Miroslav PETŘÍČEK
* 21. 10. 1925, Vrchotovy Janovice (u Sedlčan)
† 12. 6. 1996, Praha
Literární kritik a historik, překladatel
Narodil se v rodině majitele malého koloniálu. Za studií na reálném gymnáziu byl koncem války totálně nasazen v bývalé továrně na letadla Letov, která byla začleněna do koncernu Junkers. Po maturitě (1945) začal na FF UK studovat estetiku a dějiny umění, vysokoškolská studia však z osobních důvodů nedokončil. V roce 1948 krátce působil v redakci Rudého práva. Druhým rokem základní vojenské služby (1948–1950) se stal redaktorem armádního deníku Obrana lidu, kde setrval – později jako voják z povolání – až do roku 1952. Téhož roku převzal v hodnosti podplukovníka funkci ředitele nakladatelství Naše vojsko. Po odchodu z armády (1958) se stal na tři roky tajemníkem Sdružení nakladatelských podniků, v letech 1961–1963 pracoval jako redaktor beletrie v Nakladatelství politické literatury (později Svoboda) a v období 1963–1970 byl redaktorem a posléze vedoucím redaktorem prózy v nakladatelství Čs. spisovatel. Roku 1971 odešel do trvalého invalidního důchodu. – Syn Miroslav Petříček (*1951) je filozof a překladatel filozofické literatury.
Publikoval od roku 1951. Do roku 1969 postupně přispíval literárněkritickými pracemi (zprvu též verši a reportážemi) do Obrany lidu, Rudého práva, Nového života
(1954–1958 člen redakční rady),
Literárních novin (Literárních listů,
Listů),
Května,
Plamene,
Listů Klubu přátel poezie,
Hosta do domu
(od 1963) aj. V sedmdesátých a osmdesátých letech časopisecky nepublikoval a uplatňoval se výhradně v lektorské činnosti (posudky pro nakladatelství
Práce, Vyšehrad, Blok). Po roce 1989 uveřejňoval recenze v
Nových knihách,
Tvaru
a
Literárních novinách. Byl autorem medailonků a doslovů k básnickým dílům
Františka Branislava, Zdeňka Kriebela, Viléma Závady a k prózám Karla Matěje Čapka Choda, Anny Marie Tilschové, Miloše Václava Kratochvíla, Karla Nového, Jarmily Glazarové a Milana Kundery. – V padesátých a šedesátých letech užíval šifry mp (zejména v
Novém životě
a
Literárních novinách), pk, (-pk-), od roku 1990 užíval šifer mpk (v
Nových knihách) a pek (v obnovených
Literárních novinách).
V první polovině padesátých let
Petříček časopisecky publikoval i entuziastické, dobovým schematismem poznamenané verše, celoživotně se však věnoval především literární kritice. Zpočátku psal zejména o soudobé české poezii, záhy však stejnou měrou i o současné próze, přičemž svůj výchozí, převážně ideografický přístup k literatuře postupně překonával zájmem o tvárnou stránku díla a umělecko-estetickou problematiku, avšak jeho recenzní činnost nadále zůstávala bez zřetelných metodologických východisek. Ve svých vrcholných příspěvcích z druhé poloviny šedesátých let, publikovaných zejména v časopise
Host do domu, dosáhl Petříček hutného, nepopisného projevu a výraznějších kritických akcentů. Z jeho běžné recenzentské produkce se vymykají dvě knižní publikace. V Glosách k současné české poezii se Petříček v druhé polovině padesátých let pokusil v typologizujících portrétech pěti básníků (Vítězslav Nezval, Vilém Závada, František Hrubín, František Branislav, Zdeněk Kriebel) vylíčit svár české poezie s literárním dogmatismem a schematismem poúnorového období. Monografii o Oldřichu Mikuláškovi z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pak pojal jako průvodce motivickou a myšlenkovou vrstvou básníkova díla.
Po dvacetileté publikační pauze Petříček od počátku devadesátých let znovu rozvíjel bohatou recenzentskou aktivitu, tentokrát převážně informativního typu a vlídně chápavého ladění, zaměřenou téměř výhradně k próze.
Po dvacetileté publikační pauze Petříček od počátku devadesátých let znovu rozvíjel bohatou recenzentskou aktivitu, tentokrát převážně informativního typu a vlídně chápavého ladění, zaměřenou téměř výhradně k próze.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Glosy k současné české poezii (studie, 1957); Oldřich Mikulášek. Rozpory a jednota tvorby (monografie, 1970).Překlady: B. Kellermann: Bloud (1980); W. Raabe: Černá galéra (1982); P. Schreier: Očima pěvce (1986); J. Roth: Job (1991).
Uspořádal a vydal: Česká povídka 1918–1968 (1968, s K. Drábkovou a O. Rafajem); F. X. Šalda: O poezii (1970, s B. Svozilem).
LITERATURA
Recenze: Glosy k současné české poezii: M. Červenka, Květen 1957, č. 4, s. 221; A. Jelínek, LitN 1958, č. 18; M. Jodl, NŽ 1958, č. 3, s. 234 * Oldřich Mikulášek. Rozpory a jednota tvorby: A. Bagin, Slovenská literatúra 1972, č. 3.Nekrolog: M. Jungmann, LitN 1996, č. 26.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 18. 8. 2006
(kb)
Aktualizace bibliografie: 21. 10. 2015
(kb; eb)