Slovník české literatury po roce 1945
Pavel NAUMAN
* 2. 5. 1907, Praha
† 24. 9. 1976, Praha
Prozaik, historik a kunsthistorik
Vlastním jménem Miloš Nauman, syn úředníka, spisovatele a přírodovědce Jaroslava Naumana (1881–1962, po 1945 užíval pseudonymu Jaroslav Horný). – Nauman maturoval na gymnáziu v Praze (1925), 1925–28 studoval přírodopis a zeměpis na Přírodovědecké fakultě UK a 1928–32 české dějiny a dějiny umění na FF UK (u Josefa Pekaře a Josefa Vítězslava Šimáka, PhDr. 1932 prací Dějiny dolejší konsistoře v letech 1609–1620). Po krátké archivní praxi v Jindřichově Hradci byl redaktorem Lidových novin, od 1938 působil jako úředník v tiskovém odboru předsednictva vlády, později na ministerstvu lidové osvěty, 1945 přešel na ministerstvo školství a informací, 1950–52 byl zaměstnán v archivu a knihovně Národního divadla v Praze a od 1952 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody. 1966 odešel do důchodu.
Přispíval do Rozhledů, Lidových novin, Literárních novin,Kultury, Kulturní tvorby, Nového života, Plamene, Ochrany přírody aj. Redigoval knihovnu Dětem v pražském nakladatelství
Václava Poláčka (1943–44). Úvodními statěmi doprovodil soubor pohlednic
Cyrila Boudy Tvář našich měst (1944) a České dějiny v obrazech (1948). Podle jeho scénářů byly natočeny krátké filmy Radost ze života (1940, r.
Jindřich Brichta) a Ve stínu strakonického hradu (1940, r.
Jan Kučera). Pohádky o mašinkách se staly předlohou stejnojmenného televizního animovaného seriálu (1987, r.
Eduard Hofman, sc. Olga Kafková) a divadelní hry O mašinkách, o panu Blahošovi a taky o nešťastném inženýru Zababovi (rozmn. i prem. 1976, napsali
Vratislav Schilder a
Pavel Vašíček).
Nauman je autor intelektuálního a racionálně konstruktivního typu. Jeho prózy se opírají o rozsáhlé historické i přírodovědecké znalosti a obvykle jsou založeny na konfliktu protikladných ideových stanovisek. Od počátku prochází jeho tvorbou pojetí osudovosti jako předurčení, které si člověk nese v sobě, postupně je však tento myšlenkový koncept oslabován zdůrazněním momentu lidské volby. Základní situaci morálního rozhodování Nauman sleduje zpravidla s chladnou, analytickou objektivností a promítá ji do různých historických epoch, které jsou vykresleny s pochopením pro specifičnost dobové atmosféry. Při fabulaci s oblibou využívá tradičních epických žánrů; kompoziční půdorys rodové ságy, historického a dobrodružného románu, biografie či bajky ovšem často rozrušuje uplatněním úvahových pasáží a monologického vyprávění v první osobě. Tematicky je jeho dílo značně rozmanité. Zpočátku se představil jako romanopisec kriticky účtující s průměrností a mravním úpadkem, jak mu je ztělesňovalo 19. století (rodová sága Více zlého, Nelze uniknout a biografie zplanělého umělce Pomník kovu trvalejší). Ve dvojici próz z druhé poloviny 40. let, v antickém románu v dopisech Faon a v antiutopii z doby bronzové Zlatý věk, konfrontoval Nauman heroický, altruistický životní postoj se svůdcovstvím falešných proroků. Pozdější povídkové triptychy vycházejí z tematiky druhé světové války (Lítice) a soustřeďují se na hledání souvislostí mezi světem přírodním a lidským, a to nejprve paralelním rozvíjením příběhů lidí a zvířat (Menší zvířata) a poté na půdě bajky a podobenství (Veliké sucho). Detektivním románem Dlouhý stín času přispěl
Nauman v 60. letech k obrodě žánru v české literatuře. – Z dětských knih se dočkaly mimořádného ohlasu a řady vydání Pohádky o mašinkách, zdařile spojující pohádkové principy s romantikou technického věku.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Více zlého (R 1942, 1. díl trilogie); Pohádky o mašinkách (pro děti, 1942); Pomník kovu trvalejší (R 1943); Nelze uniknout (R 1944, 2. a 3. díl trilogie; ve 2. vyd. 1944 s tímto tit. celá trilogie obsahující Více zlého, Mezihra z počátku století a Dědic, narodí-li se); Faon (R 1947); Zlatý věk (R 1949); Lítice (PP 1959); Menší zvířata (PP 1960); Příběh zajíce (P pro děti, 1963); Veliké sucho (PP 1965); Dlouhý stín času (R detekt., 1966).Učebnice: Dějepis pro 6. ročník všeobecně vzdělávacích škol 1, 2 (1957); Dějepis pro 6. ročník základní devítileté školy (1962, s dalšími).
Ostatní práce: Zámecký park ve Veltrusích (informační brožura, 1955); Historické zahrady v Čechách a na Moravě (1957, se Z. Dokoupilem, D. Riedlem a I. Veselým).
Příspěvek ve sborníku: Národní divadlo v Praze 1883–1953 (1953).
Upravil, uspořádal a vydal: J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládence (1953) + Bankrotář (rozmnož., 1956) + Čert na zemi (rozmnož., 1956).
LITERATURA
Studie a články: B. Polan: doslov in Nelze uniknout 2 (1944); P. Nauman ml.: Vysvětlení, in Pohádky o mašinkách (1991).Recenze:Více zlého: K. P. (= K. Polák), KM 1942, č. 3 * Pomník kovu trvalejší: J. Kopecký, LidN 13. 12. 1943; B. F. (= B. Fučík), Akord 11, 1943/44, s. 238 * Nelze uniknout: K. P. (= K. Polák), Národní práce 22. 2. 1945 * Faon: P. Eisner, Kulturní politika 3, 1947/48, č. 9; O. Jahoda (= P. Eisner), KM 1947, s. 414; G. (= F. Götz), Národní osvobození 31. 8. 1947 * Lítice: M. Jungmann, LitN 1959, č. 14 * Menší zvířata: F. Benhart, Plamen 1960, č. 9; M. Suchomel, HD 1960, s. 475, též in Co zbylo z recenzenta (1995) * Veliké sucho: J. Opelík, LitN 1965, č. 33; O. Sus, Rovnost 5. 8. 1965 * Dlouhý stín času: J. Dvořák, Pochodeň (Hradec Králové) 8. 10. 1966; Z. Heřman, LitN 1966, č. 37; Š. Vlašín, Impuls 1966, č. 9.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1998)
Aktualizace hesla: 15. 10. 2006
(mlp)
Aktualizace bibliografie: 15. 10. 2006
(mlp)