Slovník české literatury po roce 1945
Josef STRNADEL
* 23. 2. 1912, Trojanovice (u Frenštátu pod Radhoštěm)
† 4. 3. 1986, Praha
Prozaik, básník, publicista, autor pro děti a mládež, překladatel a editor
Narodil se jako syn pasekáře a dřevorubce, přitom však v rodině s živým vztahem k folkloru a s bohatými písmáckými tradicemi. Strýc Jan Knebl (1866–1962), trojanovický rodák, se jako sochař a malíř s folklorními východisky stal zakladatelem výtvarné tradice na Valašsku; bratr
Bohumír (1906–1974) psal pod pseudonymem Bohumír Četyna historickou prózu, bratr Antonín (1910–1975) byl akademický malíř a grafik, který často ilustroval Strnadelovy knihy (výtvarný talent měl i sám Strnadel). – Reálné gymnázium navštěvoval v Místku a v Brně (maturita 1931). Na Filozofické fakultě UK studoval češtinu a francouzštinu a rovněž experimentální fonetiku, etnografii a srovnávací literární vědu. Během studií zajížděl (1933–36) na Slovensko a pro národopisné oddělení Národního muzea dokumentoval zejména lidové stavitelství na Spiši, Oravě a v Liptově. Zápisy valašských pohádek a pověstí se Strnadel podílel na Soupisu českých pohádek Václava Tilleho, který byl jeho učitelem a také patronem jeho práce Valašské lidové hry vánoční. Filozofickou fakultu absolvoval 1937; PhDr. 1946 prací Růst a vývoj básníka – studie básnického díla Františka Hrubína (s tímto básníkem jej spojovalo celoživotní přátelství). Ze sociálních důvodů začal Strnadel pracovat už při studiu: 1935 krátce působil ve Státním úřadě statistickém a poté se stal knihovníkem ve studijní knihovně ministerstva sociální péče, od počátku 1939 byl jejím vedoucím. Po 17. listopadu 1939 byl zatčen a do prosince 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po propuštění pracoval až do 1951 na ministerstvu sociální péče, naposledy ve funkci odborového rady knihovní a archivní služby. Souběžně byl 1944–49 redaktorem nakladatelství
Josef Lukasík, kde řídil několik edic (Próza, Strom, Stolístek, Edice dramatických autorů), a 1946–47 redakčním tajemníkem revue
Doba (vydávané literárním odborem Umělecké besedy). 1951 byla jeho knihovna převedena do resortu ministerstva školství, kde vedl knihovní úsek nově vytvořené Státní knihovny společenských věd a 1953 byl tajemníkem
Poradního sboru pro věci státních vědeckých knihoven. 1952–57 současně externě přednášel úvod do vysokoškolského studia, ekonomiku duševní práce aj. na několika vysokých školách (Vysoké škole politických a sociálních věd, Vysoké škole ekonomické, knihovnické katedře Filozofické fakulty UK). 1956 se stal ředitelem Slovanské knihovny a tuto funkci vykonával až po odchod do důchodu 1977.
Publikovat začal jako čtrnáctiletý (1926 próza v brněnském deníku Ruch), soustavněji od počátku 30. let. Verši, povídkami, překlady, fejetony, kurzivami, ale také vlastivědnými a cestopisnými články postupně přispíval do Studentského časopisu, Moravskoslezského deníku (Ostrava, úzká spolupráce s
Vojtěchem Martínkem), Lubiny (Rožnov pod Radhoštěm), Venkova, Lidového deníku, Českého slova, Národního středu, Práva lidu, Hovorů o knihách, Křesťanské revue, Kvartu, Národní práce, Rozhledů po literatuře a umění, Panorámy, Prahy v týdnu, Lidových novin aj. Jako recenzent soudobé umělecké i naučné literatury a překladů se uplatňoval 1936–39, a to zejména v Činu, U Bloku, Ranních novinách a Národním osvobození. Po 1945 publikoval v
Kytici, Listech pro umění a kritiku,
Době, Práci, Rudém právu, Naší rodině,
Tvorbě,
Novém životě,
Literárních novinách,
Mateřídoušce, Zlatém máji,
Čtenáři,
Červeném květu
(Ostrava), Květech, Čtení o SSSR, Praze–Moskvě,
Plameni,
Literárním měsíčníku aj. V poválečném období přispíval hojněji i do odborných knihovnických periodik (Knihovna, Knihovník, Zpravodaj Státní knihovny, Ročenka Státní knihovny a Bibliografie Slovanské knihovny – zde 1958 otiskl práci Slovanská knihovna v Praze v roce 1956 a bibliografickou stať Básník František Hrubín – laureát státní ceny Klementa Gottwalda, které v témže roce vyšly rovněž jako separáty). V 70. letech napsal několik esejů publikovaných (většinou i v cizojazyčných mutacích) jako úvodní slovo k obrazovým krajinným publikacím (Beskydy, 1974; Československo, historie, příroda, umění, 1974; Pod sluncem této země, 1975; Ostrava, 1978; Severní Morava, 1980; Na shledanou, Praho, 1981). V 30. letech i v poválečném období vystupoval s nejrůzněji zaměřenými přednáškami a pořady v
Československém rozhlase. – Časopisecky publikoval pod pseudonymy Jan Čadan, Jan Dolina, Jaroslav Dřín, Matěj Jalovec, Aleš Javorek, Jakub Klín, Florián Žďárský, Jan Kopenec, používal též celé řady šifer: as, d., de, DE, el, EL, es, li, NA, RN, s, sl, SL, st-, ST, Str, strn, js, J. S., jst, S, Jos. St., trn, F. Ž. aj.
Pozadím
Strnadelovy mnohotvárné tvůrčí činnosti byla jeho organizační i publikační aktivita knihovníka; odborný charakter měl též od 30. let projevovaný zájem etnografický a folkloristický, z něhož vyrostla raná studie o lidových stavbách v Osturni i pozdější edice lidové poezie a převyprávění pověstí a pohádek z Valašska (Zamrzlá studánka, O Stodolovém mistru). S rodným krajem je úzce spjata rovněž jeho tvorba beletristická, k níž se – po řadě dřívějších pokusů o verše a povídky a po bohaté recenzní činnosti v druhé polovině 30. let – odhodlal v poválečném období. Mladším čtenářům Strnadel určil faktograficky zasvěcená poetická vyprávění o životě a zvycích beskydských dětí, sledovaných na pozadí střídajících se ročních dob (Rok pod horami, Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček). Prožitek rodného kraje zprostředkoval na konci 60. let cyklus lyrických próz Černá slza a triptych Hořká tráva, v nichž autor sloučil obraz prostoty lidského života s problematikou existenciální, vzpomínkovou kresebnost se složkou imaginativní a tradice lidové slovesnosti s podněty moderní literatury. Strnadelovu beletrii vyznačuje prostá kultivovaná řeč, mísení protikladných jazykově stylistických složek do působivého kontrapunktu. Kontrapunkticky vyznívá také autorova vize lidského bytí: máchovsky světabolné pocity a úzkost ze smrtelnosti člověka Strnadel překonává vírou v „nesmírný krásný život“, jenž věčně plyne. Třebaže jeho evokace světa dětství, mládí a domova zahrnují rovněž tíživé momenty, vyznívají především jako sféra nezkalené barvitosti, čistoty a spolehlivé duchovní zakotvenosti člověka. Domov jako stabilní rámec neklidného životního plynutí a jako jistota v nejistotě drastické životní situace se připomíná rovněž ve Strnadelových sbírkách lyricko-meditativních próz Noc v patách, Noc je vlak, který jede domů a Listopadky, které jsou autorovou osobní reakcí na uvěznění v koncentračním táboře a vyslovují i existenciální problematiku člověka uvrženého do světa násilí a zla. Jinou takovou oporu prezentuje specifický výbor z české i světové básnické tvorby, „která ožila v koncentračním táboře“ (Chléb poezie). – Autorův tvůrčí profil dokreslují knihy z konce 70. let: Rodná řeč poezie, výběr z článků o typově mu příbuzných spisovatelských osobnostech (Josef Hora, Jarmila Glazarová, Vilém Závada aj.), a monografické vyprávění František Hrubín, o básníkovi, k němuž měl Strnadel lidsky i umělecky nejblíže.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Rok pod horami (PP pro ml., 1945; tři kapitoly z knihy byly vydány, zčásti bibliofilsky, 1996 s titulem Koleda je ve Vánoce, ať si po ní chodí, kdo chce); Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček (PP pro ml., 1963); Černá slza (PP 1966); Noc v patách (PP 1969; rozšíř. s tit. Torzo, 1981); Zamrzlá studánka (pohádky a pověsti, 1969); Noc je vlak, který jede domů (PP 1969); Hořká tráva (PP 1969); Listopadky (PP 1975); Rodná řeč poezie (EE, články, 1978); František Hrubín (monografie, 1980); Torzo (PP 1981, rozšíř. soubor Noc v patách); O Stodolovém mistru (pověsti, 1984).Výbory: Zimozelení (1982, ed. J. Valouch); Hadí mléko (1986); Odpočítaný čas (1987).
Překlady: Pověst o Leninovi (1936); A. Schopenhauer: Spisovatelům a čtenářům (1942); Ticho (básnické prózy P. Eluarda, M. Ernsta, E. Jamese, G. de Chirica a E. Jounga, 1946); M. Konopnicka: O modrém zlatu (1963).
Účast v týmové práci: Nástin dějin české literatury od počátku národního obrození až do současnosti (1954).
Ostatní práce: Lidové stavby v Osturni (studie, 1936); Práce s marx-leninskou literaturou – princip knihovnické práce (1953); Spolupráce vědecké knihovny s vysokou školou (1953, obsahuje též stať J. Šímy); Naše knihovna a předvolební kampaň (1954); Bibliografická činnost Slovanské knihovny a její význam pro odbornou a vědeckou práci (1956); Československé knihovny. Informativní přehled (1957, s dalšími); Čtyřicet let Slovanské knihovny (1964); Bulharská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s V. Bechyňovou); Jugoslávská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s dalšími); Lužickosrbská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s J. Petrem); Ruská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s J. Vackem a V. Černým); Ukrajinská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s O. Zilynským); Obecně slovanská literatura ve Slovanské knihovně (1967, s V. Bechyňovou); Slovanská knihovna v roce 1966 (1967); Leninovo dílo v rukou našich knihovníků a čtenářů (1970); Padesát let Slovanské knihovny v Praze (1976); Slovanská knihovna a slavistika (bibliografie, 1979, s M. Křepinskou).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Katalog Krajinské výstavy moravskoslezského Pobeskydí ve Frenštátě pod Radhoštěm (1934); Sborník výstavy Bezručova kraje ve Frýdku (1935); Sborník výstavy salašnictví v Novém Hrozenkově (1936); Dělnická ročenka na rok 1939 (1939); Vilímkův kalendář českého studentstva na školní rok 1942–1943 (1942); Dědina bojuje (1945); Dar nejvzácnější (1947); Severomoravský kalendář (1962); Za lepší svět (1963); Oheň (1964); Česká bibliografie (sv. 5, 1966, sv. 7, 1968); Kompas dobré četby (1967); Magnetická pole (1967); Nepokořené mládí (1971); Nad námi plála rudá vlajka čistá (1971); Spirála času (1971); Akce 17. listopad (1974); Mít dětské srdce (1974); Čas dobré naděje (1975); Nástup. Třicet let české prózy (1975); U veselého věnce Antonína Strnadla (1975); V krajině dětství (1977); Princezna holubice (1979); Spolu ve jménu života (1978); Svědectví (1979); Kalendář Lidové demokracie 1979 (1980); Studentská kolonie na Letné (1982); Vesmír básníka (1985); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); Kniha a národ 1939–1945 (2004) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: Dolů kopcem k Betlému (valašské koledy, 1937); Chléb poezie (1945); 17. listopad. Odboj československého studentstva (1945, s dalšími); Dva strnadle (moravská koleda, 1948); Ovce, moje ovce (z lidové poezie, 1948); V chlévě na seně (valašské koledy, b. d., 1950); L. Janáček: Hukvaldské studánky (1954); O poslání Slovanské knihovny v Praze (1958); Leták Slovanské knihovny (příležitostný tisk, 1958); Žitije slavnogo basnotvorca Ezopa. Vitae Aesopi versio rossica (1968); Příspěvky k dějinám česko-ruských kulturních styků (sv. 2, 1969, sv. 3, 1976, s dalšími); A. N. Někrasov: Hořká múza (1974); U veselého věnce Antonína Strnadla (1975); Zbojnickým chodníkem (lidové písně, 1976); F. Hrubín: Drahokam domova (1976); Písničky zpod Radhoště (1980).
LITERATURA
Knižně:
Slunce v třezalkách (sborník s portrétní studií J. Opelíka a bibliografií, ed. J. Hilčr, 1972); Život s knihami. 60 let J. S. (sborník s bibliografií, 1972); Život s knihami. J. S. 1972–1977 (sborník s bibliografií, 1977); J. S. (nakladatelský tisk Čs. spisovatele, 1982, medailon B. Svozil, výběrová bibliografie S. Mouchová); Život s knihami. J. S. 1977–1982 (sborník s bibliografií, ed. M. Křepinská, 1982); L. Knězek: Shledání s krajem. Čtení o životě a tvorbě J. S. (1999).
Studie a články: J. Svoboda in Tvorba a region (1974); J. Valouch: Doslov, in J. S., Zimozelení (1982); S. Urbanová in Metamorfózy dětské literatury (1999).
Recenze: Černá slza: O. Sus, Kultúrny život (Bratislava) 1966, č. 40; M. Červenka, Orientace 1966, č. 6; J. Opelík, LitN 1966, č. 43 (přetištěno in Nenáviděné řemeslo, 1969) * Noc v patách: V. Běhounek, Práce 12. 3. 1969; Š. Vlašín, Tvorba 1969, č. 16 * Noc je vlak, který jede domů: J. Svoboda, Nová svoboda 6. 3. 1969; J. Šimůnek, MF 7. 1. 1970 * Hořká tráva: P. Poslední, Orientace 1970, č. 6 * Listopadky: (vln) (V. Novotný), ZN 8. 12. 1975; J. Svoboda, Ostravský kulturní měsíčník 1976, č. 3 (přetištěno in Ve stopách tvorby, 1986); J. Hrabák, LM 1976, č. 4; V. Vodák (M. Vacík), LD 29. 5. 1976 * Rodná řeč poezie: V. Nezkusil, ZM 1978, s. 503; J. Svoboda, Ostravský kulturní měsíčník 1978, č. 12 * František Hrubín: J. Bartoň, Ostravský kulturní měsíčník 1981, č. 6; M. Blahynka, Tvorba 1981, č. 40; V. Kudělka, ČL 1981, s. 539; O. Rafaj, LM 1981, č. 2 * O Stodolovém mistru: D. Šajtar, KultM 1984, č. 10; J. Burianová, S. Urbanová, ZM 1985, s. 310 * Hadí mléko: J. Svoboda, KultM 1986, č. 11; O. Rafaj, LM 1986, č. 8; V. Píša, Tvorba 1987, č. 11, příloha Kmen.
K životním jubileím: O. Rafaj, LM 1977, č. 2; J. Svoboda, Ostravský kulturní měsíčník 1977, č. 12 (přetištěno in Ve stopách tvorby, 1986); J. Bartoň, ČJL 32, 1981/82, s. 333; V. Závada, LM 1982, č. 8.
Nekrology: O. Rafaj, LM 1986, č. 7; J. Vávra, Slovanský přehled 1986, s. 340.
Rozhovory: J. Marek, Impuls 1968, s. 500; V. Cibula, LM 1977, č. 5; R. Tognerová, O knihách a autorech 1981, zima.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRPamátník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Jaroslav Kunc: Česká národní bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 10. 1. 2007
(mvo)
Aktualizace bibliografie: 10. 1. 2007
(mvo)