Slovník české literatury po roce 1945

František KOŽÍK

* 16. 5. 1909, Uherský Brod

† 5. 4. 1997, Praha

Básník, prozaik, autor biografií, dramatik, libretista, autor rozhlasových her, rozhlasový redaktor, překladatel

Syn soudce. Od roku 1913 žila rodina v Kroměříži. Zde Kožík navštěvoval cvičnou školu při učitelském ústavu (1915–1919), poté reálné gymnázium v Uherském Hradišti (1919–1925) a v Brně (maturita 1927), kde pak studoval na právnické fakultě (JUDr. 1931) a filozofické fakultě (1931–1933). Zároveň byl od roku 1928 mimořádným posluchačem dramatické konzervatoře (obor režie a dramaturgie abs. 1931). V letech 1931–1933 byl soudcovským čekatelem, do 1935 tajemníkem Radiojournalu v Brně, po vojenské prezenční službě pracoval v letech 1937–1940 v Čs. rozhlase v Brně a 1941–1951 jako rozhlasový dramaturg v Praze. V letech 1951–1954 byl spisovatelem z povolání, 1954–1955 uměleckým vedoucím Estrádního jednatelství, 1956–1974 dramaturgem Čs. filmu. Zároveň v letech 1961–1963 přednášel na loutkoherecké katedře DAMU. Od roku 1975 žil na penzi v Praze. – V letech 1936–1942 byl členem Literárního uměleckého kruhu Aktivisté. V období mezi válkami hojně cestoval, nejčastěji do francouzské Bretaně (Tváří k západu). – Jeho žena Zdeňka Švabíková (1912–1994, sňatek 1938) byla herečkou, dcera Alena Kožíková (*1941) je teatroložkou, překladatelkou a divadelní dramaturgyní.

Debutoval roku 1926 ve Studentském časopise, o rok později publikoval v Ruchu, dále přispíval do periodik: Divadelní list, Moravské noviny (1935–1940 zde divadelní referáty), Lidové noviny, České slovo, Národní osvobození, Aktivisté, Právo lidu, Družstevní noviny, Divadlo (1957 zde hra Deburau), Nový život, Lidová demokracie, Literární noviny, Plamen, Rovnost (1976 zde na pokračování Vzpomínky na Brno), Zlatý máj, Pionýrské noviny, Ohníček, Brněnský večerník (1984 zde na pokračování vzpomínky Nejen na brněnské divadlo). Účastnil se rovněž řady sborníků.
Je autorem rozhlasových her Návrat (1930), Únos (1930); Démon (1931, s Jaroslavem Ježkem), Marcela (1932); Se zavázanýma očima (1932), Odjezd (1932), Na shledanou (1933), Král Paříže (1934), Švanda saxofonista (1934), Láska pro housle, cello a klavír (1934, obě s Bohumírem Poláchem), Cristobal Colón (1934), Zrození opery (1937), První parta (1938, podle Karla Čapka), Boj se smrtí (1938), Il divino Boemo (1938), Ďábelská sonáta (1938), Puškin (1938), Stříbrný vítr (1939, podle Fráni Šrámka), Křížová výprava dětí (1939), Kdo víc tě bude milovat (1939 s Bohumírem Poláchem), Meluzína (1944); Než otevřete Dona Quijota (1947), Jaro národů (1948), Vánoční příběh (1948), Hra o ozvěně (1949), Než smělo přijít jaro (1949), Hejtman Šarovec (1950), Kníže kacířů (1950), Vlak míru (1950), Pařížská komuna (1951), Mikoláš Aleš (1952), Vítězství na Vítkově (1953), V noci se probouzejí (1955), Mánesův orloj (1956), Možná, že ji potkáte (1964), Zahořanský hon (1969, podle Aloise Jiráska), Posel míru (1977), Poslyšte rozsudek (1977).
Napsal scénáře k filmům Kříž u potoka (1937, r. Miroslav Jareš, sc. + Bohumír Polách a Eva Vrchlická, podle Karolíny Světlé); Lucerna (1938, r. Karel Lamač, sc. + Bohumír Polách a Václav Wasserman, podle Aloise Jiráska); Paličova dcera (1941, r. Vladimír Borský, sc. + Vladimír Borský a Otakar Růžička); Jeden ze štafety (1952, r. Jaroslav Mach, jenž spolupracoval i na scénáři, podle námětu F. K.), Písnička za groš (1953, r. Rudolf Myzet, námět + Olga Horáková, sc. + Rudolf Myzet a Jindřiška Höferová), Na stříbrném zrcadle (1954, r. Jaromír Pleskot, jenž se podílel i na scénáři, podle námětu F. K.), Synové hor (1956, r. Čeněk Duba, jenž se podílel i na scénáři, námět F. K.), Skály a ľudia (1959, r. Ján Lacko, sc. + Jaroslav Hůlek a Ivan Bukovčan, námět F. K. + Jaroslav Hůlek), Tereza (1961, r. Pavel Blumenfeld, sc. + Dušan Klein a Pavel Blumenfeld), Poslední etapa (1962, r. Miroslav Ondráček, sc. + Ota Pavel), Zpívali jsme Arizonu (1964, r. Václav Sklenář, jenž se podílel i na scénáři), Paleta lásky (1976, r. Josef Mach, jenž se podílel i na scénáři, podle námětu F. K.). Napsal scénáře k televizním filmům Zákon věrných strážců (1961), Případ pro tři (1963), Cristobal Colón (1963, r. Josef Červinka, televiz. zpracování rozhl. hry), Finále (1964), Černá ovce (1967), Dobrou noc poupě, Athosův modrý knoflík (1971), Já zůstanu věrný (1977), Poslední koncert (1980), Had z ráje (1981, r. Evžen Němec), Pod maskou (1985, r. Zdeněk Kubeček), Drahý Bedřichu! (1985, r. Věra Jordánová), Pařížská komuna (1989, r. Ivan Balaďa), Noc královen (1992, r. Pavol Haspra) aj. Podle jeho námětu byl natočen pětidílný televizní seriál Největší z Pierotů (1990, r. Ivan Balaďa, sc. Alex Koenigsmark, Jaroslav Kotouč a Naděžda Krempová). Dramatizaci Kožíkova románu pod názvem Největší z Pierotů. Více než romantický příběh (sc. Petr Michálek, spolupráce na sc. a r. Zoja Mikotová, 2013) uvedlo Městské divadlo Zlín. Posmrtně vycházejí upravená vydání Kožíkových prací, např. doplněné vydání prózy Synové hor, přepracované a do jediné knihy sloučené dva romány o Z. Braunerové nebo změněné vydání Pohádek vánočního zvonku, které je návratem k autorovu původnímu soukromému tisku z padesátých let. – Užíval pseudonymů: Adam Adam, Jiří Robert, Jiří Žalman, Karel Pokorný, Pavel Trojan, Žalman a šifry žlm.

V Kožíkově mnohostranné literární tvorbě převažuje zpočátku lyrika. Senzitivním líčením milostných prožitků a zklamání i lyrickou oslavou přírody autor navazuje jak v poezii, tak v první prozaické knize především na Antonína Sovu a Fráňu Šrámka. V rozhlasové hře Cristobal Colón, věnované životu Kryštofa Kolumba, se poprvé projevil jeho celoživotní zájem o divadlo spolu s tematickým zaměřením na historii. Kožík je spoluzakladatelem české rozhlasové hry, jíž jako první u nás věnoval také teoretickou práci (Rozhlasové umění). Svět herců tvoří příznačné prostředí jeho divadelních her (Shakespeare, Komediant). Od přelomu třicátých a čtyřicátých let, v souladu s analogickou tendencí v tehdejší evropské i české próze, se nejvlastnějším Kožíkovým žánrem stal životopisný román, zaměřený převážně na umělecké osobnosti. Mimořádného čtenářského úspěchu dosáhl už jeho první biografický román Největší z Pierotů o francouzském mimovi českého původu Deburauovi, po němž zbeletrizoval ještě poutavější osudy portugalského básníka Luise de Camőes (Básník neumírá). Neúplnost dochovaných životopisných údajů o obou osobnostech umožnila autorovi v romanticky podbarvených příbězích volně rozvinout fantazii a uplatnit smysl pro dramatické efekty, charakterizující už výstavbu jeho her. Pozdější Josef Mánes získává již podobu kroniky, která v rovině životních osudů sleduje jednotlivé etapy malířova díla. Ještě dále k tzv. literatuře faktu se posunují pozdní životopisné romány, čerpané téměř výhradně z Čech a založené na zpracování i citaci dobových dokumentů, korespondence, novinových materiálů a vzpomínek: Po zarostlém chodníčku (o Leoši Janáčkovi), Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto (o Zdence Braunerové), Fanfáry pro krále (o Eduardu Vojanovi), Věnec vavřínový (o Miroslavu Tyršovi), Jsem vánočnímu stromu podoben (o Rudolfu Těsnohlídkovi) a další. Trvalý zůstává Kožíkův tematický důraz na houževnatost hrdinů, kteří zápasí s nepochopením a nepřízní doby, trvalá je i snaha o čtenářskou poutavost a citové zabarvení těchto prací. Životopisný román Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského je na přechodu k čistě historické próze, k níž patří především příběh kočovných herců ze středověkých Flander (Blázny živí bůh), a román o vančurovsky robustním hejtmanovi ze 17. století (Hejtman Šarovec, původní název Na dolinách svítá), který autor upravil pro divadlo, rozhlas i operu. (Přepracování, úpravy a zpracování tématu v prozaické, dramatické formě nebo v podobě rozhlasové hry a libreta jsou pro Kožíkův pracovní styl velmi příznačné.) Z bezprostřední minulosti a ze současnosti, k níž se jinak obrací jen ojediněle a spíše v drobných prozaických útvarech (Třikrát se ohlédni), těží jeho prózy pro mládež. Životní téma neumdlévající houževnatosti Kožík rozvíjí v příbězích slavných sportovců, lyžařů, cyklistických a automobilových závodníků, např. běžce Emila Zátopka (Vítěz maratonský). Na sportovních, často autentických motivech bývá založena také Kožíkova ostatní beletrie pro mládež (Vlajka vítězů, Zákon věrných strážců) i prózy spíše o mládeži než pro ni (Akrobatická řada, Normální obraz srdce).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Trnitá souhvězdí (BB 1930); Jitřní lov (BB, b. d., 1932); Cristobal Colón (rozhl. hra, 1934, i prem.); Na růžích ustláno (opereta, 1935, i prem., s B. Poláchem, hudba J. Weinberger); Nové srdce (P 1936); Tváří k západu (FF a překl. bretaňských písní, 1936); Na břehu noci (BB 1937); Láska a box (D 1937, i prem., pod pseud. Jiří Žalman, s B. Poláchem); Francie (BB 1938); Cesta k lidem (BB 1938); Sejdeme se? (R 1938); Největší z Pierotů (R, 2 sv., 1939; od 2. vyd. v 1 sv.; stylist. uprav. 1948; přeprac. 1954); Básník neumírá (R 1940; přeprac. 1971); Shakespeare (D 1940, i prem.); Rozhlasové umění (EE 1940); Don Quijote přichází... (D 1941, prem. 1946); Vlajka vítězů (P pro ml., 1941; přeprac. 1969); Prstýnek z vlasů (P pro ml., 1941; přeprac. 1969); Hledám Marii Romanovou (P 1941); Doby krásy (BB 1942); Blázny živí bůh (R 1943; přeprac. 1969; dramatizace s tit. Sabina, 1975); Lásky odcházejí (R 1943); Meluzína (D 1943, i prem.); Proč pláče Meluzína (pohádka, 1943); Pírinka (R pro děti, 1943); Svatá holčička (P pro děti, 1944); Komediant (D 1944, prem. 1943); Dobrou noc, maminko! (BB, P 1944); O knihách nejmilejších (F, bibliof., 1944); Bratr a sestra (P 1944); Barborka (úryvky z D, bibliof., 1945); Čisté srdce (BB, bibliof., 1945); Dětství (PP, bibliof., b. d., 1945); Ztichlými ústy (BB, bibliof., b. d., 1945); Francesca (BB 1945); Cervantes, tvůrce Dona Quijota (životopis, 1947); Tajná láska (BB, b. d., 1947); Na dolinách svítá (R 1947; přeprac. s tit. Hejtman Šarovec, 1971); Včelka Smělka (P pro děti, 1948); Přátelství (D 1948, prem. 1943); Červánky mezi dětmi (P pro děti, 1948); Stezka věrnosti (B, bibliof., 1949); Vítězství vůle. Případ Emila Zátopka (P pro ml., 1949; přeprac. s tit. Vítěz maratonský, 1952); Rok vzpomínek (BB, bibliof., 1950); Zahořanský hon (operní libreto, 1950, prem. 1955; jako hudeb. rozhl. D, rozmnož., 1954; podle A. Jiráska, hudba J. Křička); Aleje míru (P pro ml., 1953); Tři zlí kmotři (D pro ml., 1953, prem. 1952; přeprac. 1957); Synové hor (P 1954; přeprac. 1966, rozšíř. vyd. s podtitulem Hlasy dávné i současné 2006); Hejtman Šarovec (dramatizace R Na dolinách svítá, rozmnož., 1954, i prem.); Malá Eva (leporelo, 1954); Jak mráz čaroval (D pro děti, 1954, prem. 1953; přeprac. s tit. Pohádka o sněhu, 1960); Vesele do světa (leporelo, 1955); Josef Mánes (R 1955; přeprac. 1966); Emil Zátopek vypravuje (P pro ml., 1955); Polka vítězí! (opereta, rozmnož., 1955, i prem., hudba J. Křička); Devatero oslovení (P 1955); Statečná Andula (D pro ml., rozmnož., 1956); Na shledanou, Emile! (P pro ml., 1957); Zelená princezna (dramatizace R Pírinka, pro ml., rozmnož., 1957, i prem.); Vánoční verše 1945–1956 (1957); Pohádky vánočního zvonku (1957, reprint 1991; 2012 změněné vydání podle pův. cyklostylu z 1950); Deburau (D 1957, i prem.); Statečný Honza (D pro děti, 1958, prem. 1957; rozmnož., s tit. Český Honza, 1959); Město vzpomínek (BB, bibliof., b. d., 1958); Bolestný a hrdinský život J. A. Komenského (životopis, 1958, též angl. a franc. s tit. Johan Amos Comenius; přeprac. s tit. Světlo v temnotách, 1970); Rytíř smutné postavy (R 1958); Dětská sonáta (P, bibliof., 1958); Cestou lásky (R pro ml., 1958; přeprac. 1971); Cesty žen (D, rozmnož., 1959, i prem.); Jezerní růže (P 1959); Zákon věrných strážců (R pro ml., 1961; přeprac. 1964); Město šťastných lásek (D, rozmnož., 1963, i prem.; 1. přeprac. jako román, 1974; 2. přeprac. jako operní libreto, rozmnož., 1981); Krumlovská romance (D, rozmnož., 1963, i prem.); Finále (R pro ml., 1964); Kryštof Harant (životopisný medailon, 1964); Cirkus U tří slunečnic (P pro děti, 1965; přeprac. 1975); Akrobatická řada (P 1966); Neviditelný (P pro ml., 1967, s J. Lukešem); Po zarostlém chodníčku (P 1967); Třetí noc (P, podle D Krumlovská romance, 1967); Jan Amos Komenský, muž touhy (E 1969); Dobrý člověk ještě žije (D, rozmnož., 1969, podle R. Rollanda); Třikrát se ohlédni (PP 1970); Balada o Tristanovi a Isoldě (D, rozmnož., 1970, prem. s tit. Balada o věčné lásce Tristana a Isoldy, 1968); Čarovný prsten (PP, BB pro děti, 1971); Pouta věrnosti (R 1971); Sníh padá na Hradiště (vzpomínky, 1971); Stezka věrnosti (B 1972); Anjel mieru (slov., D, Bratislava 1973); Bretaň – dcera oceánu (lyrický cestopis, 1973 s doslovem D. Šajnera, 2001 nahrazen kapitolou H. Mílkové Bretaň po 30 letech, 2013 rozš. o kapitolu J. Kroutvora Bretaň vzdálená i blízká); Noci na Zvíkově (D, rozmnož., 1973, prem. 1977); Město šťastných lásek (R 1974); Než se zvedla opona (D, rozmnož., 1974, prem. 1975); Miláček národa (R pro ml., 1975); Sabina (dramatizace R Blázny živí bůh, rozmnož., 1975, prem. s tit. Blázny živí bůh, 1948); Normální obraz srdce (P 1976); Kouzelník z vily pod lipami (životopis F. Veselého, 1976); Na křídle větrného mlýna (R 1977; 2016 pod tímto titulem přeprac. vydání R Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto, ed. Alena Kožíková); Cesta z bludiště (dramatizace R Občan Brych J. Otčenáška, 1978, rozmnož., i prem.); Neklidné babí léto (R 1979, pokrač. R Na křídle větrného mlýna; 2016 pod titulem Na křídle větrného mlýna přeprac. vydání obou románů, ed. Alena Kožíková); O životopisných románech (E 1979, regionální tisk); Po stopách dětství (P 1979); Comenius (životopis, 1981, něm., angl., franc., rus. a holand.); Město šťastných lásek (operní libreto, 1981, se Z. Malým, hudba Z. Petr); Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského (R 1981); Fanfáry pro krále (R 1983); Anděl míru (o J. A. Komenském, P pro ml., 1984); Šavle a píseň (R 1984); Píseň nejdražší (P 1986); Věnec vavřínový (R 1987); Devět Ofélií (medailony pro ml., 1988); Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce z Království českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii (převyprávění cestopisu Kryštofa Haranta, 1988); Svátky krásné hvězdy (P 1988); Všichni na jednom jevišti světa (monografie 1991, s J. Peškovou, s ukázkami z díla J. A. Komenského); Černé slunce (R 1992); Jsem vánočnímu stromu podoben (R 1993); Co je nesmrtelné aneb Živé drahokamy (E 1994); Karel z Čech (D, rozmnož. 1994); Praha má kamenné srdce (D rozmnož., 1994, o J. K. Tylovi); Čas třešní (R 1995, o Napoleonovi III.); Moje Kroměříž (vzpomínky, 1995; úryvek zařazen do sborníku Moje město. Kroměřížská čítanka, 2004); Vzpomínky (1995); Nedokončená (R 1996, o F. Schubertovi); Za trochu lásky... (R 1997, o J. Vrchlickém; 2012 změněné vyd. s úvodem Ondřeje Müllera o genezi knihy); Tisíc slov o lásce (1998, výpisky, citáty z knih, dopisů, rozhlasových promluv F. K., ed. A. a O. Kožíkovy); Básně vánoční (BB 2009; tisk ke 100. výročí narození F. Kožíka); scénicky: operní libreta: Meluzína (1950, hudba J. E. Zelinka); Pohádka máje (1950, s B. Poláchem, hudba J. Kvapil, podle V. Mrštíka); Hejtman Šarovec (1953, hudba K. Horký); Polka vítězí! (1955, hudba J. Křička); Komediant (1957, hudba J. Kalaš); operety (pod pseud. J. Žalman, s B. Poláchem): Modré miliony (1933, hudba F. Lukas); Usmívejte se (1935, hudba V. Tauský); Apropó, co dělá Andula? (1935, hudba J. Weinberger); Přijde jaro, přijde (1936, hudba J. Jankovec); Císař pán na třešních (1936, hudba J. Weinberger); Mé štěstí má zlaté vlasy (1937, hudba J. Loukota); revuální pásma a hry: Film-Star-Revue (1929, se S. Ježkem); Pět procent života (1935, s B. Poláchem); „Však my se dočkáme!“ (1935, s B. Poláchem, hudba J. Loukota); Neznámý vojín žije (1937, s B. Poláchem); První parta (dramatizace prózy K. Čapka, 1938); Dobrý den, moje štěstí (1942, pod pseud. Jiří Žalman, s B. Poláchem); Barborka (1945); Kateřina z Poděbrad (1946); Deburau (1957); Zlatá Praha (1958, s K. Šaškem); Anděl míru (1973); Šavle a píseň (1973).
Výbor: Básně (1994).
Překlady: Antologie bulharské poezie (1930, s A. Leštovem); Ben van Eysselsteijn: Ďábel na zemi (1935); A. Josset: Žena bez muže (1936); V. Hugo: Ruy Blas (1964, in V. H., Dramata; uprav., rozmnož. 1973).
Ostatní práce: Dějiny Sokola Brno 1, 1862–1887 (1948, s V. Zapletalem); Emil Zátopek ve fotografii (1955); Až přijdete do Telče (průvodce, 1959); Vltava (texty k fotografiím K. Plicky, 1959); Telč (1965, text k fotografiím D. Kusáka, paralelně něm. a angl.); Klíč k Praze (průvodce, 1967); Albrechtsburg (průvodce, 1970); Karel Novák (text k obrazům K. Nováka, převz. z katalogu k výstavě K. Nováka v Galerii výtvarného umění v Hodoníně 1978, 2015).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Aktivisté (1936); Sluncem a stínem (hudebnina, s dalšími; zhudebněná poezie, J. B. Foerster, 1939); Nový realismus (1940); Po povídce (1941); Český věnec Lužici (1946); Kapitoly z dějin Československého rozhlasu (rozmnož., 1965); České rozhlasové hry (rozmnož., 1969); Náš Ještěd (1969); Zlato. Stříbro. Bronz (1969); Moje město. Kroměřížská čítanka (obs. text ze sborníku Moje Kroměříž, ed. Anežka Fialová – Markéta Mercová, 2004).
Zvukový záznam: Za trochu lásky 1–3 (3 MC, 2000; jako 1 CD, 2016).

LITERATURA

Knižně: J. Hrabák: F. K. (1984).
Bibliografie: S. Mouchová (ed.): F. K. (sb. 1969, soupis knižního díla a překladů); jšr. (J. Šnobr): F. K., ZM 1969, č. 1 (slovníkové heslo s bibliografií tvorby F. K. pro děti a mládež); an., Životopisná tvorba Františka Kožíka (Knihovna J. Mahena, Brno 1979); M. Plačková: F. K. (Okresní knihovna Uherské Hradiště, 1988).
Studie a články: V. Prášek: Po stopách Jana Kašpara Deburau v Kolíně, in Středočeský sborník historický 1957, č. 1; Š. Vlašín: Tvůrce českého životopisného románu, Tvorba 1974, č. 20; A. Štěrbová: Rozhlasová tvorba F. K., Václavkova Olomouc 1975 (AUPO FPh, suppl. 24, 1978); D. Moldanová: Knížky o Tylovi a Máchovi pro mládež, ČL 1977, č. 3; Z. Zapletal: K proměnám a tendencím životopisné prózy, ZM 1986, č. 8; bd (= B. Dokoupil): František Kožík: Josef Mánes, in Slovník české prózy 1945–1994 (1994); M. Reissner: Spisovatel pro děti František Kožík, Ladění 1999, č. 2; I. Klimeš: Stát a filmová kultura, Iluminace 1999, č. 2; J. Hraše: Brněnská rozhlasová avantgarda 30. let, Svět rozhlasu 2000, č. 4 + Kapitoly z historie českého rozhlasového vysílání 30, Týdeník Rozhlas 2004, č. 5; D. Samek: Tady se žije příliš vážně a krutě..., Souvislosti 2006, č. 2; J. Vrajová: K polemice o životopisném románu F. Kožíka Největší z pierotů, in Eurolingua et eurolitteraria 2006, Opera Academiae Paedagogicae Liberecensis, Series Bohemistica, 2007; M. Stehlík: Spisovatel František Kožík a Státní bezpečnost. Cesta ke konci spolupráce 1968–1982, in Posláním historik. Pocta prof. Robertu Kvačkovi k 80. narozeninám (2012).
Recenze: Cristobal Colón: B. V. (= B. Václavek), Index 1934, s. 137 * Největší z pierotů: V. Vašek (= P. Bezruč), LidN 10. 12. 1939; V. Černý, KM 1939, s. 447 + KM 1940, s. 272 (přetištěno in Tvorba a osobnost 1, 1992) * Rozhlasové umění: rh (= R. Habřina), Kolo 1940, č. 6 * Shakespeare: kd (= E. Konrád), LidN 14. 3. 1940 * Svatá holčička: jh., Naše řeč 1945, s. 209–211 * Na dolinách svítá: K. Růžička, KM 1948, s. 283 * Aleje míru: Z. Vavřík, LitN 1953, č. 35 * Vítěz maratonský: J. Marek, LitN 1953, č. 22 * Josef Mánes: M. Jungmann, LitN 1956, č. 5 * Cesty žen: S. Machonin, LitN 1959, č. 8 * Rytíř smutné postavy: J. Mourková, Květen 1959, č. 3; M. Petříček, LitN 1959, č. 2 * Akrobatická řada: A. Hájková, Impuls 1966, č. 6 * Po zarostlém chodníčku: P. Den (= L. Radimský), Proměny (New York) 1968, č. 2; Š. Vlašín, Impuls 1968, č. 1 * Třetí noc: Š. Vlašín, Impuls 1968, č. 3 * Prstýnek z vlasů: M. Saska, NK 1970, č. 33 * Světlo v temnotách: vl (= Š. Vlašín), Tvorba 1970, č. 39 * Třikrát se ohlédni: J. Poláček, NK 1970, č. 18 * Básník neumírá: Š. Vlašín, Tvorba 1972, č. 23 * Cestou lásky (2. přeprac. vyd.): M. Nyklová, ZM 1972, č. 5 * Pouta věrnosti: (po), NK 1972, č. 1/2 * Bretaň – dcera oceánu: B. Balajka, Práce, 19. 12. 1973 * Město šťastných lásek: vl (= Š. Vlašín), Tvorba 1974, č. 33 * Cirkus U tří slunečnic: M. V. (= M. Veselá), ZM 1975, č. 9 * Normální obraz srdce: Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 35 * Na křídle větrného mlýna: J. Lukeš, Tvorba 1978, č. 25 * Neklidné babí léto: J. Lukeš, Tvorba 1980, č. 42 * Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského: F. Buriánek, LM 1982, č. 7; B. Dokoupil, Tvorba, příl. Kmen 1982, č. 23 * Fanfáry pro krále: H. Hrzalová, RP 28. 12. 1983; B. Balajka, Tvar 1994, č. 5 * Anděl míru: A. Šubrtová, ZM 1985, č. 5 * Šavle a píseň: B. Dokoupil, Tvorba, příl. Kmen 1985, č. 21 * Píseň nejdražší: R. Šťastný, LM 1987, č. 9 * Věnec vavřínový: A. Hájková, Tvorba 1988, č. 21 * Černé slunce, Jsem vánočnímu stromu podoben: Z. Heřman, Tvar 1992, č. 51/52; A. Haman, LitN 1993, č. 15 * Čas třešní: M. Nyklová, Tvar 1995, č. 13; M. Petříček, LitN 1995, č. 28 * Vzpomínky: M. Pohorský, NK 1995, č. 46 * Za trochu lásky...: I. Zítková, NK 1997, č. 46 * Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a na Pecce: I. Pokorná, Ladění 2002, č. 3 * Čarovný prsten: rem (= M. Reissner), Ladění 2003, č. 3.
Rozhovory: K. Hvížďala, ZM 1977, č. 4; O. Neff, ZM 1982, č. 10; J. Pohanková, Literární měsíčník 1987, č. 7; P. Frýbort – O. Neff, Kmen 1989, č. 20; J. Mrva in Zlatá stopa (1993); M. Nyklová, Tvar 1994, č. 10; K. Kýr, Mosty 1995, č. 16; D. Řeřichová, Divadlo 1995, č. 3; Z. Hrabica, Právo 19. 4. 1997, příl. Magazín Právo; V. Streit, Denní Telegraf 26. 4. 1997, příl. Telegraf na víkend; H. Bártíková in Důvěrné rozhovory (1999); F. Cinger in Bylo jich deset (2001); Z. Hrabica in Jak jsem je poznal (2001).
Vzpomínky: A. Branald in Tichý společník (2005); V. Filip – L. Štědrá in Potomci slavných vzpomínají 4 (2009).
Nekrology: J. Mervart, Rovnost 7. 4. 1997; (spa) (= M. Spáčilová), MFD 7. 4. 1997; F. Cinger, Právo 8. 4. 1997; J. Šimůnek, Slovo 8. 4. 1997; A. Tabášek, Práce 9. 4. 1997; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 1997, č. 17; I. Zítková, NK 1997, č. 14.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence, část fondu neuspořádána).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Bibliografie české literatury (1945–1962)
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Anna Blažíčková (1995)

Aktualizace hesla: 11. 4. 2017 (av)

Aktualizace bibliografie: 11. 4. 2017 (av)

zpět na hlavní stranu