Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 František SVEJKOVSKÝ

* 3. 11. 1923, Suchdol nad Lužnicí  
 
 
Literární historik, editor
 Manželka Olga Svejkovská (* 1923) pracovala od 1955 v Ústavu pro českou literaturu jako editorka, 1960–69 zde působila jako výkonná redaktorka časopisu Česká literatura. V USA byla zaměstnána v právnické knihovně chicagské univerzity. – Po maturitě na reálném gymnáziu v Třeboni (1942) byl Svejkovský totálně nasazen jako pomocný dělník v Rakousku. Od 1945 studoval na FF UK bohemistiku a filozofii (u Alberta Pražáka, Františka Ryšánka, Jana Mukařovského, Josefa Krále aj.); rigorózní zkoušky skládal ze slovanských literatur a estetiky (PhDr. 1949 prací Vývoj veršované epiky v době předhusitské). 1950 složil rovněž státní zkoušky z knihovnictví. 1950–57 působil v Ústavu pro českou literaturu, kde se specializoval na studium starší české literatury. (V 50. letech zastával také funkce posledního jednatele Matice české při Národním muzeu a tajemníka knižnice Památky staré literatury české.) 1957 se Svejkovský stal odborným asistentem na PF UK, 1959 přešel na FF UK. Titul CSc. získal 1960 (prací o středověkém dramatu a divadle v českých zemích), 1965 se habilitoval (edicí a doprovodnou studií Veršované skladby doby husitské). Od 1970 působil na University of Chicago, zprvu (na základě doporučení Romana Jakobsona a Dmytro Čyževského) jako hostující profesor, od 1971 pak jako řádný profesor české literatury. Starší literaturu a teorii literatury přednášel i na Divinity School of the University of Chicago. Odbornými vystoupeními se podílel rovněž na práci Čs. společnosti pro vědy a umění (USA). V rámci přednáškové činnosti navštívil vedle řady amerických univerzit (Yale, Harvard, Boston, New York aj.) také univerzity v Marburgu, Heidelbergu, Vídni, Krakově, Moskvě, Římě, Oxfordu aj. Po 1991 uspořádal několik přednáškových cyklů na FF UK. Působil (do 1998) též jako člen redakce Lexikon des Mittelalters (Mnichov, Curych), kde se zabýval oblastí slovanských literatur.
 Svejkovský debutoval 1950 předmluvou k vydání staročeského překladu Milionu MarcaPola; zejména odbornými články a studiemi přispíval do Listů filologických (1951 zde studie Skupina veršovaných legend doby Karlovy), České literatury, Slovenské literatúry (Bratislava), Slova a slovesnosti, Divadla (1966 zde studie Ionescův dialog člověka se smrtí), Čs. rusistiky (1968 zde studie Bohuslav Balbín jako teoretik divadla), Čs. časopisu historického (1968 zde studie Akrostich Trcho a Jakub Trch, básník doby husitské), Orientace, Impulsu, La revue d’histoire du théâtre (Paříž), Zeitschrift für deutsche Philologie (Berlín) aj. V 70. a 80. letech otiskoval své studie a drobnější příspěvky mj. v exilových periodikách Proměny (New York, 1979 zde studie Fejeton Leoše Janáčka), České slovo (Mnichov, 1987 zde studie Masaryk ve vzpomínce filozofa Husserla), Magazín (Curych) aj. Po 1989 přispívá zejména do České literatury (1992 zde studie Slova satira satirický u Karla Hynka Máchy), Literárních novin a Lidových novin. Užíval šifer Sv, SV.
 Těžiště Svejkovského vědecké práce, soustředěné převážně v řadě časopiseckých studií, článků či doprovodů k vlastním nebo cizím edicím (např. Václava Vážného vydání Alexandreidy), spočívá ve studiu české literatury od staroslověnských počátků, přes období gotiky, baroka až po národní obrození. Metodicky své literárněhistorické výzkumy Svejkovský staví na širokém komparativním základě, spojeném s detailní strukturální analýzou. Příznačná je pro něj snaha včlenit přínos novodobých literárněvědných teorií do bádání o staré literatuře (1967 přednáška na bonnské univerzitě Der Beitrag des Prager Strukturalismus zum Studium der alttschechischen Literatur). Svejkovského přístup k literatuře charakterizuje také úsilí nalézat podstatu literárních hodnot starého písemnictví, chápat literární památku v úplnosti tvůrčího aktu, a v neposlední řadě také požadavek vklínit umělecké poselství starších textů do kontextu moderní literatury. K základnímu srovnávacímu a filologickému rozboru přitom přistupuje jako k nezbytným předpokladům pro hledání rozhodující dimenze jednotlivých děl, která podle něj spočívá především v jejich schopnosti umělecky oslovit mladší generace čtenářů. Zvláštní pozornost Svejkovský přikládá také významu středověkých poetik ve vztahu k jejich konkretizaci v dobové literatuře. Takto postupuje i v pracích věnovaných středověkému dramatu, jež chápe jako osobitý literárněhistorický dokument. V knize Z dějin českého dramatu se zabývá rozborem latinských a latinsko-českých her tří Marií a dvou českých verzí Mastičkáře. Kapitoly o českém středověkém divadle zpracoval též pro první díl Dějin českého divadla. Stranou jeho zájmu nezůstala ani moderní literatura, již zpravidla opět začleňuje do jejího historického kontextu. V časopisecké studii Ionescův dialog člověka se smrtí kupříkladu srovnává Ionescovu hru Král umírá se středověkým Rozmlouváním člověka se smrtí a osvětluje problematiku návaznosti avantgardního divadla na tradiční zpracování této tematiky. – Nedílnou součástí práce Františka Svejkovského je činnost ediční. Vedle vydání staročeského Mastičkáře nebo Komenského Moudrosti starých Čechů se jeho editorský zájem soustředil zejména na literaturu doby husitské (Staročeské vojenské řády, doprovázené Kronikou velmi pěknou o Janu Žižkovi, Veršované skladby doby husitské aj.).

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Z dějin českého dramatu. Latinské a latinsko-české hry tří Marií (studie, 1966).
Účast v týmových pracích: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu (1957); Dějiny české literatury 1 (1959); Svět literatury 1 (1966); Dějiny českého divadla 1 (1968); Current Trends in Linguistics, sv. 12 – Linguistics and Adjacent Arts and Sciences (The Hague – Paris 1974); The New Princeton Encyclopedia of Poetry and Poetics (Princeton 1993).
Příspěvky ve sbornících: Sborník Národního muzea v Praze, řada C (1963, 1966); Acta Universitatis Carolinae – Philologica (1965) + Philosophica et Historica (1969); Miscellanea musicologica (1967); Teorie verše 2 (1968); Opera Universitatis Purkynianae Brunensis, Fakultas Philosophica 136 (1968); Akten des XIV. Internationalen Kongresses für Philosophie (Wien 1969); Slavic Poetics. Essays in Honor of Kiril Taranovsky (The Hague – Paris 1973); East and Central European Perceptions of Early America (1977); Roman Jakobson. Echoes of his Scholarship (Lisse 1979); Aspects of the Slavic Language Question 1 (New Haven 1984); The Peasant and the City in Eastern Europe (Cambridge 1984); Studies in Slavic Philology and Computational Linguistics (Ann Arbor 1992); Speculum medii aevi – Zrcadlo středověku (1998).
Uspořádal a vydal: J. Vlček: Dějiny české literatury 1, 2 (1951, s J. Šebestou) + Dějiny české literatury 1– 3 (1960, s O. Svejkovskou); Staročeské vojenské řády. Žižka – listy a kronika (1952); J. A. Komenský: Moudrost starých Čechů za zrcadlo vystavená potomkům (1954; též in Johannis A. Comenii Opera omnia 1, 1969); Mastičkář in V. Černý: Staročeský Mastičkář (1955); Veršované skladby doby husitské (1963); Krásných paní milování a jiné rýmy a šprýmy (1963, přebásnil K. Bednář).

LITERATURA

Studie a články: J. Kolár: Český Mastičkář v dějinách vědy o kultuře, Divadelní revue 1991, č. 3.
Recenze: Dějiny českého divadla 1: J. Kolár, ČL 1969, s. 425 * sb. Miscellanea musicologica: F. Šmahel, Medievalia Bohemica 1969, s. 389 * sb. Teorie verše 2: M. Hölzel, ČL 1970, s. 98 * ed. J. A. Komenský: Moudrost starých Čechů: K. Horálek, SaS 1970, s. 396.
Rozhovory: J. Lopatka, LitN 1991, č. 46; A. Přidal, LitN 1992, č. 51–52.
K životním jubileím: J. Opplt, České slovo (München) 1983, č. 12; J. Kolár, ČL 1993, s. 584.
Autor hesla: Jan Wiendl (1998)
Aktualizace hesla: 22. 2. 2008 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 22. 2. 2008 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu