Hana PRAŽÁKOVÁ
* 13. 7. 1930, Turnov
† 4. 12. 2010, Brno
Prozaička, překladatelka, autorka knih pro děti a mládež
Dcera spisovatele Františka Křeliny (1903–1976), manželka literárního historika a hungaristy, univerzitního profesora Richarda Pražáka (1931–2010). Dcera Markéta Hejkalová (*1960) je spisovatelkou, nakladatelkou a překladatelkou z finštiny. – Dětství trávila
Pražáková v Českém Dubu, v roce 1939 se rodina přestěhovala do Prahy. Po absolvování Dívčího reálného gymnázia E. Krásnohorské v Praze (maturita v roce 1949) studovala češtinu a ukrajinštinu na FF UK (1949–1953, diplomová práce Realistický obraz vesnice v díle K. V. Raise). V letech 1953–1957 byla redaktorkou v nakladatelství
Svět sovětů, poté v letech 1957–1962 ve
Státním nakladatelství dětské knihy v Praze (později
Albatros). Roku 1962 se přestěhovala do Brna a věnovala se překládání zejména z ukrajinské a ruské literatury. Od roku 1972 působila jako redaktorka literárně-dramatické redakce
Čs. rozhlasu v Brně. V letech 1994–1998 pobývala s manželem, který byl jmenován českým velvyslancem v Maďarsku, v Budapešti. Roku 1990 odešla do penze a žila opět v Brně.
V tvůrčí oblasti ovlivnil Pražákovou její otec František Křelina a jeho přátelé Josef Knap, Zdeněk Kalista a Václav Renč. Podporu v literární práci nacházela i u manžela a jeho strýců: literárního historika Alberta Pražáka a etnografa Viléma Pražáka. V šedesátých letech přispívala zvláště do Mladé fronty, od roku 1972 do programového týdeníku Čs. rozhlas; po roce 1989 do časopisu pro děti Zvonky. V devadesátých letech publikovala fejetony v časopise Duha. Během dlouholeté práce v literárně-dramatické redakci Čs. rozhlasu v Brně připravila řadu literárních pásem a rozhovorů se spisovateli; pro rozhlas psala také fejetony. Byla autorkou rozhlasové hry pro mládež Ohromná příležitost (1978). Osobnosti a tvorbě svého otce Františka Křeliny se věnovala v příspěvcích do literárněvědných sborníků, jako editorka připravila k vydání některá z jeho děl (Dcera královská aj.). Užívala šifry hp (v týdeníku Čs. rozhlas).
Dílo
Hany Pražákové bylo určeno především dětem a mladým čtenářům. Hrdinkami jejích próz, v nichž bohatství syžetu nahrazovala dynamika vnitřního světa postav, se stávaly většinou dospívající dívky, hledající řešení svých citových problémů a zmatků (Výprava za parádou). Střed autorčina zájmu tvořila etika mezilidských vztahů, zejména v rodině, jejíž harmonická podoba představuje pro dítě důležité útočiště (Karolinka). Pražáková neuhýbala ani před citlivými a v dětské literatuře tabuizovanými tématy, jako je smrt nebo fyzický handicap, a přibližovala je bez instrumentální návodnosti, s psychologickou přesvědčivostí jak dětským čtenářům (Dárek pro Moniku), tak mládeži (Výsostné území, Návrat z vánočních prázdnin). – Na počátku 21. století vydala spisovatelka dva memoárové romány pro dospělé. V prvním z nich se vrátila k nelehkému období padesátých let 20. století, kdy byl její otec, spisovatel František Křelina, vězněn (Nadějí tu žijem), ve druhém románu vylíčila životní peripetie v době normalizační i polistopadové (Dobrý den Brno).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Dárek pro Moniku (P pro děti, 1970); Karolinka (P pro ml., 1973); Výsostné území (P pro ml., 1976); Výprava za parádou (P pro ml., 1978); Případ Petr (P pro děti, 1980); Návrat z vánočních prázdnin (P pro ml., 1983); Výhra (P pro ml., 1984); Letadlo a desetikoruna (P pro děti, 1986); Pojedeme do rozhlasu (umělecko-nauč. knížka pro děti, 1989); Nadějí tu žijem (R 2001); Dobrý den Brno (R 2005).Scénicky: Kozák Mamariha (D loutk. pro děti, 1977).
Překlady: S. Vasylčenko: Olověný prstýnek (1958, též ed.); J. Dold-Mychajlyk: Velká hra (1960); L. N. Tolstoj: Pohádka o Jemeljanovi a bubnu (1962); V. Vladko: Potomci Skytů (1963); V. Dobrovoľskij: Záhada rohového pokoje (1963); A. Pervencev: Moře a lidé (1964); O chudém mládenci a bohatém kupci. Ukrajinská pohádka (1965); V. Ardamatskij: Saturn zvolna pohasíná (1965) + Grant volá Moskvu (1968) + Tajná operace doktora Axela (1972); V. A. Osejevová: Dinka (1967); Z ošatky carevny pohádky (1969, s dalšími); G. Maškin: Na modrém moři bílá loď (1969); O lesním carovi. Ukrajinské pohádky (1974, též ed.); O. Hončar: Jaro za řekou Moravou (1975) + Cyklon (1975); É. Janikovszká, L. Réber: Mně se vždycky musí něco stát (1976, s R. Pražákem); M. Kukučín: Konec a začátek (2011).
Příspěvky ve sbornících: Maruška a mláďátka a jiné příběhy ze života (1985); Literatura určená k likvidaci [I.], III., IV. (2004; 2006; 2009); Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Kontexty, problémy, trendy (2009).
Uspořádala a vydala: F. Křelina: Dcera královská (1990); V. Javořická: Dva mlýny (1991); F. Křelina: Amarú, syn hadí (1994).
LITERATURA
Studie a články: N. Sieglová: Hana Pražáková – K problematice epických žánrů s dívčí tematikou, Sborník prací Pedagogické fakulty UJEP v Brně 1984, č. 18; M. Šubrtová: Koloběh života a smrti v próze Hany Pražákové a Markéty Zinnerové, Aktuální otázky literatury pro děti a mládež a její reflexe 2007.Recenze: Dárek pro Moniku: I. Zítková, NK 1971, č. 11; Z. Zapletal, ZM 1985, č. 2 * Karolinka: R. Lukášová, ZM 1973, č. 10; M. N. (= M. Nyklová), ZM 1974, č. 2 * Výsostné území: R. Lukášová, ZM 1976, č. 9 * Výprava za parádou: R. Ditmar, ZM 1979, č. 4 * Případ Petr: N. Sieglová, ZM 1981, č. 2 * Návrat z vánočních prázdnin: N. Sieglová, ZM 1984, č. 4 * Výhra: N. Sieglová, ZM 1984, č. 8 * Letadlo a desetikoruna: V. Voráčková, ZM 1987, č. 3 * Pojedeme do rozhlasu: M. Tmé, Komenský 1988/1989, č. 9 * Nadějí tu žijem: A. Měšťan, LidN 17. 3. 2001; V. Šlajchrt, Respekt 2001, č. 12; P. Mandys, Týden 2001, č. 17 * Dobrý den Brno: J. Novotný, A2 2006, č. 1; L. Soldán, Host 2006, č. 3.
Rozhovory: M. Tmé, ZM 1984, č. 5; es, Tvorba, příl. Kmen 1986, č. 17; J. Souchop, Duha 1988, č. 3; J. Mlejnek, Proglas 2006, č. 6.
Vzpomínky: D. Kšicová, Opera Slavica 2011, č. 3.
K životním jubileím: V. Stejskal, LM 1985, č. 6; N. Sieglová, Duha 1995, č. 3; (jp) (= J. Poláček), Ladění 2005, č. 3.
Nekrology: -lgtt-; -dd-: Týden 2010, č. 50; (mat): Literární noviny 2010, č. 50.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Autor hesla: Jaroslav Med (1998); Milena Šubrtová (2007)
Aktualizace hesla: 7. 7. 2015
(av)
Aktualizace bibliografie: 7. 7. 2015
(av)