Jan DRDA
Pocházel z neurovnaných rodinných poměrů a dětství prožil ve velmi chudobném prostředí. Po smrti matky (1921) a zmizení otce (1925) žil u známých a příbuzných, z nichž rozhodující význam pro jeho výchovu měla babička z otcovy strany, která se ho ujala v roce 1928. Díky ní a s podporou stipendia absolvoval gymnázium v Příbrami. Po maturitě roku 1934 si zapsal srovnávací dějiny literatur a klasickou filologii na Filozofické fakultě UK, studium však z existenčních důvodů nedokončil. V létě 1937 nastoupil na místo redaktora Lidových novin ve Zlíně, po necelém roce na přímluvu Eduarda Basse přešel do pražské redakce. Zde zůstal až do roku 1942, kdy začal pracovat jako scenárista pro Lucerna-film. V témže roce se stal členem Syndikátu českých spisovatelů. Od roku 1945 byl redaktorem nově založeného deníku Práce, v letech 1948–1952 šéfredaktorem Lidových novin (v roce 1948 krátce ještě s názvem Svobodné noviny). Po válce patřil k těm, kteří horlivě prosazovali komunistickou představu o proměně kulturního života, a kromě redakční a spisovatelské práce zastával různé funkce v oblasti kultury a politiky. V roce 1948 se stal poslancem Národního shromáždění a až do roku 1960 zde působil jako předseda kulturního výboru; v roce 1949 byl zvolen kandidátem a roku 1952 členem ÚV KSČ, kde setrval až do roku 1962. Současně v letech 1949–1956 zastával funkci předsedy Svazu československých spisovatelů (SČSS). V roce 1954 podnikl oficiální cestu do Jižní Ameriky. Roku 1968 se veřejně postavil proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. V říjnu 1968 obnovil týdeník Svět práce a do září 1969, kdy byl odvolán z funkce, zastával místo šéfredaktora. Drdova spisovatelská činnost byla pevně spojena s tvůrčími pobyty na zámku v Dobříši, kde také roku 1970 náhle zemřel. – Syn Jakub Drda (*1950) se ve své profesní dráze věnoval publicistice, televizní scenáristice a dramaturgii. Vnuk Adam Drda (*1971) je novinář a dokumentarista.
Od roku 1931 přispíval zejména do Studentského časopisu, Kultury doby, Lidové kultury, Mladé kultury, Lidových novin, Práva lidu, Rudého práva, Tvorby, Hvězdy československých paní a dívek (zde pod pseud. Petr Plavec otiskoval roku 1937 na pokračování román Stříbrná oblaka), časopisu U. Po osvobození publikoval rovněž v týdenících Květen a Svět práce, v Právu lidu, Práci,
Kulturní politice,
Kytici, Svobodných (od roku 1948 Lidových) novinách (zde v letech 1951–1952 vycházel na pokračování nedokončený román Hospodáři), Literárních novinách, Nové době,
Novém životě aj. Během studia na UK redigoval univerzitní časopis Rozbor.
S filmem začal Drda spolupracovat již ve čtyřicátých letech. Psal původní scénáře (Znamení kotvy, 1947, režie
František Čáp, scénář + Frank Tetauer; literární adaptace Drdova scénáře od V. P. Mlejnka vyšla roku 1948 v sešitové edici Večery /Bratislava/) a podílel se zejména na filmových adaptacích vlastních literárních předloh: Děvčica z Beskyd (1944, pod pseud. Petr Plavec, r.
František Čáp), Z růže kvítek (1945, podle námětu Ladislava Kháse, r. František Čáp, sc. Jan Drda spolu s Vladimírem Vlčkem), Němá barikáda (1949, r.
Otakar Vávra), Hrátky s čertem (1956, r.
Josef Mach), Dařbuján a Pandrhola (1959, r.
Martin Frič), Vyšší princip (1960, r.
Jiří Krejčík). Podle Drdova námětu byly natočeny filmy Stříbrná oblaka (1938, sc. a r. Čeněk Šlégl), Druhá směna (1940, r. Martin Frič, sc. Karel Steklý, Karel Baroch a Vilém Werner) a Městečko na dlani (1942, r. Václav Binovec, sc. Josef Mach, Karel Steklý a Karel Hašler). Na FAMU vznikly podle povídek ze souboru Němá barikáda krátké filmy Nenávist (1960, r. Hynek Bočan, sc. Vladimír Goldmann) a Stopy (1960, r. Jaromil Jireš, sc. Jan Hartmann, podle povídky Vesnická historie), jež doplnil třetí krátký film Hlídač dynamitu (1963, r. Zdeněk Sirový, sc. Pavel Juráček), který propůjčil svůj titul pro společné uvedení do distribuce (1963). Podle Drdovy povídky vznikl televizní film Byly noci májové (1970, sc. a r. Jaroslav Novotný).
V roce 1976 natočil týž režisér podle vlastního scénáře televizní film Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Podle pohádky Zlaté kapradí natočil roku 1963
Jiří Weiss stejnojmenný film (sc. J. Weiss a Otomar Krejča) a v roce 1984 pohádku téhož názvu se scénářem Evy Košlerové režírovala Věra Jordánová.
Na náměty Drdových pohádek vznikly mj. televizní snímky O hruškách ušatkách a jablíčku parohátku (1979, sc. Helena Sýkorová, r. Libuše Koutná), Motanice (1988, sc. Eva Košlerová, r. Vlasta Janečková) nebo O hloupé havířce (1990, sc. a r. Vlasta Janečková). Podle pohádky O princezně Jasněnce a ševci, který létal vznikl celovečerní film O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987, r.
Zdeněk Troška, sc. Karel Steigerwald), na motivy pohádky Český Honza byla natočena filmová pohádka Z pekla štěstí (1999, sc. a r. Zdeněk Troška; filmové zpracování uvedl do stejnojmenné knižní podoby Pavel Vrána /2001/), pohádky O Matějovi a Magdalénce a O princezně, která hádala, až prohádala jsou námětem k filmu Nejkrásnější hádanka (2007, sc. a r. Zdeněk Troška).
Československý (Český) rozhlas nastudoval vedle četby na pokračování řadu dramatizací: Romance o Oldřichu a Boženě (1953, sc. Dalibor Chalupa, r. Jiří Horčička), Hrátky s čertem (1954, rozhl. úprava a r. Josef Bezdíček), Vyšší princip (1956, sc. Jan Pour, r. Miloslav Disman), Jak princezna hádala, až prohádala (1958, sc. František Pavlíček, r. Karel Weinlich), Zapomenutý čert (1959, sc. František Pavlíček, r. Karel Weinlich), Jsou živí, zpívají (1961, sc. Dalibor Chalupa, r. Oldřich Hoblík), Zlaté kapradí (1961, sc. František Pavlíček, r. Jan Berger; 1979, sc. a r. Jan Berger), Jak Kuba parohatou princeznu léčil (1980, sc. Helena Sýkorová, r. Jan Berger), O Matějovi a Majdalence (1980, sc. František Pavlíček, r. Karel Weinlich), Profesor Sokrates (1984, podle povídky Vyšší princip napsal Peter Gregor, r. Viliam Sýkora), Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1986, sc. Jiří Hubička, r. Jan Lorman), A pak že nejsou hastrmani (1993, sc. Václava Ledvinková, r. Karel Weinlich), O princezně Jasněnce a ševci, který létal (1993, sc. František Pavlíček, r. Maria Křepelková), Zapomenutý čert (2006, sc. Helena Sýkorová, r. Dimitrij Dudík). Pohádky upravené pro rozhlasový pořad Hajaja se vysílaly pod názvy Zapomenutý čert (1989), Dařbuján a Pandrhola, Jak šel Honza do Lenoráje, O hloupé havířce, Konec Skoupé Lhoty (vše 1991) ad.
Pohádku Hastrmani pro dětské soubory zdramatizovala Zdena Josková (v souboru Vrabčáci a hastrmani,
1980), pohádku Zlaté kapradí upravila jako loutkovou hru Ivana Faitlová (1994). Podle divadelní hry J. Drdy Hrátky s čertem složil Ludvík Podéšť stejnojmennou komickou operu na vlastní libreto (prem. 1963 v Liberci). – Drda užíval pseudonymů J. Drak, Petr Plavec, Áda Vlach a šifer jd, J. D.
Své mimořádné fabulační nadání a vypravěčskou pohotovost uplatnil Drda již za studií v žánru novinové povídky (výbor Nedaleko Rukapáně). Pod pseudonymem psal v tomto raném období před nástupem žurnalistické dráhy také romány populárních žánrů: špionážní příběh pro chlapce Cirkusák Vincek, pes Matyáš a opička Brunhilda, tematizující ohrožení republiky nacistickým Německem, a melodramatický studentský román Stříbrná oblaka. V Lidových novinách se brzy po svém příchodu do redakce etabloval jako pokračovatel tradice čapkovského fejetonu a dovedný soudničkář (Svět viděný zpomaloučka, Milostenky nemilostivé). Čtenářskou oblibu a uznání si získal svým prvním „oficiálním“ románem Městečko na dlani, přibližujícím se jak humorným, optimistickým laděním, radostí z vyprávění a smyslem pro živý mluvený jazyk, tak i jednoduchou skladbou a kresbou postav lidové tradici. Milostný příběh „lásky s překážkami“ zasadil Drda do hornického městečka, které vykreslil se znalostí maloměstského života i citem pro lokální kolorit. V následujících prózách ovlivněných tísnivou okupační atmosférou zesílily v jeho tvorbě prvky alegorizace a psychologizující zaměření. Ústřední postavou románu Živá voda je mladý umělec, jenž hledá smysl a podstatu tvůrčí činnosti; Drdova naturalisticky smyslová výpověď zde směřuje k duchovní symbolice. Román Putování Petra Sedmilháře rozvíjí symbolický motiv životní pouti chlapce, hledajícího neznámého otce, v syžet, v němž se střídá rovina skutečnosti a snu. Po válce se Drda jako jeden z prvních pokusil zachytit dobu okupace i pražské povstání (povídková kniha Němá barikáda). Zobrazením nezlomených charakterů jednajících v hodnotově zjednodušeném světě poetizovalo a patetizovalo jeho zhuštěné akční vyprávění hrdinství českého člověka v boji proti okupantům.
Jako spisovatel a čelný funkcionář spisovatelského svazu byl obecně vyzdvihován jako vzorový představitel socialistického realismu. Ideologickému schematismu, vyrůstajícímu z iluzivního vztahu k životu, Drda podlehl v povídkovém souboru Krásná Tortiza. Pokus smířit vlastní živelný vypravěčský dar s poetikou stalinistické kultury a napsat velkou socialistickorealistickou prózu o združstevňování vesnice však skončil nezdarem (nedokončený román Hospodáři). Cestu z tvůrčí krize poté Drda hledal v žánru cestopisu (Horká půda), v modernizaci lidových pohádek, báchorek a pověstí (České pohádky, Posvícení v Tramtárii), v rodové kronice Odkud přicházíme a satirické kocourkiádě Nejstarší pověsti Nikdášovska (obě díla, k nimž se až do konce života vracel, nikdy nedokončil, úryvky z pozůstalosti přinesl výbor Nedaleko Rukapáně).
Obdobný byl i vývoj Drdovy tvorby dramatické. Po šrámkovsky koncipované komedii Magdalenka a psychologické hře Jakož i my odpouštíme, jež zpracováním tématu usmířené viny umírajícího nese zřetelné rysy vlivu Čapkova Povětroně, dosáhl bezprostředně po válce úspěchu komediální alegorií Hrátky s čertem, jejíž forma lidové báchorky opět prokázala schopnost pohlížet na život člověka z úhlu blízkého folkloru. Sklon ke zjednodušující ilustrativnosti a iluzivnímu znázorňování tezí se pak projevil jak v Drdově dramatice budovatelské (Romance o Oldřichu a Boženě), tak částečně i v další pohádkové hře (Dalskabáty, hříšná ves). Přímočaré spojování charakterových vlastností postav s jejich sociálním zařazením poznamenalo i hru s námětem z květnové revoluce (Jsou živí, zpívají).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Cirkusák Vincek, pes Matyáš a opička Brunhilda (pseud. Áda Vlach, P pro ml. 1937); Zachránění Matěje Řezáče (1939, soukromý neprodejný tisk k Novému roku 1940); Městečko na dlani (R 1940); Druhá směna (1940, propagační výklad k filmu); Jakož i my odpouštíme (D 1941, prem. 1940); Magdalenka (D 1941, i prem.); Živá voda (R 1941); Putování Petra Sedmilháře (R 1943); Svět viděný zpomaloučka (FF 1943, v roce 2015 třetí, upravené a doplněné vydání); Hrátky s čertem (D 1946, prem. 1945; pro loutky upravil J. Vrchlický, rozmnož., 1960); Listy z Norimberka (FF 1946); Němá barikáda (PP 1946; rozšíř. s tit. Němá barikáda a jiné povídky, 1957); Znamení kotvy (film. sc., rozmnož., 1947, s F. Tetauerem); Kuřák dýmky (F 1948); Krásná Tortiza (PP 1952); Romance o Oldřichu a Boženě (D 1953, i prem.); Dětství soudruha Stalina (P pro děti, 1953); Horká půda (Rp 1955); Za literaturu životní pravdy (ref. na 2. sjezdu spisovatelů, 1956); Jednou v máji (P pro ml., 1958); České pohádky (1958); Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (D 1960, prem. 1959; nová verze, rozmnož., 1961); Jsou živí, zpívají (D 1961, i prem.); Bitva o výchovu (1962, příležitostný tisk); Posvícení v Tramtárii (pohádky, 1972); Hastrmani (pohádky, 1973); České lidové hádanky v podání J. Drdy (pro děti, 1984); scénicky: Dodekanesie (1933); Kolumbus (1933).
Ostatní práce: Sochař Jan Kavan (1943); Malíř Karel Černý (1943).
Výbory: Nedaleko Rukapáně (PP a fragmenty, 1989, ed. J. Janáčková a M. Masáková); Milostenky nemilostivé. Soudničky 1939–1940 (1995, ed. P. Drda).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Dvanáct poutí světem (1941); Milostný kruh (1941, ed. J. Kopta); Památník pražského povstání 1945 (1946, v roce 1947 druhé, rozšíř. vyd., red. F. Hrubín); Ročenka Května 1947 (1946); Účtování a výhledy (sb. příspěvků z 1. sjezdu českých spisovatelů, 1948, ed. J. Kopecký); Knihy do rukou lidu! (1949); Aby zvítězila naše věc. Sborník hornických povídek a reportáží (1952, ed. M. Chlumská); Cesta do Prahy otevřená. Osvobození Československa v tvorbě československých spisovatelů (1960, ed. J. Špičák); Muži a válka. Prózy z druhé světové války (1966, ed. F. Voráček); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986, ed. J. Valouch).
Uspořádal a vydal: G. de Maupassant: Příběhy plné lásky (výbor, 1969).
LITERATURA
Bibliografie: Z. Šmídová: J. D. Personální bibliografie (Okresní knihovna Příbram, rozmnož., 1990).
Knižně: Malá knížka o Němé barikádě (1988, ed. J. Janáčková).
Studie a články: J. Morák: Lidé a člověk v románech Jana Drdy, Řád 1944, č. 4; -G- (= F. Götz): Prvek estetické hry v české próze, Národní osvobození 30. 1. 1947; J. Hrabák: K jazykové výstavbě D. Krásné Tortizy, SaS 1956, č. 1; J. Petrmichl: Spisovatel-pohádkář, Tvorba 1958, č. 33; M. Jungmann: doslov, in Němá barikáda (1961); J. Voráček: České pohádky J. D. a jejich vztah k lidové tradici, Acta Universitatis Carolinae 1961, Slavica Pragensia 3 (1962); B. Polan in Život a slovo (1964); A. M. Píša: O dramatikovi Hrátek s čertem + F. Götz: Vzpomínka na vznikání Hrátek s čertem, in Hrátky s čertem (1965, ed. M. Staňková, obsahuje informace o inscenacích a kritické ohlasy); J. Nejedlá: Proměny vypravěče, Impuls 1966, č. 12; jšr (= J. Šnobr): Jan Drda, ZM 1969, č. 6, příl.; V. Dubský: ...z všech čertů!, neboli tři postavy ďábelské a jeden Kristus, Záběr 1970, č. 26 (ad inscenace Hrátek s čertem a tv-adaptace); J. Nejedlá: Dvě studie o stylu v próze J. D., Acta Universitatis Carolinae – Slavica Pragensia 12 (1970); L. Tomek in Za slova tiše nahlédni (1980); J. Janáčková: doslov, in Nedaleko Rukapáně (1989); J. Holý: Jan Drda. Němá barikáda (1946) in M. Zeman – J. Táborská (eds.): Česká literatura 1945–1970. Interpretace vybraných děl (1992); I. Klimeš: Městečko na dlani, Iluminace 1996, č. 4 (k filmové adaptaci); P. Hrubý in Osudné iluze. Čeští spisovatelé a komunismus 1917–1987 (2000); P. Janoušek: Pohádka... nic víc, nic míň, DivN 2000, č. 20 (ad Hrátky s čertem); J. Staněk: Z korespondence J. Drdy, in sb. Zlatá šedesátá (2000); J. Černý: 1953, Divadelní revue 2001, č. 4 (přehledová stať) + 1954, Divadelní revue 2002, č. 2 (přehledová stať) + 1945, Divadelní revue 2003, č. 2 (přehledová stať); E. Gilk: Trojí maloměsto před první světovou válkou, ČL 2001, č. 2 (ad Městečko na dlani); J. Holý: Vyšší princip a Vyšší princip po deseti letech, in J. H.: Možnosti interpretace (2002); M. Zabierzewska-Kucharska: Nurt heroizacyjny i deheroizacyjny w czeskiej prozie wojennej, Bohemistyka 2002, č. 1; F. Černý: Pět českých divadelních her, in sb. Přednášky 46. běhu Letní školy slovanských studií (2003; ad. Hrátky s čertem); P. Janáček: Robert David pro ženy, Dějiny a současnost 2003, č. 6 (ad Stříbrná oblaka); I. Klimeš: Filmaři a komunistická moc v Československu, Iluminace 2004, č. 4 (nepublikované postoje J. Drdy na zasedání ideologické komise ÚV KSČ v listopadu 1959); J. Fryš in Dvanáct osudů dvou staletí (2006); J. Knapík in V zajetí moci (2006); J. Kolár: K využití tradičních literárních prvků v Drdových Českých pohádkách, in J. K.: Sondy. Marginálie k historickému myšlení o české literatuře (2007); M. Bauer in Souvislosti labyrintu. Kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století (2009); V. Kmínek: Nezapomínání, Zprávy SBČ 2010, č. 97; J. Poláček: Svět viděný zpomaloučka (Fejetony Jana Drdy z let 1939-1943), in E. Gilk (ed.): Karel Poláček a žánry beletristické publicistiky (Rychnov nad Kněžnou 2012); P. Lachmann: Vypravěč a řečník Jan Drda, LidN 25. 10. 2013; B. Hoffmann: Jan Drda. Tvorba ze čtyřicátých let, ČJL 2015/2016, č. 1; L. Blažková – V. Trantina: Hanuš Jelínek, Jan Drda a Příbram, in M. Lupínková – P. Muchka (eds.): Literární paměť ve středních Čechách (2016); O. Hostovská: Opožděná recenze aneb Doplňovačka, Host 2016, č. 9; A. Merenus: Výborné divadlo jako hezký film aneb Archeologie filmových Hrátek s čertem, Iluminace 2016, č. 2.
Recenze: Jakož i my odpouštíme: Č. (= V. Červinka), Zvon 1939/1940, č. 30; O. Srbová, Naše doba 1939/1940, č. 6; kd (= E. Konrád), LidN 10. 2. 1940; J. Rey, Řád 1940, č. 3 * Městečko na dlani: drb. (= J. Borecký), Zvon 1939/1940, č. 52; B. Březovský, Panorama 1940, č. 6; V. Černý, KM 1940, č. 7; B. Jedlička, LidN 3. 6. 1940; A. M. Píša, Národní práce 9. 6. 1940; J. Holý, O knihách a autorech 1981, zima * Živá voda: K. Polák, KM 1942, č. 7; J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 1942/1943, č. 2; J. Janoušek, Živá tvorba 1942/1943, č. 2 * Putování Petra Sedmilháře: p. (= A. M. Píša), Národní práce 30. 8. 1943; B. Polan, LidN 10. 1. 1944; jp. (= J. Poch), Česká osvěta 1946, č. 1/2 * Svět viděný zpomaloučka: J. S. (= J. Suchánek), Živá tvorba 1943/1944, č. 10; V. Kolář, LidN 21. 2. 1944; N. Čížková, Čtenář 2015, č. 4 * Hrátky s čertem: as., Knihy a čtenáři 1945/1946, č. 19/20; O. Srbová, Naše doba 1945/1946, č. 4; J. Hájek, RP 3. 1. 1946; I. Kříž, Rovnost 30. 8. 1946; F. Černý, RP 29. 12. 1953 (k novému uvedení hry s textovými úpravami) * Listy z Norimberka: Mel., Česká osvěta 1947, č. 3 * Němá barikáda: V. Černý, KM 1947, č. 15/16; K. P. (= K. Polák), PL 1. 4. 1947; G. Bareš, RP 8. 5. 1947; F. Buriánek, LitN 1957, č. 32; J. Hrabák, HD 1961, č. 11 * Krásná Tortiza: V. Běhounek, Práce 21. 4. 1953; J. Hrabák, NŽ 1953, č. 11; M. Jungmann, OL 15. 5. 1953; B. Macák, LitN 1953, č. 9; J. Hrabák, SaS 1956, č. 1 * Romance o Oldřichu a Boženě: F. Götz, LitN 1953, č. 25 * Horká půda: I. Fleischmann, RP 7. 1. 1956; B. Macák, HD 1956, č. 2; M. Šotolová, SL 1956, č. 1 * České pohádky: J. Hájek, LitN 1958, č. 19; Z. Kožmín, ZM 1958, č. 9; J. Polák, NŽ 1958, č. 8; O. Sirovátka, HD 1958, č. 5; R. Pytlík, ČL 1960, č. 4 * Jednou v máji: V. Kovářík, RP 7. 2. 1959; Z. Kožmín, ZM 1959, č. 7/8; Z. Vavřík, LitN 1959, č. 9 * Dalskabáty, hříšná ves: J. Císař, Tvorba 1960, č. 3; F. Götz, Divadlo 1960, č. 2; M. Jariš, LitN 1960, č. 7; M. Smetana, DivN 1959/1960, č. 12 * Jsou živí, zpívají: V. Gabriel, Kultura 1961, č. 27; S. Machonin, LitN 1961, č. 22; J. Opavský, RP 2. 6. 1961 * Hastrmani: O. Sirovátka, Romboid 1974, č. 5; A. P., NK 1986, č. 22 * Nedaleko Rukapáně: A. Fetters, Tvar 1990, č. 12 * Milostenky nemilostivé: M. Jungmann, NK 1995, č. 33; (im), HN 8. 9. 1995, příl. HN na víkend.
Rozhovory: R. Zachovalová, MF 6. 4. 1947; J. Lederer, VP 5. 4. 1958; M. Jungmann, LitN 1958, č. 34; J. Wenig, NK 1961, č. 33; B. Blažek, LitN 1967, č. 7; V. Svoboda, SvSl 18. 6. 1967.
Nekrology: vf (= V. Falada), MF 1. 12. 1970; J. Adam, ZN 3. 12. 1970; (dš) (= D. Šafaříková), Práce 4. 12. 1970; red., Svět práce 1970, č. 48; red., Tvorba 1970, č. 48; P. Javor, Proměny (New York) 1971, č. 1; Z. K. Slabý, ZM 1971, č. 3.
Vzpomínky: V. Maršíček in Nezval, Seifert a ti druzí... (1999); Z. Hrabica in Jak jsem je potkal (2001); J. Poláček, Ladění 2005, č. 2; F. Götz: Vzpomínka dramaturga, in Hrátky s čertem (2011); F. Peroutka, Host 2011, č. 7.
K životním jubileím: F. Buriánek, RP 4. 4. 1965; J. Holý, ČJL 1984/1985, č. 7; B. Hoffmann, ČJL 1989/1990, č. 9; ns (= N. Sieglová), Ladění 2000, č. 4; J. Martinec, Obrys-Kmen 2005, č. 14; V. Hnízdo, Haló noviny 1. 4. 2015, příl. Literatura – Umění – Kultura, č. 13; Z. Lebl, Naše rodina 2015, č. 15; J. Peňás, LidN 7. 4. 2015.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis K. Bílek – E. Boháčová, 2000 a 2001, ev. č. 107 a 1116; L. Šolcová, 2013, ev. č. 1291).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literaturyBibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví