Slovník české literatury po roce 1945

František STAVINOHA

* 10. 7. 1928, Zašová (u Vsetína)

† 8. 4. 2006, Kladno – Švermov

Prozaik, publicista, horník

Narodil se jako poslední ze sedmi dětí valašského pasekáře. Po absolvování měšťanské školy ve Valašském Meziříčí (1942) se učil pekařem a knihařem, později byl zaměstnán v různých manuálních profesích (dělník v cihelně, přidavač na stavbě, hlídač aj.). Roku 1950 byl odsouzen za pobuřování k pětiměsíčnímu trestu vězení, který vykonával v jáchymovských dolech; v témže roce byl povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocného technického praporu (PTP) na dole Zápotocký v Kladně a dole Gottwald v Libušíně. V roce 1953 podepsal pětiletý úvazek práce v hornictví, na jehož základě byl z vojenské služby propuštěn. Od té doby žil v Kladně. Pracoval v místních dolech, nejprve jako horník, později signalista a těžmistr, od roku 1975 ze zdravotních důvodů v povrchovém provozu; do důchodu odešel v roce 1983. V letech 1994–1998 byl v Kladně členem městského zastupitelstva; 2003 mu zde bylo udělěno čestné občanství.

V 60. letech publikoval soudničky v časopisech Kladenská záře, Čs. horník a energetik a Svoboda; po roce 1973 přispíval články, fejetony a povídkami do periodik: Dikobraz, Práce, Rudé právo, Mladá fronta, Květy, Čs. voják, Tvorba, Kmen, Mladý svět, Literární měsíčník, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Roháč (Bratislava) aj.; v 90. letech otiskoval povídky a fejetony v sobotních přílohách Občanského deníku, Práva lidu, Venkova, Rudého Práva a Práva, v Novém dikobrazu, Vlastě, Kladenských novinách, Haló novinách (Obrys-Kmen) aj. Od 80. let spolupracoval s Československou televizí: podle vlastních námětů napsal scénáře k inscenacím a filmům Pravda neroste na višni (1982, režie Oldřich Kosek), Hvězdy nad Syslím údolím (povídkový cyklus s částmi: O krásných nožkách Anduly Bláhové, Životní román MUDr. Diany Filipové, obě 1986; Zvláštní případ Josefa Satrana, 1987, vše režie František Filip), Pohled z hlubin (1987, režie Zdeněk Kubeček), Kolotoč a devět vnuků (1989, režie Alexej Nosek) a k řadě epizod pro televizní pořad Bakaláři. Podle jeho předloh byl natočen povídkový film Figurky ze šmantů (1987, Úraz, režie Martin Faltýn; Příběh ohnivé Toničky, režie Jan Kubišta; Návraty, režie Radovan Urban, všechny scénáře Milan Ležák). Z celku Stavinohova povídkového souboru Figurky ze šmantů motivicky rovněž čerpal nerealizovaný filmový scénář Jiřího Horáka (Nahoře a dole, vydáno in Jiří Horák: Krásní dnové koločavští, 2007). – František Stavinoha byl členem Unie českých spisovatelů. Roku 1995 mu byla Výborem národní kultury udělena Cena Jiřího Wolkera.

František Stavinoha knižně debutoval souborem povídek o milostných vztazích a krizích (Nemilovati se trestá). Propojenost osobního života postav s pracovním prostředím, důraz na jejich robustní plebejství a humorně ironický nadhled vypravěče charakterizují i pozdější autorovy práce, jimiž se Stavinoha začlenil do české literatury 70. a 80. let. Rodnému Valašsku věnoval pozornost nejprve v příběhu lidského dozrávání, komponovaném jako sled samostatných povídek (Písničky s příběhem), a v baladicky laděné próze z druhé světové války (Jak se sluší umírat). Inspirace událostmi i prostředím rodného Zašova je rovněž patrná v próze Podbeskydské pastorále, žánrový Stavinohův triptych z 90. let Večeře s vyhlídkou propojuje příznačná postava bodrého, nářečím charakterizovaného staříčka.
Všední život hornického Kladenska byl Stavinohovi inspirací pro volné prozaické soubory Figurky ze šmantů, Hvězdy nad Syslím údolím a Hvězdy nad městem. Autor v nich usiluje o žánrovou kresbu prostředí, jeho postav a postaviček, využívá situační komiku, profesní slang a obecnou mluvu; komického kontrastu se pokouší dosáhnout též jazykovou hyperkorektností a publicistickými obraty. Obdobně však postupuje i tam, kde v souladu s dobovým voláním po společenském románu zachycuje čtyřicet let života hornické rodiny a protagonistovu cestu k místu ředitele dolu (Komu patří čas), ba i tam, kde řeší dilema priorit rodinného a profesního života (Pohled z hlubin). Figurkářské žánrovosti se nevyhnula próza o životě poštovních doručovatelek První stopy v bílém sněhu. Polemikou s Černými baronyMiloslava Švandrlíka je kniha causerií z lágrů Pomocných technických praporů Antišvandrlík aneb Jak to bylo u Solferína.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Nemilovati se trestá (PP 1968); Písničky s příběhem (PP 1975); Jak se sluší umírat (P 1975); Figurky ze šmantů (PP 1976; poté in Figurky ze šmantů, Hvězdy nad Syslím údolím); Komu patří čas (P 1979); Hvězdy nad Syslím údolím (PP 1981; poté in Figurky ze šmantů, Hvězdy nad Syslím údolím); Podbeskydské pastorále (P 1983); Pohled z hlubin (P 1983); Dokud nás soud nerozdělí (PP 1985); Figurky ze šmantů, Hvězdy nad Syslím údolím (PP 1988); Hvězdy nad městem (P 1989); Antišvandrlík aneb Jak to bylo u Solferína (PP 1991); Večeře s vyhlídkou (PP, Vyškov 1992; zde tit. próza, Starý plot, Kukaččí vejce); První stopy v bílém sněhu (R 1993).
Příspěvky ve sbornících, kolektivních publikacích a antologiích: Cesta (1974); Příběhy našich let (1980); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); Grog bez cukru (1986); Povídka ‘95 (1995); Kladno (průvodce, Kladno 1993); Lidé z Podprůhonu (vlastivědná fotogr. publikace, Kladno 1995, foto J. Hanke); Kam se poděla původní česká literatura (1997); Na druhém břehu. Sborník členů Unie českých spisovatelů (2002, ed. K. Sýs); Vavřín zelený a zlatý (8. ročenka Kruhu přátel knižní kultury, Plzeň 2002, ed. V. Viktora) aj.

LITERATURA

Bibliografie: J. Dvořáková: F. S. a jeho dílo (rozmnož., Kladno 1979).
Studie a články: A. Hájková: Umění a bezprostřednost dějů. K tvorbě F. S., LM 1985, č. 1; H. Hrzalová in O české literatuře dneška (1987); J. Nejedlá: Stavinohova radost z vyprávění, doslov in F. S., Figurky ze šmantů, Hvězdy nad Syslím údolím (1988); P. Kosatík: F. S. in Malá galerie autorů Čs. spisovatele (1989); L. Machala: Sedmdesátá léta a české prózy z pracovního prostředí. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica. Studia bohemica. 1984, sv. 3; M. Mikulcová, M. Graclík in Kulturní toulky Valašskem (2001); F. Baďura, in internetový blog, 26. 6. 2008 (zde).
Recenze: Nemilovati se trestá: I. Zítková, MF 6. 2. 1969 * Písničky s příběhem: H. Hrzalová, RP 23. 9. 1979 * Jak se sluší umírat: Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 8, též in Ve škole života (1980) * Figurky ze šmantů, Š. Vlašín, Nové slovo 1977, č. 32, též in Ve škole života (1980) * Komu patří čas: J. Hájek, RP 18. 1. 1980 * Hvězdy nad Syslím údolím: V. Novotný, ZN 10. 7. 1982; A. Hájková, LM 1982, č. 6; D. Š., Slovenské pohľady 1982, č. 8; J. Heřtová, Tvorba 1982, č. 21, příl. Kmen; P. Vašák, Tvorba 1982, č. 27, příl. Kmen * Podbeskydské pastorále: J. Lukeš, SvSl 25. 7. 1984; J. Bartoň, KM 1984, č. 2 * Dokud nás soud nerozdělí: J. Lukeš, Sv Sl 3. 4. 1986; A. Hájková LM 1986, č. 8; J. Štěpán, Tvorba 1986, č. 15, příl. Kmen * Hvězdy nad městem: M. Zahrádka, RP 15. 11. 1989; V. Píša, Kmen 1989, č. 36; E. Michorová, Dikobraz 1989, č. 37.
Rozhovory: Z. Frýbová, Tvorba 1984, č. 25, příl. Kmen; J. Frais, LM 1988, č. 6; F. Tušl, Práce 18. 9. 1991; B. Riegler, SvSl 8. 6. 1995; Naše pravda 1999, č. 12.
K životním jubileím: A. Hájková, LM 1983, č. 6; (ivo): Naše pravda 1993, č. 27, příl. Pecka; J. Zlomek, Naše pravda 2003, č. 26.
Nekrology: K. Sýs, Haló noviny 2006, č. 17, příl Obrys-Kmen č. 17; M. Mikulcová, Naše pravda 2006, č. 18.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Věra Brožová (1998)

Aktualizace hesla: 9. 1. 2009 (vbr)

Aktualizace bibliografie: 9. 1. 2009 (vbr)

zpět na hlavní stranu