Slovník české literatury po roce 1945
Markéta ZINNEROVÁ
* 21. 6. 1942, Brno
Prozaička, básnířka, scenáristka, autorka knih pro děti a mládež
Její otec byl vedoucím výroby v textilní továrně, matka střídala dělnická povolání. Z manželství s publicistou Rudolfem Zemanem se M. Zinnerové narodily dvě dcery a syn; dcera Petra (*1966), provdaná Jelenová, je ilustrátorkou a vytvořila výtvarný doprovod k několika matčiným knížkám pro děti; z manželství s dramaturgem Miloslavem Vydrou se jí narodil syn. Autorka používá občanské příjmení Jílková, které přijala po sňatku s Milanem Jílkem; literární tvorbu zveřejňuje pod svým dívčím jménem. –
Po jedenáctileté střední škole v Liberci (maturita v roce 1959) absolvovala nástavbu na osvětové škole v Praze (maturita roku 1961). V letech 1981–1985 dálkově studovala dramaturgii a scenáristiku na FAMU v Praze (titul MgA. získala na základě obhajoby diplomové práce Vzájemné vazby epické literatury pro děti a televizního hraného seriálu). Bezprostředně po druhé maturitě rok pracovala v osvětových zařízeních v Liberci a Sokolově, poté byla průvodčí ČSD opět v Liberci (1962–1964). Po mateřské dovolené působila jako redaktorka v časopisech Květy (1968), Mladém světě (1969) a krátce v Pionýru. V roce 1971 se stala dramaturgyní literárně-dramatického vysílání pro děti a mládež Čs. televize. Od roku 1976 je spisovatelkou z povolání – s výjimkou let 1980–1981, kdy zastávala místo vedoucí redaktorky literárně-dramatické redakce pro děti a mládež v Čs. rozhlase, a 1991–1992, kdy pracovala jako metodička pro literární výchovu v karlínském Domě dětí a mládeže. V letech 2002–2004 byla zaměstnána jako vedoucí dramaturgyně hrané tvorby a večerníčků v Centru tvorby pro děti a mládež České televize. Žije v Jindřichově Hradci.
Po jedenáctileté střední škole v Liberci (maturita v roce 1959) absolvovala nástavbu na osvětové škole v Praze (maturita roku 1961). V letech 1981–1985 dálkově studovala dramaturgii a scenáristiku na FAMU v Praze (titul MgA. získala na základě obhajoby diplomové práce Vzájemné vazby epické literatury pro děti a televizního hraného seriálu). Bezprostředně po druhé maturitě rok pracovala v osvětových zařízeních v Liberci a Sokolově, poté byla průvodčí ČSD opět v Liberci (1962–1964). Po mateřské dovolené působila jako redaktorka v časopisech Květy (1968), Mladém světě (1969) a krátce v Pionýru. V roce 1971 se stala dramaturgyní literárně-dramatického vysílání pro děti a mládež Čs. televize. Od roku 1976 je spisovatelkou z povolání – s výjimkou let 1980–1981, kdy zastávala místo vedoucí redaktorky literárně-dramatické redakce pro děti a mládež v Čs. rozhlase, a 1991–1992, kdy pracovala jako metodička pro literární výchovu v karlínském Domě dětí a mládeže. V letech 2002–2004 byla zaměstnána jako vedoucí dramaturgyně hrané tvorby a večerníčků v Centru tvorby pro děti a mládež České televize. Žije v Jindřichově Hradci.
První báseň a povídku jí otiskl časopis Pionýr již v jejích dvanácti letech. Dále publikovala v časopisech, v nichž pracovala, a v periodikách Mladý svět (1968 zde povídka Velké šíbování), Noviny Albatrosu,
Literární měsíčník,
Týdeník televize, Zlatý máj
a v časopisech pro děti Mateřídouška, Pastelka, Země pohádek aj.
Napsala scénáře k filmům Den pro mou lásku (1976, režie Juraj Herz), Indiáni z Větrova (1979, r. Július Matula), Za humny je drak (1982, r. Radim Cvrček), Bolero (2004, r. František A. Brabec). Je autorkou televizních seriálů Tajemství proutěného košíku (1977), My všichni školou povinní (1984, oba r. Ludvík Ráža), Kde padají hvězdy (1996, r. Jan Hřebejk) a televizních her Miluji tě! (1978, r. Ivo Novák), Šaty po tetě (1978, r. Jiří Adamec), Chvíle pro píseň trubky (1980, r. Ludvík Ráža), Holka na krátkou trať (1984, r. Vladimír Drha), Ustláno na čekankách (1985), Nevěsta (1986), Tchyně (1986, všechny tři r. Marcel Dekanovský), Píšťaličko, otkoukej se! (1988, r. Tomáš Tintěra), Vzpomínka na břehu moře (1990, r. Jiří Adamec) a televizních pohádek Pohádka o drakovi (1972), O ševci Matějovi (1973, obě r. Pavel Kraus), Čertova nevěsta (1975), Čarovné prstýnky (1978, obě r. Věra Jordánová), Paví král (1978, r. Jiří Adamec, podle Františka Hrubína), O štěstí a kráse (1986, r. Libuše Koutná), Elixír a Halíbela (2001, r. Dušan Klein). Podle jejího literárního námětu vznikly večerníčky Čtyři uši na mezi (2003) nebo Kočka Linda, poklad rodiny (2007, oba r. Nataša Boháčková). Pro Čs. (poté Český) rozhlas napsala hry Paprsky ve tmě (1982), První místo (1985), Kdo s koho (1990), A v prach se neobrátím! (1991), Ten prostřední (1994), Kam sahá moje paměť (2003), od osmdesátých let pak pohádky Režná nitka, Pradlenka a kominík, Čarovné prstýnky, Jablíčka dobré víly, Elixír a Halíbela, Halíbela a drak z Drákotína, Růžička a duhový princ, Marjánka, Pohádka z Dřevěného vršku, O Kubovi a Zapomněnce, O ševci Janečkovi, hostinském Felixovi a duchu všech ševců, Jak se vdávala princezna Eliška ad. nebo pohádkové seriály Každý večer s kočkou Lindou, Jujda a Hejahej, Babiččiny pohádky pro Kristýnku ad. Pohádky M. Zinnerové vyšly též na zvukových nosičích (Drak Mrak, Čarovné prstýnky, Pohádky plné pohody aj.). V rámci cyklu Třináctá komnata odvysílala Česká televize v roce 2007 pořad, v němž spisovatelka formou osobní zpovědi rekapituluje zásadní okamžiky svého života, jež se odrazily i v jejím díle.
Napsala scénáře k filmům Den pro mou lásku (1976, režie Juraj Herz), Indiáni z Větrova (1979, r. Július Matula), Za humny je drak (1982, r. Radim Cvrček), Bolero (2004, r. František A. Brabec). Je autorkou televizních seriálů Tajemství proutěného košíku (1977), My všichni školou povinní (1984, oba r. Ludvík Ráža), Kde padají hvězdy (1996, r. Jan Hřebejk) a televizních her Miluji tě! (1978, r. Ivo Novák), Šaty po tetě (1978, r. Jiří Adamec), Chvíle pro píseň trubky (1980, r. Ludvík Ráža), Holka na krátkou trať (1984, r. Vladimír Drha), Ustláno na čekankách (1985), Nevěsta (1986), Tchyně (1986, všechny tři r. Marcel Dekanovský), Píšťaličko, otkoukej se! (1988, r. Tomáš Tintěra), Vzpomínka na břehu moře (1990, r. Jiří Adamec) a televizních pohádek Pohádka o drakovi (1972), O ševci Matějovi (1973, obě r. Pavel Kraus), Čertova nevěsta (1975), Čarovné prstýnky (1978, obě r. Věra Jordánová), Paví král (1978, r. Jiří Adamec, podle Františka Hrubína), O štěstí a kráse (1986, r. Libuše Koutná), Elixír a Halíbela (2001, r. Dušan Klein). Podle jejího literárního námětu vznikly večerníčky Čtyři uši na mezi (2003) nebo Kočka Linda, poklad rodiny (2007, oba r. Nataša Boháčková). Pro Čs. (poté Český) rozhlas napsala hry Paprsky ve tmě (1982), První místo (1985), Kdo s koho (1990), A v prach se neobrátím! (1991), Ten prostřední (1994), Kam sahá moje paměť (2003), od osmdesátých let pak pohádky Režná nitka, Pradlenka a kominík, Čarovné prstýnky, Jablíčka dobré víly, Elixír a Halíbela, Halíbela a drak z Drákotína, Růžička a duhový princ, Marjánka, Pohádka z Dřevěného vršku, O Kubovi a Zapomněnce, O ševci Janečkovi, hostinském Felixovi a duchu všech ševců, Jak se vdávala princezna Eliška ad. nebo pohádkové seriály Každý večer s kočkou Lindou, Jujda a Hejahej, Babiččiny pohádky pro Kristýnku ad. Pohádky M. Zinnerové vyšly též na zvukových nosičích (Drak Mrak, Čarovné prstýnky, Pohádky plné pohody aj.). V rámci cyklu Třináctá komnata odvysílala Česká televize v roce 2007 pořad, v němž spisovatelka formou osobní zpovědi rekapituluje zásadní okamžiky svého života, jež se odrazily i v jejím díle.
S výjimkou rané novely Zbytky mléčné dráhy, v níž vychází z vlastních zkušeností studentky osvětové školy, se Zinnerová zabývá výhradně literaturou pro děti a mládež. V pohádkové tvorbě často uplatňuje humorné, parodizační posuny (Za humny je drak) a personifikační postupy (Linda, kočka zahradní, Hejásek a Jujdásek). Výjimečné místo v kontextu české literatury pro děti zaujímá křehký pohádkový příběh Princezna z třešňového království, v němž Zinnerová pojednala otázku smrti v hlubších souvislostech s přírodním děním jako logické vyústění každého života a pokusila se tak oslovit náročným tématem nejmladší čtenáře. Do postavy dívky, která se v dětské hře na princeznu hledající vlastní království seznamuje s cykličností zrodu a umírání, promítla autorka vzpomínky na svou předčasně zesnulou dcerku.
V realistické próze ze života dětí vyniká román Tajemství proutěného košíku, paralelně rozvíjející osudy několika dětských postav a jejich rodin, žijících na venkově. Dětští hrdinové řeší stejné problémy jako jejich rodiče (rozpad rodin a následné sžívání se s novými partnery, navazování a upevňování přátelských svazků) a posuny vypravěčské perspektivy zaručují v dětské literatuře nepříliš časté prohloubení obrazu dospělých postav. Obdobně postupuje Zinnerová i v románu Indiáni z Větrova, kde bez sentimentu nastiňuje nelehké osudy chovanců dětského domova v konfrontaci s jejich vesnickými vrstevníky. Potřebu sounáležitosti naplňují děti hrou na indiánský kmen, která jim kompenzuje nedostatek lásky rodičovské i sourozenecké. Román Kde padají hvězdy zachycuje dětské protagonisty v mezních situacích: musejí se vyrovnávat s nemocí či handicapem, které navždy ovlivní jejich životy. Ačkoli se Zinnerová nevyhýbá závažným tématům (rozvod, ztráta rodinného zázemí, nemoc, úmrtí v rodině), její prózy přesto vyznívají optimisticky. Romány vzniklé přepracováním scénářů k televizním seriálům (Tajemství proutěného košíku, Kde padají hvězdy) nejsou pouhou transkripcí dějové linie. Vyznačují se promyšlenou vypravěčskou strategií, kterou autorka usiluje o vytvoření stejně obrazného světa, jakým disponují audiovizuální média. Předškolním dětem a nejmladším čtenářům je určena básnická tvorba soustředěná nejen v samostatných leporelech (Jedeme k moři, Housátko a pampeliška), ale také ve sbírce veršů Hádanky a básničky pro celý rok, v přepracované verzi vydané pod názvem Hádanky a básničky pro kluky a holčičky, v níž text básní, převážně úsměvných a hravých, úzce koresponduje s bohatým výtvarným doprovodem.
V realistické próze ze života dětí vyniká román Tajemství proutěného košíku, paralelně rozvíjející osudy několika dětských postav a jejich rodin, žijících na venkově. Dětští hrdinové řeší stejné problémy jako jejich rodiče (rozpad rodin a následné sžívání se s novými partnery, navazování a upevňování přátelských svazků) a posuny vypravěčské perspektivy zaručují v dětské literatuře nepříliš časté prohloubení obrazu dospělých postav. Obdobně postupuje Zinnerová i v románu Indiáni z Větrova, kde bez sentimentu nastiňuje nelehké osudy chovanců dětského domova v konfrontaci s jejich vesnickými vrstevníky. Potřebu sounáležitosti naplňují děti hrou na indiánský kmen, která jim kompenzuje nedostatek lásky rodičovské i sourozenecké. Román Kde padají hvězdy zachycuje dětské protagonisty v mezních situacích: musejí se vyrovnávat s nemocí či handicapem, které navždy ovlivní jejich životy. Ačkoli se Zinnerová nevyhýbá závažným tématům (rozvod, ztráta rodinného zázemí, nemoc, úmrtí v rodině), její prózy přesto vyznívají optimisticky. Romány vzniklé přepracováním scénářů k televizním seriálům (Tajemství proutěného košíku, Kde padají hvězdy) nejsou pouhou transkripcí dějové linie. Vyznačují se promyšlenou vypravěčskou strategií, kterou autorka usiluje o vytvoření stejně obrazného světa, jakým disponují audiovizuální média. Předškolním dětem a nejmladším čtenářům je určena básnická tvorba soustředěná nejen v samostatných leporelech (Jedeme k moři, Housátko a pampeliška), ale také ve sbírce veršů Hádanky a básničky pro celý rok, v přepracované verzi vydané pod názvem Hádanky a básničky pro kluky a holčičky, v níž text básní, převážně úsměvných a hravých, úzce koresponduje s bohatým výtvarným doprovodem.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zbytky mléčné dráhy (P 1965); Jízdenka na prázdniny (P pro děti, 1970); Drak Mrak (pohádka, 1972; přepracované vydání pod názvem Za humny je drak, 2000); Děti z Pařízkova (P pro děti, 1974); Hehe a Chichi, dva ušatí kamarádi (pohádka, 1974); Jedeme k moři (B pro děti, 1974); Princezna z třešňového království (pohádka, 1975); Housátko a pampeliška (B pro děti, leporelo, 1975); Je pěkné mít bratříčka (B pro děti, 1976); Tajemství proutěného košíku (R pro děti, 1978); Indiáni z Větrova (R pro děti, 1979); Čarovné prstýnky (pohádka, 1980); Linda, kočka zahradní (pohádka, 1982; přepracované a rozšířené vydání Každý večer s kočkou Lindou, 1992; upraveno pod titulem Kočka Linda, poklad rodiny, 2000); Petr a Hanka chystají překvapení (P pro děti, 1983); Princezna Rozmarýnka (pohádka, 1984); Rozmarná princezna (D, rozmnož., 1988); Čičihrátky (D, rozmnož., 1988; poté s tit. Či-či hrátky, 1990, inscenační úprava M. Malá); Hejásek a Jujdásek (pohádka, 1993; pod názvem Čtyři uši na mezi, 2007); Kde padají hvězdy (R pro děti, 1997); Elixír a Halíbela (D, rozmnož., 2001); Strom až do nebe (D, rozmnož., 2002); Hádanky a básničky pro celý rok (B pro děti, 2003; přepracované vydání pod názvem Hádanky a básničky pro kluky a holčičky, 2009).Texty k omalovánkám a vystřihovánkám: Cirkus (vystřihovánky, 1973); Dlouhý, Široký a Bystrozraký (omalovánky, 1974); Co vidíme kolem sebe (omalovánky, 1976); Zima je, zima je... (omalovánky, 1977); Ptáci poškoláci (vystřihovánky, 1978); Stěhování na počkání (vystřihovánky, 1978); Stavíme dům (vystřihovánky, 1979); Zlobím, zlobíš, zlobíme (omalovánky, 1979).
Příspěvky ve sbornících: Česká čítanka pro nejmenší (1992); Rodinný kalendář (1995, 1996); To nejlepší z Hajaji (2006).
LITERATURA
Studie a články: I. Hutařová, M. Hanzová in Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003, zde též bibliografie); O. Kubeczková: Literatura jako prostředek výchovy k vědomí smrtelnosti (Nad knihou Markéty Zinnerové Princezna z třešňového království), Slovo o slove (Prešov) 2005, č. 11; M. Šubrtová: Koloběh života a smrti v próze Hany Pražákové a Markéty Zinnerové, in Aktuální otázky literatury pro děti a mládež a její reflexe, 2007; O. Kubeczková: Princezna z třešňového království Markéty Zinnerové, in Smrt a dítě. Existenciální motivika v české literatuře pro děti a mládež, 2013.Recenze: Zbytky mléčné dráhy: J. Pištora, LitN 1965, č. 30; * Děti z Pařízkova: JK (J. Klokočníková), NK 1975, č. 15; Hehe a Chichi, dva ušatí kamarádi: S. (= B. Stehlíková), ZM 1975, č. 1); Princezna z třešňového království: M. Janů-Veselá (= M. Jungmann), ZM 1976, č. 4; * Tajemství proutěného košíku: JK (= J. Klokočníková), NK 1978, č. 45; J. Voráček, LM 1978, č. 10; J. Noge, ZM 1979, č. 6; * Indiáni z Větrova: J. Provazník, ZM 1980, č. 3; M. Horáková, Komenský 108, 1983/84, č. 2; * Čarovné prstýnky: R. Hamanová, ZM 1980, č. 8; M. Tmé, Komenský 1980/81, č. 2; Petr a Hanka chystají překvapení: O. Š. (= O. Štruncová), NK 1983, č. 31-32; * Princezna Rozmarýnka: V. Nezkusil, ZM 1985, č. 6; Hejásek a Jujdásek: dit, ZM 1994, č. 377/378; Každý večer s kočkou Lindou: dit, ZM 1994, č. 377/378; * Kde padají hvězdy: V. Vařejková, Ladění 1997, č. 4; Z. K. Slabý, ZM 1997, č. 1; * Hádanky a básničky pro celý rok: ns (= N. Sieglová), Ladění 2003, č. 4; Čtyři uši na mezi: N. Sieglová, Ladění 2007, č. 4; Hádanky a básničky pro kluky a holčičky: jz (= J. Zítková), Ladění 2010, č. 1/2.
Rozhovory: K. Hvížďala, ZM 1975, č. 7; J. Bednářová, Květy 1978, č. 28; P. Frýbort, Tvorba 1986, č. 13, příloha Kmen; M. Černík in 33 životů (1994); M. Matuštíková, Mladý svět 2001, č. 6; J. Šebelka, Kalmanach 2003, č. 1.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998); Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 8. 7. 2014
(av)
Aktualizace bibliografie: 8. 7. 2014
(av)