Miroslav PETŘÍČEK

 V první polovině padesátých let Petříček časopisecky publikoval i entuziastické, dobovým schematismem poznamenané verše, celoživotně se však věnoval především literární kritice. Zpočátku psal zejména o soudobé české poezii, záhy však stejnou měrou i o současné próze, přičemž svůj výchozí, převážně ideografický přístup k literatuře postupně překonával zájmem o tvárnou stránku díla a umělecko-estetickou problematiku, avšak jeho recenzní činnost nadále zůstávala bez zřetelných metodologických východisek. Ve svých vrcholných příspěvcích z druhé poloviny šedesátých let, publikovaných zejména v časopise Host do domu, dosáhl Petříček hutného, nepopisného projevu a výraznějších kritických akcentů. Z jeho běžné recenzentské produkce se vymykají dvě knižní publikace. V Glosách k současné české poezii se Petříček v druhé polovině padesátých let pokusil v typologizujících portrétech pěti básníků (Vítězslav Nezval, Vilém Závada, František Hrubín, František Branislav, Zdeněk Kriebel) vylíčit svár české poezie s literárním dogmatismem a schematismem poúnorového období. Monografii o Oldřichu Mikuláškovi z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pak pojal jako průvodce motivickou a myšlenkovou vrstvou básníkova díla.
Po dvacetileté publikační pauze Petříček od počátku devadesátých let znovu rozvíjel bohatou recenzentskou aktivitu, tentokrát převážně informativního typu a vlídně chápavého ladění, zaměřenou téměř výhradně k próze.