Inka MACHULKOVÁ

 Nerozsáhlá, leč motivicky i tvárně různorodá poezie Inky Machulkové ve svých východiscích obecně souvisí s neideologizující básnickou generací poloviny 60. let. Užší kontakt Machulková navázala s tvůrčím okruhem poetické vinárny Viola (Václav Hrabě, Vladimíra Čerepková), který byl zaujat jazzem a ve svém nonkonformním postoji reprezentoval umírněnější obdobu amerických beatniků. Z této orientace vyrostly její básně se synkopickým rytmem či přímo instrumentované do podoby blues, zveřejňované především ve Viole, v pásmech poezie za doprovodu jazzu, též však zařazené do první a zejména druhé sbírky ze 60. let: Na ostří noci, Kahúčú. V obou sbírkách převažuje typická torzovitě artikulovaná lyrika osobní, sentimentálně, ale také sarkasticky laděné zpovědi s motivy milostného hledání i soužení, lidského kontaktu i míjení, posléze však se sílícími poznatky o rozpornosti a falši života v socialistické společnosti. Dobová skutečnost zněla Ince Machulkové „jak rozbitá kytara“ a vyvolávala v ní generačně příznačné pocity smutku a zatrpklosti, rovněž však nároky na životní poctivost. – Sbírka Kámen komediantů, která vyšla v mnichovském exilu, přináší texty zčásti vzniklé ještě v 60. letech i básně psané již v Německu. Ty jsou strukturně scelenější i zduchovnělejší, mění se v nich též lyrická scenerie, nadále je však vyznačuje volný arytmický verš, významové zkratky, a především vážný životní postoj autorky, vyrovnávající se nyní se vzpomínkami na domov, s nedostatečnou hřejivostí nového životního prostředí, s projevy lidského komediantství i se stísňující představou času a smrti. – Autorský výbor z prvních tří sbírek, nazvaný Zamkni les a pojď, doplnila Inka Machulková ještě několika rukopisnými básněmi z šedesátých let. – Po více než pětadvaceti letech odmlčení se Machulková vrátila do české literatury sbírkou Neúplný čas mokré trávy, ve které se projevila stále intenzivnější snaha dát básni semknutější a sevřenější tvar. Autorka od původně rozevláté jazzové formy přešla ke krátkým, do sebe soustředěným retrospektivním básním, v nichž vystupují do popředí vzpomínky a fragmenty snových scén, které vytvářejí neotřelý a nový pohled na prozaické až banální situace. Tento postup autorka dále rozpracovala ve své poslední sbírce Probuzení hráči. – Odlehčenější polohu poezie Inky Machulkové představuje sbírka Jako Šimi odpouštíme, původně určená pro nakladatelství Sixty-Eight Publishers, vydaná ovšem až v roce 2008. V krátkých nonsenových a epigramatických básních se projevuje výrazný smysl pro vtip a komickou zkratku.