Prokop VOSKOVEC
Dramatik a básník
Syn překladatele Prokopa Voskovce (1893–1977), synovec herce
Jiřího Voskovce (1905–1981), jeho manželkou byla výtvarnice Vlasta Voskovcová (*1950). – Po maturitě na jedenáctiletce (1959) vystřídal řadu manuálních zaměstnání. V letech 1963–1966 byl zaměstnán jako vychovatel v učňovském středisku v Praze. Studia dějin a teorie divadla na FF UK (1966–1969) nedokončil. V letech 1968–1969 absolvoval osmiměsíční stipendijní pobyt ve Francii (Lyon). Roku 1971 utrpěl frakturu páteře s celoživotními následky. Na přelomu let 1972–1973 pracoval jako druhý dramaturg v pražském divadle Reduta, odkud však musel odejít. Později byl zaměstnán jako správce depozitáře Národní galerie ve Zbraslavi. V roce 1977 podepsal
Chartu 77. V květnu 1979 byl zbaven československého občanství a vystěhoval se do Paříže. V letech 1979–1980 působil v redakci časopisu
Svědectví, poté až do roku 2003 pracoval jako motorizovaný kurýr v ekonomických novinách
Les Echos.
V důsledku společensko-politických podmínek a současně věren krédu „nepíšícího básníka“ publikoval Voskovec jen sporadicky – a stejně tak nedošla scénického uplatnění ani jeho dramatická tvorba. Roku 1960 inscenoval s
Petrem Králem v holešovickém divadle Radar vlastní dramatizaci hry Alfreda Jarryho
Král Ubu, ta však byla po premiéře zakázána. Společně též napsali hru
Počítání básníků (1961), k jevištní realizaci nedošlo. Od počátku 60. let se Voskovec účastnil kolektivních aktivit
Effenbergerova okruhu: podílel se na magnetofonových interpretacích-záznamech tvorby spřízněných autorů, přispěl do ineditního sborníku
Objekt 5 (1962) a jako respondent i spolutvůrce otázek se zúčastnil „čtvrté ankety o surrealismu“
Poloha klacku (přelom 1965–1966). Jako básník debutoval v
Orientaci (1967), lyrickou prózou
Začátek románu přispěl do sborníku
Surrealistické východisko 1938–1968 (1969), kde též otiskl studii
Divadlo a obraznost. V 70. letech příležitostně překládal, až na výjimky však jeho převody z francouzštiny zůstaly nepublikovány. Teprve roku 2006 uspořádal výbor ze své poezie do knižní sbírky
Hřbet knihy, soustřeďující texty z let 1959–1969 (
Brzdy v zatáčkách) a z let 1981–2005 (výběr z cyklů
Motáky z motorek,
Zmýlený a zmýlená neplatí a
Z opilých sešitů). Esejem
Nad filmy Federica Felliniho doprovodil český překlad monografie
Federico Fellini (1967) od Angela Solmiho.
Do literárního kontextu 60. let vstoupil Voskovec jako autor jednoznačně surrealistické orientace. Byl přitahován střetem reality a touhy, v imaginaci nehledal únik ze skutečnosti, ale naopak – snová konkrétnost jeho textů dává vzniknout básnickým obrazům, jejichž smysl je aktuální, nikoliv zástupný. V lyrické próze Začátek románu (1966) exponuje několik narativních výchozích situací, které svým ironickým zřením odkazují k Effenbergerovým pseudoscénářům, text však graduje sledem úsečných, jakoby horečnatě chrlených vět, zdánlivě pozbývajících bezprostřední souvislost. Forma prozaického sdělení naopak proniká do veršů (cyklus Brzdy v zatáčkách), jež jako lyrické momentky přinášejí z minulosti obrazy prázdninové kontemplace či přátelských rozhovorů. Původně velkoryse stavěné veršové celky se po více než desetileté tvůrčí césuře stávají lapidárnějšími, a to jak v cyklech inspirovaných Voskovcovým exilovým zaměstnáním (Motáky z motorek), tak v básních reflektujících milostný stesk a katastrofu (Zmýlený a zmýlená neplatí). Inspirován Bretonem navrhuje Voskovec aktualizovat surrealistické postupy též v dramatické tvorbě (studie Divadlo a obraznost, 1969): proti „ústřední myšlence“ či kauzální souvislosti staví intenzivní předmětnou konkrétnost a zpřetrhání příčinných vztahů, jimž mají být podřízeny inscenační, herecké i scénografické výkony.
Beletrie: Hřbet knihy (BB 2006).
Dramatizace:
scénicky: Král Ubu (1960, s P. Králem, podle A. Jarryho).
Příspěvky ve sbornících: Surrealistické východisko 1938–1968 (1969, obsahuje Voskovcovu prózu Začátek románu, studii Divadlo a obraznost a fragment hry Počítání básníků, napsané s P. Králem); Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paříž 1983).
Uspořádal a vydal: Federico Fellini (1967, překl. O. Ohnesorg).
Překlad: L. Carringtonová: Dole (1997).
Studie a články: P. Král in Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paříž 1983); S. Dvorský doslov in P. Voskovec: Hřbet knihy (2006).
Recenze:
Hřbet knihy: J. Štolba, A2 2007, č. 11; R. Erben, Tvar 2007, č. 9.
Rozhovor: R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2007, č. 4 (
zde).
zpět na hlavní stranu