Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ota RAMBOUSEK

* 21. 1. 1923, Praha 
† 3. 6. 2010, Praha 
 
Prozaik a publicista
 Narodil se v rodině klempíře a instalatéra, který se zúčastnil bojů čs. legií v Rusku. Od roku 1938 se Rambousek učil v Praze instalatérem. V roce 1941 byl přijat na strojní průmyslovou školu, musel však odjet do Berlína, kde byl v letech 1942–44 pracovně nasazen jako klempíř. Po návratu byl zaměstnán v Prag-filmu na Barrandově jako zámečník, stavěč kulis a osvětlovač. Podílel se na činnosti ilegální odbojové skupiny „František“, jež vyvrcholila jeho aktivní účastí v pražském květnovém povstání 1945. Po osvobození republiky Rambousek pracoval jako osvětlovač a asistent kamery v Československém zpravodajském filmu. V červnu 1946 nastoupil v rámci základní vojenské služby k 1. pohotovostnímu pluku Sboru národní bezpečnosti, kde absolvoval kurs pro osvětové důstojníky. V březnu 1946 se vrátil k Československému zpravodajskému filmu. Po únoru 1948 z něj byl krátkodobě propuštěn a opět přijat, v červnu 1948 emigroval do Německa. Zde jej kontaktovala americká výzvědná služba CIC a od dubna 1949 Rambousek zajišťoval jako agent-chodec spojení mezi zahraničním a domácím protikomunistickým odbojem. V listopadu 1949 byl zatčen a 1950 odsouzen na doživotí za velezradu a špionáž. Z vězení byl podmínečně propuštěn v dubnu 1964. Pracoval jako údržbář v Pražské stavební obnově. V březnu 1968 spouzaložil K 231, sdružující osoby odsouzené po únoru 1948 z politických příčin; jako předseda dokumentační komise se zde podílel na odhalování a zveřejňování komunistických zločinů, za což byl již v roce 1968 a během 70. a 80. let normalizačním režimem systematicky skandalizován (mj. televizní „dokument“ Muž dvou stínů). Měsíc po direktivním zastavení činnosti K 231, v září 1968, Rambousek opět emigroval přes Jugoslávii a Itálii do USA. Usadil se v New Yorku, kde byl zaměstnán jako údržbář a technický zásobovač ve zdravotnictví. Do důchodu odešel v roce 1986. Od roku 1996 žil trvale v Praze.
 Rambousek debutoval až za svého pobytu v USA roku 1973 povídkou Pozor na drůbež v časopisu Telegram (Alberta, Kanada). Prózami a články na společensko-politická témata přispíval také do dalších exilových periodik, např. Amerických listů (New York), Českého slova (Mnichov), Hlasu domova (Melbourne), Nového domova (Toronto), Magazínu (Curych), Západu (Toronto), do Denního hlasatele (Chicago) aj. Po roce 1989 publikoval v Revolver Revue (1990 zde výbor z autobiografické prózy Paměti osvětlovače, ed. Vladimír Ježek). – V roce 1999 mu byla udělena Medaile Za zásluhy.
 

Ve své tvorbě Rambousek tematicky čerpal – podobně jako řada dalších autorů tzv. vězeňské literatury (Jiří Hejda, Jiří Mucha, Karel Pecka, Jiří Stránský aj.) – z období konce 40. a průběhu 50. let, kdy se formovala a upevňovala komunistická moc. Osobní zkušenosti agenta a politického vězně určila jak Rambouskovu knižní prvotinu Krochnu s sebou, soubor povídek vyprávěných z perspektivy vězňů odsouzených za vyzvědačství a určených k likvidaci, tak i knihu S prstem na spoušti. Syrovými skicami jednotlivých postav a různorodých dějových situací zde autor vykreslil autentický obraz jedné z nejriskantnějších aktivit protikomunistického odboje, osudy těch, kteří za své odhodlání vzepřít se totalitnímu režimu zaplatili životem či dlouholetým vězněním. Případu Ctirada a Josefa Mašínových je věnována próza Jenom ne strach, ve které Rambousek zprostředkoval Ctiradovo vyprávění o protifašistickém odboji jejich otce (generála Josefa Mašína, člena skupiny „Tři králové“), ale zejména o protikomunistické ozbrojené činnosti obou bratrů po únoru 1948, která v roce 1953 vyvrcholila dramatickým útěkem z republiky přes východní Německo do amerického sektoru v Berlíně. Kniha působí i jako obecná obhajoba práva člověka bránit svobodu a nezávislost třeba i za použití krajních prostředků. Autorovy osobní životní zkušenosti se rovněž staly východiskem beletrizovaných vzpomínek Paměti lichoběžníka. Za maskou fiktivního ústředního hrdiny sledujeme Rambouskovu reflexi vlastní nesnadné životní cesty od období protektorátního do okamžiku odchodu do exilu po srpnu 1968. Osobní vzpomínky i několik tematicky příbuzných povídek především ze 70. a 80. let zahrnuje soubor I vůl může trpět, ale nikdy nebude bojovat, jehož součástí je i satirická fikce Ráj na zemi, ve zjednodušující zkratce demaskující absurditu komunistického režimu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Krochnu s sebou (PP vzpomínkové, Toronto 1978); Jenom ne strach. Vyprávění Ctirada Mašína (P 1990); S prstem na spoušti (PP 1997); Paměti lichoběžníka (PP 1999); I vůl může trpět, ale nikdy nebude bojovat (PP 2001).
Příspěvky ve sbornících: Jožka Pejskar: Útěky železnou oponou (sb. statí a vzpomínek, Curych 1989); Benefice (Toronto 1990); Svědectví. Osudy politických vězňů 1947-1976 (ed. L. Vrkočová, 2007).
Uspořádal a vydal: Zpráva dokumentační komise K 231 (soubor dokumentů s komentářem, Toronto 1973, rozšíř. 1995, s Ladislavem Gruberem).

LITERATURA

Články: V. Vašák: Osudové návraty agenta-chodce. Xantypa 2001, č. 4, též in V. V. + P. Kolář: Nezapomenutelné příběhy (2006, s. 171–176).
Recenze: Krochnu s sebou: V. Krajina, České slovo (Mnichov) 1978, č. 10; A. Opasek, Nový život (Řím) 1980, č. 4 * Jenom ne strach: J. Lukeš, LidN 12. 6. 1991; V. Novotný, MFD 8. 7. 1991; O. Vaculík, LitN 1991, č. 36 (+ polemika) P. Placák, LitN 1991, č. 41; J. Tomeš, LidN 9. 10. 1991 * Paměti lichoběžníka: (dh), NK 1999, č. 48.
Rozhovory: P. Hlavatý, Telegraf 22. 6. 1993; Jan Brabec, Respekt 1999, č. 47.
Nekrology: P. Blažek, LidN 5. 6. 2010.

Autor hesla: Jan Wiendl (1998); Michal Přibáň (2007)
Aktualizace hesla: 17. 11. 2007 (kk)
Aktualizace bibliografie: 17. 11. 2007 (kk)
 
zpět na hlavní stranu