Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Hle, oni letí (froasáž 1974)

 Ladislav  NOVÁK

* 4. 8. 1925, Turnov  
† 28. 7. 1999, Třebíč 
 
Básník, výtvarník, překladatel
 Vyrůstal v rodině spolumajitele jirchárny v Třebíči. Od roku 1936 studoval (mj. s Antonínem Bartuškem) na tamním reálném gymnáziu. Již roku 1941 se stal členem studentského surrealistického kroužku. Maturoval v roce 1944 a do konce války se učil v otcově podniku jirchářem. Od roku 1945 studoval češtinu a dějepis na FF UK, absolvoval 1950 diplomovou prací Rým a asonance v díle Vítězslava Nezvala. Protože z politických důvodů nemohl získat zaměstnání v Praze, učil krátce na střední škole chlapecké v Turnově (1950) a poté na jednotřídce ve Smržově u Českého Dubu (1950–1951). Po dvaceti sedmi měsících vojenské služby (ve Zvolenu a Žatci, do února 1954) působil krátce jako zástupce ředitele v Rovensku pod Troskami, avšak ještě v roce 1954 se vrátil za rodiči na západní Moravu. Vyučoval na základní škole v Budišově, v letech 1955–1961 na Střední všeobecně vzdělávací škole (SVVŠ) v Třebíči, v letech 1961–1964 na základní škole v Hasskově ulici tamtéž a od roku 1964 opět na třebíčské SVVŠ, resp. gymnáziu. Roku 1979 odtud musel odejít a až do odchodu do důchodu v roce 1985 působil na Střední průmyslové škole stavební v Třebíči. – Od poloviny padesátých let působil v třebíčském ochotnickém divadle Sokolská scéna, později přejmenovaném na Divadelní kroužek UP závodů. V roce 1957 divadlo hrálo českým krajanům ve Vídni, kde se Novák poprvé setkal s výtvarnými díly Jacksona Pollocka, jenž zásadně inspiroval jeho výtvarnou i literární tvorbu. V letech 1957–1958 se začal věnovat konkrétní poezii a od roku 1962 rozvíjel ideu poezie fonické. V šedesátých letech a od roku 1988 absolvoval četné cesty do zahraničí. Žil v Třebíči.
 Za protektorátu přispíval do ilegálního cyklostylovaného časopisu Vítr (Třebíč, 1944–1945) a v tamní edici Vysočina pravděpodobně vydal sbírku Zpívající tulák (1944). První básně však publikoval již roku 1943 v Lidových novinách a později v Akordu (1946). Poté se odmlčel. Od roku 1958 do konce šedesátých let Novák tiskl básně a překlady poezie ve Světové literatuře, později mj. i v Hostu do domu, Tváři, Sešitech pro mladou literaturu, Výtvarné práci, Literárních novinách, Orientaci, též v třebíčském Kulturním zpravodaji a v katalozích vlastních výstav. Aktivně se podílel na činnosti mezinárodního sdružení básníků a malířů Phases, přispíval do jeho stejnojmenných ročenek a 1964 se podílel na velké skupinové výstavě v Bruselu. V témže roce uveřejnil několik ukázek z jeho textů brazilský časopis Invencao (Sao Paulo), přispěl i do rakouského časopisu Manuskripte (Štýrský Hradec). V následujících letech se jeho básně a výtvarná díla objevila v řadě dalších zahraničních periodik: Die Sonde (Frankfurt nad Mohanem), Nesyo (Mnichov), Antipiugiu (Turín), Akzente (Mnichov), Les lettres pour la poésie nouvelle (Paříž), Typos (Berlín), Studio International (Londýn). Po roce 1970 doma nesměl publikovat; v nakladatelství Blok se ztratil jediný strojopis sbírky veršů Ortodoxní hereze a pozastaveno bylo rovněž vydání souboru básní a próz Zámostí v nakl. Československý spisovatel (titulní oddíl textů vyšel pod týmž názvem samostatně v roce 1994). Od roku 1990 uveřejňoval své texty mj. v Analogonu, Souvislostech a též v periodikách Naším krajemŠlépěje kultury západní Moravy (obojí Třebíč). Ukázky knižně netištěných básní a textových objektů byly reprodukovány v tematických číslech revue Pandora a almanachu Wagon (obojí 2007). – V samizdatu byly zveřejněny knihy Z Receptáře (1976, básně z let 1964–1967) a Receptář (1988, básně z období 1964–1973). Novák též přispěl do samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Zima (Brno 1973), Pohledy 1 (Petlice 1976, ed. Václav Havel), Na střepech volnosti (Česká expedice 1987, ed. Jaromír Hořec) a do antologií Básníci a samotáři (1984, edd. Ondřej Fibich a Jiří Brixi) a Almanach 1988 (1988).
Ukázkami fonického básnictví se v zahraničí zúčastnil gramofonových desek Text – Sound – Compositions 4, 5, 6 (Stockholm 1969), OU revue-disque, č. 36–37 a 42–44 (Ingatestone 1969 a 1974), Phonetische Poesie (Neuwied 1970), Akustische Texte (Amsterodam 1970) a Futura. Poesia sonora (Milano 1979). – V šedesátých letech se Novák začal soustavně věnovat i výtvarné činnosti. Od roku 1965 mnohokrát vystavoval doma i v zahraničí (ve Francii, Belgii, Německu, Švýcarsku, Holandsku, USA, Velké Británii, Itálii, Španělsku a Rakousku); vynikl svými tzv. topologickými kresbami, interpretovanými muchlážemi, alchymážemi, veronážemi, a zejména svým objevem, novou formou gestického umění, body artu: froasážemi. Byl označován za představitele „nové“ citlivosti ve výtvarném umění. Od konce šedesátých let pravidelně experimentoval též ve sféře tzv. akčního umění (např. projekt situující do přírodní scenerie pseudofigurální tvary z molitanu Putování s ichichvory, 1978–1979). – O Novákově výtvarné a literární tvorbě byl natočen filmový dokument Něžné krutosti Ladislava Nováka (1991, režie Petr Kotek), pro Českou televizi byl natočen dokumentární pořad Ladislav Novák (1997, tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové). – Některé rukopisné práce zpočátku podepisoval pseudonymem Jaroslav Hadlíz (podle názvu uličky v Třebíči).
 Poetika prvních Novákových básní ze čtyřicátých let byla ovlivněna surrealismem i křesťanským univerzalismem, zejména tvorbou Jakuba DemlaBedřicha Fučíka. Nejranější pokusy o ucelenou básnickou kompozici se dochovaly v rukopisných sbírkách Potopená loď (1946– 1952), Kohoutí píseň (1946–1955) a Uprostřed noci (1952–1955). Básně z tohoto období jsou charakteristické polaritním nazíráním světa v jeho úpadku, motivickou kontrastností a přejímáním konvenčních symbolických vzorců katolické poezie. Expresivně formulovaná civilizační skepse, byť zbavená náboženského obsahu, přetrvává v Novákově poezii i v druhé polovině padesátých let (rkp. sbírka Píseň o tom co to je). Některé skladby ze čtyřicátých a padesátých let vyšly knižně až ve výboru Zapomenuté básně a rané básnické texty, které se hodnotově opírají o náboženskou transcendenci a zachovávají relativně tradiční veršovou a strofickou fakturu, obsahuje i kniha Neztracené básně (jde o básně, které se zachovaly jako součást bohaté korespondence, již Novák v padesátých a šedesátých letech vedl s Ivanem Slavíkem).
Kolem roku 1958 se Novák začal věnovat experimentální poezii. Na počátku tohoto jeho směřování stály tzv. onomatopoické básně, připomínající textové kreace lettristů, k jejichž vzniku daly podnět Novákovy překlady poezie přírodních národů. Tyto „verbální abstrakce“ jsou tvořeny pouze souzvuky hláskového materiálu, případně kombinují tradiční sémanticky nosný materiál s onomatopoiemi. Počátkem šedesátých let začíná autor své výtvory zaznamenávat na magnetofon. Fónická poezie této doby je již převážně sémantická a její experimentálnost tkví ve fragmentarizaci sdělení a postprodukčních úpravách (distorze, hlasová multiplikace atd.). V témže období Novák vytváří i první vizuální texty coby slovesnou paralelu k abstraktnímu malířství. Experimenty s vychylováním tradiční sémantiky textu a jeho jazykového a zvukového vyznění jej vedly k tvorbě tzv. spečených textů, anihilací a preparovaných textů. Typ básnického tvaru, v němž je zdůrazňování asociativních vazeb mezi jednotlivými slovy inspirováno vzorci organické chemie, Novák pojmenoval „asociativní makromolekuly“. Od šedesátých let vznikaly též Novákovy čtvrcené básně (redukované texty, vytvářené pouze z izolovaných větných členů). Na přechodu mezi textovým a výtvarným vyjádřením stojí různé typy objektů, pracujících s tvořivou destrukcí banálních předloh (tzv. detexty a vržené básně), a interpretované kresby. Novákova experimentální poezie získala ve druhé polovině šedesátých let konceptuální charakter v textových návodech k různým typům akcí a instalací, z nichž je sestavena sbírka Receptář.
Početnější skupinu literárních textů tvoří v šedesátých letech Novákovo neexperimentální dílo, ať už jde o rukopisný Malý slovník naučný (vydán byl až z pozůstalosti roku 2007), karikující styl a zaměření slovníkových příruček, či drobné prózy z knihy Textamenty, demonstrující možnosti automatického textu. (Post)surrealistickou linii Novákovy tvorby reprezentují dále především sbírky Závratě čili Zdoufalství, dekonstruující tradiční možnosti básnické komunikace (mj. rozbitím grafické podoby textu), a Bouřková mračna, shrnující větší část Novákovy literární produkce z doby normalizace, kdy jeho psaní ustupuje intenzivní výtvarné činnosti.
Paralelu k Novákově konkrétní a fonické experimentální poezii tvoří básnické prózy a básně spojené s paramytologickou a autobiografickou postavou pana Hadlíze (Proměny pana Hadlíze). Atmosféru třebíčského židovského ghetta, v jehož blízkosti vyrůstal, zachytil Novák v básnické próze Zámostí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zpívající tulák (BB 1944, výtisk nezjištěn); Pocta Jacksonu Pollockovi (BB 1966); Závratě čili Zdoufalství (BB, PP básnické, 1968); Deset interpretovaných kreseb (BB 1968); Textamenty (PP básnické, 1968); Receptář (BB experimentální, něm. s tit. Gedichte für bewegte Rezitation, Berlin 1970; česky: 1992); Poems (Ingatestone, 1976, franc. překl. V. Linhartová, angl. H. Chopinová, obsahuje i překlady dosud nepublikovaných textů); Testi (ital., Bologna 1976, překl. M. Poggiová, obsahuje i překlady dosud nepublikovaných textů); Bouřková mračna (BB 1993, básně z let 1974–1989); Zámostí (P básnická, 1994; bibliof. 2003); Proměny pana Hadlíze (PP básnické, BB 1995); Čtyři roční doby (froasáže, čtyřjazyčná verze, něm. překlad S. Rothová, angl. V. Hanušová, franc. C. Ancelot, 1996); Píseň o Acnavi (reprodukované froasáže a texty, BB 1997); Osm básní pro Acnavi (BB bibliof. 1997); Má posedlost (vzpomínky, 1998); Pan Novák, pan Mikunda a paní Mikundová (BB, příležitostný tisk, Třebíč 2001); Malý slovník naučný (PP 2007).
Výbory: Zapomenuté básně (výtvarné reprodukce, BB z let 1944–1996, 1996, ed. R. Zejda); Neztracené básně (BB 2000, ed. I. Slavík).
Překlady: Písně Vrbovýho proutku (eskymácká poezie, 1965, i ed.); A. Césaire: Trpký čas (1968, s B. Grögerovou); E. Jaguer: Dějiště stávky (1968); L. A. von Arnim: Mužíček z mandragory (výbor, 1973, též ed.); Zrození duhy (parafráze indiánské poezie, 1978).
Ostatní práce: Mým dechem (album topologických kreseb, bibliof. 1971); Růže Ladislava Nováka (fotografie koláží s předmluvou autora, soukr. tisk 1976); Disegni Topologici (album topologických kreseb, Verona 1990); Ladislav Novák's Poetry-Work (ed. K. P. Dencker, reprodukce písmových objektů, Dugort 2015).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Modul (Genova 1966); An Anthology of Concrete Poetry (New York 1967); Magnetická pole (1967); Experimentální poezie (1967); Concrete Poetry: A World View (Bloomington 1968); Spatialisme et poésie concrete (Paris 1968); Die Blume Wiederkehr (München 1969); Folgende Folge aus dem Tschechischen (bibliof., Köln a. R. 1969); MPT 5 Czech. Modern Poetry in Translation (London 1969); Visuelle Poesie international (Köln a. R. 1972); Aktuelle Kunst in Osteuropa (Köln a. R., 1972); La escritura en libertad (Madrid 1975); Partitury. Grafická hudba – fónická poezie – akce – parafráze – interpretace (1980); Gymnázium básníků. Čítanka třebíčského gymnázia (1991); Vrh kostek. Česká experimentální poezie (1993); Krajiny milosti. Antologie české duchovní lyriky 20. století (1994); Nonsens (1997).
Zvukové nosiče: Text. Sound. Compositons 4, 5, 6 (Stockholm 1969); OU Nr. 36 – 37 (Ingastone 1969); Akustische Texte (Amsterdam 1970); Phonische Poesie (Neuwied 1970); OU Nr. 42 – 43 – 44 (Ingastone 1974); Futura. Poesia sonora (Milano 1979); Fragmenty 1963/1964 (2003).

LITERATURA

Katalogy: František Gross – Ladislav Novák (Praha 1965, text J. Chalupecký); Práce z let 1962–1966 (Jihlava – Hradec Králové 1966, text F. Šmejkal); Ladislav Novák (Brno 1967); Ladislav Novák: Alchymáže z roku 1967 (Havlíčkův Brod 1968, studie E. Jaguer); Ladislav Novák: Alchymáže (Praha 1969, texty Bohumil Mráz, F. Šmejkal); Alchymáže Ladislava Nováka (Blansko 1970, text J. Valoch); Ladislav Novák: Alchymáže (Olomouc 1972, text A. Nádvorníková); Novák 62–74 (Milano 1974, výtvarná monografie, české znění textů J. Chalupecký, též in List pro literaturu 1990, č. 7); Ladislav Novák (autorský katalog, Kolín nad Rýnem 1986, text. A. Pohribný); Ladislav Novák (Litvínov 1986); Ladislav Novák: Interpretace (Brno 1987, text J. Valoch); Ladislav Novák: Veronáže (Brno 1990, text J. Valoch); Ladislav Novák: Retrospektiva (Praha 1992, text J. Valoch); E. Crispolti: Ladislav Novák (monografie, Bologna 1993); Ladislav Novák: Kombinované koláže (Praha 1993); Ladislav Novák: Nové froasáže (Praha 1994, text. M. Pánková); Ladislav Novák: Froasáže (Olomouc 1996, text A. Nádvorníková); Ladislav Novák (Karlovy Vary 1996, text J. Valoch); Kolář–Novák (Bratislava 1997, text A. Pohribný, obsahuje i řadu nepublikovaných textů Ladislava Nováka); Ladislav Novák: 1961–1999 (Brno 1999); Proměny Ladislava Nováka (Praha 2002, text J. Valoch; obsahuje kalendárium, bibliografii knižní, nahrávek fónické poezie, soupis samostatných výstav, zastoupení ve sbírkách muzeí a galerií a výběrovou bibliografii ohlasu); Ladislav Novák (Bratislava 2002); Ladislav Novák: Pochybovali jsme, nenáviděli a zoufali (Praha 2010, text J. Machalický).
Studie a články: A. Pohribný: Novákova vizuální poezie, Červený květ 1965, č. 5; J. Kořán: Ladislav Novák z Třebíče, Sešity pro mladou literaturu 1968, č. 19; I. Zhoř: Magie Ladislava Nováka, SvSl (Brno) 27. 2. 1987; M. Mládková: O Ladislavu Novákovi, Proměny (New York) 1988, č. 3; J. Chalupecký in Na hranicích umění (Mnichov 1987; 1990); J. Valoch: České vizuální texty, ROK 1991, č. 1; V. Vokolek: Zakletá skála Ladislava Nováka, Host 1993, č. 3–4; M. Miler: Fonická poezie Ladislava Nováka, Obratník 1996, č. 13; L. Pospíšil: Proměny Erotovy, Univerzitní noviny 1999, č. 4 (o výtvarném díle L. Nováka s přehledem výstav a soupisy publikací a nahrávek fónické poezie); I. Slavík: předmluva in: L. Novák: Neztracené básně (2000); E. Krátká: České umění a italská vizuální poezie, Umění 2006, č. 5.
Recenze: Pocta Jacksonu Pollockovi: K. Milota, Plamen 1966, č. 9; M. Blahynka, Impuls 1966, č. 10; Z. Pešat: LitN 1967, č. 11, též in Tři podoby literární vědy (1998); J. Padrta, LitN 1967, č. 13; M. Vacík, RP 9. 10. 1966, nedělní příloha * Závratě čili Zdoufalství: I. Diviš, NK 1968, č. 24 * Receptář: V. Novotný, MFD 20. 2. 1993; J. Rulf, LidN 27. 5. 1993, příloha Národní 9; M. Langerová, LitN 1992, č. 49 * Bouřková mračna: J. Gabriel, LitN 1993, č. 49; A. Blažejovská, Tvar 1994, č. 4 * Zámostí: J. Lukeš, LidN 16. 8. 1994; J. Rulf, Reflex 1994, č. 36 * Proměny pana Hadlíze: J. Olič, LitN 1996, č. 13 * Píseň o Acnavi: I. Harák, NK 1997, č. 33 * Zapomenuté světlo: P. Řezníček, LidN 27. 7. 1996 * Neztracené básně: J. Mlejnek, MFD 28. 7. 2000; F. Tomáš, Právo 14. 12. 2000; J. Suk, NK 2000, č. 38; V. Rosí, Tvar 2000, č. 16; M. Suchomel, Host 2000, č. 9 * Pan Novák, pan Mikunda a paní Mikundová: J. Dočekal, Haló noviny 27. 2. 2002 * Malý slovník naučný: O. Horák, LidN 11. 10. 2007, příl. Kulturní premiéry; P. Šrut, Salon Práva 25. 10. 2007; J. Gabriel, HN 29. 10. 2007; J. Klement, LidN 10. 11. 2007, příl. Orientace; R. Kopáč, MFD 11. 3. 2008.
Rozhovory: J. Brabec, Orientace 1967, č. 5; J. Rulf, LidN 14. 10. 1993, příloha Národní 9; J. Kotík in Texty, překlady a para–fráze, žerty a rozhovor s Ladislavem Novákem (1993); R. Horáček, Ateliér 1994, č. 16-17; B. Dočekal, MFD 22. 7. 1999, příl. Magazín Dnes; L. Rybišar, Československý rozhlas 1969, in Česká vizuální poezie (2013).
K životním jubileím: R. Zejda, Horácké noviny 1. 8. 1995.
Nekrology: J. Machalický, LidN 29. 7. 1999 + LitN 1999, č. 32; J. Valoch, MFD 29. 7. 1999; E. Ranný, LidN 3. 8. 1999; A. Pacola, Rovnost 5. 8. 1999; J. Hůla, LidN 20. 10. 1999; I. Slavík + L. Kundera + J. Med, Host 1999, č. 7; L. Pospíšil, Univerzitní noviny 1999, č. 7/8; P. Řezníček + J. Mojžiš + A. Marenčin, Analogon 1999, č. 26/27; J. Hiršal + B. Grögerová, Dokořán 1999, č. 12; R. Zejda, Horácké noviny 1999, č. 26–27.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Karel Piorecký (2007); Petr Kuběnský (2015)
Aktualizace hesla: 20. 11. 2015 (pk, mlp)
Aktualizace bibliografie: 20. 11. 2015 (pk, mlp)
 
zpět na hlavní stranu