Slovník české literatury po roce 1945
Eduard MARTIN
* 27. 3. 1951, Praha
Básník, prozaik, dramatik, scenárista, autor literatury pro mládež
Vlastním jménem Martin Petiška, syn spisovatele Eduarda Petišky, synovec básníka a prozaika Františka Vinanta. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Brandýse nad Labem (1969) začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ruštinu a srovnávací literatury (u Václava Černého), vzhledem ke zrušení oboru však po dvou semestrech přešel na studium divadelní vědy a polštiny. Absolvoval 1975, PhDr. 1976 prací F. X. Šalda, teoretik divadla. Od ukončení školy je ve svobodném povolání. Věnuje se psaní a průběžně i dalším aktivitám, například lektorské a režijní práci. Několik let byl externím spolupracovníkem rozhlasového pořadu Mikrofórum, příležitostně spolupracoval i s
Čs. televizí a dětským filmem. V roce 1991 založil nakladatelství
Martin. Zabývá se genealogií a heraldikou, ve svém nakladatelství od roku 1996 mimo jiné vydává Almanach českých šlechtických rodů. Je členem česko-slovenského distriktu organizace Rotary International (1999 stál spolu s dalšími u zrodu časopisu Rotary Good News, byl jeho prvním šéfredaktorem a později členem redakční rady), přičemž ideje rotariánství jej inspirovaly při psaní řady fejetonů, básní a aforismů.
Debutoval verši v deníku Práce (1967), svou další, především povídkovou tvorbu publikoval v periodikách Čs. voják, Mladý svět, Květy, Mladá fronta, Ahoj na sobotu, Svoboda, Tvorba, Večerní Praha, Prostor, Heraldika a genealogie (zde mj. 2003 Heraldické básně, 2004 Slova o genealogii – úvaha o vznešeném umění být genealogem) aj. Napsal původní rozhlasové hry pro děti Veliký diamant (1983, ze života českých cestovatelů
Čeňka Paclta a Emila Holuba) a Oblak a meč (1984), v rámci rozhlasového cyklu Básník nad svým rukopisem bylo
uvedeno pásmo z jeho veršů (1980). Pro Čs. rozhlas připravil dále několik pásem sci-fi poezie, dramatizace (Tibor Déry, Bruno Traven), pořady o dětské literatuře Dítě a kniha (4 díly, 1983), krátké recenze, medailony zahraničních spisovatelů a fejetony. Od roku 2006 pronesl řadu duchovních přímluv v rámci pořadu Slovo na příští týden, vysílaného Českým rozhlasem 6. Televizní stanice Noe odvysílala v rámci pořadu Léta letí k andělům Martinův dokumentární portrét (2009, režie Otakáro Maria Schmidt).
Své knihy publikuje též pod jménem Eduard P. Martin, užil i pseudonymů Martin P. Edward a Martin P. Edwards, pravděpodobně též Jan Vanis a Jan M. Dolan, a šifer em, -m-, (m).
Martin debutoval v polovině 70. let subtilní sbírkou Můj Faust, invenčními verši, v nichž se citové zjitření, hledání a očekávání na prahu dospělosti doplňuje s hravou intelektuální reflexí, která zkoumá platnost konvenčního vztahu ke skutečnosti. Autorova druhá knížka Nespálené deníky pak představila dvojici baladických, lyrickoepických skladeb o nenaplněném dívčím životním a milostném osudu. Následující Martinova tvorba je z větší části věnována žánru fantasy a sci-fi. V desítkách povídek, sdružených do volné pentalogie Lidé z Modré galaxie i v pozdějších povídkových souborech Co mají vědět ženy, aby byly milovány a Zmatky královny krásy rozvíjí autor v rámci žánrových zvyklostí úvahy o proměně a konstantách lidského prožívání a jednání ve světě, v němž technika rozšiřuje spektrum lidských schopností, ale neřeší etické problémy a otázky existence. Jejich častými motivy jsou osamělost, absence lásky, nedostatek a deformace rodičovského citu, odlidštěnost technické civilizace a nahrazování nedokonalých lidí dokonalými stroji, vytěsnění poznání kvantitou vědomostí, nahrazení lidské aktivity umělou iluzí alternativních životů nebo motiv dokonalého dvojnictví. Mnohé povídky jsou vážně i anekdoticky rozváděnými úvahami na téma lásky, manželství, žárlivosti, ženské krásy apod.; terčem karikatury a groteskní nadsázky se v nich stávají projevy konzumního života, například módní výstřelky, mediální popularita herců a sportovců. Jednotlivé příběhy často ústí do nabádavého až moralistního závěru, apelujícího na lidskou přirozenost, cit a životní aktivitu. Do české sci-fi přinesla Martinova tvorba formální oživení v podobě destrukce a segmentace epického toku vypravování, spojené s využitím aposiopesí, opakování slovních figur a častých dějových digresí i s nápaditou jazykovou charakterizací postav. Ve své další povídkové tvorbě (Vybraná tajemství profesora Kesslera, Přízraky doktora Frankensteina) se Martin zaměřil na příběhy lidí disponujících zvláštními schopnostmi a dovednostmi. Autorova nadsázka opět odkazuje k filozofickým, etickým nebo obecně lidským otázkám, v jejich řešení však podléhá názorovým nebo hodnotovým stereotypům, patrný je i jeho určitý sklon k patetičnosti. Soubory Andělské vteřiny, Andělské dopisy aj. pojednávají v krátkých povídkových sekvencích tatáž témata ze současné perspektivy. Etický rozměr lidského bytí (odpovědnost za vlastní život i životy bližních, nenahraditelnost lásky, domova, víry, soucítění) Martin tematizuje i v románu o návratu naklonovaného Krista (¿Prorok??), románové vizi apokalyptické záplavy Prahy (Déšť) a v pásmu básnických monologů-zpovědí o fiktivních osudech dávných i současných obyvatel fiktivní obce Jiskáv (Česká kniha mrtvých). – Již od studentských let se Martin pokoušel o tvorbu dramatickou. Osamělost a nedostatek citových vztahů je tématem sci-fi komedie Podivuhodná událost v podivuhodné rodině a veselohry Královské vteřiny, zpracovávající historii manželství britského prince
Charlese
a lady
Diany. Moralita Jeden mladý muž z Jeruzaléma, napsaná již v polovině 70. let a složená z šestnácti jednoaktovek, je apokryfní reportáží z období vlády krále
Heroda, v níž autor pracuje s reáliemi socialistického režimu a proklamativně kritizuje přizpůsobivost a amorálnost postojů a chování lidí.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Můj Faust (BB 1975); Nespálené deníky (BB 1980); Podivuhodná událost v podivuhodné rodině (D, rozmnož., 1981, i prem.; přeprac. jako povídka s tit. Největší skandál v dějinách lidstva); Největší skandál v dějinách lidstva (PP 1984; přeprac. 1991, 1. díl volné pentalogie Lidé z Modré galaxie); Manžel z Marsu (PP 1986, 2. díl volné pentalogie); Půjčovna manželek (PP 1988); Vánoční pohádka (pro děti, 1988); Vybraná tajemství profesora Kesslera (PP 1989); Milenci našich žen (PP 1989, 3. díl volné pentalogie); Přízraky doktora Frankensteina (PP 1990); Manželka z Venuše (PP 1990, 4. díl volné pentalogie; povídka Žebrák též s tit. Kybernetický žebrák, in Milenky našich robotů); Kniha upírů (P 1990); Zlatý ďábel (comics, 1991, ilustrace L. Hlavsa); Vraždy a lásky na Tahiti (PP 1991, pod pseud. Martin P. Edward); Vraždy a lásky v Hollywoodu (PP 1991, pod pseud. Martin P. Edward); Milenky našich robotů aneb Všechny rozkoše světa (PP 1992, 5. díl volné pentalogie); Beautiful Stories of Golden Prague (angl., pověsti, 1993, s E. Petiškou, pod pseud. Jan M. Dolan, 1995 též franc. a ital.); A Guide to Mysterious Prague (angl., pověsti, b. d., 1994, pod pseud. Jan Vanis); Jeden mladý muž z Jeruzaléma (D, rozmnož., 1994); The Lost Adventures of Sherlock Holmes (angl., PP 1996; čes. s tit. Nové tajné případy Sherlocka Holmese, 1997, obojí pod pseud. Martin P. Edward); Andělé a démoni (PP 1997); Co mají vědět ženy, aby byly milovány (PP 2000); Milostné zmatky královny krásy (PP 2001); ¿Prorok?? (R 2001); Česká kniha mrtvých (BB 2001); A shining circle. Invocation to light (angl., BB 2002); Déšť (R 2002); Děkuji (aforismy, úvahy, 2003); Přeji z celého srdce (aforismy, úvahy, 2003); Vše nejlepší (BB 2003); Ve dvou jde vše líp (aforismy, úvahy, 2003); Slova do ticha (úvahy, aforismy, 2003); Sherlock Holmes na cestách (PP 2004, pod pseud. Martin P. Edwards); Andělské vteřiny (PP 2005); Kniha radosti (PP 2007); O cestách ke světlu (BB, bibliof., 2007); Tatínku, má ďábel oči jako maminka? (PP 2008, pod jm. Martin Petiška); Andělé nás neopouštějí (PP 2008); Andělské dopisy (PP 2010); scénicky: Synové a dcery (1975); Černobílý večer (1976); Tři japonské hry o lásce (volná adaptace starojaponských textů, 1978); Svědek (verše z Nespálených deníků, 1981); Báj o Omarovi (1989); Královské vteřiny (1996).Příspěvky ve sbornících a antologiích: Slova na cestu životem (1976); Mládí dneška (1977); Peřeje (1980); Stalo se zítra (1984); Návrat na planetu Zemi (1985); Teď už budeme lidé (1985); Den na Kallisto (1986); Přistání na Řípu (1988); Roboti a androidi (1988); Skandál v divadle snů (1988); SF: Svět, fakta, fantazie (1989); Lety zakázanou rychlostí (1990); Strašidelné příběhy města pražského (1990); Čekání na sebe (1992); Cyrilometodějský kalendář (1993); Černé zrcadlo (1992, pod jménem Martin Petiška); Nejlepší detektivní povídky roku (1995, 1996, 1997); Hvězdný prach (1996); Evangelický kalendář (1997); Média a moc (2000); Pošli to dál 1–3 (2003–05); Nejlepší detektivní povídky roku (2004–07); Nezabolí jazyk od dobrého slova (2006); Věk nadějí (2006); Karmelitánský kalendář na rok 2010 (2009).
Uspořádal a vydal: H. Čapková: Moji milí bratři (1986, 3. rozšíř. vydání).
Ostatní práce: Prag (něm., 1995); West Bohemia (angl., 1995); South Bohemia (angl., 1995); Prague (angl., 1997); Inspirace srdcem. Umění být rotariánem (čes. a angl. verze, EE 2000); Erby a erbovní páni (2000); Heraldické eseje (2001).
LITERATURA
Studie a články: F. Benhart: Science fiction v zrcadle paradoxu, Sodobnost (Ljubljana) 1987, č. 4, přetištěno též in Jedna a jedna. Kritické texty o české a slovinské literatuře (1999).Recenze: Můj Faust: J. Chára, Svoboda 30. 11. 1975 * Nespálené deníky: vln (V. Novotný), ZN 20. 7. 1981; J. Pavelka, LM 1981, č. 7 * Manžel z Marsu: P. Vašák, Tvorba 1987, č. 26, příloha Kmen * Půjčovna manželek: P. Kosatík, LM 1989, č. 6 * Milenci našich žen: Z. Heřman, MF 23. 5. 1989 * Vybraná tajemství profesora Kesslera: Z. Heřman, Kmen 1989, č. 51; J. Schneider, Ikarie 1990, č. 4 * Přízraky doktora Frankensteina: M. Petříček, Tvar 1991, č. 2; J. Schneider, KS 1991, č. 2 * Královské vteřiny: Z. A. Tichý, MFD 30. 1. 1996 * Nové tajné případy Sherlocka Holmese: T. Seidl, NK 1997, č. 36 * ¿Prorok??: M. Hejduk, LidN 25. 7. 2001; I. Adamovič, Ikarie 2001, č. 10 * Česká kniha mrtvých: M. Kovářík, Týdeník Rozhlas 2005, č. 26 * Sherlock Holmes na cestách: P. Matoušek, Právo 14. 3. 2005.
Rozhovory: VST (V. Stránský), Čs. voják 1984, č. 23; V. Huptych, SvSl 4. 3. 1989; V. Nejtek, O knihách a autorech 1990, léto/podzim; J. Soprová, Večerník Praha 24. 1. 1996; L. Falteisek, Práce 30. 10. 1997.
Autor hesla: Milena Vojtková (1998, 2010)
Aktualizace hesla: 22. 2. 2010
(mvo)
Aktualizace bibliografie: 22. 2. 2010
(mvo)