Slovník české literatury po roce 1945

Zuzana KOČOVÁ

* 17. 8. 1922, Jičín

† 12. 6. 1988, Praha

Dramatička a prozaička

Pokřtěna byla jako Liběna, roku 1947 se úředně přejmenovala na Zuzanu. – Obecnou školu vychodila v Praze na Spořilově, z Akademického gymnázia odešla před maturitou a roku 1940 začala navštěvovat hereckou školu při divadle D 40, kde také hrála až do jeho uzavření 1941. Poté získala angažmá v Horáckém divadle v Třebíči, v letech 1942–1945 byla členkou zájezdové Středočeské činohry J. Burdy. Roku 1945 se vrátila k E. F. Burianovi a v jeho divadle, které postupně měnilo majitele i název, působila jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do roku 1962. V roce 1964 založila experimentální divadelní studio Maringotka, v němž pracovala jako dramaturgyně, režisérka i herečka; studio zaniklo roku 1973 (viz autorčin rukopis Experiment Maringotka v knihovně Divadelního ústavu v Praze). V letech 1974–1978 byla dramaturgyní Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Čs. rozhlasu. – Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana (sňatek 1952) a matkou písničkáře Jana Buriana.

Redigovala Burianův časopis Umělecký měsíčník. Přispívala do Rudého práva, Květů, Tvorby, Literárního měsíčníku a do Kmene, publikovala též v almanachu Rozlet (1955). Čs. rozhlas vysílal její původní hru Cestou (1975, režie Alena Adamcová), sedmidílný seriál Daleké koleje (1987, r. A. Adamcová) a dramatizace děl Honore de Balzaka (Otec Goriot 1, 2, 1974, r. Jiří Horčička), Jacka Londona (Železná pata 1, 2, 1976, pod pseud. František Kuba, r. Jiří Horčička) a E. F. BurianaVítězové 1, 2 (1979, r. Stanislav Vyskočil). Byla rovněž spoluautorkou seriálu Jak se máte, Vondrovi? (mj. epizody Rozvod květinového inženýra, 1980; Poštovní schránka; Dědek, bába, vnuk; Podmínka, vše 1986; Tři dopisy, 1988). – Použila pseudonymy J. (Josef) Liška a František Kuba.

Jako dramatička začala Kočová působit od svého návratu k divadlu E. F. Buriana, pro něž upravovala prózy autorů českých (Alois Jirásek) i světových (např. Stendhal, Honoré de Balzac, Alexandr Ivanovič Gercen) a psala dramata se současnou tematikou (Šipky k domovu). Plně se její činnost dramaturgická a režisérská propojila s autorskou tvorbou ve studiu Maringotka, pro které v duchu Burianovy poetiky vytvořila několik dramatizací a původních her, navazujících na tradici českého lidového divadla, folklorní kultury a obyčejů (např. baladická Bosorka). – Převahou dialogu či vnitřního monologu nad pásmem vypravěče se dramatická zkušenost Kočové projevila i v její pozdější tvorbě prozaické. Debutovala beletrizovanými vzpomínkami na dětství a divadelní počátky (Pět sešitů ze začátku). Protagonistkami následných próz jsou zejména ženy, které v přelomovém období svého života hledají nové možnosti vlastní realizace v profesi i soukromém životě. Tak je tomu například v příběhu čerstvé důchodkyně, jejž Kočová situovala do prostředí Hradčan a zalidnila bizarními místními figurkami (Tychonova hvězda), ale i v dalších prózách. Romány Krajní situace (odehrávající se převážně v psychiatrické léčebně) a Čtyři stěny (vznikl přepracováním hry Niobé a její děti) dokládají autorčin zájem o psychologii i o využití postupů psychodramatu. Cestopisy Chvála putování a Potíže putování pojednávají o tuláckém putování ženy pozdního zralého věku po Islandu a britských ostrovech; lyrické zaměření dovnitř vypravěččiny osobnosti, k jejímu sebepoznání a sebeobrodě, je v obou prózách vyvažováno sebeironií a humoristickým nadhledem. Z dobových dokumentů, recenzí, článků a úředních dokladů sestavila Kočová knihu o osudech Burianova divadla od roku 1930 po padesátá léta (Kronika Armádního uměleckého divadla).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Kirké a Balas (D, rozmnož. 1970, i prem.); Niobé a její děti (D, rozmnož. 1972, i prem.); Pět sešitů ze začátku (P 1975); Tychonova hvězda (P 1977); Krajní situace (P 1980); Čtyři stěny (P 1982); Chvála putování (cestopis, 1984); Potíže putování (cestopis, 1989); scénicky: Šipky k domovu (1955, s M. Štemrem); Mezi životem a hrou (1958, pod pseud. J. Liška); Slečna z pošty (1959); Bosorka (1965); Příběh o málo slovech (1966).
Dramatizace: H. de Balzac: Farář z Tours (rozmnož. 1952, i prem.); A. I. Gercen: Kdo je vinen? (rozmnož. 1960, prem. 1959); K. H. Mácha: Cikáni (rozmnož. 1970, i prem.); M. de Cervantes: Zázračné divadlo (rozmnož. 1970, i prem., s I. Vadlejchovou); A. S. Grin: Jessie a její sestra (rozmnož. 1971, prem. 1970); V. K. Klicpera: Duchové na statcích Blahoslavových (rozmnož. 1972, prem. 1973); scénicky: Červený a černý (1946, podle Stendhala); Marcipánek (1948, podle Ch. L. Philippa); Otec Goriot (1950, podle H. de Balzaka); Psohlavci (1953, podle A. Jiráska); Kabinet starožitností (1955, podle H. de Balzaka); Utrpení mladého Werthera (1968, podle J. W. Goetha); Hrdina západu (1969, podle J. M. Syngeho); Vojna (1970, podle E. F. Buriana); Pan Leonida proti reakci (1971, podle I. L. Caragialeho).
Uspořádala a vydala: Šest' glav o teatre E. F. Buriana "D-34" (1958); Kronika Armádního uměleckého divadla (1955).

LITERATURA

Studie a články: V. Semrád: České drama 1945-1960, in Ochotnické divadlo, 1960, č. 12; I. Kolářová: Jazykové prostředky stylizace zážitků z putování v cestopisech Z. Kočové, Stylistika 2000, sv. 9.
Recenze: Šipky k domovu: ml (= M. Lukeš), LD 13. 5. 1955 * Mezi životem a hrou: gm (= P. Grym), LD 29. 12. 1958; J. Fixa, Tvorba 1959, č. 4 * Slečna z pošty: Nt (= E. Turnovský), LD 28. 3. 1959; S. Machonin, LitN 1959, č. 14; J. Opavský, RP 5. 4. 1959 * Bosorka: mik (= M. Křovák), LD 19. 10. 1965; I. Kopecká-Vadlejchová, RP 13. 11. 1965 * Kirké a Balas: M. Courton, RP 11. 2. 1970; št, MF 14. 2. 1970; M. Urbánková, Práce 3. 3. 1970; V. Sochorovská, DivN 1969/1970, č. 13 * Niobé a její děti: L. Weber, LD 3. 10. 1972; M. Kinzlová, MF 15. 11. 1972 * Pět sešitů ze začátku: J. N. (= J. Navrátil), NK 1975, č. 20; jp, Práce 2. 7. 1975; J. Adam, LM 1975, č. 9; S. Bartůšková, Romboid 1975, č. 10; V. Koenigsmark, ČL 1976, č. 6 * Tychonova hvězda: M. Veselá, Práce 24. 5. 1977; sl (= M. Slupecká), RP 22. 8. 1977; J. P. Kříž, Rovnost 6. 9. 1977; Š. Vlašín, Tvorba 1977, č. 30; D. Moldanová, LM 1978, č. 1 * Krajní situace: Věk (= V. Kovářová), NK 1980, č. 16; J. Hájková, SvSl 5. 6. 1980; vln (= V. Novotný), ZN 9. 6. 1980; V. Vodák (= M. Vacík), LD 18. 7. 1980; T. Sedláček, Rovnost 4. 9. 1980; J. Hrabák, LM 1980, č. 7; tsk (= T. Sedláček), Brněnský Večerník 11. 2. 1981 * Čtyři stěny: J. Soukupová, Brněnský Večerník 17. 2. 1983; J. Mourková, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 11; P. Nový, ZN 23. 4. 1983; L. Vacina, RP 11. 7. 1983; J. Hrabák, LM 1983, č. 7 * Chvála putování: A. Hájková, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 9; J. Lukeš, SvSl 5. 3. 1985 * Potíže putování: E. Světlík, RP 22. 8. 1989; J. Urbanec, Kmen 1989, č. 25.
K životním jubileím: F. Černý, Tvorba 1972, č. 31; J. Vaněk, LD 18. 8. 1972; J. Hrabák, LM 1982, č. 7; N. Klevisová, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 32;
Nekrology: V. Koenigsmark, LM 1988, č. 9; J. Lukeš, SvSl 15. 6. 1988; E. Světlík, Kmen 1988, č. 25; J. Hubička, Rozhlas 1988, č. 30; J. Burian, Týdeník Rozhlas 2012, č. 35.
Rozhovory: E. Kubátová, MF 17. 8. 1972; V. Falada, MF 11. 5. 1976; E. Světlík, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 33.
Archiv: LA PNP: Osobní fond a fond divadla Maringotka (35 kartonů) zpracovány v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví

Autor hesla: Michaela Nondková (1995)

Aktualizace hesla: 31. 5. 2021 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 31. 5. 2021 (mlp)

zpět na hlavní stranu