Filip JÁNSKÝ
Prozaik
Vlastním jménem Richard Husmann. Narodil se v úřednické rodině v Praze; po rozvodu rodičů pobýval střídavě u příbuzných a v ústavech pro mládež. Od dětství se věnoval sportu a branné činnosti, v roce 1938 se jako člen pomocné vojenské služby aktivně zúčastnil jarní i podzimní mobilizace. Hned na začátku okupace zanechal studia na gymnáziu, zapojil se do odboje a v necelých sedmnácti letech pracoval pro čs. výzvědnou službu, zprvu v protektorátě, poté v Německu, odkud v létě 1939 uprchl přes Belgii do Francie. Zde krátce sloužil v cizinecké legii, po vypuknutí války se přihlásil do vznikajícího čs. zahraničního vojska. Po pádu Francie se mu podařilo uniknout do Velké Británie. Zde absolvoval výcvik u vojenského letectva a v letech 1940–1943 létal jako palubní střelec na letounech 311. čs. bombardovací perutě, mj. se zúčastnil náletů na Norimberk. Roku 1944 absolvoval kurs námořního telegrafisty a nastoupil do spojeneckého loďstva; když však vypuklo Slovenské národní povstání, přihlásil se do letecké skupiny odesílané na východní frontu a podílel se na dalších bojových akcích. Během bojů byl dvakrát těžce raněn. Bezprostředně po válce krátce znovu plnil zpravodajské úkoly v Německu, na podzim 1945 byl zařazen ve funkci osvětáře u 1. leteckého náhradního pluku v Praze-Karlíně. Na jaře 1946 armádu na vlastní žádost opustil a pracoval v pražské pobočce UNRRA, po roce odešel na ministerstvo dopravy s určením pro ruzyňské letiště, kde řídil letový provoz. V září 1948 složil v Praze maturitu a byl zapsán jako posluchač na právnické fakultě UK, v roce 1949 byl však ze studia vyloučen. V roce 1951 byl propuštěn z ministerstva dopravy a přeřazen do výroby jako pomocný dělník v n. p. Aeropal v Praze-Holešovicích, od roku 1952 byl zaměstnán nejprve jako překladatel, poté jako samostatný technik. V šedesátých letech začal být literárně činný.
Od počátku šedesátých let přispíval povídkami a črtami o letectví do
Plamene,
Čs. vojáka,
Lidové demokracie,
Hlasu revoluce (1987 zde na pokračování jeho
Vzpomínky) aj. Podle románu
Nebeští jezdci napsal Jánský se
Zdeňkem Mahlerem scénář pro stejnojmenný film (1968, r.
Jindřich Polák). Československá televize mu věnovala jeden díl dokumentárního cyklu
Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy (2011, sc. Pavel Taussig, r. Václav Křístek). – Užíval pseudonym Tibor Marný.
Jánského literární tvorba se opírá o autorovu osobní zkušenost a dominantní roli v ní nejčastěji hraje letecká tematika. V prózách z druhé světové války se mísí odpor k válečnému násilí s obdivem k chlapské soudržnosti a přátelství, k odvaze, obětavosti a odpovědnosti daleko přesahující hranice vojenské disciplíny, k technickému pokroku. Jánského debut
Nebeští jezdci líčí jímavý osud mladičkého českého letce ve Velké Británii. Bezprostřední sdělování intenzivních prožitků a výrazný charakterový kontrast čelných postav dodaly románu uměleckou přesvědčivost, jíž další prózy, leckdy poněkud zatížené množstvím faktografického materiálu ne vždy ústrojně propojeného s fabulí, už zdaleka nedosáhly. Na bázi detektivního žánru, jenž je autorovi příležitostí k popisu zásad leteckého provozu, navigačních konvencí apod., se odvíjejí příběhy v novelách
OK-XTU a
Silvestrovská noc (o letecké nehodě na Slovensku nedlouho před Mnichovem). Jánský usiluje prostřednictvím postav také o reflexi širších politických souvislostí, klade si otázku po příčinách vzniku fašismu, selhání evropské demokracie a zrady mocností. Próza
Pevnost v poušti vypráví příběh mladého uprchlíka z protektorátu ve službách cizinecké legie. Je nejen morálním odsudkem antihumánních metod a cílů tohoto vojenského sdružení, ale také pokusem charakterizovat jeho historickou roli a podstatu. Povídkový soubor
Zkouška důvěry, sestavený mj. z epizod plánovaného, ale nedokončeného románu
Poslední peruť, inspirovaného autorovými zkušenostmi z východní fronty, variuje v místy anekdotických, jindy poněkud sentimentálních příbězích náměty ze dvou front druhé světové války.
Beletrie: Nebeští jezdci (R 1964); Případ OK-XTU (P 1969, pod pseud. Tibor Marný); Hrušňová alej (P pro ml., 1970); Silvestrovská noc (P 1977); Pevnost v poušti (P 1982); Zkouška důvěry (PP 1985); Vzpomínky nebeského jezdce (autobiografie; podle rukopisné pozůstalosti zpracoval Jindřich Drebota, 1999).
Studie a články: P. Radosta: Běženec, letec a spisovatel, RP 1. 4. 1989, příl. Haló sobota, č. 13; P. Radosta: Nebeský jezdec, Práce 13. 1. 1990, příl. P 90, č. 2); J. Drebota: Trochu víc než doslov. In: Vzpomínky nebeského jezdce (1999); V. Tikovský: Causa Filip Jánský, Reflex 2007, č. 43; J. Plachý: Richard Husmann – spisovatel, Dějiny a současnost 2010, č. 12; V. Gibiš: Richard Husmann – opravdový nebeský jezdec, Speciál LidN „101 Pohnuté osudy“ 2013, č. 3; H. Drtinová: Způsoby vyjádření nenávisti ve vybraných dílech 20. století (reflektujících II. světovou válku), Usta ad Albim Bohemica 2013, č. 1.
Recenze: Nebeští jezdci: I. Zítková, MF 4. 11. 1964; J. Mucha, Kultúrny život (Bratislava) 1964, č. 48; J. Pecháček, Plamen 1965, č. 5; D. Hamšík, LitN 1965, č. 29 * Hrušňová alej: A. J. (= A. Jelínek), MF 9. 12. 1970; vbk (= V. Běhounek), Práce 18. 12. 1970; -vl- (= Š. Vlašín), Tvorba 1971, č. 2 * Silvestrovská noc: M. Veselá, Práce 25. 1. 1978; H. H. (= H. Hrzalová), RP 21. 4. 1978 * Pevnost v poušti: A. Pludek, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 40 * Zkouška důvěry: iz (= I. Zítková), VP 23. 4. 1985 * Vzpomínky nebeského jezdce: P. Kovařík, Brněnský deník Rovnost 28. 12. 2007; jča, Národní osvobození 2008, č. 3.
Rozhovory: šm (= K. Šmíd), Student 1967, č. 24; -HV-, Student 1968, č. 25.
Nekrolog: J. Drebota, Tvorba 1987, příl. Kmen. č. 48.
K životním jubileím: P. Taussig, Xantypa 2012, č. 10.
zpět na hlavní stranu