 1952–59, proponovány na 20 sv., vyšlo 12 sv.); Karel Nový, čtenářský soubor (Čs. spisovatel, 1980, 3 sv.).
Překlad: K. Tschuppik: Alžběta rakouská (1931).
Ostatní práce: O bitvě u Zborova (pro ml., b. d., 1947).
Příspěvky ve sbornících: Verše na zeď (1937); Milostný kruh (1941); Kulturní družstva (1948); Oheň a růže (1961); Almanach Klubu čtenářů (1962); Marijka nevěrnice (sc. stejnojm. filmu, 1982, s I. Olbrachtem a V. Vančurou, usp. P. Taussig, ed. R. Havel).
Uspořádal a vydal: Rodinný kalendář Národního osvobození na rok 1927 (1926); Národní kalendář na rok 1934 (1933, s O. Kadlčíkem); Korespondence Karla Havlíčka s Fany Weidenhoffrovou (1939; s tit. Marná láska, 1947); A. Jirásek: Čechy hrdinské 1, 2 (výbor, 1951, 1955, též spojovací texty).
LITERATURA
Knižně: M. Jungmann: Karel Nový (1960); Karel Nový (k osmdesátinám, nakladatelský tisk Čs. spisovatele, b. d., 1970, ed. J. Filip a Z. Černá, bibliografie S. Mouchová); J. Hrabák: Karel Nový (1983).Studie a články: J. Hájek in Osudy a cíle (1961); J. Hájek: doslov in Chceme žít (1962); M. Petříček: doslov, in Železný kruh 3 (1966); E. Renner: Motiv krajiny v díle Karla Nového, in Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, sv. 8, 1967, s. 108-117; M. Pohorský: Pokus o portrét, LM 1975, č. 10; M. Pohorský: doslovy, in Samota Křešín (1980), Sarajevský atentát (1980), Plamen a vítr (1980); R. Havel: doslov, in Ohníčky v kamení (1990); F. Všetička: Fejeton Karla Nového, in: Acta Universitatis Palackianae. Facultas paedagogica. Philologica. 1991, s. 229-234; E. Gilk: Trojí maloměsto před první světovou válkou (srovnávací studie: K. Poláček, J. Drda, K. Nový), ČL 2001, č. 2.
Recenze: Městečko Raňkov: J. H. (J. Hora), RP 2. 11. 1927, též in Duch stále se rodící (1981) * Samota Křešín: J. Fučík, Kmen 1927, s. 300, též in Stati o literatuře (1951) * Srdce ve vichru: J. Hora, Panoráma 8, 1930/31, č. 5–6, též in Poezie a život (1959) * Tváří v tvář: AMP (A. M. Píša), PL 27. 11. 1932, též in Třicátá léta (1971) * Peníze: F. X. Šalda, ŠZáp 5, 1932/33, s. 20, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939) a Z období Zápisníku 2 (1988) * Chceme žít: F. X. Šalda, ŠZáp 6, 1933/34, s. 301, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939) a Z období Zápisníku 2 (1988); A. M. Píša, Čin 1933, s. 579, též in Třicátá léta (1971); J. H. (J. Hora), České slovo 28. 10. 1933, též in Poezie a život (1959) a Duch stále se rodící (1981) * Na rozcestí: J. H. (J. Hora), České slovo 25. 12. 1934, též in Duch stále se rodící (1981); F. X. Šalda, ŠZáp 7, 1934/35, s. 204, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939) a Z období Zápisníku 2 (1988) * Rytíři a lapkové: V. Jirát, KM 1941, s. 176 * Plamen a vítr: M. Jungmann, Plamen 1959, s. 544.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, částečně uspořádáno.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRPamátník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Lexikon české literatury
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1998)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006
(ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2006
(ap)