Martina DRIJVEROVÁ

Martina Drijverová je především autorkou knižních, rozhlasových a televizních pohádek a próz pro děti. Její pohádky – ať už jsou o zvířatech (Moura a Matylda, Tamarín a pomeranč), nebo obracejí „na ruby“ klasickou předlohu a jsou situovány do reality současného světa (Pan Uplakán a bodlák) – charakterizuje jemný humor, fantazijní nadsázka a důraz na emocionální složku příběhu. Vypravěčské umění prokazuje i v četných adaptacích domácího a světového pohádkového odkazu (Národní pohádky pro malé děti).
Autorčina znalost psychiky dětí i dospívajících stejně jako schopnost jasného a přehledného vyprávění se projevuje rovněž v prózách, kde ústřední konfliktní situace vzniká ze vztahových problémů a kde často dochází ke střetům dětského světa se světem dospělých. Dětští hrdinové složitě hledají přátelství, vymezují svou pozici v rodině a přitom dochází k jejich vnitřnímu přerodu (volná trilogie pro začínající čtenáře Táta k příštím vánocům, Táta pro radost i pro zlost, Táta nemá smutky rád, prózy Nekonečné prázdniny, Povedené prázdniny). Protagonisté příběhů jsou nezřídka outsideři, které z dětské společnosti vyřazuje zdravotní či sociální handicap (Kryštof a Karel), mnohdy se však vyčleňujícím rysem těchto postav stává absolutizace jejich průměrnosti (Sísa Kyselá, Zajíc a sovy). Autorka dovede přesvědčivě zachytit i vnitřní zmatky dospívající dívky, vystavené prvnímu milostnému zklamání a současně nečekanému rozchodu rodičů, kterou okolnosti nutí přehodnocovat své vztahy k lidem a nacházet skutečnou motivaci jejich jednání (Malé věci, velké věci). Dospělí, kteří neustojí vztahovou kolizi a vlastní životní prohru přenášejí na své potomky, stojí za příběhem chlapce, jenž po rozpadu rodiny čelí domácímu násilí ze strany matky-alkoholičky, školní šikaně a současně nevšímavosti a nepochopení okolí. Účinek vyprávění zesiluje forma strohé deníkové výpovědi týraného dítěte (To kvůli mně). Jako jedna z prvních v dětské literatuře Drijverová rozkryla také citlivé téma mentálního postižení. Desetiletá hrdinka prózy Domov pro Marťany přibližuje ve svém vypravěčském partu soužití s mladším bratrem, který trpí Downovým syndromem. Dívka, jež se v sourozeneckém vztahu potýká s obvyklými emocemi od lásky po nevraživost, odhaluje hodnoty skutečného přátelství právě v přístupu okolí k postiženému bratrovi. Autorka sledovala i osvětový plán přístupně informovat dětské adresáty o problematice Downova syndromu.
Naučné a vzdělávací cíle neopouští Drijverová ani v řadě svých dalších beletristických počinů. S humornou nadsázkou a nenásilným ponaučením se v knihách pro začínající čtenáře vypořádává s dětskými zlozvyky a drobnými prohřešky proti slušnému chování (Zlobilky, Nezbedníci). V prózách věnovaných historii oslovuje čtenáře různých věkových kategorií: k nejmladším se obrací mj. převyprávěním Českých pověstí pro malé děti nebo Starých řeckých bájí a pověstí pro malé děti; čtenářům mladšího školního věku jsou určeny například Pověsti o hradech nebo Příběhy z hradů a zámků, které charakterizuje jednoduchá dějová linie a rychlý spád vyprávění. Kromě přístupné formy přibližuje autorka dětem historické skutečnosti i důrazem na zajímavé aspekty událostí nebo povahové vlastnosti jejich aktérů (Příběhy o Karlu IV., Příběhy o Rudolfu II., Čeští panovníci byli taky jenom lidi), přičemž využívá i fiktivní svědectví účastníků děje (České dějiny podle kata Mydláře). Jednoduchý a výstižný obraz české historie podává například také prostřednictvím svérázného interpreta – psa, který se jako vtipný glosátor potuluje dějinami (České dějiny očima psa, České dějiny očima psa 2). Poznání přináší i pohádkové příběhy zasazené do reálných kulis v knihách Tajemný kůň aneb Cesta za českými památkami a Ztracený trpaslík aneb Procházka českými a moravskými jeskyněmi. Dospělým autorka adresovala životopisné prózy žánrově ukotvené na pomezí beletrie a literatury faktu (Lásky českých spisovatelů, Lásky českých malířů, Lásky českých hudebníků). Tematicky celistvou oblast tvorby M. Drijverové tvoří dobrodružná literatura pro děti a mládež, v níž je napínavý příběh propojen s naučným obsahem. Vyprávění o objevitelských výpravách, jimž dominují historické postavy významných cestovatelů, mořeplavců nebo polárníků, evokují deníkový či kronikářský záznam (Duchové na mé lodi, Ďáblova písmena, Lví kouzlo). Na poli uměleckonaučné literatury se autorka věnuje dětem (Tajemné a kouzelné stromy, Moje první zahrádka ad.) i dospělým čtenářům (To první a to druhé dítě, Moje miminko).