Slovník české literatury po roce 1945
Jan PROCHÁZKA
* 4. 2. 1929, Ivančice (u Brna)
† 20. 2. 1971, Praha
Prozaik a scénárista
Otec spisovatelek Lenky a Ivy Procházkových. – Pocházel z rodiny sedláka. Po studiu na Vyšší rolnické škole v Olomouci (1945–49) nastoupil jako vedoucí Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku. Od 1950 pracoval (s výjimkou vojenské služby u pohraniční stráže, 1951–53) v Praze na Ústředním výboru Čs. svazu mládeže (zemědělské oddělení), kde organizoval brigády na pomoc pohraničí. Od 1959 byl scenáristou
FS Barrandov, kde pak působil jako dramaturg a vedoucí tvůrčí skupiny
Švabík – Procházka (1962–67). Od 1962 byl kandidátem Ústředního výboru KSČ (1967 vyloučen), 1963–66 pracoval v ideologické komisi ÚV KSČ, byl též poradcem prezidenta
Antonína Novotného. 1968–69 místopředseda
SČSS. V těchto funkcích i v publicistické činnosti vystupoval s požadavky reforem komunistické strany a socialistické společnosti. Na jeho předčasném úmrtí měla podíl štvavá kampaň, která proti němu byla 1970 rozpoutána televizním pořadem Svědectví od Seiny. Pořad používající i sestřih odposlechu v bytě
Václava Černého měl být mediální předehrou k politickému procesu. V době prvního zatýkání (Alois Poledňák, Jaroslav Šedivý, Hubert Stein) Procházka již onemocněl a byl hospitalizován. Jeho pohřeb, původně zakázaný, proběhl za dozoru Státní bezpečnosti.
Publikoval v novinách a časopisech: Mladá fronta, Obrana lidu, Rudé právo, Práce, Čs. voják, My (zde většina fejetonů otištěných v souboru Politika pro každého),
Literární noviny (Literární listy,
Listy), Kulturní tvorba,
Kultura,
Plamen, Filmové a televizní noviny, Host do domu aj. Ojediněle přispíval do
Svědectví (Paříž). Filmová povídka Ucho byla vydána v samizdatové edici
Krameriova expedice (1980), Procházka je též zastoupen v samizdatovém sborníku K odsunu Němců z Československa (1979). Je autorem námětů a scénářů (většinou ve spolupráci s režiséry) filmů To byla noc (1957, středometrážní, r. Václav
Hanuš), Hořká láska (1958), Zatoulané dělo (1958, oba r.
Josef Mach, sc. + Josef Mach), Lidé jako ty (1960, r.
Pavel Blumenfeld, sc. +
Vladimír Bor), Valčík pro milion (1960, r. Josef Mach, sc. +
Josef Mach), Pouta (1961, r.
Karel Kachyňa, sc. +
Karel Kachyňa a Lubomír Možný), Trápení (1961, r.
Karel Kachyňa, sc.+
Karel Kachyňa), Černá dynastie (1962, r.
Štěpán Skalský, sc. +
Štěpán Skalský), Zelené obzory (1962, r. Ivo Novák, sc. +
Ivo Novák, podle stejnojm. prózy), Závrať (1962, r. Karel Kachyňa, sc.+ Karel Kachyňa), Život bez kytary (1962, r. Jiří Hanibal, sc. +
Jiří Hanibal), Komu tančí Havana (1962, r.
Vladimí Čech, sc. +
Vladimír Čech), Na laně (1963, r. Ivo Novák, sc. + Ivo Novák), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964, oba r.
Karel Kachyňa, sc. + Karel Kachyňa), Povídky o dětech (1964, r.
Milan Vošmik,
Jaromír Dvořáček a Jiří Hanibal), Kdy brečí muži (1964, krátkometrážní, r. Jan Valášek), Anděl blažené smrti (1965, r. Štěpán Skalský, sc. + Štěpán Skalský), Ať žije republika (1965, r.
Karel Kachyňa, sc. + Karel Kachyňa), Tranzit Carlsbad (1966, r.
Zbyněk Brynych, sc. + Zbyněk Brynych, na motivy
Josefa Picka), Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967, podle prózy Svatá noc, oba r. + sc.
Karel Kachyňa), Naše bláznivá rodina (1968, r. Jan Valášek + Karel Kachyňa), Vánoce s Alžbětou (1968, r.
Karel Kachyňa, sc. + Karel Kachyňa), Maraton (1968, r.
Ivo Novák, sc. + Ivo Novák), Slasti Otce vlasti (1969, r. Karel Steklý, sc. + Karel Steklý, podle
Františka Kubky, Karlštejnské vigilie), Směšný pán (1969), Ucho (1970, prem. 1990, oba r.
Karel Kachyňa. sc. +
Karel Kachyňa), Na kometě (1970, r.
Karel Zeman, sc. +
Karel Zeman, podle
Julese Verna, Jan Procházka neuveden), Už zase skáču přes kaluže (1970, r.
Karel Kachyňa, sc. pod jm.
Oty Hofmana + Karel Kachyňa podle Alana Marshalla), Svatby pana Voka (1970, r.
Karel Steklý, Jan Procházka neuveden), Páni kluci (1975, r.
Věra Plívová-Šimková, podle námětu
Marka Twaina, sc. pod jm.
Víta Olmera). Podle námětů z Procházkovy pozůstalosti byly natočeny filmy Městem chodí Mikuláš (1992, r.
Karel Kachyňa, sc. + Karel Kachyňa, spolupráce na sc.
Iva Procházková; nerealizovaný scénář už 1969) a Kráva (1993, r.
Karel Kachyňa, sc. +
Karel Kachyňa a Karel Čabrádek, zčásti na motivy
J. Š. Baara). Ucho upravil
Pavel Kohout pro německou televizi ZDF a rakouskou televizi
ORF (1983) a pod názvem Noc bezMoci ji podle vlastního scénáře a v produkci ČR, Makedonie a Slovinska natočil Ivan Trajkov (2015). – O Procházkově životě a okolnostech jeho smrti byl natočen televizní dokument V žáru moci (2001, r. J. Niub), zařazený do cyklu dokumentů Předčasná úmrtí. – V roce 1999 bylo Procházkovi in memoriam uděleno státní vyznamenání Medaile za zásluhy. – Užíval šifer ap a (jp).
K základním rysům Procházkovy tvorby patří znalost venkovských reálií a zakotvení v tradičních hodnotách rolnického života: v práci, rodině, přírodním řádu; mravní tradicionalismus se však u něj paradoxně pojí s komunistickou koncepcí „nového člověka“ nezatíženého vlastnickou mentalitou starých časů. V jeho dílech se tak stále vrací motiv rozporu mezi životní opravdovostí a pragmatickým přijetím panujících zvyklostí, mezi ideálem a realitou, nadějí a deziluzí. Dějištěm jeho próz i scénářů jsou často státní statky a velké stavby v pohraničí, jejich hrdiny mladí lidé střetající se s lhostejností okolí, s byrokratismem a falší v lidských vztazích. Od debutu z poloviny 50. let, propagandisticky zjednodušeného vidění skutečnosti v prózách Rok života, se Procházka propracovával k epice založené na výrazných postavách s přesně odpozorovanými rysy psychického ustrojení i vnějších projevů (Zelené obzory, Závěj). Se zvláštním porozuměním a mírným sentimentem zachycoval postavy dívek a žen instinktivně nacházejících své životní poslání v lásce a oběti (Tři panny a Magdaléna). Společenský kriticismus, jehož projevem byla i autorova publicistika (Politika pro každého), byl u něj trvale doprovázen humorem, ironií a schopností aforistické zkratky v dialogu i autorském komentáři (nejvýrazněji v pohraničnickém románu Přestřelka). V Procházkových prózách postupně sílil vliv scenáristické profese (pojetí textu jako záznamu toho, co je vizuálně zachytitelné, dramatické zhuštění konfliktu do krátkého časového intervalu a asociativní prolínání epických časů). Tento proces vyvrcholil trojicí próz, v jejichž syžetu je okamžik individuálního prozření ústředních postav promítnut na pozadí tzv. velkých dějin. V deziluzivních příbězích z konce druhé světové války (Ať žije republika, Kočár do Vídně) a z doby násilné kolektivizace zemědělství (Svatá noc) nabývají autobiografické a empirické detaily na symboličnosti, konkrétní historická situace se stává východiskem zobecňujícího podobenství o zničující síle sobectví, nenávisti a fanatismu. Z Procházkovy filmové tvorby jsou nejvýznamnější snímky vzniklé ve spolupráci s
Karlem Kachyňou: zpočátku to byly vesměs komorní psychologické příběhy citového zrání cílevědomých dívek (Trápení, Závrať, Vysoká zeď), později tíhly k baladičnosti a přinášely nekonvenční, záměrně polemický pohled na nedávnou historii (Ať žije republika, Kočár do Vídně, Noc nevěsty). Výsledkem sílící političnosti byl nakonec film Ucho, který vystihuje nedýchatelnou atmosféru podezírání a přetvářky v nejvyšších kruzích totalitní společnosti.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Rok života (PP 1956); Zelené obzory (P 1960; poté v souboru s dalšími prózami); Závěj (PP 1961; poté v souboru s dalšími prózami); Přestřelka (R 1964); Ať žije republika (P pro ml., 1965); Svatá noc (P 1966; poté v souboru s dalšími prózami; poté Kočár do Vídně, Svatá noc, 1991); Tři panny a Magdaléna (PP 1966, podle filmů Vysoká zeď, Trápení, Závrať a Naděje); Kočár do Vídně (P 1967, podle stejnojm. filmu; poté Kočár do Vídně, Svatá noc, 1991); Divoké prázdniny (P pro ml., 1967, uprav. verze povídky Lenka ze souboru Tři panny a Magdaléna); Politika pro každého (FF 1968; rozšíř. 1991); Zelené obzory, Lítost, Závěj, Svatá noc (PP 1968); Der Karpfen (něm., P pro ml., Recklinghausen am Marl 1974, podle epizody Kapr z filmu Povídky o dětech); Ucho. Filmová povídka (Kolín n. R. 1976; 1990, podle stejnojm. filmu); Was für eine verrückte Familie (něm., P, Recklinghausen am Marl 1976, podle filmu Naše bláznivá rodina); Kočár do Vídně, Svatá noc (PP 1991); Městem chodí Mikuláš, 1999, první vyd. něm. Vídeň 1978); David a vánoční kapr (2000, první vyd. něm. Mnichov 1997).Ostatní práce: ...kde slunce vyjde zítra (propagační brožura o postavení vesnické mládeže v kapitalistických zemích, 1954); Důvěra podložená činy zvítězila. Fakta a cifry o zemědělském družstevnictví (1958, s F. Myslivečkem a M. Nolčem).
LITERATURA
Knižně: B. Jachnin: Jan Procházka (1990, s bibliografií a filmografií).Studie a články: J. Boček: Síly a slabiny Jana Procházky, Kulturní tvorba 1963, č. 44; J. Träger: doslov, in Tři panny a Magdaléna (1966); J. Pecháček: Prozaik Jan Procházka, Plamen 1966, č. 11; M. Jungmann: doslov, in Zelené obzory, Lítost, Závěj, Svatá noc (1968); J. Sobotecký: Presidentův přítel, Tvorba 1970, č. 19; K. Janík: Ze zákulisí kontrarevoluce, Rudé právo 19.–24. 8. 1970; V. Černý: O Janu Procházkovi, Svědectví (Paříž) 1975, č. 49, pův. in Z nových kritických studií (smz. 1974), též in Eseje o české a slovenské próze (1994); P. Melounek: Causa Jan Procházka, Reflex 1990, č. 10; V. Bystrov: Komunista, který se nehodil do čítanek, LidN 22. 3. 2002.
Recenze: Zelené obzory: F. Benhart, Plamen 1960, č. 5; M. Jungmann, LitN 1960, č. 19 * Závěj: M. Petříček, LitN 1961, č. 33 * Závrať (film): G. Kopaněvová, Film a doba 1963, č. 3 * Naděje (film): J. Žalman, Film a doba 1964, č. 3 * Přestřelka: A. Jelínek, LitN 1965, č. 15; M. Pohorský, RP 23. 6. 1965; B. R. Bradbrooková, Proměny (New York) 1968, č. 2 * Tři panny a Magdaléna: J. Opelík, HD 1966, č. 11, též in Nenáviděné řemeslo (1969) * Ať žije republika: K. Dostál, ZM 1967, č. 1 * Kočár do Vídně: M. Fiala, Film a doba 1967, č. 1; J. Šimůnek, MF 22. 12. 1967 * Svatá noc: F. Buriánek, Impuls 1967, č. 3; A. Jelínek, LitN 1967, č. 9; (o spol. vydání obou novel): A. Jelínek, NK 1991, č. 24; V. Šibrava, Tvorba 1991, č. 27; luk (J. Lukeš), LidN 5. 8. 1991 (též o filmovém zpracování) * Noc nevěsty: G. Francl, Film a doba 1967, č. 11 * Politika pro každého: A. Brousek, LitL 1968, č. 25; M. Schulz, Svědectví (Paříž) 1973, č. 45 (o něm. vyd.); (pek) (M. Petříček), LitN 1992, č. 13 * Ucho: J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1977, č. 4; J. Vohryzek, Obrys (Mnichov) 1983, č. 1; K. Trinkewitz, Zpravodaj (Curych) 1984, č. 5, též o adaptaci P. Kohouta; J. Jaroš, Film a doba 1990, č. 4 * Městem chodí Mikuláš: iz (I. Zítková), NK 2000, č. 1 * David a vánoční kapr: M. Šubrtová, Ladění 2001, č. 1.
Nekrology: M. Schulz, Text (Mnichov) 1971, č. 2; -z- (Z. Záplata), Zpravodaj (Curych) 4, 1971/72, č. 1; J. Dresler, České slovo (Mnichov) 1971, č. 3; P. Kohout: (řeč na pohřbu J. P.), Listy (Řím) 1971, č. 3.
Vzpomínky: L. Procházková: Děkovačka pro hrobníka, Právo 4. 2. 1999, příl. Salon; táž: Odtajněný příběh (vzpomínky na otce při čtení archivních svazků StB), Právo 31. 5. 2001, příl. Salon; H. Štvrtňová: V žáru moci, in Předčasná úmrtí sv. 2 (podle televizního dokumentu, 2001).
Archiv: LA PNP: Osobní fond uspořádán v 1. stupni evidence.
Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1998)
Aktualizace hesla: 30. 9. 2006
(ap)
Aktualizace bibliografie: 30. 9. 2006
(ap)