Marie PRUŠÁKOVÁ
* 27. 6. 1903, Praha
† 30. 3. 2004, Dobříš
Prozaička, překladatelka a výtvarná teoretička
Narodila se v rodině vysokoškolského profesora trestního práva na pražské univerzitě. Po maturitě na klasickém gymnáziu Minerva (1921) studovala na Právnické fakultě (1922–1924) a filozofii a srovnávací literaturu na FF UK (1924–1926); studia ale nedokončila. Na podzim 1929 navštěvovala přednášky na pařížské Sorbonně. Po krátkém manželství s Adolfem Hoffmeistrem se v roce 1930 znovu provdala za architekta a spisovatele Karla Honzíka, s nímž spolupracovala jako výtvarná teoretička. V letech 1949–1959 byla výtvarnou referentkou v národním podniku Textilní tvorba (později ÚBOK), potom odešla do důchodu. – Vnučka Kateřina Černá (*1964) je filmová producentka
Přispívala do periodik Přítomnost, Dělnická osvěta, Estetická výchova,
Literární měsíčník, Čs. architekt (zde 1976–1977 ukázky ze vzpomínkové knihy Když hoří obrazy)
a Tvorba. Překlady podepisovala jménem M. Hoffmeisterová, publikovala též jako M. Prušáková-Honzíková.
Do literatury se uvedla na přelomu dvacátých a třicátých let dvěma knižními překlady z francouzštiny (Paul Soupault, Jean Cocteau). V prozaické tvorbě, jíž se s přestávkami věnovala od čtyřicátých let, usilovala o psychologické portréty dívek a žen. Tendence po zušlechtění člověka a mezilidských vztahů naplňuje klasicky uměřený tvar povídek prvotiny Lastura pokojného ducha i románu Stráň. Autorka v něm na pozadí intelektuálního ovzduší meziválečné doby vypráví příběh hrdinky, která se postupně vymaňuje z rodinných a společenských konvencí. Po dlouhé odmlce, způsobené i přesunem zájmu k teorii architektury a životního slohu, se Prušáková k beletrii vrátila prózami s tématem rozkladu rodiny, erotického chování současníků atraktivních profesí (lékaři, výtvarníci), jejich manželské věrnosti (Experiment s nevěrou), případně jejich rodičovské role (Příběh Radosti). Vzpomínky na život po boku
Karla Honzíka od počátku třicátých let až po vybombardování jejich bytu (1945) přinášejí svědectví o avantgardní kultuře a architektuře v českém i evropském kontextu, o jejich čelných postavách tak, jak je poznávala doma i na zahraničních cestách (Když hoří obrazy).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Lastura pokojného ducha (PP 1941); Stráň (R 1945); Experiment s nevěrou (P 1967); Příběh Radosti (R 1976); Když hoří obrazy (vzpomínky, 1989, pod jm. M. Prušáková-Honzíková).Překlady: P. Soupault: Negr (1928, pod jm. M. Hoffmeisterová); J. Cocteau: Hrozné děti (1931, pod jm. M. Hoffmeisterová).
Příspěvky ve sbornících: Čarovná zahrada (1943, na tit. listě 1944); Encyklopedie moderní ženy (1964); Kavárny a spol. Pražské literární kavárny a hospody (1990); Čekání na sebe (1992).
Uspořádala a vydala: Věci kolem nás (sb., 1961, s K. Honzíkem a Otakarem Novým, též. přisp.); K. Honzík: Stopa ve vesmíru (1970).
LITERATURA
Recenze: Lastura pokojného ducha: K. Polák, KM 1942, č. 1; R. Černý, Akord 9, 1941–1942, č. 6 * Stráň: A. Hrubý, KM 1946, č. 4/6; jšk (= J. Š. Kvapil), Naše doba 1946, č. 5 * Experiment s nevěrou: Z. Bergrová, KT 1968, č. 13; vbk (= V. Běhounek): Práce 24. 4. 1968 * Příběh Radosti: Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 45 * Když hoří obrazy: J. Poláček, BV 23. 4. 1990; J. Urbanec, Tvar 1990, č. 1.K životním jubileím: S. Bartůšková, LM 1983, č. 6; -fk- (= F. Knopp), LitN 2003, č. 30.
Rozhovor: A. Fuchs, Svobodné slovo 17. 7. 1993, příl. Slovo na sobotu.
Nekrolog: an, Dokořán 2004, č. 30.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRJaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Lexikon české literatury
Autor hesla: Sylva Bartůšková (1998)
Aktualizace hesla: 22. 5. 2020
(vk)
Aktualizace bibliografie: 22. 5. 2020
(vk)