Pavel TIGRID
Když se v únoru 1948 nevrátil z reportážní cesty po britské zóně Západního Německa, byla jeho žena v ČSR nějaký čas internována jako rukojmí a propuštěna až po protestech mezinárodní veřejnosti. Žil ve Frankfurtu, v němž zformoval Pomocný výbor pro uprchlíky z Československa. Působil rovněž ve Výboru pro Svobodnou Evropu, kde se podílel na přípravách vysílání Radio Free Europe – Svobodná Evropa (od května 1951 opět pod názvem Hlas svobodného Československa). Sestavil redakci a byl jeho programovým ředitelem v Mnichově až do listopadu 1952, kdy pro koncepční neshody se severoamerickým vedením rezignoval. Vzápětí odešel do USA, kde zpočátku studoval na Columbia University, přednášel ve větších amerických městech o střední a východní Evropě a posléze se živil jako číšník v irském nočním lokále v Brooklynu. 1955 načas nastoupil do publikačního oddělení Radia Free Europe v New Yorku. 1956 založil exilový čtvrtletník pro politiku a kulturu Svědectví. 1959 byl zbaven státního občanství ČSR. 1960 přesídlil do Paříže a pokračoval ve vydávání Svědectví, při němž založil i stejnojmennou knižní edici a z něhož vytvořil hlavní politickou a kulturní tribunu čs. exilu. 1967 byl Tigrid v nepřítomnosti (v politickém procesu, v němž byl obžalován i Jan Beneš) odsouzen k čtrnácti letům vězení. Po roce 1968 se podílel na zrodu politického a kulturního dialogu reprezentantů poúnorového a posrpnového exilu, jednak na stránkách Svědectví , jednak prostřednictvím seminářů pořádaných od 1979 katolickou nadací Opus Bonum ve Frankenu v SRN.
Na konci 1990 přenesl Svědectví do Prahy, jeho vydávání pak uzavřel roku 1992 číslem 93. Od února 1991 do června 1992 působil jako poradce prezidenta ČSFR Václava Havla, přičemž žil střídavě ve Francii a v Čechách. 1993 byl členem Kolegia prezidenta ČSFR. Od ledna 1994 do voleb v červnu 1996 byl ministrem kultury ČR; v roce 1995 obnovil tradici udílení Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo. V roce 1992 mu byl ve Francii udělen Řád čestné legie, v roce 1995 v Praze Řád T. G. Masaryka, v roce 2000 nejvyšší německé vyznamenání Velký kříž s hvězdou Řádu Za zásluhy. 1990 převzal od Bavorské akademie krásných umění Velkou cenu za exilovou literaturu, 1994 Pamětní medaili Edvarda Beneše, 2000 Cenu Nadace Pangea za úsilí o nápravu věcí lidských, 2000 Cenu Ferdinanda Peroutky. – Žil převážně v Praze, ke konci života střídavě v Praze a Héricy.
BIBLIOGRAFIE
Esejistika a publicistika: Ozbrojený mír (1948, téměř celý náklad zničen); Nationalist Trends in the Writings of Vladimír Clementis (New York 1953); Political information Report on Czechoslovakia (New York 1957); Marx na Hradčanech (New York 1960, 2001); Politická emigrace v atomovém věku (Paříž 1968; přeprac. Kolín n. R. 1974; 1990); Le Printemps de Prague (franc., Paříž 1968); La chute irrésistible d’Alexander Dubček (franc., Paříž 1969); Kvadratura kruhu. Dokumenty a poznámky k československé krizi 1968–1970 (Paříž 1970); Amère révolution (franc., politické portréty, Paříž 1977); Dnešek je váš, zítřek je náš. Dělnické revolty v komunistických zemích (franc. s tit. Révoltes ouvrieres a l’Est 1953–1981, Brusel 1981; česky: Kolín n. R. 1982; 1990); Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (P, Toronto 1988; 1990); Jak to šlo. Komentáře k událostem 1992–1993 (1993); Ve věci státních symbolů (1998, soukr. tisk); Glosy o české politice 1996-1999 (2000);Příspěvky ve sbornících: Rudolf Jílovský 1890-1954 (New York 1955); Egon Hostovský : vzpomínky, studie a dokumenty o jeho díle a osudu (Toronto 1974); Hlas domova 1950-1975 (Richmond 1975); ...a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983; 1990); Mír, mírové hnutí, křesťanská etika (Mnichov 1984); Československo-polské styky včera, dnes a zítra (Mnichov 1986); Hovory 2. Referáty ze semináře Přemysl Pitter-křesťan (1996); Literatura – Vězení – Exil (1997).
Uspořádal a vydal: Únor 1948 očima vítězů i poražených o třicet let později (Kolín n. R. 1979, též přisp.); Vývoj Charty (Kolín n. R. 1981).
LITERATURA
Knižně: P. Bednář (= Zdeněk Lavička): Cesta bez návratu (1978); týž: Poslední role pana T. (1978) apod.; Svědectví Pavla Tigrida (sb., Mnichov 1982, ed. J. Lederer).
Studie a články: an.: P. T. – pouťový vyvolavač americké války, in: Č. Suchý, J. Hochman, J. Brejchová: Emigranti proti národu (1953), s. 135-138; Tigrid a spol., Rudé právo 17. 7. 1967; J. Hotmar: Pařížské křižovatky, Tvorba 1972, č. 11; (X): Zločinec pera, Rozhlas 1978, č. 34; B. Pečinka: Causa P. T., Reflex 1993, č. 30; M. Drápala: Demokrat s noblesou, in Na ztracené vartě Západu (2000), s. 163-189; V. Kučera: P. T., postrach komunistů, Magazín MFD 24. 10. 2002; J. Chuchma: Životní náhody a zákonitosti P. T., MFD 10. 3. 2003; M. Švehla: Muž, který děsil, Respekt 2003, č. 37; D. Garkisch: P. T. - čelem k osudu, LidN 6. 9. 2003; P. Zídek: Tajemné Svědectví Pavla Tigrida, LidN 21. 10. 2006.
Recenze:
Marx na Hradčanech: -al:, Plamen 1960, č. 12 * Le Printemps de Prague: J. Pejskar, České slovo (Mnichov) 1968, č. 12 * La chute irrésistible d’Alexander Dubček: V. Bušek, Proměny (New York) 1970, č. 3 * Amère révolution: J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1977, č. 54, s. 297 * Politická emigrace v atomovém věku: L. Radimský, Proměny (New York) 1969, č. 1; J. Škvor, Proměny (New York) 1975, č. 3 * Dnešek je váš, zítřek je náš: J. Chuchma, Kmen 1990, č. 6 * Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu: M. Šimečka, Svědectví (Paříž) 1989, č. 87, s. 736; týž, Obrys (Mnichov) 1990, č. 2; P. Š. (P. Šustrová), Svědectví (Paříž) 1989, č. 87, s. 695, J. Trávníček, Moravské noviny 1990, č. 8; P. Kosatík, Tvar 1990, č. 13, 20; B. Markovičová, A–Almanach autorů 1991, č. 1 * Jak to šlo: A. Burget, Denní Telegraf 19. 3. 1994.
Rozhovory: A. Kusák, P. Feldstein, T. Pěkný, Student 1968, č. 34; J. Skácel, HD 1967, č. 7; O. Filip, Západ (Ottawa) 1981, č. 1; P. Pecháček, Západ (Ottawa) 1986, č. 2; H. Štěpánková, Tvar 1990, č. 8; J. Vejvoda a O. Nutz in Káva u Kische (1991); K. Hvížďala, Týden 1995, č. 27; A. Halada in Na kus řeči (1996); A. Kramer, Právo 28. 11. 1997; J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991–1996 (1998); K. Steigerwald, MFD 23. 11. 2001; E. Hlinovská, Pátek LidN č. 24, 14. 6. 2002.
K životním jubileím: M. Schulz, Obrys (Mnichov) 1982, č. 4; J. Zizler, Čtenář 1992, č. 5; J. Suk, NK 1992, č. 37; J. Kábele, MFD 27. 10. 1997; J. Chuchma, MFD 10. 3. 2003.
Nekrology: P. Šustrová, LidN 1. 9. 2003; V. Bělohradský, Právo 2. 9. 2003; P. Pithart, LidN 9. 9. 2003.
Archiv: Národní archiv: Osobní fond (neuspořádáno); Muzeum a Pojizerská galerie: Osobní fond (neuspořádáno).