Jan NOVÁK

 Novák debutoval česky psaným souborem povídek Striptease Chicago, propojených postavami jedné rodiny, v němž se představil jako vypravěč se smyslem pro jazyk a humor a se schopností postihnout groteskní rozměr života exilových komunit. Jestliže v této sbírce lze rozpoznat vazby na český kontext, na tvorbu Bohumila Hrabala a Josefa Škvoreckého, který také dal ke vzniku knihy podnět, v následujících (již anglicky psaných prózách) je stále patrnější důraz na příběhovost, na jakousi elementární epičnost, která zřejmě souvisí s autorovou scenáristickou zkušeností (Valmont) i s vlivy americké literatury. Román Milionový jeep (The Willys Dream Kit) se opírá o autorovu zkušenost: vypráví o české maloměstské rodině, o otci, který si své – politickými poměry i osobními vlastnostmi dané – outsiderství kompenzuje vidinou bohatství a iluzemi o bezstarostném životě v USA. Když se mu však po srpnu 1968 podaří emigrovat a usadit se v Chicagu, selhává, není schopen se vyrovnat se střetem svého „amerického snu“ a drsné reality exulantského života. K tématu české reality konce 60. let a k traumatům českých emigrantů v cizím prostředí se Novák obrací rovněž ve svých dramatech: v prvotině Czechs (Čížci, tj. americké označení Čechů v emigraci) a ve hře Bohemian Heaven (České nebe), která pronikla do divadla na okraji Broadwaye. – Část Novákovy tvorby je naopak zcela spjata s americkým prostředím; i zde autor zpravidla čerpá ze svých osobních zážitků. Román The Grand Life (Grandiózní život) využívá zkušenosti z computerového pracoviště; habitu úředníka, jenž naprosto propadl byrokratické pseudohře na dokonalost a životnímu stereotypu, odpovídá soubor primitivních jazykových floskulí; dosud nevydaná próza Malý prachy, ale s bouchačkou těží z prostředí firmy, převážející peněžní hotovost nebezpečnými ulicemi amerického velkoměsta. – Autorovo tíhnutí k epičnosti a zájem o skutečné, nevyfabulované události se v pozdějších textech stále častěji snoubí s odvahou překračovat žánrové hranice: událostem konce roku 1989 věnoval Novák reportáž o třech prosincových dnech toho roku, v níž se přítomnost prolíná s autorovými návraty do minulosti, do dětství a do roku 1979, kdy krátce pobýval v Praze (Prague in Velvet – Samet a pára); roční pobyt v Praze (1992–93) ho inspiroval k obsáhlému souboru krátkých próz kolísajících mezi dravou publicistikou, úvahovostí a uměleckou podmanivostí Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci; výsledkem Novákovy spolupráce s Milošem Formanem jsou memoáry Turnaround. A Memoir (Co já vím? Autobiografie Miloše Formana), vzdalující se konvenci žánru dynamičností stylu a smyslem pro vypointování jednotlivých epizod. Z historických podkladů a rozhovorů s aktéry vznikl rozsáhlý román Zatím dobrý (So Far So Good). Novák v něm zpracoval příběh Ctirada a Josefa Mašínů, jejich protikomunistických odbojových akcí a následného dobrodružného útěku do Západního Berlína, a vsadil jej do širšího kontextu osudů jejich spolubojovníků a ostatních členů Mašínovy rodiny. Ačkoli se tu Novák věrně drží historických faktů, snažil se dovodit především uvažování a motivaci aktérů, a své scénáristické vidění využil ve velmi plasticky líčených situacích dramatického příběhu. K historii vlastní rodiny se znovu obrátil v románu Děda, portrétu osudem zoceleného starého sedláka, který v posledních letech života sleduje postupný rozklad svého kdysi vzkvétajícího hospodářství, jež musel odevzdat zemědělskému družstvu; román působivě konfrontuje dnešní, zkušenostmi a věkem poučený vypravěčův pohled s dětským vnímáním uzavřeného a k malému vnukovi nepříliš vstřícného dědečka.