Ota RAMBOUSEK

 Narodil se v rodině klempíře a instalatéra, který se zúčastnil bojů čs. legií v Rusku. Od roku 1938 se Rambousek učil v Praze instalatérem. V roce 1941 byl přijat na strojní průmyslovou školu, musel však odjet do Berlína, kde byl v letech 1942–44 pracovně nasazen jako klempíř. Po návratu byl zaměstnán v Prag-filmu na Barrandově jako zámečník, stavěč kulis a osvětlovač. Podílel se na činnosti ilegální odbojové skupiny „František“, jež vyvrcholila jeho aktivní účastí v pražském květnovém povstání 1945. Po osvobození republiky Rambousek pracoval jako osvětlovač a asistent kamery v Československém zpravodajském filmu. V červnu 1946 nastoupil v rámci základní vojenské služby k 1. pohotovostnímu pluku Sboru národní bezpečnosti, kde absolvoval kurs pro osvětové důstojníky. V březnu 1946 se vrátil k Československému zpravodajskému filmu. Po únoru 1948 z něj byl krátkodobě propuštěn a opět přijat, v červnu 1948 emigroval do Německa. Zde jej kontaktovala americká výzvědná služba CIC a od dubna 1949 Rambousek zajišťoval jako agent-chodec spojení mezi zahraničním a domácím protikomunistickým odbojem. V listopadu 1949 byl zatčen a 1950 odsouzen na doživotí za velezradu a špionáž. Z vězení byl podmínečně propuštěn v dubnu 1964. Pracoval jako údržbář v Pražské stavební obnově. V březnu 1968 spouzaložil K 231, sdružující osoby odsouzené po únoru 1948 z politických příčin; jako předseda dokumentační komise se zde podílel na odhalování a zveřejňování komunistických zločinů, za což byl již v roce 1968 a během 70. a 80. let normalizačním režimem systematicky skandalizován (mj. televizní „dokument“ Muž dvou stínů). Měsíc po direktivním zastavení činnosti K 231, v září 1968, Rambousek opět emigroval přes Jugoslávii a Itálii do USA. Usadil se v New Yorku, kde byl zaměstnán jako údržbář a technický zásobovač ve zdravotnictví. Do důchodu odešel v roce 1986. Od roku 1996 žil trvale v Praze.