Jarmila SVATÁ

 Předválečná prozaická tvorba Jarmily Svaté vyrostla z poetiky literární avantgardy 20. let, z poetistické oslavy životní radosti a fantazie. Charakterizuje ji však rovněž kritické, satiricko-groteskní vidění soudobé společnosti a autorčin smysl pro jazykovou, asociační a situační komiku, propojující prvky dada s intelektuální parodií, ironií, sarkasmem a lidovým humorem. Více či méně výrazná mravoučná tendence přitom Svatou přivádí k příběhům o dívkách, které při vstupu do života musí překonat různé překážky i vlastní lehkomyslnost, aby pak nalezly štěstí v práci. Tak je tomu v debutu Andělčina kariéra, ve vyprávění o prvních krocích začínající mladé herečky, jež je parodií na populární dívčí románky a současně i autorčinou ironickou autobiografií. Obdobně je fabulována také moralita o snobismu, měšťáctví a mravní korupci Sedm kamarádů slečny Vivian. Završením této etapy tvorby Jarmily Svaté je románová groteska Petr zbláznil město, v níž útěk lva ze zoo iniciuje sled burleskních scén, karikujících měšťáckou společnost, převrácenost hodnot a mezilidských vztahů. Naopak ze základní linie autorčiny poetiky poněkud vybočuje próza V zajetí domova, tradičně vyprávěný příběh o zmarněném osudu nadané ženy. – Bezprostředně po válce Svatá napsala (na základě vyprávění bývalého vězně Václava Václavíka) reportáž o koncentračním táboře Mauthausen (Milenci SS smrti). Jedna z kapitol této reportáže se pak stala inspiračním zdrojem dramatu Nenapravitelní. Po delší odmlce se v druhé polovině 50. let autorka do literatury vrátila jednak několika knihami pro děti (mj. pověstí Blaník, hora tajemná), jednak prózou Pět dnů. Na osudech několika obyvatel pražského činžáku zde podává obraz květnového povstání; konfrontuje rozdílné povahy a reakce lidí, především však pracuje s kontrastem mezi historickými ději a dětskou nevědomostí a hravostí.