Ota HOFMAN
Prozaik, filmový a televizní scenárista, autor literatury pro děti a mládež
Rodiče pocházeli z Bohdašína u Červeného Kostelce, otec byl obchodním zástupcem. Hofman vystřídal několik pražských středních škol: navštěvoval reálné gymnázium i obchodní akademii, kde také roku 1948 maturoval. Následné studium na Právnické fakultě UK v Praze ukončil již po dvou semestrech a přešel na FAMU, kde v roce 1953 absolvoval obor filmová dramaturgie a scenáristika scénářem k filmu
Punťa a čtyřlístek režiséra Jiřího Weisse. Po absolutoriu na fakultě krátce působil jako asistent. Od roku 1955 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov postupně jako scenárista, dramaturg, od roku 1970 jako vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny filmů pro děti a mládež; v roce 1982 se stal vedoucím scenáristického oddělení. Spoluzakládal Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež v Gottwaldově (Zlín) a Dětský filmový a televizní festival v Ostrově nad Ohří (dnes Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana). Od roku 1988 byl předsedou
Čs. národní sekce IBBY (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu).
První básně a povídky publikoval roku 1945 v časopisech
Středoškolák a
Atom. Dále přispíval do periodik:
Literární měsíčník,
Tvorba,
Rudé právo,
Mladá fronta,
Práce,
Svobodné slovo,
Zlatý máj,
Mateřídouška aj. Napsal scénáře (případně se podílel na scénářích) k filmům režisérů Vladimíra Borského (
Jestřáb kontra hrdlička, 1953, podle Svatopluka Čecha), Radima Cvrčka a
Zdeňka Rozkopala (
Hodina modrých slonů, 1971),
Čeňka Duby (
Brankář bydlí v naší ulici, 1957;
V šest ráno na letišti, 1958),
Václava Gajera (
Ročník jedenadvacet, 1957, podle
Karla Ptáčníka, spolupráce na scénáři Walter Gorrish;
Sny na neděli, 1959;
Sedmý kontinent, 1960;
Králíci ve vysoké trávě, 1961;
Neklidnou hladinou, 1962),
Jiřího Hanibala (
Malé letní blues, 1967, podle
Václava Čtvrtka;
Červená kůlna, 1968;
Karlovarští poníci, 1971, podle
Paula Schallücka),
Juraje Herze (
Panna a netvor, 1978, podle
Františka Hrubína), Karla Kachyni (
Vlak do stanice Nebe, 1972;
Láska, 1973;
Robinsonka, 1974, podle
Marie Majerové;
Malá mořská víla, 1976, podle Hanse Christiana Andersena;
Setkání v červenci, 1978;
Poslední motýl, 1990),
Oty Kovala (
Lucie a zázraky, 1970;
Kočičí princ, 1978),
Antonína Moskalyka (
Oranžový měsíc, 1962;
Délka polibku devadesát, 1965, spolupráce na scénáři Irena Hofmanová, Antonín Moskalyk,
Třetí princ, 1982, podle K. J. Erbena),
Jaromíra Pleskota (
Robinsonka, 1956, podle
Marie Majerové),
Jindřicha Poláka (
Klaun Ferdinand a raketa, 1962;
Hledá se pan Tau, 1972;
Pan Tau a cesta kolem světa, 1972;
Od zítřka nečaruji, 1978;
Poplach v oblacích, 1978;
Pan Tau, 1988),
Ludvíka Ráži (
Odysseus a hvězdy, 1976),
Štěpána Skalského (
Útěk, 1967),
Věry Šimkové-Plívové (
Káťa a krokodýl, 1965, podle Niny Vladimirovny Gernětové a Grigorije Borisoviče Jagdfelda),
Jana Valáška (
Prázdniny v oblacích, 1959;
Kouzelný den, 1960),
Milana Vošmika (
Honzíkova cesta, 1956, podle
Bohumila Říhy;
Zpívající pudřenka, 1959, podle
Svatopluka Hrnčíře;
Pohádka o staré tramvaji, 1961;
Anička jde do školy, 1962, podle
Jana Rysky;Volejte Martina, 1965;
Martin a červené sklíčko, 1966;
Martin a devět bláznů, 1966;
U telefonu Martin, 1966, spolupráce na scénáři
Milan Pavlík), Jiřího Weisse (
Punťa a čtyřlístek, 1955). Pro televizi
Hofman napsal scénář k inscenaci Evy Sadkové
Proměny nože (1969), k filmu
Antonína Moskalyka
Kráska a zvíře (1971, podle
Františka Hrubína) a k seriálu Ludvíka Ráži
My z konce světa (1975, 13 dílů, podle Kláry Jarunkové). S režisérem
Jindřichem Polákem se podílel na scénářích seriálů
Pan Tau (1972, 1975, 1978; 13, 13 a 7 dílů),
Lucie, postrach ulice (1979–1980, 6 dílů, i dvoudílná filmová varianta),
Návštěvníci (1983, 15 dílů),
Chobotnice z druhého patra (1986, 5 dílů, i dvoudílná filmová varianta). K scénáři filmu
Už zase skáču přes kaluže (1970, podle
Alana Marshalla
, r. Karel Kachyňa) propůjčil jméno
Janu Procházkovi. Byl také autorem námětu k hudebnímu filmu
Třicet panen a Pythagoras (1973, r. Pavel Hobl). Pod jménem Ota Dvorský publikoval dvě detektivky
. – Hofmanovy prózy pro děti byly rovněž zdramatizovány:
Lucie a zázraky Aloisií Němcovou a
O tramvaji Terezce Petrem Peňázem (obě dramatizace knižně 1983).
– V roce 2018 režisér Karel Smyczek natočil dokument
Ota Hofman.
Prolnutím sfér literatury, filmové a televizní scenáristiky se utvářel Hofmanův osobitý, nezaměnitelný styl založený na členění děje do krátkých úseků odpovídajících filmovým obrazům. Kontaminace fantastických a realistických elementů, střídání vypravěčských perspektiv a úsporný jazykový projev vedly dětské vnímatele k narušení zažitých čtenářských stereotypů. Antiiluzívní zobrazení světa dětí, problematizace hodnotového žebříčku dětských i dospělých postav spolu s novátorskými kompozičními postupy přispěly v šedesátých letech 20. století k vnímání Hofmana jako reprezentanta tzv. nové vlny v literatuře pro mládež. Novou vlnu představovala mladá generace autorů s desentimentalizovaným pohledem na dětství a shodně načasovaným vstupem do literatury pro mládež (např.
Iva Hercíková,
Hermína Franková, Helena Benešová,
Josef Bouček,
Jan Procházka). V Hofmanově literární tvorbě se rýsují tři žánrové okruhy: pohádkově laděná próza, realistická próza ze života dětí a mládeže a próza s prvky vědecko-fantastickými (
Odysseus a hvězdy,
Návštěvníci). Nosným nápadem většiny pohádkových textů je průnik kouzelného prvku do realisticky modelovaného světa dětí: růžový plyšový pes pomáhá nalézt rodiče opuštěným dětem (
Lucie a zázraky), oživlí panáčci z plastelíny stmelí děti v odosobněném městském sídlišti (
Lucie, postrach ulice), laskavým patronem dětského pohledu na svět je postava pana Tau (
Pan Tau a tisíc zázraků). V prózách
Králíci ve vysoké trávě,
Útěk a
Červená kůlna podává Hofman přesvědčivé psychologické portréty dětských a dospívajících hrdinů. Hledání jejich identity, jež provází nedostatek potřebného citového zázemí, se spojuje s prvními kritickými průhledy do životní situace dospělých. Hofman těmito prózami naznačil nové možnosti dětské literatury a přiblížil ji tvorbě pro dospělé.
Beletrie: Pohádka o staré tramvaji (1961); Králíci ve vysoké trávě (P 1962; přeprac. v soubor. vyd. spolu s novelou Hra na třetího 1981); Klaun Ferdinand a raketa (pohádka, 1965; přeprac. 1987); Útěk (P pro ml., 1966); Cesta na planetu Mikymauz (PP 1969); Hodina modrých slonů (pohádka, 1969); Začarovaný kruh (P detektivní, 1969, pod jm. Ota Dvorský); Čtvrtý rozměr (P detektivní, 1970, pod jm. Ota Dvorský); Červená kůlna (P pro ml., 1974); Pan Tau a tisíc zázraků (pohádky, 1974; přeprac. 1983); Odysseus a hvězdy (P sci-fi pro ml., 1977); Lucie a zázraky (pohádka, 1980); Lucie, postrach ulice (pohádka, 1984); Návštěvníci (pohádkové sci-fi, 1985); Chobotnice z Čertovky (pohádka, 1987); Dorián (pohádka, 1988); Návrat na planetu Mikymauz (PP 1989; obsahuje rozšíř. a přeprac. prózu Sníh v červenci z knihy Cesta na planetu Mikymauz).
Ostatní práce: Několik poznámek k historii a problematice hraného filmu pro mládež (1961).
Příspěvky ve sbornících: A. Benešová (ed.): Dvaapadesát sobot (1967); Černá hodinka. Zimní čtení pro chlapce (1967, zde P Help!).
Knižně:
Přítel dětí (sb., 1992); F. Šalé (ed.): Ota Hofman (sb., 1998, zde též bibliografie knižních prací a filmografie); J. Čeňková (ed.): Odkaz Oty Hofmana literatuře a filmu (konf. sborník, 2018; studie J. Čeňkové Ota Hofman – 90 let od narození též in Tvar 2018, č. 12, příl. Triangl, č. 1); O. Slanina: Poutník světem fantazie (2018; zde též časová osa prací pro film).
Studie a články: J. Voráček: Motivace „Útěku“ v próze pro mládež, Impuls 1967, č. 7; jšr (= J. Šnobr): Ota Hofman, ZM 1968, č. 5, příl.; O. Chaloupka: Ota Hofman, ZM 1978, č. 4; Z. Josková: Slovo úvodem, in Hofmanovy pohádky. Dva příběhy Oty Hofmana v dramatizaci pro dětské soubory (1983); O. Chaloupka: Hofmanova poetika dětství, Kmen 1989, č. 41; ia (= I. Adamovič) in Slovník českých SF autorů, Ikarie 1991, č. 6; D. Packová: Scenárista, který nezapomněl na své dětské sny, LidN 31. 5. 2002; N. Sieglová: Život tady, život jinde. Nad prózami Oty Hofmana, in J. Matonoha (ed.): Život je jinde...? Česká literatura, kultura a společnost v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století (2002); V. Viktora in Vavřín zelený i zlatý ´03. Ročenka Kruhu přátel knižní kultury (2002).
Recenze:
Králíci ve vysoké trávě: Z. Heřman, LitN 1963, č. 7; M. Suchomel, HD 1963, č. 3; (ab) (= A. Benešová), NK 1981, č. 10 * Klaun Ferdinand a raketa: K. Dostál, ZM 1966, č. 9; vf (= V. Forst), Impuls 1966, č. 5; vs., NK 1988, č. 40 * Útěk: O. Chaloupka, ZM 1967, č. 8; E. Blatná, Komenský 1987/1988, č. 2 * Hodina modrých slonů: O. Chaloupka, ZM 1969, č. 8 * Cesta na planetu Mikymauz: M. Vodičková, NK 1969, č. 38; V. Kubálek, ZM 1970, č. 3; Š. Vlašín, RP 21. 1. 1970 * Červená kůlna: O. Chaloupka, ZM 1974, č. 10, (štr), MF 27. 6. 1974 * Pan Tau a tisíc zázraků: O. Chaloupka, ZM 1975, č. 1; (ab) (= A. Benešová), NK 1984, č. 36; im (= I. Matějka), LitN 2009, č. 51 * Odysseus a hvězdy: V. Nezkusil, ZM 1978, č. 4; N. Sieglová, LM 1978, č. 9 * Lucie a zázraky: R. Hamanová ZM 1981, č. 6; Mat (= M. Matějovicová), NK 1981, č. 3; I. Vágner, NK 2000, č. 24 * Pohádka o staré tramvaji: E. Blatná, Komenský 1980/1981, č. 10 * Lucie, postrach ulice: V. Adlová, ZM 1985, č. 8; O. Kovář, Komenský 1985/1986, č. 6 ; Mat (= M. Matějovicová), NK 1985, č. 19 * Návštěvníci: (ab), NK 1985, č. 49; (dim), (pf) (= P. Fischer), HN 20. 6. 2008 *Dorián: M. Nyklová, ZM 1988, č. 7 * Chobotnice z Čertovky: frý, Květy 1988, č. 21; NK, SvSl 1. 12. 1988; V. Sůva, NK 1988, č. 17; Z. Zapletal, Komenský 1988/1989, č. 2; N. Sieglová, Komenský 1990/1991, č. 1 * Návrat na planetu Mikymauz: V. Heger, LM 1990, č. 2; L. Svobodová, NK 1990, č. 10.
K životním jubileím: Z. Heřman, ZM 1978, č. 4, též in Z. H.: Říkat pravdu s úsměvem (1984); V. Stejskal, LM 1983, č. 4; O. Chaloupka, NK 1988, č. 15; (jp), Ladění 1998, č. 2; J. Kopecká, Květy 1988, č. 15; M. Uhlířová, LM 1988, č. 4; I. Vajnerová, ZM 1988, č. 4; M. Švagrová, LidN 13. 4. 2018; O. Hník, ČJL 2019/2020, č. 1.
Rozhovory: K. Hvížďala, ZM 1975, č. 2; K. Slobodová, Záběr 1975, č. 26; O. Neff, ZM 1982, č. 1; N. Michálková, Tvorba 1984, příl. Kmen, č. 51; J. Holoubek, MF 24. 12. 1985, příl. Víkend, č. 51; H. Jirkalová, Kulturní rozvoj 1985, č. 4; J. Miňovská, Albatros 1988, č. 3; B. Rywiková, KM 1988, č. 10; A. Vernerová, LD 8. 4. 1988; M. Zdražilová, Záběr 1988, č. 7; J. Hanušková, MF 28. 4. 1989; F. Šalé, Duha 1999, č. 1.
Nekrology: F. Cinger, RP 19. 5. 1989; Z. Heřman, Albatros 1989, č. 6–7; J. Kopecká, Květy 1989, č. 23; (neš) (= K. Nešlehová), LD 18. 5. 1989; r, Kmen 1989, č. 21.
Vzpomínky: J. Polák, Záběr 1989, č. 12.
