Václav DANĚK
Daňkovi rodiče byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech, kde Daněk strávil své dětství, přesídlila rodina v roce 1937 do Německých Kralup (dnes neexistující obec na Chomutovsku). Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala zpět do jižních Čech a byla přemísťována podle otcova zaměstnání (Bošilec, Frahelž, Veselí nad Lužnicí, Radimovice u Tábora aj.). Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře (1940–1945) a po válce opět v severních Čechách; maturoval roku 1948 v Chomutově. Poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. Vzhledem ke kádrovému posudku nesměl studovat na pedagogické fakultě (mj. účast na pohřbu Jana Masaryka), odešel tedy do Prahy, kde byl v letech 1949–1951 hercem v Divadle Na Fidlovačce a zároveň u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy studoval zpěv. Díky akci „Mládež vede republiku“ byl krátkodobě jmenován ředitelem Divadla Na Fidlovačce. Studia divadelní vědy a dramaturgie na AMU v Praze (1950–1954) ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil; zároveň na AMU absolvoval inscenací Šrámkova Měsíce nad řekou (1954, režie Ota Gudrich). V roce 1952 hostoval s Pěveckým souborem Julia Fučíka na zájezdu ve Finsku a na mezinárodním kongresu mládeže v Berlíně. V téže době se stal členem Kroužku mladých básníků při Svazu československých spisovatelů. Na popud Sergeje Machonina pracoval od roku 1954 až po odchod do důchodu v roce 1994 jako redaktor Československého rozhlasu v Praze, nejprve krátce v hudební, posléze v sovětské literární redakci a nakonec v Hlavní redakci literárně-dramatického vysílání. Zde mj. v roce 1968 spoluzakládal Experimentální studio, obnovené po roce 1989 jako Audiostudio (jeho činnost byla ukončena po roce 1995). Služebně navštívil země východního bloku a několikrát i SSSR (poprvé v roce 1958). – Daňkova druhá manželka Ludmila Dušková (1932–2010) byla překladatelka a dlouholetá redaktorka revue Světová literatura a nakladatelství Odeon.
Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů dvacátých let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjodorovič Anněnskij, Osip Emiljevič Mandelštam), zatímco v převodech z literatury současné se spíše prosazuje překladatelův subjekt. Ve spolupráci s filology uvádí do českého prostředí rovněž poezii urdskou, perskou, mongolskou a maďarskou.
Původní básnickou tvorbu začal Daněk publikovat až na sklonku sedmdesátých let. Inklinuje v ní k epické a dialogické výpovědi, využívá široké škály jazykových prostředků, významotvorné proměny rytmu od extatického „chrlení“ slov přes melodické ozvuky lidové slovesnosti až ke klidnému plynutí volného verše. První dvě Daňkovy sbírky zachycují dramatický milostný vztah a jeho prostřednictvím i složitost okolního světa. Prvotina Jak jsme lili zvon spojuje scenérii staré Prahy s litanickým vzýváním ženy, které z konkrétního pojmenování milostného citu přerůstá v nadčasový mýtus. Ve sbírce Svět jsou dva, obsahující mj. oddíl Zelené stopy, námětově široký soubor autorovy starší poezie z let 1954–1965, se prostor Daňkových básní rozšiřuje, otevírá se do krajiny, jež je harmonizujícím momentem milostného vztahu. Daňkova ironie a sebeironie je příznačná pro sbírky Dům sonetů a Gazely a kola, které současným obsahem naplňují tradiční orientální i evropské lyrické formy. Daněk vyhledává i velmi náročné a artistní žánrové útvary a experimentuje s nimi, ve sbírce Z hnoje snů tobě shrnul cykly budované na půdorysu sedmi věnců sonetů a uplatnil v nich několik značně odlišných veršových typů. Zatímco v souboru Kolibří výlety představil na textech z let 1974–2009 virtuozitu malých klasických forem (ritornel, madrigal, haiku, tanka), ve sbírce Svěcení podstatných slov se pokouší dojít s vázanou formou k až manýristickému vizuálnímu experimentu. V osobnějším tónu je laděna sbírka Balady a svízelky, která se opírá o autorovy lyrické reminiscence a působí zároveň jako generační výpověď. S osobní rovinou je spojena i sbírka Blíženka Noc, reflektující ztrátu druhé manželky. Snaha o političtější a angažovanější vyjádření je patrná jak v reflexi úzkostí současného člověka (Stance pro Einsteina), tak v kritice úpadku soudobého jazyka médií a kultury obecně (Ozvěny z dubového stolu).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Jak jsme lili zvon (BB 1978); Svět jsou dva (BB 1982); Dům sonetů (BB 1982); Gazely a kola (BB 1989); Čarovary (BB 2002); Z hnoje snů tobě (BB 2006); Balady a svízelky (BB 2008); Kolibří výlety /z jednoho do pěti/ (BB 2009); Balada o uvězněném básníkovi (B 2010); Blíženka Noc (BB 2012); Kam utek Stolkolet (P 2013); Z pozdního sběru (BB 2014); Stance pro Einsteina (BB 2016); Žihadýlka (BB 2017); Pistole z písku (BB 2019); Ozvěny z dubového stolu (BB 2021).
Výbory: Sestup z hory (BB 1999); S Prahou v očích (BB, bibliof. 2014).
Překlady: A. A. Šachovskoj – N. J. Chmelnickij – A. S. Gribojedov: Vdaná nevěsta (1957); M. Džälil: Moabitský sešit (1958, s J. Kabíčkem a Š. Muchmadovem); S. Kirsanov: Tento svět (1961, s L. Kubištou) + Pod jedním nebem (1973, s L. Kubištou); J. Uspenská – L. Ošanin: Modrá obloha (1961, s L. Vernerovou); A. Vozněsenskij: Parabola (1962, s L. Kubištou) + Trojúhelníková hruška (1964, i ed.) + Achillovo srdce (1968, i ed.) + Stín zvuku (1972, i ed.); M. Bažan: Roky (1963, s O. Zilynským, i ed.); 1917–1967 (sb., 1966, s H. Vrbovou); B. Achmadulinová: Struna (1966, i ed.) + Můj rodokmen (rozmnož., 1978) + Stopy v krvi (1979, i ed.) + Probdívání (1990, i ed.); L. D. Ljubimov: V cizí zemi (1967, př. M. Táborská, VD př. veršů); O. Mandelštam: Kameny, smutky, sny (1970, s J. Zábranou a L. Duškovou, náklad zničen) + Verše (1982, s J. Zábranou); A. Blok: Poslední jamby (1971, i ed.) + Hudba snů a světa (1973, i ed.) + Verše o krásné dámě (1980, i ed.); S. Jesenin: Perské lásky (1971, i ed.) + Zvony v trávě (1975, s E. Fryntou a J. Zábranou) + Rozbité zrcadlo (výbor, 2007); A. Kušner: Noční stráž (1971, i ed.) + Pátý živel (1986, i ed.); Bílá v sousedství modré (1986); A. Tarkovskij: Poselství kamene (1973, i ed.); V. V. Koneckij: Slaný led (1973, př. L. Dušková, VD př. veršů); B. Javúchulan: Hvězdy v poušti (1974, s J. Šímou); D. Samojlov: Rovnodennost (1974); A. L. Bartová: Svět s modrýma očima (1975); P. Tyčyna: Sluneční klarinety (1977, s O. Zilynským); M. Ikbál: Hlas karavanního zvonku (1977, s J. Markem); I. F. Annenskij: V bezesných nocích (1978, i ed.); S. Weöres: Ze džbánu nekonečna (1978, s B. Hapem) + Věž mlčení (výbor, 2003, s B. Hapem); F. Prešeren: Můj sen šel po hladině (1978, s J. Hiršalem a L. Kubištou, pod jm. V. Kudělky) + Zlato v azuru (1980, i ed.); K. Čukovskij: Hádanky a povídačky děda Kořena (1980, i ed.); D. Charms: Všecko lítá, i co peří nemá (1983) + Veselí čížkové (1987) + Bába (1996) + Let do nebe (1997, i ed.); B. Okudžava: Kapela naděje (1981, s L. Duškovou, i ed.); B. Okudžava – V. Vysockij: Koně k nezkrocení (b. d., 1983, s M. Dvořákem); D. Kosztolányi: Blažená smutná píseň (1985, s A. Rossovou); A. Vveděnskij: Smrtipoty (1997, i ed.); J. Brodskij: Konec krásné epochy (1997, i ed.); E. Simopulos: Stíny mají prodlouženou (1992, s R. Dostálovou); C. Zlobec: Kvadratura kruhu (1997, s F. Bernhartem); J. Malanjuk: Pod cizím nebem (2004, s T. Vašutem); H. Mazurenko: Akvarely (2005, s A. Morávkovou); B. Budar: Verše (2006, s R. Čermákem a M. Hrabalem); O. Ljaturinská: Cesty (2008, s A. Morávkovou a J. Honzíkem); A. Aríf: Náš svatý hřích (2009, s J. Uzonoglu); J. Darhan a O. Stefanovyč: Hlasy dvou básníků (2018, s A. Morávkovou).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Čeští básníci Praze (1981); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Nonsens (1997); Návrat do světla (2002); Živé slovo (2004); Almanach Q/10 (2008); Antologie české poezie I (2009); překlady: Dvacáté století (1963); Světová literatura. 10 let (1966); Očima generace (1967); Sto moderních básníků (1967); Vernisáž lásky (1970); Den poezie s 33 mladými ruskými básníky (1975); Křižovatky vesmírných cest (1978); Verše proti smrti (1980); Zlato v Azuru (1980); Recitujeme 2 (1980); Lyrické dopisy do Čech (1980); Básníci Nyugatu (1982); Bulharská poezie 20. století (1983); Poezie přelomu století (1984); Čtyřicet let v míru (1984); Vsazování démantů (1984); Popletený kalendář (1985); Ústa slunce (1985); Bílá v sousedství modré (1986, s. G. Tassosem); Almanach Světové literatury (1986); Ohnivé květy (1987); Ostrov, kde rostou housle (1987); Ruská poezie dvacátého století (2007); Chlévská lyrika (2010).
Uspořádal, vydal a část textů přeložil: Humor na pódiu (repertoárový sb. pro malé divadelní scény z českých a ruských textů, 1959); Věčné přátelství (sb., 1960, s H. Vrbovou); Smích i pláč i karabáč (sb., 1962); Mladá sovětská poezie (antologie, 1963, s H. Vrbovou); Krokodýl se směje (antologie sovětského humoru, 1963); Kolo inspirace (antologie rus. básnické moderny, 1967, s H. Vrbovou); 1917/1967 (1967, s H. Vrbovou); Den poezie s 33 mladými ruskými básníky (antologie sovětské poezie, 1975, s H. Vrbovou a J. Bezděkem); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN klubu, 1994, s dalšími, též něm., angl., franc. a španěl.); L. Čivrný: Bylo takové ticho (básnické texty z pozůstalosti, 2005); I. Hurník: Zlatý notýsek (2014).
LITERATURA
Studie a články: R. Matys: Doslov aneb Nenápadný pokus o filipiku, in V. D., Sestup z hory (1999); R. Matys: Doslov, in V. D., Z hnoje snů tobě (2006); R. Matys: Jen pár slov na okraj, in V. D., Balady a svízelky (2008); E. Ješutová: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu (2008); (jv) (= J. Vondráček): Když redaktor vzpomíná..., Týdeník Rozhlas 2011, č. 44; V. Karfík: Symptomatická Blíženka Noc, in V. D., Blíženka Noc (2012); A. Novotná: Kam utek Stolkolet? Týdeník Rozhlas 2013, č. 12; J. Hubička: Co VD nedopověděl, Týdeník Rozhlas 2013, č. 29; R. Matys: Poezie, která nepřestává být pod proudem, in V. D., Z pozdního sběru (2014); J. Šulc: Doslov, in V. D., Ozvěny z dubového stolu (2021).
Recenze: Jak jsme lili zvon: (vv) (= V. Vodák, tj. M. Vacík), LD 21. 9. 1978; J. Pavelka, Tvorba 1978, č. 47; F. Moravová, Práce 26. 9. 1978; P. Kovařík, SvSl 2. 11. 1978 * Svět jsou dva: Z. Heřman, MF 27. 8. 1982 * Dům sonetů: I. Krausová, MF 4. 10. 1983 * Gazely a kola: Z. Heřman, ZN 28. 3. 1991 * Sestup z hory: js, NK 1999, č. 27; A. Haman, Tvar 2000, č. 10 * Balady a svízelky: M. Šanda, Portál české literatury 5. 8. 2008 (online) * Kolibří výlety: M. Skýpala, Weles 2009, č. 38/39 * Svěcení podstatných slov: V. Probst, LitN 2009, č. 42; P. Andreas, Dobrá adresa 2009, č. 12 (online) * Blíženka Noc: P. Odehnal, Texty 2013/14, č. 63; L. Falteisek, Naše rodina 2013, č. 17 * Kam utek Stolkolet: klr (= K. Kubíčková), MFD 19. 3. 2013; J. Grombíř, Host 2014, č. 2.
K životním jubileím: R. Matys, Výběr z nejzajímavějších knih 1989, č. 1; J. Rejžek, LD 9. 7. 1994; R. Matys, Týdeník Rozhlas 1994, č. 33; Z. Janík, LidN 10. 7. 1999; R. Matys, Týdeník Rozhlas 2009, č. 22; J. Halas, Týdeník Rozhlas 2009, č. 27.
Rozhovory: (an) (= D. Kozlová), Práce 21. 11. 1972; V. Vavřín, Občanský deník 1. 6. 1990 (též s L. Duškovou); S. Čechová, Mosty 1996, č. 7 (též s J. Štroblovou); L. L. (= L. Ludvíková), Tvar 1998, č. 20; D. Mojžíšová, Zvuk 2000, léto; B. Stárková, Dokořán 2004, č. 30; M. Jurman, Souvislosti 2009, č. 1; M. Matzenauer, Grand Biblio 2010, č. 7/8 (též s L. Duškovou); E. Marková, Topzine 10. 2. 2012 (online).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu
Databáze Obce překladatelů