Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Viktor KUDĚLKA

* 25. 2. 1929, Frýdlant nad Ostravicí  
 
Autor literárněvědných prací, teatrolog, divadelní a filmový kritik, esejista, publicista, překladatel a editor
 Od dětských let se věnoval ochotnickému herectví. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Místku a v letech 1949–1953 studoval na brněnské filozofické fakultě češtinu a ruštinu (PhDr. 1965 diplomovou prací Karel Čapek v boji proti fašismu). V roce 1953 byl nejprve krátce lektorem ruštiny na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a téhož roku se stal aspirantem Slovanského ústavu (po reorganizaci 1964 Ústavu jazyků a literatur) ČSAV v Praze. Titul CSc. získal v roce 1960 prací Ján Kollár a obrození Jihoslovanů. V letech 1963–1978 učil externě slovinštinu a srbochorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V letech 1964–1965 byl na studijním pobytu v Lublani a na filozofické fakultě tamní univerzity učil český jazyk a literaturu. Po další reorganizaci pracoval od roku 1971 v brněnské pobočce Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1991 odešel do důchodu, nadále však působil jako odborný poradce a externí dramaturg Městského divadla Brno, později také jako odborný spolupracovník Slezského divadla v Opavě.
 Publikoval v periodikách: Host do domu, Brněnský večerník, Slovanský přehled, Svobodné slovo, Rovnost, Tvorba, Slovenské divadlo, Romboid (Bratislava), Lidová demokracie, Divadlo, Česká literatura, Divadelní noviny, Literární měsíčník, Slavia, Kam v Brně a zejména v měsíčníku brněnského Městského divadla Dokořán; napsal také řadu textů do programů k premiérovým představením téhož divadla. Jako překladatel ze srbštiny a chorvatštiny a jako autor dokumentárních pořadů o českých hercích spolupracoval s Čs. televizí. – V roce 2014 byl za celoživotní práci vyznamenán Cenou města Brna. – V měsíčníku Kam v Brně užíval šifru -vk-.
 Od počátku své publikační činnosti se Kudělka věnoval slovinské literatuře a okrajově i ostatním jihoslovanským literaturám, a to nejen jako badatel (časopisecké příspěvky, skripta, slovníky), ale také jako překladatel. Počínaje druhou polovinou sedmdesátých let začaly postupně převažovat jeho práce bohemistické, věnované zvláště divadlu. Esejisticky pojatá studie Perly paní O. probírá na podkladě českých operet z třicátých a čtyřicátých let poetiku žánru. S ironizujícími sympatiemi pojmenovává a bohatě dokládá variace základních operetních klišé a zvláštní pozornost věnuje komice, jejíž výrazné uplatnění pokládá za specifický rys české operety. Zřetel ke snaze operety dojmout či rozesmát diváka předznamenal Kudělkův zájem o problematiku recepce uměleckého díla. Značnou pozornost kritickému ohlasu jednotlivých prací věnoval již ve skriptech Boje o české drama v letech 1918–1945, zcela jim pak zasvětil knihu Boje o Karla Čapka, v níž ve snaze demonstrovat šíři a mnohotvárnost recepce vrcholných děl Čapkovy tvorby klade důraz na vzájemnou protikladnost jednotlivých recenzí, kritik a pozdějších literárněvědných hodnocení. – Kudělka je rovněž autorem řady brožur o významných českých i zahraničních hercích. Medailony herců tvoří také podstatnou součást dvoudílného průvodce po starších českých filmech Hvězdy nad Barrandovem.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Slovník slovinských spisovatelů s nástinem hlavních vývojových etap slovinské literatury (skripta, 1967); Slovinská literatura 1, 2 (skripta, 1974, 1977); Perly paní O. Úvod do studia české operety (E 1976); Malý labyrint literatury (slovník pro mládež, 1982, s D. Karpatským, který není uveden; přeprac. a rozšíř. 1997); Boje o české drama v letech 1918–1945 (skripta, 1983); Slovník světových dramatiků. Jugoslávští autoři (skripta, 1984, s D. Karpatským a L. Novákovou); Boje o Karla Čapka (studie, 1987).
Ostatní práce: Ladislav Pešek (1987); Jan Pivec (1989); Radovan Lukavský (1990); Marie Tomášová (1990); Václav Voska (1991); Ingrid Bergmanová (1991); Hvězdy nad Barrandovem 1, 2 (1994; 1. svazek s podtit. To byl český milovník, 2. svazek s podtit. Ženy jeho snů).
Divadelní scénáře a dramatizace – scénicky: Oheň a růže (1974, montáž z díla Pabla Nerudy); Zpěvohra slaví a baví (Státní divadlo Brno 1984, s Antonínem Julínkem a Františkem Zacharníkem); Mahen a ti druzí (1989, s Jaromírem Vavrošem); Já, truchlivý bůh (1991, podle Milana Kundery).
Účast v týmových pracích: Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od roku 1760. Biograficko-bibliografický slovník (1972); Slovník literární teorie (1977, rozšíř. 1984); Slovník literárních směrů a skupin (1977, rozšíř. 1983); Slovník jugoslávských spisovatelů (1979); Postavy brněnského jeviště 1–3 (1979, 1989, 1994); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Čeští spisovatelé 20. století (1985); Lexikon české literatury 1, 2 (1985, 1993); Kniha o Čapkovi (1988).
Překlady: I. Andrić: Cesta Aliji Djerzeleza (1962, též usp.) + Žena, která není (1967); D. Radović: Kapitán John Pipplefox (1964, s A. Wagnerovou); B. Kreft: Balada o poručíku a Marjutce (1965, prem. 1964, s B. Jičínským); A. Hieng: Fragment o neklidných nebožtících (1966, s B. Jičínským, též usp.); E. Kocbek: Kruté kruhy (1972, s J. Hiršalem, který není uveden); I. Cankar: Vidiny (1976, též usp.); F. Prešeren: Můj sen šel po hladině (1978, s J. Hiršalem, který není uveden, též usp.); A. Šoljan: Krátký výlet (1978); scénicky: I. Vojnović: Ekvinokce (1973).
Příspěvky ve sbornících: Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada literárněvědná (1967, 1968, 1969, 1974, 1978, 1980, 1984); Na křižovatce umění (1973); Na přední stráži (1975); Literatura, umění, revoluce (1977); Štúdie z dejín svetovej slavistiky do polovice 19. storočia (Bratislava 1978); Československé přednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavistů v Záhřebu (rozmnož., 1978); Pocta Františku Palackému (1979); K počátkům slavistiky u Slovanů (1979); Zdeněk Nejedlý, klasik naší vědy a kultury (1979); K stopadesátému výročí úmrtí Josefa Dobrovského (1980); Umění a kritika (1980); Sborník z mezinárodní literárněvědné konference Bezručova Opava 1978 (1980); Pocta Josefu Dobrovskému. K demokratickým a internacionalistickým tradicím slavistiky (1982); České drama v epoše socialismu 1945–1981 (1982); Jiří Mahen – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1983); Živý odkaz Julia Fučíka (1983); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (1983; 1986); Česká a slovenská literatura 1930–1980 v boji proti fašismu a válce (1984); Putování múzy Thálie (1984); Ve znamení Vladimíra Dostála (1985); Čtyřicet let Reportáže psané na oprátce (1985); Vítězslav Nezval – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1986); Česká literatura v boji proti fašismu (1987); František Halas – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1987); Přírodní tematika v literatuře (1987); Tradice lidové slovesnosti v současné literatuře (1987); Kurt Konrad, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky, a literární kritika na Moravě (1988); Čtyřicet let literatury v Severomoravském kraji a aktuální problémy regionalismu 1945–1985 (1989); Česko-bulharské kulturní vztahy. Tradice a perspektivy bádání (1990); Karel Čapek (rozmnož., 1990); Česká historická próza 1945–1985 (1990); Městské divadlo Brno (ročenky, 1997–2003); Jan Grossman. Odkaz Jana Grossmana divadelníkům 3. Interpretace (1998); Jihoslovanské literatury v českém prostředí (1999); Bylo nebylo Satirické divadlo Večerní Brno (1999); Studie z literárněvědné slavistiky (1999) aj.
Uspořádal a vydal: I. Andrić: Žena, která není (1967); F. Langer: Divadelníkem z vlastní vůle (výbor, 1986); Orfeus v dešti (výbor ze slovinské moderní poezie, 1995).

LITERATURA

Studie a články: K. Fialová: Slovenista Viktor Kudělka, in sb. Oton Berkopec a česko-slovinské kulturní vztahy (2005).
Recenze: Perly paní O.: I. Osolsobě, Gramorevue 1977, č. 1; Š. Vlašín, Tvorba 1977, č. 15 *Malý labyrint literatury: V. Vařejková, BV 31. 5. 1983; B. Svadbová, Tvorba 1983, č. 26, příl. Kmen; (AŘ), RP 7. 7. 1983; Š. Vlašín, ZM 1983, č. 9; -LP-, NK 1984, č. 4; (ala) /= V. Falada/, MF 26. 1. 1984; J. Poláček, Rovnost 7. 2. 1984; miň, VP 16. 2. 1984; (ovo), ZN 25. 2. 1984; K. Motyka, RP 27. 2. 1984; B. Hemelíková, Práce 13. 3. 1984; (A. S.), Nová svoboda 21. 3. 1984; J. Polák, LM 1984, č. 9; V. Obert, Slovenské pohľady 1984, č. 9; J. Bránský, Učitelské noviny 1984, č. 19; D. Dorovská, Komenský 1985/1986, č. 4; V. Nezkusil, Český jazyk a literatura 1997/1998, č. 7/8; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1998, č. 15; V. Novotný, Slovo 7. 3. 1998 * F. Langer: Divadelníkem z vlastní vůle: J. Holý, Tvorba 1988, č. 24, příl. Kmen * Boje o Karla Čapka: Š. Vlašín, Brněnský večerník 1. 2. 1988; J. Lebeda, Práce 7. 10. 1988; J. R. (= J. Rambousek), Věda a život 1988, č. 8; jas., NK 1988, č. 4; (vn) (= L. Vacina), Pochodeň 27. 5. 1988; Nepodepsáno, Větstník ČSAV 1988, č. 2; A. Měšťan, Proměny (New York) 1988, č. 4; A. Fetters, Kmen 1988, č. 3; J. Trávníček, Duha 1989, č. 1 (jaro); A. Jedličková, LM 1989, č. 9 * Mahen a ti druzí: rjs (= R. Svoboda), Brněnský večerník 14. 5. 1989; Š. Vlašín, LD (Brno) 6. 6. 1989; I. Němec, Rovnost 14. 6. 1989 * Hvězdy nad Barrandovem: zh (= Z. Heřman), SvSl 15. 12. 1994; J. Blažejovský, Rovnost 15. 3. 1995 * Orfeus v dešti: P. Šrámek, Souvislosti 1997, č. 1.
Rozhovor: J. Štěpaník, Kam v Brně 2007, č. 10.
K životnímu jubileu: (vl) (= Š. Vlašín), BV 27. 2. 1989; J. Skutil, Vlastivědný věstník moravský 1989, č. 1; E. Dufková, Kam v Brně za kulturou 1989, únor; J. Sedlák, BV 25. 2. 1994; I. Dorovský, SvSl 24. 2. 1994; J. Sedlák, Rovnost 25. 2. 1999; J. Sedlák, Rovnost 25. 2. 2004; I. Dorovský, Kam v Brně 2014, č. 2.
Nekrology: hul (= V. Hulec), i-DN, 13. 1. 2018 (zde); www.brno.cz, 18. 1. 2018.
Vzpomínky: V. Jestřáb in Brno – můj Amarcord (1997).
Absolventské práce: K. Fialová: Viktor Kudělka (diplomová práce, FF MU Brno 2006).

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 30. 12. 2018 (mvo; eb)
Aktualizace bibliografie: 30. 12. 2018 (mvo; eb)
 
zpět na hlavní stranu