KNIŽNÍ KULTURA  

Časopis vznikl pod patronací ministerstva kultury (předseda redakční rady Josef Grohman byl náměstkem ministra kultury) a byl od počátku netradičním, mezioborovým periodikem pro tvůrčí i výrobní sféru knižní kultury (vedle literatury, překladatelství, kulturní publicistiky, knižní grafiky a ilustrace věnoval pozornost i nakladatelské činnosti, polygrafii, knižnímu obchodu, knihovnictví a výstavnictví). Prostředky ke zvýšení úrovně domácí knihy hledal v diskusích, ve vyzvedání příkladných edičních počinů, v hodnocení edičních řad, v pěstování vydavatelské tradice a v informacích o dění v zahraničí. Nevyužívané možnosti domácí knižní kultury programově manifestoval i vlastní vysokou výtvarnou a grafickou úrovní. Autorsky se na obsahu časopisu podílela řada redaktorů nakladatelství Odeon a zjevná je i spojitost s dvouměsíčníkem Světová literatura.

Ústředním materiálem většiny čísel byla stať o některém významném ilustrátorovi či grafikovi s bohatým výtvarným doprovodem. Z českých a slovenských výtvarníků byli takto představeni mj. Albín Brunovský, Oldřich Hlavsa, Ota Janeček, Stanislav Kolíbal, Zdenek Seydl, Zdeněk Sklenář, Josef Šíma, Jaroslav Šváb, Jan Zrzavý, ze zahraničních Willi Baumeister, Marc Chagall nebo Pablo Picasso. V dobovém kontextu měl mimořádný význam portrét Karla Teiga-grafika z pera Vratislava Effenbergra (č. 3/1964). Zvláštní pozornost věnovala redakce jevům ležícím na pomezí výtvarného umění a poezie; analyzovala je v teoretických příspěvcích (Pierre Garnier: Fonetická báseň a její vývoj, 1964) a uveřejňovala i jejich praktické ukázky (mj. tvorba Jiřího Koláře). Z výtvarných teoretiků a historiků spolupracovali s Knižní kulturou Libuše Brožková, František Dvořák, Luboš Hlaváček, Dušan Konečný, Radislav Matuštík, Jiří Padrta (mj. Obraz a písmo, 1964), Petr Spielmann aj. Hledisko komplexnosti v knižní kultuře dominovalo také příspěvkům, které mapovaly historii české vydavatelské činnosti: celým ročníkem 1964 procházela studie Aleše Zacha Vydavatelská avantgarda mezi dvěma válkami, v ročníku 1965 vycházely na pokračování stati Františka France Družstevní práce a Richarda Khela Neumann - Čapkové - Borový.

Knižní kultura připomínala jubilea domácích nakladatelství a rozhovorem s redaktory, kritickým přehledem nebo i prostřednictvím diskuse představovala jejich prestižní ediční řady (Otázky a názory z Čs. spisovatele, Klub mladých čtenářů, odeonské edice Plamen a Soudobá světová četba); největšího ohlasu nicméně dosáhlo vyhroceně kritické hodnocení nejmladší poezie v mladofrontovní edici Nové cesty od Antonína Brouska (Podřezávání větve. Pokus o sabotáž – č. 7 a 8/1964), jež přesáhlo od otázek edičních k obecnějším problémům domácího kulturního klimatu a odpovědnosti tvůrce za vlastní talent. Z oblasti literatury se pozornost listu programově zaměřovala na „periferní“ jevy (Dušan Hamšík o reportáži, Miroslav Holub o science fiction, Jozef Marušiak a Josef Škvorecký o detektivce – vše 1964; Ján Poliak o literatuře faktu, Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký o jazzu a moderním umění, příspěvky a překlady Bohumily Grögerové shrnující zahraniční pohledy na triviální literaturu – vše 1965; v obou ročnících stati o dětské literatuře) a na jména dosud nezavedená (rubrika Nová jména v knižní kultuře, kde byli představeni mj. Antonín Brousek, Ladislav Fuks, Bohumil Hrabal nebo Hana Prošková). Systematicky se list věnoval oblasti překladatelství: diskusi vyvolaly články Josefa Škvoreckého o mezerách v ediční politice Jak je to s vydáváním současné anglo-americké literatury? a Josefa Čermáka o překladatelském rutinérství Velkovýroba nectnosti (oba 1964). Ve druhém ročníku na ně navázala anketa Včerejšek a dnešek našeho překladu, kam přispěli mj. Otto František Babler, Kamil Bednář, Oton Berkopec, Václav Daněk, Valtr Feldstein, Josef Hiršal, Jiří Konůpek, Ludvík Kundera, Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Jiří Valja, František Vrba, Jan Zábrana, Dušan Zbavitel. Na významné překladové tituly zároveň upozorňovala rubrika Josefa Čermáka Kniha, o které by se mělo mluvit (autory takto akcentovaných knih byli Albert Camus, Francis Scott Fitzgerald, Helmut Heissenbüttel, Alain Robbe-Grillet aj.). Pod titulem Konfrontace byly otiskovány zrcadlové překlady básní kladoucích na překladatele mimořádné nároky (např. Andrej Vozněsenskij, Hans Magnus Enzensberger, Edward Estlin Cummings v přetlumočení Václava Daňka, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Jiřiny Haukové). V ročníku 1964 vycházela rubrika Jazyk našich knih, do níž přispívali Karel Hausenblas a Alexandr Stich, a anketa o nespisovných prvcích v beletrii, v níž zazněly mj. hlasy Jana Beneše, Bohumila Hrabala a Josefa Škvoreckého. Z přeložených článků patří k významným esej H. M. EnzensbergeraVzdělání jako spotřební zboží (1964) a četné menší příspěvky o knižních veletrzích, ale také o experimentální poezii, souvislostech mezi uměleckou tvorbou (popř. překladem) a kybernetikou. Glosy a zprávy ze zahraničí uveřejňoval v Knižní kultuře mj. Jan Vladislav (jako jeden z prvních informoval o knize Umberta Eca Otevřené dílo). List zanikl současně s Tváří; i když jejich autorské zázemí bylo odlišné, oba časopisy spojoval odpor vůči podřizování umělecké tvorby politickým a ideologickým tlakům. Od 1966 vydávalo Československé ústředí knižní kultury čistě literární časopis Impuls, který si naopak kladl za cíl sjednocovat ty, kdo zachovávali věrnost „frontě naší marxistické kritiky“.