Slovník české literatury po roce 1945

Vladimíra Čerepková

Obálka sbírky Ryba k rybě mluví (nakl. Československý spisovatel, 1969)

Obálka sbírky Ztráta řeči (nakl. Index, 1973)

Obálka sbírky Zimní derviš (nakl. Torst, 2008)

Vladimíra ČEREPKOVÁ

* 4. 2. 1946, Praha

† 11. 8. 2013, Saint Valéry en Caux (Normandie)

Básnířka

Uváděna též jako Vladimíra Čerepkovová. – Prožila neutěšené dětství, její matka Lydie Čerepková (později provdaná Švehlová) několikrát změnila partnera. Po onemocnění matky a zčásti i kvůli vlastní nezvladatelnosti (útěky z domova atd.) byla Čerepková dána do tzv. ochranné výchovy a od roku 1956 žila v dětském domově v Nemyšli u Tábora, v tzv. záchytných domovech (dnešní diagnostické ústavy), kam byla umístěna na pozorování (např. Jihlava, Brno, Hradec Králové), a v polepšovnách (od roku 1958 v Moravském Krumlově a později ve Vrchlabí), kde mj. dokončila devítiletou základní školu. Po celou dobu měla řadu problémů s matkou, vršily se též její útěky z dětských domovů a problémy s Veřejnou bezpečností a sociálními pracovníky. Již během prvního roku (1961) ukončila své studium na Střední keramické škole (Karlovarský porcelán, podnik Stará Role), poté vystřídala několik pokusů o krátkodobá zaměstnání (servírka v pražském hotelu Flora, ve zlatnictví a v papírnách) a krátce na to opět žila v domově mládeže v pražských Hodkovičkách, odkud se po pokusu o sebevraždu dostala do psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích (1962). Poté byla převezena do polepšovny v Nejdku, odkud ji po dalších demonstrativních pokusech o sebevraždu převezli na psychiatrii v Karlových Varech. Počátkem roku 1963 byla podmíněně zrušena její ochranná výchova a Čerepková se vrátila do Prahy. Díky známosti s mladými filmaři z FAMU (Lubor Dohnal, Tomáš Škrdlant) se dostaly její rukopisné verše do redakcí časopisů a Čerepková se posléze stala „kmenovou autorkou“ Poetické kavárny Viola (společně s Václavem Hrabětem a Inkou Machulkovou). Koncem roku 1963 byl i zrušen tzv. ochranný dohled. Čerepková pak dlouhodobě zůstala bez stálého zaměstnání a vydělávala si publikováním básní. V roce 1965 skončila ve Viole a následně byla opět krátkodobě hospitalizována v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích; v té době uzavřela své první manželství, které bylo během půl roku rozvedené. V září 1968 odešla se svým tehdejším manželem, bolivijským novinářem Juanem Fernandezem, který v Praze vystudoval Institut osvěty a novinářství, přes Rakousko do Francie. Zde posléze žila s různými partnery v Naterre, v Paříži i na francouzském venkově. Ve Francii se živila různými příležitostnými pracemi (mj. ošetřovala nemocného Jana Čepa, byla pomocnicí v domácnosti Jiřího Koláře, publikovala ve Svědectví); později též volnou tvorbou a batikováním látek. Zemřela v Normandii, ve městě Saint Valéry en Caux na rozedmu plic.

První básně otiskla jako šestnáctiletá v Mladém světě, dále publikovala v Květech, Plameni, Literárních novinách, Tváři, Divokém víně, Mladé tvorbě (Bratislava), Kulturní tvorbě a v samizdatovém časopisu Daily pívo (1965), po odchodu do exilu ve Svědectví (Paříž), Proměnách (New York), Paternosteru (Vídeň) aj. Po roce 1989 se její básně zřídka objevovaly v Tvaru, Babylonu, Fragmentu (1996), humoristickém časopisu KUK aj. – Její poezie byla recitována na text-appealových pořadech ve Viole už v roce 1963, překlady básní se objevily i v zahraničních časopisech – mj. v Polsku a SRN, v devadesátých letech i ve Francii (Nouvel Art du Francais) aj. – Kromě básnických sbírek napsala též scénář k filmu režisérky Boženy Horáčkové Mirek n'est pas parti (Mirek neodjel, 1996) a byla také výtvarně činná; objevuje se též ve středometrážním snímku Juraje Jakubiska Déšť (1965), inspirovaném jejím životem. – V roce 2014 vyšla o Čerepkové monograficky pojatá kniha Alice Horáčkové (Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale), přinášející řadu dopisů, básní i dokumentů ze života Vladimíry Čerepkové a rozhovorů jak s básnířkou samotnou, tak s lidmi, kteří ji znali.

Vladimíra Čerepková patřila společně s Václavem Hrabětem a Inkou Machulkovou k nejvýraznějším představitelům české podoby beatnické poezie, vystupujícím v poetické vinárně Viola. Její básně, vzniklé na počátku šedesátých let, vyrůstaly zčásti z ohlasu na americkou beatnickou poezii (Lawrence Ferlinghetti, Gregory Corso, Allen Ginsberg) a vyjadřovaly autorčiny pocity vykořeněnosti a marnosti, umocněné navíc zkušenostmi z dětských domovů a života na okraji společnosti. Část z těchto básní byla zařazena do opožděného debutu Ryba k rybě mluví, ve kterém jsou umocněny temnější odstíny zmaru i bluesová inspirace, psané částečně v asociativních záznamech řečí, myšlenek, snů, s lehce stylizovaným hovorovým jazykem a s inspirací v konkrétních zážitcích ze všedního života. – Život v emigraci podstatně změnil podobu autorčiny poezie: její verš se zprozaizoval a získal podobu polytematického asociativního pásma, jehož základní tematickou osnovu tvoří časté vzpomínky na domov, proměňující její beatnickou impulzivní citovost v nostalgickou melancholii. Typická je zde sevřenost poezie, stále víc si uvědomující konečnost veškerého života (zejména v pozdějších sbírkách z osmdesátých let – např. Extra dry silence), a směřující k filozofičtějšímu a sofistikovanějšímu vyjádření.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ryba k rybě mluví (BB 1969); Ztráta řeči (BB, Kolín n. R. 1973); Extra dry silence (BB, Paříž 1988); Bez názvu (BB, Paříž 1991, též v překladu Sans titre, př. Hana Procházková a Sandra Jirovec); Básně (2001, soubor předchozích sbírek, obsahuje též rukopisnou sbírku Tělesná schránka); Zimní derviš (BB 2008); Nabíledni prázdno (BB 2014, obsahuje též publikované rozhovory s VČ).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Almanach české zahraniční poezie (Mnichov 1979); 3. septembre 1981 (katalog, Paříž 1981); Langues errantes (Quebec 1996, společně s Gerry Shikatanim a Romeem Savoiem); Vladimíra Čerpková, Básně. Vladimír Škoda, Lepty (katalog 1999); Anthologie de la poésie tchéque contemporaine (Paříž 2002); P. Kabeš: Těžítka, ta těžítka (2002, s dalšími); Antologie české poezie I (2009).

LITERATURA

Knižně: A. Horáčková: Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale (2014, zde též rozhovory s VČ).
Studie a články: Czech literature at the turn of the millennium (Praha 2003); J. Formánek: Jsem zde a všude, Respekt 2009, č. 29; M. Pecháčková: Moje Vladimíra Čerepková, LidN 14. 8. 2013; M. Kolář: Extra Dry Silence – Vladimíra Čerepková, Pandora 2013, č. 26/27; J. Šulc: Poslední spočinutí českého Rimbauda, Host 2014, č. 5; M. Pecháčková: Závěrečná koupel. Vladimíra Čerepková, Lidové noviny 9. 5. 2014; A. Horáčková: Život svobodný, život nad propastí. MFD 25. 9. 2014; P. Fleischmann: Vladimíra Čerepková, Prostor Zlín 2014, č. 4.
Recenze: Ryba k rybě mluví: M. Petříček, Práce 27. 5. 1969; O. Sus, HD 1969, č. 6; P. Kovářík, SvSl 16. 9. 1969; D. Moldanová, SML 1969, č. 34; I. Zítková, Průboj 1. 7. 1969. * Ztráta řeči: R. Drtina, Proměny (New York) 1976, č. 3; J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1973/74, č. 47 * Básně: R. Kopáč, MFD 27. 10. 2001; M. Langerová, LitN 2001, č. 50; J. Chrobák, Tvar 2002, č. 6; P. Kovařík, Pražské Slovo 10. 11. 2001; J. Zizler, Host 2003, č. 4 * Zimní derviš: V. Šlajchrt, Respekt 2009, č. 13; J. Chrobák, Tvar 2009, č. 6; M. Jareš, Tvar 2009, č. 6; S. Martínková-Racková, A2 2009, č. 12; R. Kopáč, Weles 2009, č. 37 * Nabíledni prázdno: O. Bezr, MFD 10. 5. 2014; B. Správcová, Tvar 2015, č. 11.
Rozhovory: J. Natanová, Divoké víno 1965, č. 1; K. Hvížďala in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1991); L. Bělunková, LitN 2004, č. 47; P. Placák, Babylon 2006/07, č. 6; T. Riedlbauchová, Host 2009, č. 9.
Nekrology: J. Peňás, LidN 13. 8. 2013; M. Kolář, H_aluze 2013, č. 25.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu 1948-1989
Stránky časopisu Divoké víno
Portál české literatury

Autor hesla: Jaroslav Med (1996); Michal Jareš (2016)

Aktualizace hesla: 2. 2. 2016 (jar)

Aktualizace bibliografie: 2. 2. 2016 (jar)

zpět na hlavní stranu