Alex KOENIGSMARK

Vedle tvorby pro film, televizi a rozhlas se Koenigsmark uplatnil i jako autor původních dramat a divadelních adaptací děl českých i zahraničních tvůrců (Byl jednou jeden drak, podle Josefa Lady; Tajemný doktor Ox, podle Julese Verna; Co dobře skončí, podle Williama Shakespeara, aj.) a později také jako prozaik. Spojujícím rysem Koenigsmarkových psychologizujících divadelních her je tragikomičnost, důraz na etické hodnoty života a snaha o detailní vystižení charakterů hlavních hrdinů – většinou lidí průměrných, až zdánlivě bezvýznamných outsiderů, kteří sice mají své sny a ideály, avšak postrádají potřebnou energii pro jejich uskutečnění. Ačkoliv navenek vystupují jako celistvé bytosti s pevně vymezeným systémem hodnot, ve skutečnosti jen těžce hledají odpovědi na základní otázky po smyslu vlastního bytí. Pocit jejich životní nenaplněnosti přitom v autorově vývoji stále vzrůstá. Jestliže se stárnoucí hrdinka Koenigsmarkova divadelního debutu Ostrovy zdánlivé či postava rytíře z pozdější hry Edessa dokázali za pomoci druhých ze stavu životní vyprahlosti vymanit, postavy následujících dramat již nikoliv. Ocitají se v rolích pasivních obětí své doby (Mňau aneb Had v růži) a s absurdním světem popírajícím základní etické kvality se buď ztotožňují, nebo před ním bezradně prchají (Profesionálové), anebo dokonce jsou tímto světem dohnáni k ztrátě životní svébytnosti (Tlalok). – Obdobné téma Koenigsmark rozvíjí i v prózách, často publikovaných ve značném časovém odstupu od okamžiku napsání. Pocit skepse z života neúplného, pokryteckého a odtrženého od systému tradičních lidských hodnot prostupuje již jeho knižní prvotinu Cesta sekčního šéfa k moři, vyprávějící o tragické smrti zdánlivě úspěšného ministerského úředníka. Nejenom v této knize jsou však aspekty duševního i fyzického rozpadu hrdinů vyvažovány autorovou snahou pochopit jejich podstatu, dobrat se počátku cesty, jež vede k deziluzi a nicotě. Pozdější, literárně a filozoficky bohatě proodkazované Koenigsmarkovy prózy (povídkové soubory Všechny pánské historky, Příběh unavené manekýnky) jsou soustředěny na zachycení nejrozmanitějších groteskně-tragických podob lidského života téměř zbaveného emočně pozitivních, nekonfliktních partnerských vazeb. Zcela odlišně založený román Siromacha, inspirovaný vzpomínkami autorova otce, je působivou reflexí skutečných událostí, jak se odehrávaly v prvních letech po válce v českém pohraničí. V pozadí realisticky podaného, citově vypjatého příběhu se přitom skrývá analytický popis plíživého zakořeňování totality v době, v níž si nikdo nemohl být jist svou budoucností. Do historických kulis období josefínských reforem autor umístil příběh románu Černá krev, inspirovaný justičními vraždami cikánského etnika na základě falešného obvinění z kanibalismu. V souboru fejetonů, causerií a krátkých příběhů zasazených převážně do prostředí divadelníků a novinářů (Jak se stal Rockefeller miliardářem) pak Koenigsmark ironicky i s humorem glosuje jak přítomné dění (politiku, zakomplexovanost literární kritiky, extravaganci současného umění i běžné životní situace), tak naši normalizační minulost. – V knihovně Ústavu pro českou literaturu AV ČR jsou uloženy strojopisy Koenigsmarkových rozhlasových her Koník, který je unaven (1988), Nízké karty (1989) a Bílá jako káva (1990).