Otto ZELENKA

 Podle jeho námětů nebo scénářů byly natočeny filmy Život pro Jana Kašpara (1959, režie Vladimír Sís, scénář + Vladislav Delong), Dům na Ořechovce (1959, režie Vladislav Delong, scénář + Vladimír Delong), Hlavní výhra (1959, režie Ivo Novák, scénář + Ivo Novák), Každá koruna dobrá (1961, režie Zbyněk Brynych, scénář + Bohumila Zelenková), Začít znova (1963, režie Miroslav Hubáček, scénář + Vladislav Delong a Miroslav Hubáček, podle Pavla Tobiáše), Skok do tmy (1964, režie Vladislav Delong, scénář + Vladislav Delong), Flám (1966, režie Miroslav Hubáček, scénář + Miroslav Hubáček); Odvážná slečna (1969, režie František Filip), Tajemství zlatého Buddhy (1973, režie Dušan Klein, scénář + Ladislav Fuks, podle Josefa Nesvadby), Písně by neměly umírat (1983, režie Georgij Kalatozišvili, scénář + Grigorij Badridze, Vladimír Požár), Tísňové volání (1985, režie Miloš Zábranský, scénář + Miloš Zábranský), Člověk proti zkáze (1989, režie Štěpán Skalský, Lada Vacková, scénář + Štěpán Skalský). Napsal množství původních televizních her: Mánesové (1959, režie Eva Marie Bergerová), Škraloup (1964, režie Ján Roháč), Velká orgie (1968, režie František Filip), Vyloženě rodinná historie (1968, uvedeno 1990, režie Jaroslav Dudek), Sedmá ruka (1970, režie Alois Müller), Básník, jenž miloval svět (1977, režie Jiří Adamec), Cesta domů (2 díly, 1978, režie Jiří Adamec), Hraj, jak kvetou stromy (1982, režie Věra Jordánová). S Bohumilou Zelenkovou napsal inscenace do cyklu Tak se ptám: Výhoda (1980), Příliš mladí na lásku (1981), Písemky (1981), Samé jedničky (1982), Kvůli mně přestane (1983), Záruka (1983), Od sedmi do čtyř (1983 vše režie Jiří Adamec). S Janem Moravcem (zpočátku neuváděným) napsal do cyklu U nás doma části Výhra, Případ Gertrudy del Galderone, Kronikář, Ženich hraje na lesní rohy, Na vlastní riziko (vše 1990), Černá stavba (1991, vše režie Jaroslav Dudek). Podílel se i na obnoveném cyklu Bakaláři (Jak jsme si přečetli Čapka, 1997, režie Dušan Klein; Svatba, 1997, režie František Filip). Pro televizi adaptoval rovněž řadu cizích literárních děl: Někoho jsem zastřelil (1967, režie Jaroslav Novotný, podle Francise Gérarda), Krev (1955, režie Karel Kachyňa a Stanislav Strnad, podle Rudolfa Kalčíka), Škorpion (1956, režie Ján Roháč, podle Hanse Scherfiga), Fučík (1956, režie Jiří Bělka, podle Reportáže psané na oprátce), Voják v ohni (1957, režie Miroslav Ondráček, podle Henri Barbusse), Člověk za deset centů (1958, režie Miroslav Ondráček, podle H. Münchenbergera a W. Luderera), Dobráci (1962, režie Antonín Moskalyk, podle Alberta Moravii), V těžkých dnech (1962, s Bohumilou Zelenkovou, podle Michaila Šatrova), Žena pro hrdinu (1962, režie Jiří Sequens, podle Rudolfa Kalčíka), Dům na předměstí (1966, režie Václav Hudeček, podle Karla Poláčka), Haldy (1974, režie Alois Müller, podle Anny Marie Tilschové), V zámku a podzámčí (1981, režie Ludvík Ráža, podle Boženy Němcové), Postel s nebesy (1984, režie Alois Müller, podle Karla Houby), Rudin (1987, režie Eva Sadková, podle Ivana Sergejeviče Turgeněva), Jen ty a já (1989, 2 díly, režie Ludvík Ráža, podle Elzbiety Jackiewiczové), Přísahám a slibuji (1990, režie František Filip, podle Oty Duba), Zelňačka (1996, režie Pavel Háša, podle René Falleta). Cizí předlohou byla inspirována i většina jeho seriálů: Sňatky z rozumu (1968, 5 dílů, režie František Filip, scénář + Bohumila Zelenková, podle Vladimíra Neffa), F. L. Věk (1971, 13 dílů, režie František Filip, podle Aloise Jiráska), Kamenný řád (1976, 6 dílů), Stavy rachotí (1983, 4 díly, oba podle Vojtěcha Martínka), Ostrovy jistoty (1986, 4 díly, scénář + Bohumila Zelenková, vše režie Alois Müller), Zlá krev (1987, 7 dílů, režie František Filip, scénář + Bohumila Zelenková, podle Vladimíra Neffa), Cirkus Humberto (1988, 12 dílů, režie František Filip, scénář + Oldřich Lipský, podle Eduarda Basse), O zvířatech a lidech (1995, 13 dílů, režie Hynek Bočan, scénář + Jiří Melíšek) a Manželská tonutí (1996, 3 díly, režie Dušan Klein, scénář + Miroslav Plzák). Svým jménem, popřípadě zároveň i jménem své manželky kryl scénáře Františka Pavlíčka k filmu Velké trápení (1974, režie Jiří Hanibal, podle Heleny Šmahelové) a k televizním inscenacím Trhani (1972, režie Vladimír Kavčiak, podle Jana Nerudy) a Šimona (1982, režie Ludvík Ráža, podle Liona Feuchtwangera).