Slovník české literatury po roce 1945
Vladimír HULPACH
* 21. 4. 1935, Praha
Prozaik, adaptátor, editor, autor knih pro děti a mládež
Pochází z úřednické rodiny. Po absolvování pedagogického gymnázia v Praze (maturita 1954) učil rok na ZDŠ v Horní Blatné (okres Karlovy Vary) a poté studoval češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu nejprve na Vysoké škole ruského jazyka, později na FF UK (promoce 1959). V letech 1961–72 byl redaktorem a 1977–88 zástupcem šéfredaktora cizojazyčného nakladatelství Artia; v letech 1972–77 pracoval na ministerstvu kultury ČSR jako referent pro dětskou literaturu. V období 1988–90 se věnoval pouze literatuře a v letech 1991- 96 byl spolumajitelem a ředitelem nakladatelství Fénix. Žije v Praze a jako člen Obce spisovatelů a ČS IBBY se podílí na organizaci aktivit spjatých s dětskou knihou (iniciátor celostátní soutěže Zlatá stuha).
Debutoval roku 1958 překladem ve Světě v obrazech a původní prací roku 1961 v
časopise Pionýr, dále přispíval zejména do časopisů
Ohníček, Pionýr, ABC, Filip, Zlatý máj aj. Spolupracoval s redakcí pro děti a mládež
Čs. rozhlasu (kratší pohádky) a
Čs. televizí, pro kterou vytvořil scénáře k hraným pohádkám O těch Martinových dudách (1991, režie Věra Jordánová), O dvou sestrách a Noční květině (1992, režie Svatava Simonová), O kumburské Meluzíně (1994, režie Věra Jordánová). – Užíval šifer: V. H., VH, vh.
Většinu
Hulpachových prací tvoří adaptace bájí, pověstí, hrdinských eposů, písní i pohádek nejrůznějších národů a kulturních okruhů. Vypráví je pro mladé čtenáře se smyslem pro dobovou atmosféru i estetické hodnoty původního textu. Pozornost věnuje nejen hrdinským eposům středověké Evropy (Meč a píseň, Příběhy Kruhového stolu), junáckým písním jižních Slovanů (Kralevic Marko), ale i exotickým americkým kulturám (Návrat opeřeného hada). Také v úpravách pohádek se soustřeďuje na národy Balkánu (Balkánské pohádky), na folklor Orientu (Šahrazádiny noci) i pohádky severoamerických indiánů (Kouzelné šípy).
Domácí tematiku zastupovaly v jeho díle báje, pověsti a kronikářské příběhy z Českého středohoří, z Lounska a Žatecka (Zlatá kvočna, Kouzelné dudy). Poté se Hulpach pustil do velkorysejších projektů, v nichž jsou lidové pohádky, báje a pověsti chápány jako nedílná součást místní historie a tvoří osu poutě celými Čechami a Moravou (Pohádkové vandrování po Čechách, Pohádkové vandrování Moravou, edice Báje a pověsti z Čech a Moravy). Hulpach čerpá z úctyhodného množství pramenů (lokální kroniky, pamětnická vyprávění) i vlastního sběru a folkloristický přístup vyváženě propojuje s vlastní autorskou invencí. Inspirace pramennými materiály se promítá do faktografické přesnosti, kterou však vždy provází vypravěčské umění a schopnost vyvolat na malé ploše působivý obraz místní historie, zajímavý detail, evokovat dobový i přírodní kolorit. Hulpach respektuje svéráz folklorní tradice, ale s ohledem na dětského recipienta odhaluje v toku vyprávění legendární nánosy fantazie na pravděpodobném historickém jádru pověsti, aniž by tím rušil emocionální a estetickou účinnost pověsťové literatury.
Koncepční a kompoziční sevřenost, jíž se vyznačují Hulpachovy adaptace pověstí a pohádek, osvědčil autor i při převyprávění látek literárních. Jeho prozaické adaptace Shakespearových dramat (Příběhy ze Shakespeara II, Příběhy z her) přibližují mládeži čtenářsky přitažlivým způsobem světový kulturní odkaz.
Hulpach píše i populárně naučnou literaturu pro děti a mládež (Velká kniha dopravy, Pravěká příroda); osobně laděnou monografii věnoval Zdeňku Burianovi (Století Zdeňka Buriana).
Domácí tematiku zastupovaly v jeho díle báje, pověsti a kronikářské příběhy z Českého středohoří, z Lounska a Žatecka (Zlatá kvočna, Kouzelné dudy). Poté se Hulpach pustil do velkorysejších projektů, v nichž jsou lidové pohádky, báje a pověsti chápány jako nedílná součást místní historie a tvoří osu poutě celými Čechami a Moravou (Pohádkové vandrování po Čechách, Pohádkové vandrování Moravou, edice Báje a pověsti z Čech a Moravy). Hulpach čerpá z úctyhodného množství pramenů (lokální kroniky, pamětnická vyprávění) i vlastního sběru a folkloristický přístup vyváženě propojuje s vlastní autorskou invencí. Inspirace pramennými materiály se promítá do faktografické přesnosti, kterou však vždy provází vypravěčské umění a schopnost vyvolat na malé ploše působivý obraz místní historie, zajímavý detail, evokovat dobový i přírodní kolorit. Hulpach respektuje svéráz folklorní tradice, ale s ohledem na dětského recipienta odhaluje v toku vyprávění legendární nánosy fantazie na pravděpodobném historickém jádru pověsti, aniž by tím rušil emocionální a estetickou účinnost pověsťové literatury.
Koncepční a kompoziční sevřenost, jíž se vyznačují Hulpachovy adaptace pověstí a pohádek, osvědčil autor i při převyprávění látek literárních. Jeho prozaické adaptace Shakespearových dramat (Příběhy ze Shakespeara II, Příběhy z her) přibližují mládeži čtenářsky přitažlivým způsobem světový kulturní odkaz.
Hulpach píše i populárně naučnou literaturu pro děti a mládež (Velká kniha dopravy, Pravěká příroda); osobně laděnou monografii věnoval Zdeňku Burianovi (Století Zdeňka Buriana).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Chlapec a slunce (pohádka, 1966); Co vyprávěl kalumet (pohádky severoamer. Indiánů, 1966); Zvířátka a loupežníci (leporelo, 1969); Tři zlaté vlasy děda Vševěda (leporelo, 1969, podle K. J. Erbena); O Popelce (leporelo, 1969); O chytré venkovance (leporelo, 1969, podle bratří Grimmů); O rybáři a jeho ženě (leporelo, 1970); Meč a píseň (hrdinské báje staré Evropy pro ml., 1970, s E. Fryntou a V. Cibulou); Šahrazádiny noci (pohádky, 1972); Kouzelné šípy (indiánské pohádky, 1972); Návrat opeřeného hada (indiánské báje Střední a Jižní Ameriky, 1974); Kralevic Marko (PP pro ml., 1975); Cesty Sindibáda (pohádky, 1975, též něm., franc. a ital.); O toulavém Ryzáčkovi a jiné pohádky o koních (1978); Odkud jsou? (BB, 1978); Zlatá kvočna (pověsti z českého Středohoří, 1979); Báje evropských měst (1979, též něm., franc., holand. a ital.); Příběhy Kruhového stolu (PP pro ml., 1980; přepracované vydání pod názvem Rytíři krále Artuše, 1992); Ossianův návrat (keltské mýty a báje pro ml., 1985); Kouzelné dudy (pohádky a pověsti ze Žatecka a Lounska, 1985); Balkánské pohádky (1990, s M. Malým, též něm. a franc.); Pohádkové vandrování po Čechách (báje, pohádky, pověsti, 1992); Objevení Ameriky (1992); Drakula a jiné horory (adaptace pro ml., 1993); Deutsche Sagen am Böhmen und Mähren (něm., pověsti, 1994); Za pohádkou kolem světa (pohádky, 1995); Hrdinové starých evropských bájí (1995); Rytířské legendy (1997); Příběhy ze Shakespeara II (adaptace dramat W. Shakespeara, 1997); Pohádkové vandrování Moravou (báje, pohádky, pověsti, 1998); Sindibád námořník (pohádka, 1999); Příběhy z her (adaptace dramat W. Shakespeara, 2000, s J. Hendriksem); Keltské mýty a báje (2000); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Karlovarsko (2002); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Střední Čechy (2002); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Ústecko (2002); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Liberecko (2003); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Královéhradecko (2003); Indiánské pohádky (2003); Bratři Grimmové – nejkrásnější pohádky (adaptace, 2004); Hans Christian Andersen – nejkrásnější pohádky (adaptace, 2004); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Pardubicko (2005); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Vysočina (2005); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Plzeňský kraj (2006); Pohádky Tisíce a jedné noci (2006); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Jižní Čechy (2007); Bylo nebylo (světové pohádky, 2007); Pověsti z Čech, Moravy a Slezska (s V. Cibulou, 2007); O slonu Kárím (na motivy knih D. G. Mukerdžího, 2008).Překlady: D. Čulić: Dalmácie (1965); Indiánské příběhy (1987, s T. Tilschovou a J. Vávrou); N. Hordern– S. Dresner – M. Hillman: Nový svět (PP pro ml., 1987).
Populárně naučná literatura: Historické lodě (pro ml., 1979); Velká kniha dopravy (1988, s dalšími, něm., angl. a franc.); Pravěká příroda (text k leporelu, 1991); Pravěký člověk (text k leporelu, 1991); Století Zdeňka Buriana (2004).
Uspořádal a vydal: Sonety Praze (1977); Dobrodružství na cestách (sbírka příběhů a povídek pro ml., 1985, též něm. a franc.); Od sněženek k sněhulákům (antologie s ilustracemi J. Trnky, 1994; angl., něm. a franc. mutace), Indiánskou stezkou (antologie pro ml., 1997), Strom pohádek (1999).
LITERATURA
Studie a články: 10 minut s V. H., nakl. Albatros, 1982; Z. Heřman: Vladimír Hulpach - život a dílo, 1989; Doplňky ke slovníku Čeští spisovatelé pro děti a mládež, heslo V. H., ZM 1990, s. 441.Recenze: *Návrat Opeřeného hada: J. Voráček, ZM 1975, č. 3 * Příběhy Kruhového stolu: J. Voráček, ZM 1981, č. 7 * Ossianův návrat: O. Chaloupka, Tvorba 1985, č. 48, příl. Kmen * Kouzelné dudy: O. Chaloupka, ZM 1986, č. 4 * Indiánské příběhy: V. Nezkusil, ZM 1988, č. 5 * Rytíři krále Artuše: zh (=Z. Heřman), SvSl 12. 8. 1992; Z. Heřman, ZM 1992, č. 6 * Pohádkové vandrování po Čechách: Z. K. Slabý, ZM 1992, č. 4; E. Horelová, Učitelské noviny 1993, č. 26 * Pohádkové vandrování Moravou: V. Vařejková, Komenský 1999/2000, č. 7/8 * Báje a pověsti z Čech a Moravy. Liberecko: E. Koudelková, Tvar 2003, č. 11 * Báje a pověsti z Čech a Moravy. Královéhradecko: M. Nyklová, Čtenář 2004, č. 5 * Století Zdeňka Buriana: A. Horáčková, MFD 29. 1. 2005; J. Poláček, Ladění 2005, č. 1 * Báje a pověsti z Čech a Moravy. Jižní Čechy: M. Wagnerová, A2 2007, č. 33 * Pověsti z Čech, Moravy a Slezska: V. Kremlička, A2 2008, č. 29.
Rozhovory: M. Nyklová, ZM 1986, č. 10; I. Malá, ZM 1991, č. 5.
Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 11. 12. 2008
(mš)
Aktualizace bibliografie: 11. 12. 2008
(mš)