Slovník české literatury po roce 1945

Karel HONZÍK

* 24. 9. 1900, Le Croisic (Francie)

† 4. 2. 1966, Praha

Architekt, teoretik architektury, návrhář nábytku, prozaik

Otec Jaroslav Honzík (1870–1954) byl malířem a architektem. Od roku 1903 žil Honzík s rodiči v Praze, studoval nejprve na gymnáziu, pak na reálce (maturita 1918). Po absolvování Fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT (Ing. 1925) pracoval jako praktikant v architektonických ateliérech. Na počátku dvacátých let utvořil se spolužáky Jaroslavem Fragnerem, Evženem Linhartem a Vítem Obrtelem neformální architektonickou skupinu, později označenou jako Puristická čtyřka; od roku 1923 byl také členem avantgardního spolku Devětsil. V letech 1927–1928 byl členem Spojených projekčních kanceláří založených architekty skupiny Devětsil, v nichž spolupracoval hlavně s Josefem Havlíčkem; oba utvořili v roce 1929 společný ateliér a v témže roce začali pracovat na projektu ve své době proslulého Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově. V první polovině třicátých let spolupracoval Honzík s britským architektem F. R. S. Yorkem na jeho knize The Modern House (London 1934). Posléze se věnoval zejména psaní vlastních odborně publicistických a teoretických textů. Na počátku čtyřicátých let začal s Ladislavem Žákem, později taktéž s Bohuslavem Broukem rozvíjet koncept tzv. životního slohu a po válce společně založili Klub pro studium spotřeby Necessismus. Od roku 1946 přednášel Honzík na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT (doc. 1948 na základě práce Tvorba jako životní sloh, v roce 1949 jmenován mimořádným profesorem), v roce 1959 odešel ze zdravotních důvodů do předčasného důchodu. Byl členem SVU Mánes, Klubu architektů, Levé fronty, Svazu socialistických architektů a později dalších organizací. – Jeho manželka Marie Prušáková byla spisovatelkou.

Práce z oboru teorie architektury a odborné eseje a další články uveřejňoval v časopisech Módní revue, Stavba (též člen redakčního kruhu; v roce 1937/č. 5 zde studie Fysioplastika, pod tit. Architektura jako fysioplastická tvorba jako doplněný a rozšířený separát, 1938), Český svět, Stavitel, Volné směry (též člen redakční rady), Kvart (též člen redakčního kruhu), Přítomnost, Kulturní politika, Kritický měsíčník, Architektura ČSR, Výtvarná práce, Československý architekt, Literární noviny, Tvorba, Architektura ČSSR, Kultura aj.

Esejistické odborné publikace avantgardního architekta Honzíka se zabývají životním slohem pojímaným jako soustava forem, jimiž se projevuje lidská společnost v určité historické situaci. Základem jeho průkopnické knihy Tvorba životního slohu, vzniklé na podkladě předválečných studií o architektuře a užitém umění, je teze, že moderní člověk je nucen přizpůsobovat věcné formy svého bytí proměnlivým podmínkám života (oproti přesvědčení dřívějších epoch o jejich neměnnosti). Zároveň Honzík usiloval o nalezení nového slohu sloučením dvou protichůdných tendencí posledního století – technicismu a naturismu. Na podmínky, které určitý životní sloh utvářejí, se soustřeďuje šířeji pojatá kniha Co je životní sloh. Reprezentativní průřez Honzíkovou odbornou prací představil posmrtně vydaný výbor Za obzorem věcnosti.
Honzíkova teoretická koncepce se uplatňuje i v obou jeho románech. Dějovou osu Znovuzřízení ráje tvoří cesta na tichomořský ostrov, v němž byla před lety zřízena rousseauovská obec založená na přírodních zákonech. Ztroskotání tohoto pokusu a četné diskuse i o jiných možnostech vedou k závěru, že „ráj“ lze vytvořit jedině základní reformou celé společnosti. Námětové spojení exotiky s technickým luxusem moderního parníku, stejně jako prolínání epického vyprávění s různými tvárnými postupy (od scénických dialogů přes citaci dokumentů až po užití výrazně odlišných typů písma), připomíná avantgardní literaturu z poloviny dvacátých let. Generačně neméně příznačný společenský optimismus se ještě výrazněji uplatnil v racionálně pojatém pokusu o science fiction obrazem pokročilé beztřídní společnosti na vzdálené planetě (Stopa ve vesmíru). Honzík zde předvedl (a opět v četných diskusích objasnil) svou představu společnosti, v níž technické vymoženosti slouží maximálnímu oproštění a přiblížení se přírodě. Hutně psané vzpomínky Ze života avantgardy sledují životní a umělecké zápasy avantgardních architektů a v kapitolách o Devětsilu také jejich spolupráci s literáty.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Znovuzřízení ráje (R 1961); Ze života avantgardy (vzpomínky, 1963); Stopa ve vesmíru (R sci-fi, 1970; ed. M. Prušáková-Honzíková).
Odborné a esejistické práce: Moderní byt (b. d., 1929); Návrh paláce Všeobecného penzijního ústavu v Praze (1930, s J. Havlíčkem); Stavby a plány (1931, s J. Havlíčkem); Všeobecný penzijní ústav v Praze (1934, s J. Havlíčkem); Plánování a stavba Všeobecného penzijního ústavu (b. d., 1937, s J. Havlíčkem, ed. J. Setnička); Architektura jako fysioplastická tvorba (1938, vl. n.); ; vl. n.); Krajina a osídlení (1943, výtah z přednášky, s L. Žákem); Úvod do studia psychických funkcí v architektuře (1944); Za novým životním slohem (1945); Necessismus, myšlenka rozumné spotřeby (b. d., 1946); Tvorba životního slohu (E 1946; přeprac. 1976; výtahy: Tvorba životného prostredia, slov., Bratislava 1961; Z tvorby životního slohu, 1965); O vědeckou teorii architektury (1950); Architektura všem (E 1956); Determinanty architektonické tvorby (E 1957); Co je životní sloh (E 1958); Cestou k socialistické architektuře (E 1960); Aktuální problémy socialistického životního slohu (1963, rozmnož., se Z. Kuchyňkou a M. Klivarem); Za obzorem věcnosti (EE, výbor, 2002, ed. D. Dvořáková-Robová; též angl. s tit. Beyond the horizon of objectivity, 2002).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Za socialistickou architekturu (1933); Umění a kritika (1961); Avantgarda známá a neznámá: Sv. 2. Vrchol a krize poetismu, 1925–1928 (1972); Magická zrcadla (1982); Kavárny & spol: Pražské literární kavárny a hospody (1990).
Uspořádal a vydal: Věci kolem nás (sborník, 1961, s O. Novým a M. Prušákovou; též přísp.).

LITERATURA

Studie a články: J. Mukařovský: předmluva, in Tvorba životního slohu (1946); L. V. (= L. Veselý): Architekt a publicista, LitN 1960, č. 39; O. N. (= O. Nový): Teoretik životního prostředí, Tvorba 1960, č. 39; M. Benešová: K. H., Architektura ČSSR 1965, č. 8; J. Pechar: Životní dílo K. H. (1968, katalog výstavy); O. Nový: Romantic science fiction K. H., in Stopa ve vesmíru (1970); R. Švácha: K. H.: Provoz jako krásné umění, Výtvarná kultura 1985, č. 1; V. Czumalo in Česká teorie architektury v letech okupace (1991); J. E. Svoboda: K. H. – architektura jako umění, Fórum architektury a stavitelství 2000, č. 7/8; D. Robová: K. H., Architekt 2000, č. 9; D. Dvořáková Robová: Z dopisů Ladislava Žáka Karlu Honzíkovi (1945–1948), Umění 2001, č. 5; D. Dvořáková: „Toporná modernost“: teorie funkcionalismu K. H. v letech 1930–1950, její zdroje a paralely, Umění 2005, č. 2; M. Haškovcová: Puristická čtyřka, Ateliér 2006, č. 8; I. Margolius, Honzík and Yorke: How a Czech Architect Became the Prime Mover in the Ascent of Modern Architecture in Great Britain, The British Czech and Slovak Review 2017, č. 157 (dostupné zde).
Recenze: Moderní byt: Sa (= J. Setnička), Stavitel 1929, č. [2], s. 30 a 32; Architektura jako fysioplastická tvorba: F. Kovárna, KM 1938, č. 5; fvm, Výtvarná výchova 1938–1939, s. 33–34 ; K. Hannauer, Architekt SIA 1943, č. 5 * Tvorba životního slohu: F. Kovárna, KM 1946, č. 19; S. Semrád, Architekt 1947, č. 4/5 *Architektura všem: M. Novák, RP 29. 8. 1956; O. Novotný, Architektura ČSR 1958, č. 8 (též o knize Determinanty architektonické tvorby) * Cestou k socialistické architektuře: jšh (= J. Šetlík), LitN 1961, č. 25 * Znovuzřízení ráje: J. Opelík, Kultura 1961, č. 33; A. Jelínek, LitN 1961, č. 42, -gs- (= O. Sus), HD 1961, č. 12 * Ze života avantgardy: V. Běhounek, Práce 13. 8. 1963; I. Zítková, MF 20. 8. 1963 ; A. Jelínek, LitN 1963, č. 42; L. Novák: Výtvarná práce 1963, č. 19/20; O. Sus, KT 1963, č. 48; A. Závodský, SPFFBU Řada literárněvědná D 1964, č. 11; P. Den, Proměny (New York) 1964, č. 2 * Stopa ve vesmíru: vl (= Š. Vlašín), Tvorba 1970, č. 37; I. Zítková, Orientace 1970, č. 6; L. Soldán, Rt 24. 7. 1986; (rut) (= R. Horáčková), LD 11. 10. 1986; Z. Bergrová, MF 26. 11. 1986.
Rozhovory: (an), O knihách a autorech 1958, červen; (an), O knihách a autorech 1961, červen; A. Kusák, Výtvarná práce 1965, č. 12.
Vzpomínky: M. Prušáková Honzíková: Když hoří obrazy (1989).
Nekrology: O. Nový, KT 1966, č. 6; Z. Lakomý, RP 11. 2. 1966; V. Procházka, Československý architekt 1966, č. 3; S. Richter, Umění a řemesla 1966, č. 4; M. Benešová, Estetika 1966, č. 2.
Archiv: Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea: Osobní fond, soupis.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Nová encyklopedie českého výtvarného umění (1995)

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)

Aktualizace hesla: 22. 5. 2020 (vk)

Aktualizace bibliografie: 22. 5. 2020 (vk)

zpět na hlavní stranu