Karel BODLÁK
Básník, autor literatury pro děti
Manžel spisovatelky
Jarmily Otradovicové. – Pocházel z rodiny krejčího. Po studiích na učitelském ústavu v Soběslavi (maturoval 1922) a Škole vysokých studií pedagogických v Praze (1922–1924) působil jako učitel češtiny, zeměpisu a dějepisu na různých venkovských školách v Čechách (v Kamenných Žehrovicích, v letech 1925 a 1927 v Hnidousech) i na Podkarpatské Rusi (1926–1927), poté v letech 1927–1929 v okrese Slaný. Od roku 1929 pracoval trvale v Praze. Za německé okupace se zúčastnil odbojové činnosti ve výboru inteligence Národního revolučního výboru, od září 1944 byl pracovně nasazen jako topič na nádraží. Po osvobození se stal referentem publikačního odboru ministerstva informací. V letech 1951–1959 pracoval jako učitel, poté v letech 1959–1963 jako ředitel ZDŠ v Praze 3. Od roku 1963 se věnoval pouze literatuře.
Debutoval roku 1922 v
Cestě. Přispíval do
Hosta,
Listů,
Lumíru,
Lidových novin,
Ohniska,
Mladé fronty,
Lidové kultury,
Bloku,
Svobodných novin,
Učitelských novin,
Orientace,
Literárního měsíčníku
aj. V roce 1940 redigoval spolu s
Jarmilou Otradovicovou
literárně uměleckou revui
Strom (vyšla pouze dvě čísla). Užíval pseudonymů Karel Jiran, Vladimír Kalina a Nemo a šifry kb.
Sbírkami z dvacátých let (zvláště v
Řeči masek) Bodlák vědomě negoval poetisticko-avantgardní linii české poezie a usiloval o meditativně reflexivní lyriku, která má s pomocí složité symboliky odhalovat skrytá tajemství lidských osudů a přírodních jevů. Rovněž Bodlákova poezie z šedesátých a sedmdesátých let využívá symbolů a metafor, jejichž komplikovanost chce být výrazem básníkových filozofických záměrů. Po více než dvacetileté básnické odmlce se filozofická reflexivita jeho veršů ještě prohloubila. V intencích vypjatého subjektivismu Ladislava Klímy, jehož dílem se soustavně zabýval, stupňoval Bodlák existenciální ladění výpovědi, v níž je člověk neustále konfrontován s tíhou svého individuálního osudu i s dějinnými katastrofami. – Také v literárních kritikách a esejích
Bodlák obhajuje především noetickou funkci poezie jako nutnou protiváhu k odlidšťujícím tendencím moderního světa.
Beletrie: Elektrická džungle (BB 1924); Řeč masek (BB 1927); Pocestná píseň (B 1930); O Janu Nerudovi (životopis pro mládež, 1941); Deltou chvíle (BB 1944, pod pseudonymem Karel Jiran); O kavce, čápovi a holčičce s červeným míčem (pohádka, 1967, s J. Otradovicovou); Stromy (BB v próze, 1969); O papouškovi a námořníku (B, P pro mládež, 1970); Jak Honza napálil čerta (veršované leporelo, 1970); Noční hlídka (BB 1971); Kroky neodcházejí (BB 1974); Domovu (BB, PP 1985).
Příspěvky ve sbornících: Výbor z prací a překladů mladých autorů (1943); Pevný bod (1967) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: Strom. Z literárních prací J. Bendy, K. Bodláka, K. Jirana, V. Kaliny, J. Ošmery, J. Otradovicové (sb., 1941); Povídky o koních (1942); Výbor z prací a překladů mladých autorů (1943); L. Klíma: Vteřina a věčnost (1946) + Traktáty a diktáty (1948); Výbor z Vrchlického epiky (1947); Ladislav Klíma filozof – básník (sb., 1948, s R. Vápeníkem).
Studie a články:
Medailon, in sb. Pevný bod (1967, ed. K. Bednář a J. Otradovicová); K. Bednář: doslov, in Kroky neodcházejí (1974).
Recenze: Noční hlídka: K. Bednář, NK 1971, č. 24; šk + gf (= M. Vacík a G. Francl), LD 1. 7. 1971; pk (= P. Kovařík), SvSl 7. 7. 1971 * Kroky neodcházejí: pkv (= P. Kovařík), SvSl 12. 4. 1974; V. Vodák (= M. Vacík), LD 27. 4. 1974; M. Blahynka, Tvorba 1974, č. 29; B. (= M. Borský), Práce 12. 7. 1974; J. Vinař, Matičné čítanie (Martin) 1974, č. 10 * Domovu: D. Šafaříková, Práce 30. 6. 1986; J. Polák, ZM 1986, č. 9; (fc) (= Gustav Francl), LD 15. 4. 1986.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádán v 1. stupni evidence)
