Slovník české literatury po roce 1945

Bohumír ČETYNA

* 29. 10. 1906, Trojanovice (u Frenštátu pod Radhoštěm)

† 11. 1. 1974, Čeladná (u Frýdlantu nad Ostravicí)

Prozaik

Vlastním jménem Bohumír Strnadel. Za pseudonym, užívaný od roku 1929 u beletristických prací, si zvolil nářeční výraz pro suchou chvoj z jehličnanu. Vyrůstal ve staré horalské rodině (otec byl pasekářem a dřevorubcem), žijící v úzkém vztahu k valašské lidové tradici. Strýc Jan Knebl (1866–1962) byl jako sochař a malíř samouk jedním ze zakladatelů výtvarné tradice valašské, bratr Antonín Strnadel (1910–1975) se stal významným malířem a bratr Josef Strnadel (1912–1986) rovněž spisovatelem. – Četyna vychodil měšťanskou školu ve Frenštátě pod Radhoštěm a potom za těžkých sociálních podmínek (1922–1923 pracoval s otcem v lese) studoval na gymnáziu na Velehradě (1923–1924) a na reálných gymnáziích v Olomouci (1924–1926) a v Brně (1926–1929). Studium nedokončil a po vojenské službě v Brně a v Opavě (1929–1931) pracoval doma v hospodářství a sezonně jako lesní dělník. V roce 1936 navštěvoval na FF UK externě přednášky F. X. Šaldy, orientalisty Aloise Musila aj. V letech 1939–1941 studoval historické prameny k dějinám hukvaldského panství, zvláště v brněnských a kroměřížských archivech. V období 1941–1942 byl archivářem a správcem muzejních sbírek ve Frenštátě pod Radhoštěm, potom pracoval na obecním úřadě v Trojanovicích, po osvobození jako tajemník Místního národního výboru. Od roku 1947 se věnoval pouze literární práci a také osvětové a kulturněpolitické činnosti. V padesátých a šedesátých letech podnikl řadu cest do východní a jihovýchodní Evropy a na Blízký východ. Na začátku sedmdesátých let vedl ostravskou pobočku nově zřízeného Svazu českých spisovatelů.

Debutoval roku 1925 v brněnském časopise Vůdce dorostu, přispíval i do pražského Studentského časopisu, od roku 1927 své básnické a prozaické příspěvky otiskoval převážně v moravských periodikách: Ruch (Brno), Nový lid (Brno, i v jeho příloze Niva), Moravskoslezský deník (Ostrava), Polední deník (Ostrava), Lubina (Rožnov pod Radhoštěm), Nová svoboda (Ostrava, 1960 zde román Vítěz nad Avary), Červený květ (Ostrava), Host do domu aj. Odborné studie z národopisu a krajové historie publikoval pod vlastním jménem v časopisech Naše Valašsko (Valašské Meziříčí), Dolina Urgatina (Velké Karlovice), Valašsko (Brno), Radostná země (Opava), Český lid aj., některé i samostatně. Krátce redigoval místní týdeník Bezručův kraj (Frýdek-Místek 1945, 3 čísla); v letech 1940–1946 vydával edici Nová Morava. Od roku 1934 spolupracoval s ostravskou pobočkou Československého rozhlasu (národopisná pásma, povídky, fejetony, 1958 hra Svatební smlouva) a od padesátých let i s Československou televizí. Psal hry a dramatická pásma pro místní ochotníky. – Užíval pseudonymů Allan (Moravskoslezský deník), B. Trojanovský, Sigma (Moravskoslezský deník), St. R. Ledan, od roku 1929 Bohumír Četyna; dále šifer B. S., -sb-.

Po různorodých pokusech (od přírodní i surrealistické poezie až po fantastické povídky) se Četyna od konce třicátých let vlastivědnými studiemi propracovával k historické próze s krajovými náměty. K výraznějším, regionální zájem překračujícím dílům tohoto žánru dospěl na přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy jeho románová pásma zdůrazněním kolektivního hrdiny, lidu jako nositele dějin, a především svým zaměřením na revoluční tradice (protipanský odboj) korespondovala se soudobými snahami o nové pojetí historického románu (Jednou za slunovratu). Látku pro volnou tetralogii Hukvaldské rebelie, v níž je umělecky nejvyrovnanějším svazkem románová balada Valašský vojvoda, čerpal Četyna z dějů, které se na pomezí Valašska a Lašska odehrály v 17. a 18. století; historické události se tu prolínají s fiktivními příběhy zpravidla málo individualizovaných postav, často mileneckých dvojic. Četyna vycházel z jiráskovské tradice, osobitou atmosféru však jeho pracím dodával mýtus Radhoště a Lysé hory, poetická evokace beskydské krajiny, života na salaši i dikce a obraznost poznamenaná vlivem Vladislava Vančury. Z lokálních folklorních tradic vyrůstají i knihy Stříbrný obušek a Besedy na staré valše, promyšleně komponovaný cyklus vážných i humorných příběhů soustředěných kolem osoby lidového šprýmaře a mudrce, posledního trojanovického fojta. Nedokončený cyklus Velká ráztoka podává metodou značně popisnou mozaikovitý obraz existenčního zápasu podbeskydských lesních dělníků za první republiky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Pomíjejícnost (B 1935); Milenci (P, bibliof., 1940); Krajina černá lesem (PP 1944); Přes hranici času (PP, b. d., 1946); Rybář krásy (BB 1946); Jednou za slunovratu (R 1950, 2. část tetralogie Hukvaldské rebelie; přeprac. 1953); Zbojníci (R 1954, 3. část tetralogie Hukvaldské rebelie); Valašský vojvoda (R 1957, 1. část tetralogie Hukvaldské rebelie); Sedmikvítek (PP pro ml., 1957); Valchař se směje aneb Tutlanci a pozorníci (PP 1958); Koliby v soumraku (R 1959); Zahrádka trněná (P 1961); Živly (R 1962, 4. část tetralogie Hukvaldské rebelie); Drvaři (R 1963, 1. díl cyklu Velká ráztoka); Ráztoka (R 1964, 2. díl cyklu Velká ráztoka); Besedy na staré valše (rámcové PP, 1969; přeprac. 1974); Stíny sedmi rudokopů, Smok na pařezu (PP 1971); Stříbrný obušek (R 1972); Poselství zapomenutých (R 1973).
Scénicky: Valašský vojvoda (1940); Prorok Bernatský (1950); Salašnické družstvo (1952); Mírová cesta (1953); Valchař se směje (1954); Svatební smlouva (1961).
Historické a kulturněhistorické práce (vše pod vlastním jm.): Trojanovice (stati, 1943); Hory a lidé (stati, 1944); Stopy minulosti na Frenštátsku (stati, 1948); Radhošť v minulosti a přítomnosti (kulturněhistorický přehled, 1966); Dva staří pamětníci Alois Křoupal a Josef Kokeš (1972).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Almanach akademického klubu Palacký ve Valašském Maziříčí (1935); Květy naší země (1941).
Uspořádal a vydal: Trojanovice zpívají (sb. lidových písní, 1944, s J. Rekem); Dědina bojuje (sb. básní a próz vztahujících se k Trojanovicím, 1945); Založení železných hamrů ve Frenštátě pod Radhoštěm (listiny ze 16. st., 1945, pod vlastním jm.); Nejstarší kronika města Frenštátu pod Radhoštěm (1950, pod vlastním jm.); Paměti Jana Kalusa z Frenštátu pod Radhoštěm (1958, pod vlastním jm.).

LITERATURA

Knižně: M. Rusinský: Epik valašských rebelií (rozmnož., 1966); an.: Kořeny tvorby bratří Strnadelů (rozmnož., 1971); D. Šajtar: Mýtus domova (1993); L. Knězek: Krajina černá lesem (1998); Trojanovský horní konec (sborník ke 100. výročí narození Bohumíra Strnadla-Četyny (2006).
Studie a články: J. Pleskot: Kořeny tvorby Bohumíra Četyny, Sborník prací Pedagogického institutu v Ostravě, společenské vědy 1, 1960, s. 26; J. Svoboda: doslov in Valašský vojvoda (1966); J. Svoboda: Nad osudem a dílem B. Č., Listy Památníku Petra Bezruče, řada 4, 1974, č. 5; O. Rafaj in Portréty (1979); M. Etzler: Bohumír Četyna, kronikář a vypravěč valašských osudů, Vlastivědné listy 1982, č. 1; J. Svoboda: Autor odvážného tvůrčího neklidu in Ve stopách tvorby (1986); D. Šajtar: doslov in Valašský vojvoda (1987); J. Svoboda: Zastavení u prozaika Bohumíra Četyny, Sborník prací FF Ostravské univerzity, Literární věda, č. 213/2004, s. 93-97; L. Knězek: O životě a tvorbě Bohumíra Četyny, Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, č. 1/4; M. Písková: Zbojnické motivy v díle Bohumíra Četyny in Slovenské etudy (2007); F. Všetička: Noc je tajemný květ, Akord 2009/10, č. 1; J. Svoboda: Valašsko jako osudové téma historické prózy Bohumíra Četyny in S. Urbanová, L. Dokoupil, J. Ivánek, P. Kadlec (eds.): Valašsko - historie a kultura (2014).
Recenze: Jednou za slunovratu: M. Ivanov, Nový život 1954, č. 5; M. Fišerová, HD 1954, č. 2 * Zbojníci: M. Jungmann, LitN 1954, č. 31 (k tomu polemika S. Sohr, HD 1954, č. 10; A. Sivek: Radostná země 1954, č. 4 * Valašský vojvoda: B. Slavík, Valašsko 1958, s. 132 (též o Zbojnících); O. Šuleř, Červený květ 1958, č. 1; O. Rafaj, LitN 1958, č. 3 * Sedmikvítek: V. Pazourek, HD 1957, č. 8; J. Krystýnek, Valašsko 1958, č. 1/2; O. Sirovátka, ZM 1961, č. 10 * Valchař se směje: O. Sirovátka, Český lid 1959, č. 3; -k-, Červený květ 1959, č. 1 * Koliby v soumraku: A. Vala, Červený květ 1960, č. 2; O. Hostovská, Plamen 1960, č. 4 * Zahrádka trněná: V. (= Z. Vavřík), LitN 1961, č. 34; A. Sivek, Červený květ 1961, č. 10 * Živly: Z. Vavřík, LitN 1962, č. 30; A. Linke, Červený květ 1962, č. 12 * Drvaři: J. Svoboda, Nová svoboda 22. 11. 1963; A. Sivek, Červený květ 1964, č. 1 * Ráztoka: A. Sivek, Červený květ 1965, č. 2 * Besedy na staré valše: M. Jungmann, Práce 11. 10. 1969; (MB) (= M. Blahynka), Ostravský večerník 11. 8. 1969 * Stříbrný obušek: Š. Vlašín, Tvorba 1973, č. 4; (iz) (= Irena Zítková), MF 28. 12. 1972; J. Svoboda, Ostravský kulturní zpravodaj 1973, č. 3 * Poselství zapomenutých: (MB) (= M. Blahynka), Tvorba 1974, č. 15; P. Pešta, Romboid (Bratislava) 1975, č. 1 (též o Besedách na staré valše v přeprac. a rozš. vyd.).
Nekrology: S. Kabeláč, Ostravský večerník 1. 2. 1974; O. Rafaj, LM 1974, č. 2; (c) (= J. Pelc), Tvorba 1974, č. 4; A. Strnadel, Rožnovský zpravodaj 1974, č. 3; M. Rusinský, Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín 1974, sv. 13.
Vzpomínky: L. Knězek, Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm 1996, č. 3/4.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Lexikon české literatury
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Pavel Pešta (1995)

Aktualizace hesla: 15. 1. 2019 (ap)

Aktualizace bibliografie: 15. 1. 2019 (ap)

zpět na hlavní stranu