DIVOKÉ VÍNO
Divoké víno vzniklo jako publikační platforma zejména pro začínající básníky. K přispěvatelům patřili hlavně autoři kolem Klubu Mladá poezie (jeho členové a příznivci se scházeli každou středu ve vinárně Klub, od listopadu 1970 pak každý čtvrtek v Divadle v Nerudovce), ale i dalších pražských klubových zařízení (mj. poetická vinárna Viola). Vedle poezie byly v časopise otiskovány také drobné prózy nebo části rozsáhlejších prozaických celků. Podstatnou součástí obsahu se postupně stala překladová poezie (jen ojediněle byly přetiskovány překlady prózy), nejčastěji z angloamerické oblasti. Časopis informoval o programu klubových akcí, které sestávaly především z text-appealů, čtení a recitálů v Divadle v Nerudovce (program sestavoval Jan Rosák, později Michal Lorenc, kromě autorského okruhu Divokého vína se zde mj. 1971 představili autoři, kteří v letech 1967-70 publikovali v příloze Hosta do domu Zelený host). V listu se objevovaly rovněž anonce knih vydávaných Klubem mladé poezie a ukázky z nich (např. Adresát Milena Jesenská Jany Černé – č. 6/1968); prostřednictvím časopisu bylo možno tyto knihy také objednat.
Autorský okruh Divokého vína byl velmi rozsáhlý a různorodý. Jednotliví přispěvatelé se vzájemně lišili jak kvalitou svých textů a poetikou, tak i svými dalšími autorskými osudy v normalizačním období. Mnozí z desítek začínajících básníků zcela zapadli, část se postupně etablovala v oficiální sféře literatury, jiní naopak měli publikační činnost v oficiálních nakladatelstvích v době normalizace ztíženu či zcela znemožněnu. Divoké víno přinášelo ukázky z tvorby básníků účinkujících v literárních večerech Klubu (MarkétaHejná, Miloš Kruml, Michal Lorenc, Václav Suchý) nebo Violy (Věra Provazníková). Své básně zde publikovali členové redakce a redakční rady J. Čech, L. Hess, V. Kafka, H. Pěkná, Z. Rytíř, kreslíř a textař J. Vyčítal, z textařů a hudebníků dále Michal Janík, Vladimír Merta. K inspiraci skupinou beatniků a poetikou blues se hlásili např. Vladimíra Čerepková, Václav Hrabě (jeho texty vycházely v Divokém víně i posmrtně). Tzv. konkrétní poezii psal Jan Novák, ale např. i Jiří Žáček. Z autorů, kteří se v oficiální literatuře 70.-80. let prosadili svou civilistní poezií, přispívali do Divokého vínaPetr Cincibuch, Jaroslav Holoubek, Karel Sýs, Jiří Žáček, z básníků postižených za normalizace publikačními problémy Zdeněk Lebl, Pavel Řezníček (č.1/1970), z pozdějších emigrantů Vladimíra Čerepková, Karel Hvížďala. Dále zde publikovali např. Miloň Čepelka, Miroslav Hule, Boris Hybner, Ladislav Landa, Karel Milota, Petr Prouza, Zdeněk Rosenbaum aj.
Prozaické texty uveřejnili Jana Černá (mj. Otisky duší,č.1-2/1968, Malá růžová zahrada,č.3-5/1968), Daniela Hodrová (úryvek znovely Pravonín č. 3/1971), Jiří Medek (č. 7/1971), Pavel Řezníček (č. 2/1971, 3/1971, 5/1971), dále např. Václav Baxa, Michael Janík, Karel Novák, Richard Sobotka, Nadja Stibitzová, Karel Sýs, Zdeněk Šimanovský, Jiří Žáček a další. Ojediněle se objevil dramatický text (např. David Kraus: Vrchcáby č. 1-2/1968), popř. odborná stať (Milan Nakonečný: Umění a psychoanalýza, č. 1-2/1967, Archetypický základ tvořivého nevědomí, č. 3-4/1969, Leonardo da Vinci ve dvojím světle psychologické analýzy, č. 6-9/1971). Některé příspěvky byly publikovány slovensky (verše otiskli Žorž Flachbart, Zlatica Juríková, Peter Repka, Kama Rozenbaumová, Matej Skalnický, Ivan Štrpka, prózy Darina Gerberiová, Pavel Hudec aj.; v č. 3/1968 byl uveřejněn Manifest „osamelých bežcov“ – pořad ve Viole, kde měl původně zaznít, byl zakázán).
V překladech se objevovali zejména představitelé beat generation (mj. Lawrence Ferlinghetti v překl. Jiřího Hanuše; přímo kultovním autorem generace se díky pobytu v Praze 1965 stal Allen Ginsberg, z jehož tvorby otisklo Divoké víno báseň Napříč Kansasem ze sbírky Sendviče skutečnosti v překl. Jana Bernarda). Dále byla překládána např. Sylvie Plathová, básně z antologie The Mersey Sound (Adrian Henri, Roger McGough, Brian Patten, přel. Jan Bernard), básnické texty Samuela Becketta.Vladimír Merta přeložil ukázky z poezie mladých Američanů, Petr Sulovský básně amerických autorů z roku 1967 (Joseph Bruchac, Tom Clark, John Jones aj.), soudobým angloamerickým autorům se věnoval také Bohuslav Mánek. Objevily se i překlady Otto F. Bablera (sociálně kritická poezie švýcarského evangelického kněze a spisovatele Kurta Martiho), Jaroslava Holoubka, Františka Kafky, Vladimíra Kafky (Julian Tuwim) a mnoha dalších.
DV aktualizovalo a přetiskovalo také díla některých starších českých autorů jako T. R. Field (č.1-2/1968), Vladimír Holan (Nepřátelům – 7/1968), Bohuslav Reynek (zejména č. 8-9/1971), Karel Toman.
Nepravidelně. – I (4 č., 1964), II (9 č, dvojč. 6/7, 1965), III (2 č., 1966), IV (6 č., dvojčíslo 5/6, neoznačená příloha k Novému roku 1968, 1967), V (10 č., dvojč.1/2, 1968), VI (7 č., jako příloha závěsný kalendář, 1969), VII (10 č., jako příloha závěsný kalendář, 1970), VIII (9 č., dvojčíslo 8/9, 1971).
P. Cincibuch (1966-71), O. Čermáková (1969-71), J. Černá (1968), D. Fischerová (1967), J. Holoubek (1966-67), P. Jasanský (1966-71), V. Kafka (1970-71), Kobra (1971), J. Kořínek (1966-67), A. Kramer (1967), I. Pavlová (1968-71), Z. Plaček (1968-71), N. Stibitzová (1966-69), J. Svoboda (1966-71), R. Šmied (1966), J. Vondřejcová (1968), J. Vyčítal (1967-71), M. Žabka (1966).
A4, 8-56 str., bez paginace.
Fotografie (J. Andrle, J. R. Duda, M. Dušek, I. Gill, D. Havránková, P. Hudec - Ahasver, P. Jasanský, A. Kurucz, V. Macháček, M. Machotka, D. Marvanová, V. Merta, J. Reich, M. Skalník, V. Šimek, M. Tůma aj.), kreslený humor (M. Barták, K. Benetka, J. Bernát, S. Holý, J. Chalupa, M. Chudáček, V. Jiránek, K. Klos, V. Renčín, R. Topor, J. Vyčítal), koláže (J. Vyčítal); grafická úprava L. Radová (1965), P. Cincibuch (1965), P. Jasanský (1965-69), Z. Čechová (1969), O. Čermáková (1969-71).