Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Václav LACINA

* 9. 7. 1906, Hluboká nad Vltavou 
† 9. 12. 1993, Rožmitál pod Třemšínem 
 
Prozaik, básník, autor satirických textů a parodií
 Narodil se v rodině s bohatým kulturním zázemím: jeho dědeček Josef Lacina (1850–1908) publikoval pod pseudonymem Kolda-Malínský. Otec byl soudcem. Ačkoli narozen v Hluboké nad Vltavou, své dětství a dospívání Lacina prožil ve Volyni, kde v útlém věku prodělal dětskou obrnu a měl doživotně částečně ochrnutou pravou ruku. V Praze vystudoval gymnázium na Malé straně (po roce 1918 rozděleno na Jiráskovo a akademické gymnázium, mat. 1925), poté se přihlásil na Filosofickou fakultu UK (obor čeština–němčina), odkud přešel na Právnickou fakultu UK (1925–1929, JUDr. 1950). Od roku 1930 byl zaměstnán u soudu (v letech 1934 až 1945 jako soudce) nejprve v Chebu (1930–1931), dále v Kašperských Horách (1935–1938) a posléze v Praze (do 1945). Poté pracoval na obnoveném krajském soudu v Praze, byl členem řady očistných komisí po druhé světové válce (mj. v Syndikátu spisovatelů). V letech 1945–1947 pracoval na ministerstvu informací, poté byl okresním soudcem v Praze (1947–1948), od roku 1948 byl tiskovým referentem ministerstva spravedlnosti. V letech 1952–1953 pracoval v Československém rozhlase, od roku 1953 se věnoval jen spisovatelské činnosti. V roce 1972 byl signatářem petice prezidentovi Ludvíku Svobodovi za osvobození politických vězňů (mj. s Adolfem Branaldem, Josefem Bruknerem, Jarmilou Glazarovou, Václavem Havlem, Bohumilem Hrabalem, Milanem Jarišem, Vaškem Káňou, Ivanem Klímou, Jiřím Kolářem, Františkem Pavlíčkem, Svatoplukem Pekárkem, J. R. Pickem, Jaroslavem Seifertem, Karlem Šiktancem, Jiřím Šotolou, Ludvíkem Vaculíkem). I přes upravené reedice starších knih (Čtení o psaní) stál Lacina až do druhé poloviny osmdesátých let mimo kulturně-literární provoz. V roce 1987 byl opětovně přijat do Svazu českých spisovatelů. Od roku 1973 žil v důchodu v Příbrami, v posledních letech života s manželkou v Domově důchodců v Rožmitále pod Třemšínem (od roku 1988).
 Debutoval roku 1922 ve Studentském časopise, ovšem ve stejné době vydával jako kvintán na gymnáziu rukopisný a posléze cyklostylovaný časopis Modré pondělí). Dále přispíval do časopisů Trn, Reflektor (zde většina básní ze sbírky Zježení), Sršatec, Pásmo, Pramen (v letech 1925–1926 zde na pokračování sbírka Krysa na hřídeli), Topičův sborník, Výtvarné snahy (1929 zde na pokračování parodie Jak bydlit, i sep., knižně in Čtení o psaní, bydlení a jiném činění), Tvorba, Právo lidu, Dobrý den, Čin. Po roce 1945 přispíval do periodik Kulturní politika, Dikobraz, Nové knihy, Literární noviny, Host do domu, Plamen, Práce, Divadelní noviny, Rudé právo, Československo, Mladá fronta aj. – V průběhu normalizace publikoval výjimečně (mj. epigramy v samizdatovém Obsahu). – Redigoval knižnice Dar (1945) a Úsměvy (1954–1959) v nakladatelství Mladá fronta. – Ve dvacátých letech autorsky spolupracoval s Divadlem Dada (Jiří Frejka, E. F. Burian). Z rukopisu knihy Čtení o psaní připravil na konci války režisér Jan Horák pásmo Spisovatelem snadno a rychle (inscenováno na několika místech v Praze, mj. v Rokoku). Pasáže ze Čtení o psaní připravila Zdena Josková pro jevištní pásmo Jak se dělá umění aneb Nebojte se literatury (rozmn. 1983). – Za knihu Měšťanské besedy byl Lacina oceněn Státní cenou za rok 1954. – K sedmdesátým (1976) a osmdesátým narozeninám (1986) byly v Městském muzeu ve Volyni uspořádány výstavy Co nám o sobě povídal Václav Lacina rodák bezmála volyňský, resp. Václav Lacina – rodák bezmála volyňský. – V Literárním archivu PNP zůstaly uloženy rukopisy Z pohádky pod okap (pro dospělé), Dívčí válka a jiné výtržnosti (apokryfy), či sbírka próz Padoušek a kruťasové. – Užíval pseudonymů Artur Kosina (ve Studentském časopisu, Modrém pondělí, rovněž v TrnuSršatci), Máňa (resp. Manja) Frčková (v Modrém pondělí), V. Nebojsa, ojediněle Publius Nevidius Nashorn, a šifer sin, cos.
 Od počátku se v Lacinově tvorbě prolínají dvě linie: literární parodie a společenská satira psaná z pozice příslušníka politické levice. Knihy prvního typu parodují ve stylu i tematice známé literární osobnosti a směry. Literární dovednost přitom autora někdy přivádí na samu hranici mezi parodií a „seriózním“ dílem (parodie dekadence a poetismu v knihách Zježení, Krysa na hřídeli, Ozubené okno). Vrcholem této linie je poválečné Čtení o psaní, kde autor s humornou hravostí vytváří řadu variací na daná témata ve stylu jednotlivých spisovatelů od národního obrození až po současnost. V druhé linii své tvorby se Lacina zaměřil na typické téma české satiry: maloměšťáctví. Jestliže mezi válkami svými ironickými haussmanovskými výpady přispíval k proudu útoků na amerikanismus, národně socialistickou stranu, agrárníky, chyby sociální demokracie a projevy fašismu, v době poválečné psal přímočarou politickou satiru, která chce „tepat“ protektorátní panstvo a kolaboranty i rozmanité figurky poválečných příživníků. Sbírky z této doby shrnují veršovanou protifašistickou satiru psanou během války (Plechový cirkus) a satiru na poválečné politické poměry (Železné koště). Na předchozí protiměšťáckou tvorbu navázal Lacina „poláčkovskou“ románovou tetralogií, jejímž těžištěm je konfrontace maloměšťáctví s dějinnými událostmi let 1939 a 1948 (Snobi táhnou, Panstvo se baví, Poruč psu, Jsme tu ještě). Po roce 1948 se Lacina ztotožnil s úkoly tzv. socialistické satiry, která se chtěla účastnit politického třídního boje a jejímž vnitřním paradoxem bylo překrývání satirické negace patosem budování, vedoucím až k deformaci žánru na pseudosatiru a k estetické simplifikaci (Slyš a piš, Hovoří pan Jéminek); Lacina však oficiální dobovou teorii tzv. konstruktivní satiry nepřijal plně, satiricky polemizoval s požadavky na kladného hrdinu a také čelil útokům na „nelidovost“ a „intelektuálnost“ svého humoru. V druhé polovině padesátých let v Lacinově díle převážila stereotypnost námětů i prostředků a nezobecňující popisná drobnohledná analýza (Dnes a denně, Pozůstalí, Malý atlas hub, tlam a pusinek). Svou poetiku Lacina částečně proměnil teprve v první polovině šedesátých let, s vlnou tzv. nové satiry. Předěl představují texty později publikované ve sbírce Žlučové kameje, v nichž se vrátil i ke svým dadaistickým a poetistickým začátkům. Ironie se mění v sarkasmus, zjednodušené komentáře k aktualitám jsou nahrazovány satirickou imitací různých žánrů, např. cestopisu (Vandrovní knížka) a sci-fi (Rumpendanti). Těžiště se přesouvá k celostním obrazům poměrů, viděných v groteskní perspektivě. Kniha Dódekamerón juristický opět přináší parodie stylu jednotlivých spisovatelů (Josef Škvorecký, Franz Kafka, Alois Jirásek), tentokrát však spjaté s kritikou některých mechanismů a absurdit deformované reality. – Ve dvou vzpomínkových knihách (Co vám mám povídat, Co vám mám ještě povídat) se výrazněji zaměřil na svou soudní praxi a práci v kulturních institucích.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zježení (BB 1925); Krysa na hřídeli (BB, PP 1926); Ozubené okno (BB, PP 1930); Plechový cirkus (BB, P 1945); Snobi táhnou (R 1945, 1. část cyklu Panstvo se baví); Cirkus plechový (D 1946, prem. 1945, s J. Kainarem, Z. Vavřínem a dalšími, přeprac. část Plechového cirkusu); Architekt Solness, mistr zednický (R 1947, 2. část cyklu Panstvo se baví); Železné koště (BB 1947); Čtení o psaní aneb Spisovatelem snadno a rychle... (BB, PP 1947; od 1954 ve zkrácené verzi; scénicky s tit. Spisovatelem snadno a rychle, 1943); Slyš a piš (PP 1949); Tři satiry (scénické výstupy, 1949); Hřbitovní býlí (BB 1951); Hovoří pan Jéminek (BB 1951); Měšťanské besedy (PP 1953); Pozůstalí (PP 1956); Dnes a denně (BB 1957); Malý atlas hub, tlam a pusinek (BB 1959); Vandrovní knížka (PP 1959); Poruč psu (R 1959, 3. část cyklu Panstvo se baví); Jsme tu ještě (R 1961, 4. část cyklu Panstvo se baví s podtit. Panstvo se nebaví); Volšovská preludia (PP 1962); Posada lhářů (PP 1962); Rumpedanti (PP 1962); Žlučové kameje (BB 1965); Co vám mám povídat (vzpomínky, 1966); Dódekamerón juristický aneb Tucet povídek proti dobrým mravům podle čelných tu – i cizozemských spisovatelů uspořádal V. L. (1968); Doma ve Volyni (vzpomínky, příležitostný tisk k výstavě v Městském muzeu Volyně 1986); Sekání dobroty a jiné básně (BB 1992); Co vám mám ještě povídat (vzpomínky, 2011, ed. M. Kučera).
Scénicky: Visací stůl č. 1 (1927, s dalšími); Dona Kichotka (1927, s dalšími); Třetí zavěšení visacího stolu (1927); Mastičkář (libreto k opeře Emila Františka Buriana, 1928, s J. Trojanem, adaptace staročeského textu); Kocour Felix v Čechách (text k baletu na hudbu Igora Stravinského, 1929); Ptáci (1934, s Jiřím Frejkou, adaptace Aristofanovy hry v překladu F. Stiebitze); Spisovatelem snadno a rychle (parodické pásmo, 1943); Zrození eposu. Jak Homér k tatíčkovi přišel (1945, knižně in Čtení o psaní...).
Výbory: Politická píseň. Výbor satir 1923–1952 (BB 1952); Na škodnou a do netřesku (BB, PP 1955, ed. L. Tunys); Tuzemské výtržnosti (BB, PP 1988, ed. H. Müllerová).
Souborné vydání: Vybrané spisy V. L. (Čs. spisovatel, 1961–1963, 3 sv.). Sv. 1 Slyš a piš aneb Měšťanské besedy a jiné výtržnosti (1961, obs. Slyš a piš; Měšťanské besedy a Pozůstalí); sv. 2 Čtení o psaní, bydlení a jiném činění (1962, obs. Malá poetika; Jak bydlit?; Svár sedmi měst; Spisovatelem snadno a rychle); sv. 3 Železným koštětem i metlou pařenou (1963, obs. Staré časy; Kanibal před branami; Plechový cirkus; Gruntování; Ságy rodu Jéminků; Trochu slovesnosti; Trošku lyriky; Mezi námi).
Ostatní práce: V Československu nyní. Rok obnovy (brožura, 1946, též angl. a franc.); Lid si vládne sám (brožura, 1946).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Strom (1924); Fronta (1927); Almanach pro poezii a život 1920–1930 (1930); U vrbiček (1934); Básníkův rok (1936); Verše na zeď (1937); Almanach Kmene, jaro 1937 (1937); S maskou a bez masky (1944); Josef Holler: Kresby, grafika, kvaše (katalog, 1946); Klub umělců. 1937–47 (1947); Almanach Kmene (1948); Žeň českého humoru (1952); Básnický almanach 1953 (1953); Dikobraz se směje (1953); Básnický almanach 1954 (1955); Země kytice (1955); Nová česká poesie (1955); Připravujeme estrádu (1956, zde skeč Bouře se žene údolím); Jeť srdce pěvců nejčistší (1956); Básnický almanach 1956 (1957); Humor na pódiu (1959, zde skeč Hamlet s překážkami); Básnický almanach 1959 (1960); Do radostných zítřků (1960, zde skeč Bouře se žene údolím); Patnáct májů (1960); Veselé čtení (1960); Je v našem zpěvu jistota (1960); Oheň a růže (1961); Milenec života (vzpomínky na Julia Fučíka, 1962); Veselé čtení (1962); Smích i pláč i karabáč (1962); Akcent (1968); Hudba a lidé (1969); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Moji rozesmátí rodáci (1997); V hlavní roli rozhlas! (2018).
Uspořádal a vydal: Havířské anekdoty (1949, s Marií Majerovou); Politicko-satirický kalendář na rok 1950 (1950); Jaroslav Hašek: Aféra s křečkem a jiné povídky (výbor PP, 1954); Průvan stoletím (antologie české satiry, 1956, s J. Vojtěchem).

LITERATURA

Knižně: F. Křesťan: Humor a satira laureáta státní ceny V. L. (rozmn. metodický materiál, 1955).
Studie a články: P. Eisner: Gelos kai srandé neboli Dobroděj Lacina, KP 1946/47, č. 38; J. Mašek: doslov in V. L., Snobi táhnou (1945); J. Hájek: Cesta k zítřku naší satiry, LitN 1954, č. 43; J. Hrabák: O parodii a slovní komice u V. L. a v nové české satiře vůbec, in Šest studií o nové české literatuře (1961); P. Horňák: Majster paródie, Čitateľ (Bratislava) 1961, č. 6; J. Skalička in sb. K demokratické literární publicistice 1918–1945 (VO 1966; 1967); Z. Mráz: Literární tvorba V. L. po roce 1945, in Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích (1985); R. Pytlík: Doslov, in V. L., Tuzemské výtržnosti (1988); L. Hašková: U nestora českého humoru, RP 13. 8. 1990; J. Staněk: Začarovaný kruh V. L., Deník Nová pravda 11. 7. 1991; P. Pancíř (= J. Vojtěch): Velký český satirik V. L., Haló noviny 7. 8. 1996; R. Pytlík in Fenomenologie humoru (2000); L. Vaculík: Advent 1972 v Bartolomějské, LitN 2004, č. 52/53; B. Stehlíková: Satirik i stoik V. L., in B. S., Abeceda lásky (2009); M. Kučera: Vážné vzpomínky satirikovy, in V. L., Co vám mám ještě povídat (2011); B. Hemelíková: V. L. – parodik, Tvar 2012, č. 21; V. Ebr: Co V. L. nedočetl, Haló noviny 6. 12. 2018.
Recenze: Zježení: F. Götz, Národní osvobození 20. 12. 1925; -l-, Večerník Práva lidu 24. 11. 1925; P. F. (= P. Fraenkl), Host 1925/26, č. 4; A. M. Píša, Pramen 1925/26, č. 4–5; fxš (= F. X. Šalda), Tvorba 1925/26, č. 5, též in Kritické projevy 13 (1963); -pa- (= F. S. Procházka), Zvon 1925/26, č. 19; A. N. (= A. Novák), LidN 24. 3. 1926; jef (= J. Fučík), RP 4. 4. 1926, příl. Dělnická besídka * Krysa na hřídeli: M. P. H. (= M. Pujmanová-Hennerová), Tribuna 24. 10. 1926; E. A. Saudek, Host 1926/27, č. 5; K. H. (= K. Hikl), Naše doba 1926/27, č. 4; K. Š. (= K. Štorch), Rozpravy Aventina 1926/27, č. 2 * Ozubené okno: M., Signál 1929/30, č. 39; G. (= F. Götz), Národní osvobození 18. 5. 1930; Benj. J. (= B. Jedlička), LidN 7. 6. 1930; AMP (= A. M. Píša), Právo lidu 20. 7. 1930; drb (= J. Borecký), Zvon 1930/31, č. 2 * Plechový cirkus: kp. (= K. Polák), Právo lidu 23. 9. 1945; vbk (= V. Běhounek), Práce 10. 10. 1945; M. S. (= M. Sedloň), RP 13. 10. 1945; vbá (= J. Veselý) Rt 19. 12. 1945; V. Kovařík, Umělec 1945, č. 6 * Snobi táhnou: rek (= V. Kocourek), RP 15. 11. 1945; J. Janů, ZN 17. 11. 1945; Břz. (= B. Březovský), Národní osvobození 18. 11. 1945 (též o knize Plechový cirkus); kp (= K. Polák), Právo lidu 22. 11. 1945; b. (= V. Běhounek), Práce 20. 12. 1945; M. S. (= M. Sedloň), Tvorba 1946, č. 1; O. F., Lidová kultura 1947, č. 40; I. Zítková, Knižní novinky 1958, č. 9 * Cirkus plechový: vba (= J. Veselý), Rt 14. 12. 1946; jk (= J. Kopecký), KM 1946, č. 20 * Architekt Solness, mistr zednický: A. Závodský, Rt 22. 7. 1947; F. Buriánek, ZN 24. 7. 1947; K. Bradáč, RP 21. 8. 1947; A. Hrubý, KM 1947, č. 13/14 * Železné koště: J. Vojtěch, Tvorba 1947, č. 51; K. B. (= K. Bradáč), RP 17. 12. 1947; -zv-, Obrana lidu 9. 1. 1948; b. (= V. Běhounek), Práce 26. 2. 1948 * Čtení o psaní: K. Bradáč, Tvorba 1947, č. 31; K. Beran, Obrana lidu 1. 5. 1947; b. (= V. Běhounek), Práce 25. 5. 1947; fSt (= F. Stuchlý), LD 30. 4. 1954; B. Jedlička, NŽ 1954, č. 10; jc (= J. Cetl), HD 1957, č. 6; M. B. (= M. Blahynka), NK 1981, č. 22 * Slyš a piš: Brk (= F. Buriánek), ZN 31. 7. 1949; O. Krejčí, LidN 4. 8. 1949; cd (= J. Hrabák), Rt 6. 10. 1949 * Hřbitovní býlí: zv (= Z. Vavřík), LD 10. 7. 1951; J. Havel, LidN 2. 12. 1951; A. Hoffmeister, LitN 1952, č. 8 * Politická píseň: D. Šindelář, LitN 1953, č. 2; J. Kuna, RP 18. 10. 1953 * Měšťanské besedy: A. Kusák, Květy 1953, č. 40; G. Procházka, ZN 10. 10. 1953; F. Buriánek, NŽ 1953, č. 10; Ts, LD 11. 5. 1954; J. Mareš, LitN 1954, č. 6; J. Hájek, LitN 1954, č. 43 * Na škodnou a do netřesku: M. Šedo, LitN 1955, č. 11; -Pet, Obrana lidu 20. 3. 1955 * Pozůstalí: J. R. Pick, LitN 1956, č. 36; Led (= Jiří Lederer), VP 4. 8. 1956, Literární příloha VP, č. 31 * Dnes a denně: vf (= V. Falada), MF 26. 1. 1957; O. Rafaj, Nová svoboda 31. 3. 1957; J. Kristek, LitN 1957, č. 15; J. R. Pick, Květen 1956/57, č. 10 * Malý atlas hub, tlam a pusinek: J. Petrmichl, RP 4. 9. 1959 (též o knihách Vandrovní knížka a Poruč psu); F. Buriánek, LitN 1959, č. 34 (též o knihách Vandrovní knížka a Poruč psu); V. Forst, Tvorba 1959, č. 33; iš (= I. Štuka), Plamen 1959, č. 2 * Vandrovní knížka: M. Suchomel, HD 1959, č. 11 * Poruč psu: kus (= A. Kusák), Kultura 1959, č. 22 * Jsme tu ještě: š (= J. Šimůnek), VP 28. 9. 1961; O. Sus, HD 1961, č. 11; A. Linke, LitN 1962, č. 15 * Slyš a piš aneb Měšťanské besedy a jiné výtržnosti: O. Sus, Kultura 1961, č. 30; M. Schulz, LitN 1961, č. 23; Z. Pochop, NK 1961, č. 14; V. Kafka, Práce 26. 7. 1961 * Volšovská preludia: F. Všetička, Kultura 1962, č. 37 * Posada lhářů: mpk (= M. Petříček), HD 1963, č. 3; Z. Mráz, RP 25. 3. 1963; Z. Heřman, LitN 1963, č. 13 (též o knize Rumpedanti) * Rumpedanti: gs (= O. Sus), KT 1963, č. 15 * Železným koštětem i metlou pařenou: M. Uhde, HD 1963, č. 8 * Žlučové kameje: gs (= O. Sus), Rt 6. 1. 1966; J. Urbánková, VP 25. 3. 1966; P. Pešta, Impuls 1966, č. 3; J. R. Pick, LitN 1966, č. 12 * Co vám mám povídat: M. Nyklová, VP 24. 6. 1966; F. Kafka, Práce 9. 7. 1966; A. Závodský, Rt 4. 8. 1966; rp (= R. Pytlík), LitN 1966, č. 32; J. Pecháček, Plamen 1966, č. 7; F. Buriánek, Impuls 1966, č. 9 * Dódekamerón juristický: dš (= D. Šafaříková), Práce 20. 11. 1968; P. Wiesner, MF 17. 1. 1969; O. Sus, Listy 1969, č. 17 * Tuzemské výtržnosti: F. Cinger, RP 28. 9. 1988; I. Zítková, Práce 1. 11. 1988; Z. Heřman, MF 2. 11. 1988 * Sekání dobroty a jiné básně: I. Zítková, NK 1992, č. 12; P. Janáček, LidN 12. 3. 1992, příl. Národní 9, č. 11; J. Šrámková, Knihy 1992, č. 14; (rs), Telegraf 22. 4. 1992; M. Tesková, LD 12. 6. 1992 * Co vám mám ještě povídat: eb (= E. Burget), Dějiny a současnost 2011, č. 11; D. Váhala, Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis 2012, sv. 5; Š. Kovář, Paginae historiae 2012, č. 1;
K životním jubileím: V. Jelínek, LitN 1956, č. 29; (eh) (= E. Hrych), MF 8. 7. 1956; P. Veselý, Obrana lidu 8. 7. 1956; V. Jelínek, Květy 1956, č. 27; Z. Mráz, Jihočeská pravda 10. 7. 1991.
Rozhovory: Č. Suchý, Květy 1954, č. 22; E. Hrych, MF 11. 3. 1956; J. Lederer, VP 11. 1. 1958; J. Lederer, Svět v obrazech 1962, č. 44; nn, NK 1968, č. 46; V. Měšťan, Práce 2. 8. 1969; J. Semerák, Československý voják 1987, č. 14.
Nekrology: nn, SvSl 3. 1. 1994; (pal) (=P. Janáček), LidN 4. 1. 1994; (červ) (= J. Červenková) LD 4. 1. 1994; M. Jungmann, LitN 1994, č. 1; trn (= P. Nový), MFD 5. 1. 1994; F. Dittrich, LD 7. 1. 1994; J. Šrámková, SvSl 12. 1. 1994; J. Vojtěch, Haló noviny 14. 1. 1994, příl. Haló kultura; J. Vojtěch, Magazín Dikobrazu 1994, č. 1.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (korespondence uspořádána abecedně, ostatní materiály neuspořádány); Městské muzeum Volyně (neuspořádáno).

Autor hesla: Blanka Hemelíková (1995); Michal Jareš (2021)
Aktualizace hesla: 12. 5. 2021 (jar)
Aktualizace bibliografie: 12. 5. 2021 (jar)
 
zpět na hlavní stranu