Jiří TRNKA

Vyrůstal v rodině klempířského mistra a švadleny; vyprávění a zápisky matky Růženy Trnkové (1891–1958) poskytly Trnkově první manželce, výtvarnici Heleně Chvojkové (1914–1988), materiál ke knize Můj syn, v níž čerpala i z vlastních vzpomínek a manželovy korespondence; Helena Chvojková je rovněž autorkou prózy pro děti Zuzanka objevuje svět, kterou Jiří Trnka ilustroval a která byla věnována dceři, redaktorce a editorce Zuzaně (* 1938, provdaná Ceplová). Syn Jiří (* 1940) je architektem, dcera Helena (* 1945, provdaná Trösterová) výtvarnou redaktorkou, dcera Klára (* 1949) a syn Jan (* 1956) výtvarníky.
Po absolvování obecné školy (1918–23) studoval Trnka na reálce v Plzni, kde pod vedením profesora kreslení Jiřího Skupy získal základy pro svou pozdější výtvarnou, divadelní i filmovou tvorbu, mj. při spolupráci na činnosti loutkového Divadla feriálních osad. 1927 reálku opustil, krátce se učil cukrářem a zámečníkem, posléze se vyučil u obchodníka s uměleckými předměty. 1929 začal na Skupův podnět studovat na UMPRUM v grafické třídě Jaroslav Bendy; již během studií se účastnil loutkami a grafikami domácích a zahraničních výstav, kresbami přispíval do novin a časopisů, začal ilustrovat a graficky upravovat knihy, příležitostně se věnoval i reklamě. V druhé polovině 30. let navrhoval též hračky pro firmu Pospíšil v Rokycanech (pozdější Hamiro). Jako scénograf, autor loutek, příležitostný režisér a autor textů nadále spolupracoval se Skupovým divadlem; 1935 se s ním zúčastnil zájezdu do Německa, Polska a pobaltských států. 1936 založil v pražském divadle Rokoko vlastní loutkovou scénu Dřevěné divadlo, kde působil jako výtvarník, loutkoherec i spoluautor her; pro finanční potíže divadlo po první sezoně zaniklo. V druhé polovině 30. let se začal výrazněji věnovat knižní ilustraci a volné tvorbě; do konce života ilustroval více než stovku knih českých i světových autorů, významnou složku jeho tvorby tvořily ilustrace knih pro děti (Josef Menzel, Jan Karafiát, Wilhelm. Hauff, Helena Chvojková, K. J. Erben, K. V. Rais, bratří Grimmové, Jiří Horák, František Hrubín, J. Š. Kubín, Jiří Mahen, Frederick Marryat, Vítězslav Nezval, H. CH. Andersen, Jan Alda, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Jan Werich, Alois Jirásek). Vytvořil řadu divadelních výprav; 1941–44 soustavně spolupracoval jako jevištní a kostýmní výtvarník s Národním divadlem (řada inscenací převážně režírovaných Jiřím Frejkou), podílel se rovněž na výpravách filmů v barrandovských ateliérech. 1945 se stal uměleckým vedoucím pražského studia kresleného filmu (pozdější Bratři v triku), působícího pod patronátem Filmového ústavu. 1946 se v novém ateliéru začal věnovat animovanému loutkovému filmu. Trnkova filmová tvorba, stejně jako jeho ilustrace, rozrušovala konvenční stereotypy žánru, vynikala osobitou poetickou imaginací i humorem, charakteristickou pohybovou stylizací, nápaditým propojením výtvarné a hudební složky filmu, evokací krajinné atmosféry a přinesla svému tvůrci celosvětové uznání a řadu domácích i zahraničních prestižních ocenění. 1967 byl Trnka jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové a do své smrti zde vedl ateliér ilustrace a užité grafiky.
Účastnil se řady souborných a tematických výstav, od roku 1940 samostatně vystavoval v Praze (1940, 1943, 1945, 1962, 1968, 1992), v Brně (1943), Novém Městě na Moravě (1970), Litoměřicích (1976) aj.; v zahraničí mj. v Jižní Americe (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, vše 1957), v Západním Berlíně (1957) a Spolkové republice Německo (1966), v Paříži (1959, 1968) a Švýcarsku (1966). Výrazně se podílel rovněž na československé expozici na mezinárodní výstavě Expo 58 v Bruselu (1958) a na výstavě Československo 1960 v Praze a v Moskvě (obojí 1960); 1967 přispěl vlastními projekty do expozic československého pavilonu a mezinárodního uměleckého pavilonu na Expo 67 v Montrealu (spolu s Jiřím Trnkou ml.).
Kresbami a ilustracemi přispíval od roku 1929 do časopisů Večer, Pestrý týden, A–Zet, Mladý hlasatel, Ahoj, Eva, Kvítek z čertovy zahrady. Jako výtvarník, režisér a scenárista vytvořil řadu animovaných filmů. Pracoval technikou filmu kresleného (Zasadil dědek řepu, 1945; Zvířátka a Petrovští, 1946, scénář spolu s Eduardem Hofmanem a Stanislavem Látalem, výtvarná část s Eduardem Hofmanem; Pérák a SS, 1946, sc. s Jiřím Brdečkou; Dárek, sc. s Jiřím Brdečkou; O zlaté rybce, 1950, podle A. S. Puškina; Jak stařeček měnil, až vyměnil, 1953; Proč UNESCO?, 1959, scénář s Jiřím Brdečkou a Adolfem Hoffmeisterem), papírkového (Veselý cirkus, 1951, výtvarná část s Františkem Tichým, Kamilem Lhotákem a Zdeňkem Seydlem; Dva mrazíci, 1954), maňáskového (Kuťásek a Kutilka, jak ráno vstávali, 1955, sc. s Jiřím Pehrem) a loutkového (Čertův mlýn, 1949, podle Jiřího Horáka; Árie prérie, 1949, sc. s Jiřím Brdečkou; Román s basou, 1949, podle A. P. Čechova; Cirkus Hurvínek, 1955, sc. s Vratislavem Blažkem; Vášeň, 1961; Kybernetická babička, 1962, námět Ivan Klíma, Maxplatte, reklama, 1963; Archanděl Gabriel a paní Husa, 1963, podle Giovanni Boccaccia; Ruka, 1964). Mezinárodní ohlas získaly zejména Trnkovy loutkové celovečerní filmy: Špalíček (1947), Císařův slavík (1948, r. s Milošem Makovcem, scénář Jiří Brdečka, podle H. Ch. Andersena), Bajaja (1950, podle Boženy Němcové), Staré pověsti české (1952, sc. s Jiřím Brdečkou a M. V. Kratochvílem, podle Aloise Jiráska), Dobrý voják Švejk (díly: Z Hatvanu do Haliče, Švejkovy nehody ve vlaku, Švejkova budějovická anabáze, 1954–55, podle Jaroslava Haška, výtvarně podle Josefa Lady) a Sen noci svatojanské (1959, sc. s Jiřím Brdečkou, podle Williama Shakespeara). Výtvarně navrhl též řadu kreslených a loutkových filmů režisérů Stanislava Látala, Břetislava Pojara a Eduarda Hofmana. V 50. letech Trnka rovněž vytvořil kostýmy k filmu Byl jednou jeden král (1954, r. Bořivoj Zeman) a k husitské trilogiii Otakara Vávry (Jan Hus, 1954; Jan Žižka, 1955; Proti všem, 1957).