Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Milan LUKEŠ

* 14. 12. 1933, Praha 
† 22. 9. 2007, Praha 
 
Teatrolog, divadelní kritik, překladatel
 Po maturitě na Anglickém gymnáziu v Praze (1951) a studiu divadelní vědy na DAMU (pedagogové Jaroslav Pokorný a František Vrba, diplomová práce Ben Jonson) se roku 1956 stal redaktorem edice divadelních her v nakladatelství Orbis. V roce 1960 začal pracovat v měsíčníku Divadlo nejprve jako redaktor, od roku 1964 až do zrušení časopisu v roce 1970 jako šéfredaktor. Titul PhDr. získal roku 1967, CSc. 1977 prací Eugene O’Neill, DrSc. 1985 prací Základy shakespearovské dramaturgie. Od roku 1966 působil na katedře divadelní vědy FF UK, postupně jako odborný asistent, docent (1979), vedoucí katedry divadelní a filmové vědy (1980–1985), proděkan (1984–1985) a profesor (1987). Na filozofické fakultě pracoval na zkrácený úvazek i v období, kdy zastával funkce šéfa činohry Národního divadla (1985–1989), ministra kultury ČR (prosinec 1989–1990) a místopředsedy vlády ČR (do roku 1992). Od roku 1994 byl po několik let předsedou Rady Národního divadla. V roce 1996 vstoupil do redakce časopisu Svět a divadlo, kde jako redaktor setrval až do svého úmrtí. V různých obdobích byl českým zástupcem v mezinárodních divadelních organizacích ITI (Mezinárodní divadelní ústav, člen exekutivy), FIRT (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum) a AICT (Mezinárodní asociace divadelních kritiků, člen exekutivy).
 Divadelněkritickými a odbornými články a studiemi přispíval do novin a časopisů: Lidová demokracie, Divadelní noviny, Literární noviny, Světová literatura, Divadlo (překlady: John Osborne: Komik, 1958; Harold Pinter: Celou noc venku, 1969, aj.), Tvorba, Scéna, Dramatické umění, Svět a divadlo (překlady: Caryl Churchillová: Bláhové srdce, 1998; Martin McDonagh: Poručík z Inishmoru, 2002; Christopher Hampton: Řeči léčí, 2004), Kultúrny život (Bratislava) i do zahraničního odborného tisku (USA, Anglie, Japonsko, Indie, Jugoslávie). – Užíval šifru ml.
 

Milan Lukeš byl naším předním teatrologem a překladatelem, zaměřujícím se na dramatiku anglickou (Nathan Richard Nash, John Osborne, George Bernard Shaw, Harold Pinter aj.) a na moderní americké drama a divadlo (O’Neill, Arthur Miller, Tennessee Williams, Edward Albee aj.). Své znalosti této dramatiky zúročil rovněž při překladu knihy Waltra Kerra Jak nepsat hru a v publikaci Divadelní moudrost G. B. Shawa, v níž vlastní překlady her doplnil sondami do života a duchovního světa autora. V monografii Eugene O’Neill provedl metodologicky objevný průzkum dramatikova díla. Výrazný je Lukešův zájem o dílo Williama Shakespeara a jeho současníků. Od sedmdesátých let soustavně překládal stěžejní Shakespearova dramata (Antonius a Kleopatra, Hamlet – i tzv. malá verze, Král Lear, Macbeth, Richard II., Jindřich IV.), iniciující leckdy originální inscenace (zejména režie Evalda Schorma, na nichž se Lukeš podílel i jako dramaturg). Textologickou problematiku podrobil zkoumání v práci Základy shakespearovské dramaturgie. Na trojdílné reprezentativní publikaci Alžbětinské divadlo se spolupodílel jako editor, překladatel i autor řady studií (Alžbětinské divadlo, Jonsonova teorie komedie, Jonsonova teorie publika, Literatura na divadle, Dvorská maškaráda) a monografických kapitol (Ben Jonson, Thomas Heywood). – K teorii dramatu Lukeš přispěl řadou dílčích studií, a zejména knihou Umění dramatu, produktivně prolínající teoretický, historický a praktický aspekt. V shakespearovských esejích a studiích, původně publikovaných především v časopisu Svět a divadlo a posléze soustředěných do souborů Mezi karnevalem a snemShakespeare a okolí, Lukeš uplatnil svoji dlouholetou kritickou erudici, která mu – spolu s hlubokou znalostí Shakespearovy dramatiky – umožnila nahlédnout současné divadlo skrze dílo, na němž se proměny divadla minulého století i nedávné doby projevily s mimořádnou názorností. Evropskému divadlu přelomu 20. a 21. století jsou pak věnovány studie, jež editor Karel Král na základě původní autorovy koncepce shromáždil do publikace Divné divadlo našeho věku.

BIBLIOGRAFIE

Práce o dramatu a divadle: The Costume on the Stage (1962, též něm. a franc.); Eugene O’Neill (monografie, 1979); Základy shakespearovské dramaturgie (studie, 1985); Umění dramatu (studie, 1987); Mezi karnevalem a snem. Shakespearovské souvislosti (soubor studií, 2004); Divné divadlo našeho věku (soubor studií, 2008, ed. K. Král); Shakespeare a okolí. II. Shakespearovské souvislosti (soubor studií, 2010, ed. K. Král).
Dramatizace a úpravy: M. Wanderová: Dobré jitro, krásko (rozmnož. 1986, s E. Schormem); scénicky: T. Williams: Sestup Orfeův (1997); W. Shakespeare: Richard III. (2000, s J. Špalkem).
Překlady: N. R. Nash: Obchodník s deštěm (1957); R. Lawler: Léto sedmnácté panenky (rozmnož. 1958; 1964); Ch. Dickens – G. Almar: Oliver Twist (1959); A. Miller: Hrdelní pře (Čarodějky ze Salemu) (rozmnož. 1960); W. Kerr: Jak nepsat hru (1962); G. B. Shaw: Člověk nikdy neví (rozmnož. 1960; 1963) + Pygmalion (rozmnož. 1968; poté in Divadelní moudrost G. B. Shawa, 1979; knižně samostatně 2007) + Svatá Jana (1979, in Divadelní moudrost G. B. Shawa); E. Albee: Pískoviště (in E. A.: Hry, 1964); E. O’Neill: Anna Christie (rozmnož. 1965) + Touha pod jilmy (rozmnož. 1975); H. Pinter: Správce (1965) + Narozeniny (in Anglické absurdní divadlo, 1967) + Návrat domů (in Anglické absurdní divadlo, 1967); R. Linney: Strasti Bedřicha Velikého (rozmnož. 1971); W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra (rozmnož. 1974) + Hamlet, dánský princ (rozmnož. 1974) + Král Lear (rozmnož. 1976; přeprac. in W. S.: Pět her, 1980; knižně samostatně 2017) + Tragický příběh Hamleta, dánského prince (tzv. malý Hamlet, rozmnož. 1979) + Macbeth (rozmnož. 1979, knižně samostatně 2017) + Tragédie krále Richarda Druhého (rozmnož. 1983) + První díl Krále Jindřicha Čtvrtého (rozmnož. 1987) + Druhý díl Krále Jindřicha Čtvrtého (rozmnož. 1987); J. M. Barrie: Záleží na okolnostech (rozmnož. 1974); W. Hanley: Šeptej mi do správného ucha – T. McNally: Botticelli, Další (vše in Šeptej mi do správného ucha a jiné aktovky, rozmnož. 1975); P. Turrini: Nejbláznivější den (rozmnož. 1976); Ch. Marlowe: Maltský žid (1978, in Alžbětinské divadlo 1. Shakespearovi předchůdci); T. Williams: Skleněný zvěřinec (rozmnož. 1980; 2018); J. Osborne: Komik (rozmnož. 1980; 2013); T. Heywood: Žena zabitá dobrotou (1980, in Alžbětinské divadlo 2. Shakespearovi současníci); O. Wilde: Vějíř lady Wiermerové (rozmnož. 1981; 2014); T. Wilder: Dohazovačka (rozmnož. 1986); O. G. Brockett: Dějiny divadla (1999); M. Norman: Zamilovaný Shakespeare. Fakta, fikce, film (1999, s A. Kareninovou a M. Pechánkovou); E. G. Craig: O divadelním umění (2006); A. Aronson: Pohled do propasti (2007); scénicky: E. O’Neill: Smutek sluší Elektře (1976, též úprava); T. Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše (1982, též úprava); W. Shakespeare: Bouře (1995); M. McDonagh: Poručík z Inishmoru (2003); Hříšníci (aktovky J. Londona, T. McNallyho, T. Wildera a T. Williamse, 2003, s H. Budínovou a O. Ornestem); O. Wilde – J. Someš: Zločin lorda Artura Savila (2004, s použitím překladu J. Z. Nováka); Krajina Harolda Pintera (montáž z díla H. Pintera, 2007, s M. Schlegelovou a F. Fröhlichem); Ch. Hampton: Řeči léčí (2018).
Příspěvky ve sbornících: Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica, Theatralia 2–6 (1971, 1973, 1976, 1978, 1984); Prolegomena scénografické encyklopedie, č. 3, 8 (1971) a 16 (1973); Mimézis a reprezentácia (Bratislava 2000).
Uspořádal a vydal: V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota + Krysař (1964, s V. Justlem); La participation de l’acteur à la réforme théâtrale à fin du 19. et au début du 20. siècle (1976); Alžbětinské divadlo (1. Shakespearovi předchůdci, 1978; 2. Shakespearovi současníci, 1980; 3. Drama po Shakespearovi, 1985, s A. Bejblíkem a J. Hornátem, též přisp.); Divadelní moudrost G. B. Shawa (1979, též přisp.).

LITERATURA

Studie a články: J. Kopecký: O kritice od podlahy, DivN 1960/1961, č. 1 a 2; M. Uhde: Kultura jako nástroj. Obrys (Mnichov)1986, č. 2; D. Dobiáš: Český blankvers v novějších překladech Macbetha, ČL 1998, č. 5; M. Pálušová: Specifika překládání dramatických textů. Několik tezí k problematice překladu nejen současných ruských dramat, Bohemica Olomucensia 2011, č. 2; P. Drábek: A Štěstěna, ta povstalecká děvka, se na něj zubila. Shakespearovské překlady Milana Lukeše, Theatralia 2012, č. 1.
Recenze: Alžbětinské divadlo: jac (J. Císař), Tvorba 1979, č. 50; vš (= J. Someš), Dialog (smz.) 1979, č. 1; J. Vostrý, Scéna 1986, č. 12–13 * Eugene O’Neill: M. Vojta, Scéna 1982, č. 1 * Umění dramatu: O. Brůna, NK 1987, č. 44; Z. Srna, Dramatické umění 1988, sv. 2; Brn, Televizní tvorba 1988, č. 3; jm (M. Procházka), in O divadle (smz.), sv. 4 (1988); M. Vojta, Tvorba 1988, č. 7; J. Hoffmannová, Slovo a slovesnost 1989, č. 4 * Mezi karnevalem a snem: B. Hodek, Divadelní revue 2005, č. 1; P. Havelková, Host 2005, č. 2 * Divné divadlo našeho věku: J. Machalická, LidN 13. 2. 2009; M. Petříček, Právo 26. 2. 2009, příl. Salon č. 607; O. Vlčková, A2 2009, č. 6; J. Jiřík, LitN 2009, č. 21; Z. Hořínek, Divadelní revue 2009, č. 2; J. Kerbr, DivN 2009, č. 13; P. Drábek, Theatralia 2009, č. 1/2 * Shakespeare a okolí: P. Drábek, Divadelní revue 2011, č. 3.
Rozhovory: J. J. Vaněk, Signál 1987, č. 19; I. Kastnerová, Plzeňský deník 19. 11. 1994, příl. Listy na víkend č. 47; M. Porubjak, Mosty (Bratislava) 1998, č. 46; J. Machalická, LidN 24. 2. 2005.
K životním jubileím: F. Knopp, LidN 19. 12. 1998.
Nekrology: J. Machalická, LidN 24. 9. 2007; M. Uhde, Právo 27. 9. 2007, příl. Salon č. 537; R. Hrdinová, Národní divadlo 2007, č. 3; J. Herman, DivN 2007, č. 17; Z. Hořínek, DivN 2008, č. 3.
Autor hesla: Vlasta Smoláková (1994)
Aktualizace hesla: 11. 6. 2021 (mvo; mlp)
Aktualizace bibliografie: 11. 6. 2021 (mvo; mlp)
 
zpět na hlavní stranu