DAUPHIN 

Od svého vzniku se Dauphin cílevědomě orientoval především na beletrii a odbornou literaturu z oblasti humanitních věd. Beletrie tu vychází v několika volnějších edičních řadách, které však nejsou koncepčně striktně diferencovány a často se vzájemně prostupují. Příslušnost titulu k edici je obvykle vyjádřena jednotnou grafickou úpravou, popř. v rámci nakladatelské prezentace (přebaly knih, webové stránky); explicitní označení edic v publikacích často chybí.
První knihy se k programové exkluzivitě přihlásily mottem Ad usum delphini (latinské označení knih určených francouzskému korunnímu princi) a vytvořily první volnou ediční řadu (1994–1996, 8 sv.), v níž převažovaly reedice prvorepublikových překladů (Honoré de Balzac, William Blake, Novalis, Paul Valéry, William Butler Yeats), vyšly zde však také eseje Jiřího Němce a Michela Foucaulta a výbor z poezie člena parasurrealistické skupiny Vysoká hra René Daumala. Malá část nákladu byla vydávána na ručním papíře v bibliofilské úpravě.
V reakci na obecně dominující zájem o překlady z anglosaské literatury se Dauphin zprvu zaměřil především na frankofonní literaturu (včetně belgické a severoafrické). Tuto orientaci odráží v letech 1996–1997 mj. několik knih francouzského surrealismu (v redakci Aleny Nádvorníkové zde vyšly u příležitosti 100. výročí narození autora čtyři knihy André Bretona, dále práce Reného Crevela, Juliena Gracqa či Andrého Pieyre de Mandiarguesa); k odkazu francouzského surrealismu se Dauphin vrátil knihou Kámen bláznivosti Fernanda Arrabala. Postupně vedle domácích autorů rozšířili ediční spektrum autoři němečtí, rakouští, slovinští, srbští, maďarští atd. (příležitostná zrcadlová vydání knih v originále a českém překladu, mj. James Joyce). Česká a světová próza vychází jednak v nedůsledně označované edici Slova (od 1997, do konce roku 2012 cca 50 sv.; na řízení edice se v počátcích podílel Erik Lukavský, poté edici řídil Daniel Podhradský ve spolupráci s Jakubem Říhou); jednak – v případě zavedených světových autorů – v neoznačené řadě Classique. Z edice Slova se postupem času vydělila na současnou prózu zaměřená „Česká řada“ (od 1999, do konce roku 2012 cca 20 sv.), která sice v naprosté většině svazků není explicitně označena, volnou řadu však vytváří jednotnou grafickou úpravou. Současná česká poezie i próza vychází též v edici Česká slova (od 2004, do konce roku 2012 cca 25 sv. /v některých dalších svazcích přináležitost k edici explicitně neuvedena/; na řízení edice se podílel Ondřej Horák, později Jakub Říha). Česká i světová poezie je soustředěna do volné řady Poeme (od 1999, do konce roku 2012 více než 20 titulů). Jako řada odpočinkové četby se profiluje edice POP (od 2011, do konce roku 2012 5 sv.), jež dosud zahrnula výhradně překladové tituly.
V prvních letech své existence se nakladatelství postaralo o nová vydání několika významných titulů české literatury (mj. Viktor Dyk, Vladislav Vančura a Vladimír Körner) a posléze připravilo několik řad sebraných či vybraných spisů. Z plánovaného osmisvazkového souboru Z díla Josefa Čapka vyšly nakonec jen čtyři (1997; eds. Dagmar Magincová a Čestmír Pelikán); mimo řadu spisů později vyšla kniha Povídejme si, děti. V koedici s olomouckým nakladatelstvím Periplum byl připraven první svazek Spisů Vladimíra Körnera (2002–2009, sv. 1–11; ed. Michal Jareš), další svazky vydal Dauphin již samostatně. Z projektu souborné Korespondence Jakuba Demla vyšly v letech 2010–2011 prozatím dva svazky, stejně jako v letech 2011–2012 v řadě Sebraných spisů Františka Listopada. Edice Michala Jareše připomněly básníka a prozaika Josefa Kocourka (deníky z let 1927–1932) a filozofa Josefa Šafaříka (eseje a přednášky ze 60. a 70. let, spolueditor Jakub Říha); Ondřej Horák připravil pro Dauphin antologii současné české milostné poezie S tebou sám. Z českých autorů jsou v produkci Dauphinu dále zastoupeni např. Jiří Bigas, Gustav Erhart, Jaroslav Formánek, Eva Kantůrková, Tomáš T. Kůs, František Listopad, Ladislav Muška, Alena Nádvorníková ad. První publikační příležitost poskytl Dauphin mj. Adamu Borzičovi, Alžbětě Bublanové, Pavlu Göblovi, Vítu Janotovi, Blance Kostřicové, Michalu Maršálkovi, Petru Mazancovi, Miroslavu Olšovskému, Dominice Prejdové, Viktoru Šlajchrtovi, Jiřímu Sádlovi, Jaroslavu Tvrdoňovi, Jarmile Uždilové a Tomáši Weissovi. Básnické i prozaické debuty Dauphin vydává ve spolupráci s nakladatelstvím Protis též v rámci projektu Družstevní práce (od 2006; řada básnická a prozaická; do konce roku 2010 celkem 22 sv.; autoři rukopisů hradí náklady na tisk, nakladatelství pak zajišťují vydání knih prakticky a organizačně).
Ze zahraničních autorů se v knižní produkci Dauphinu v rámci zmíněných edic i mimo ně objevili mj. Georges Bataille, Georges Bernanos, Roger Caillois, J. M. G. Le Clézio, Jon Fosse, Sylvie Germainová, Michel de Ghelderode, Henry Miller, Bruno Schulz, Viktor Šklovskij, Jean-Philippe Toussaint ad. Na český knižní trh Dauphin uvedl mj. Thomase Gunzinga, Lojzeho Kovačiče, Leopolda Lugonese, Philippa Raymonda-Thimongu, Raymonda Roussela, Petera Stamma, Sašu Stojanoviće či Jamese Wrighta. Příležitostně se Dauphin věnuje i tvorbě pro děti (z původní tvorby mj. básnická antologie Jak se učil vítr číst či próza Tomáše Pěkného, z překladových titulů mj. Tahar Ben Jelloun).
Od svého vzniku nakladatelství soustavně rozvíjí edici etnografické literatury Ethnos (od 1995; do konce roku 2012 27 sv.; do číslování byly zpětně zahrnuty i knihy z let 1995–1997, jež nenesou označení knižnice). Její koncepci s nakladatelem spoluvytvářel antropolog Zdeněk Justoň, který v ní publikoval též vlastní původní práce. Dále zde vyšly např. překlady písemných záznamů folklorní tvorby evropských i mimoevropských kultur, ale i teoretické studie (mj. studie Claude Lévi-Strausse či reedice Umění přírodních národů Josefa Čapka). V literárněvědné a filozofické edici Studie (od 1997, do konce roku 2012 20 sv., red. Čestmír Pelikán, od 2007 Jakub Říha) vyšly v (rozšířených) reedicích mj. knihy Gastona Bachelarda, Rolanda Barthese, Záviše Kalandry, Roberta Musila, Felixe Vodičky, v prvním vydání pak původní práce Jeana Baudrillarda, Michela Foucaulta, M. L. Gasparova, Emmanuela Levinase, Petra Málka, Václava Vaňka, Jana Wiendla, výbory z esejů Hermana Brocha a Thomase Manna ad. V posledních letech jsou k původně graficky jednotné edici volně přiřazovány další svazky (mj. naratologická studie Jiřího Hrabala). Humanitním vědám měla být věnována též edice LEF (Literární teorie – Estetika – Filozofie umění, 2004, red. Jiří Hrabal), v níž však vyšel jediný svazek (Albrecht Wellmer). U prvního titulu zůstala roku 1998 i edice Film, již měl řídit Miloš Fryš. Další tituly z této oblasti (výbor z textů Jana Švankmajera, vydaný v koedici s Mladou frontou, a publikace Česká filmová hudba od Antonína Matznera a Jiřího Pilky) již přináležitost k edici neuvádějí. Edice Slovo a tvar (1998–2001, 3 sv.; red. Miloslav Moucha) přináší texty o výtvarném umění. Příležitostně Dauphin vydává též katalogy výstav.
Z původní koncepce nakladatelství zjevně vybočuje volná ediční řada Strictly commercial (od 2005, do konce roku 2012 8 sv.), v níž mj. vyšel trojdílný román Zbyška Štěpánka Sny žen a touhy mužů, básně Jana Vodňanského i kuchařka herečky Stelly Zázvorkové. Kulinářskému umění dal Dauphin nicméně prostor i v minulosti (v roce 1998 tu Zdeněk Justoň vydal recepty ze středomořské kuchyně) a v roce 2009 vznikla specializovaná edice Sporáček (od 2009, do konce roku 2012 5 sv.), v níž vycházejí mj. komentované edice starých kuchařských spisů (Čeněk Zíbrt ad.).

Náklady knih se pohybují v rozmezí 300–1000 výtisků. V nejmenších nákladech vychází poezie a knihy vydané v rámci projektu Družstevní práce, tituly české a světové prózy vycházejí nejčastěji v nákladu 500–750 kusů. Nejvyšších nákladů dosahují prozaické knihy renomovaných autorů (mj. Spisy Vladimíra Körnera, Z díla Josefa Čapka) a svazky edic Ethnos a Studie. Mimořádně vycházejí některé knihy až v nákladu 2000 výtisků, např. Povídejme si, děti od Josefa Čapka.