Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František  HRDLIČKA

* 7. 1. 1937, Litoměřice  
 
 
Prozaik, překladatel, publicista a vysokoškolský pedagog
 Otec byl právník, matka úřednice; oba v mládí projevovali umělecké sklony (ochotnické divadlo a tanec). Během okupace žil Hrdlička s rodiči v Pardubicích. Ve studentských letech doprovázel jako klavírista pěvecké soubory a tělovýchovné produkce. Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích (1955) studoval na Lékařské fakultě UK, studia však nedokončil. Podílel se na kulturních akcích vysokoškolského spolku Tripól, který sdružoval tři fakulty a který v roce 1956 mj. organizoval i protirežimně vyhrocený Majáles. V letech 1960–1963 pak pracoval nejprve jako vychovatel v dětských domovech ve Vodňanech a v Protivíně, pak jako technický redaktor v Úřadu pro patenty a vynálezy. Roku 1963 se přihlásil na DAMU, kde v roce 1968 absolvoval obor dramaturgie-režie (diplomová práce Poznámky k problematice shakespearovských překladů a pokus o samostatný překlad). Poté působil jako dramaturg a asistent režie v Divadle E. F. Buriana, Divadle S. K. Neumanna, Divadle Na zábradlí (zde se mj. podílel na premiérách hry Václava Havla Ztížená možnost soustředěníMilana Kundery Ptákovina), Divadle Viola a v Československém rozhlase. V letech 1969–1972 založil a spolu s Milošem Horanským vedl experimentální studio Bílé divadlo v Praze-Břevnově, než scéna z politických důvodů musela přerušit svou činnost. Seznámil se tu se Zdenou Bratršovskou, s níž později napsal naprostou většinu svého literárního díla. Pro oční a neurologické onemocnění mu byl v roce 1973 přiznán invalidní důchod. V letech 1990–1992 byl Hrdlička členem redakční rady Klubu osvobozeného samizdatu (KOS) a od roku 1996 vyučoval tvůrčí psaní, světovou literaturu, publicistické a dramatické žánry na několika vysokých školách (Vyšší odborná škola publicistiky, Fakulta humanitních studií UK, od roku 2004 Pedagogická fakulta UK). V roce 1998 pobýval (spolu se Zdenou Bratršovskou) s podporou tvůrčího stipendia v německém Schöppingenu.
 V roce 1959 měla v nakladatelství Československý spisovatel vyjít Hrdličkova autobiografická novela Tři tucty hodin, z vydání však sešlo a novela se v přepracované podobě stala součástí titulu Rezavá léta. V šedesátých letech přispíval fejetony a úvahami do časopisu Universita Karlova (převážně pod pseudonymy M. Janský a F. Sláma) a připravil a sám režíroval řadu adaptací literárních textů pro divadlo (Vítězslav Nezval: Valerie a týden divů, 1967, Denis Diderot: Jeptiška, 1968, obě adaptace pro Divadlo Viola a ve spolupráci se Zdenou Hadrbolcovou). V letech 1984 a 1985 publikoval ve Světové literatuře překlady Stefana Brechta, Ingeborg Bachmannové a Rolfa Hörlera. V sedmdesátých a osmdesátých letech byly jeho adaptace pohádek zařazeny do sešitové edice Pohádkové lístečky, vydávané nakladatelstvím Orbis a poté nakladatelstvím Panorama (O kocourovi, kohoutovi a kose, Lesní ženka, O moudrém zlatníkovi, Dcera slunce, Vyměněná carevna ad.). Od roku 1973 tvoří autorskou dvojici se Zdenou Bratršovskou a společně od roku 1990 publikují fejetony, úvahy, eseje, recenze, ale také povídky a básně ve Tvaru, Literárních novinách, Lidových novinách, Divadelních novinách, Občanském deníku, Českém deníku, deníku Prostor, v Týdeníku Rozhlas, v časopisech Týden, Reflex, Mosty, H-aluze, Český dialog, Knihy 94, Listy, Veronica aj., od roku 2004 přispívají oba také do internetových Britských listů. Jejich první společný román Sebranci vyšel roku 1975 jako strojopis, který se šířil zejména mezi studenty a trampy, oficiálního vydání se dočkal až v roce 1992. Čs. rozhlas uvedl řadu jejich dramatizací a adaptací (Christiaan Barnard: Nežádoucí, 1981; Nikolaj Vasiljevič Gogol: Jak se rozkmotřil Ivan Nikiforovič s Ivanem Ivanovičem, 2013 aj.); v letech 1992–1998 svými úvahami a rozhovory přispívali také do relací Českého rozhlasu (Živá slova, Excerpta, Pro tento čas, Sympozion). Bratislavské rozhlasové studio vysílalo jejich původní rozhlasové hry Nebásni a hraj (1983, režie Eva Galandová), Setkání na hvězdárně (1984, r. Milan Semík), Noční jízda (1988, r. Magda Grandtnerová), Na shledanou, pane profesore (1991, r. Vladimír Rusko ml.; další nastudování v režii Jana Fuchse odvysílal Český rozhlas v roce 1994), Pomocníci u plotu (1992, r. Magda Grandtnerová) a Pac a kvinde (1994, r. Magda Grandtnerová). V letech 2013–2014 Český rozhlas natočil a odvysílal pět jejich rozhlasových miniatur, zařazených do cyklu Minutové hry (v režii Dimitrije Dudíka hry Kdo chová kočku, Kdo leze na půdu, Kdo neumí brečetKdo pomáhá slepci, v režii Tomáše Soldána hru Kdo kopá jámu). Oba autoři společně napsali také scénáře několika dílů dokumentárního cyklu České televize Lapidárium (Příběh skautského totemu, 1995, Příběh kukátka Mistra Suka, 1996, Příběh Šlechtovky, 1997); nerealizován zůstal filmový scénář Dvě ženy v jezeře (1984) a divadelní hra Penízek u Bábinky (1987). Scénické čtení prózy Sebranci uvedlo Divadlo Na zábradlí (2008, r. Miloš Horanský). – Společně se Zdenou Bratršovskou užívá pseudonymu František Bratřík a šifry BaH (u recenzí a literárněkritických statí, převážně v Českém deníku a deníku Prostor); u prvních literárních prací užíval také pseudonymů M. Janský a F. Sláma.
 Počátky tvorby Františka Hrdličky jsou spojené s divadlem a tato zkušenost je patrná i v jeho prozaickém díle, napsaném až na výjimky (rané texty pro děti) společně se Zdenou Bratršovskou. Oblíbenou formou jejich prozaického vyjádření je monologická výpověď postavy, těžící z napětí mezi záměrnou sebestylizací mluvčího a mimoděčným dojmem, kterým na vnímatele působí. Soubor podobných promluv tvoří již „román v monolozích“ Sebranci (volně inspirovaný zážitky z alternativního Bílého divadla). Akcentuje, nikoli však jednoduše adoruje motiv osobní i společenské nezávislosti; z různých výpovědí, vzpomínek a pohledů účastníků i vnějších pozorovatelů si čtenář „rekonstruuje“ osudy již rozpadlé nonkonformní komunity lidí, kteří se rozhodli vydělit z většinové společnosti, a nehledě na existenční strádání respektovat výhradně vlastní hodnotová kritéria, jimiž jsou svobodomyslnost, kreativita a svoboda individua včetně svobody sexuální.
Podobnou metodou parciálních textů, v tomto případě však volněji spojených, autoři postupovali i v próze Rezavá léta, jejíž základ (výpověď o pobytu na psychiatrické klinice) vznikl již koncem padesátých let. V časovém odstupu mezi jednotlivými verzemi textu do původně klíčové prózy pronikaly další tematické roviny, směřující ke konfrontaci generačních postojů konce padesátých a konce sedmdesátých let.
Pro všechny prózy autorské dvojice je typická uvolněná, spontánní vypravěčská technika. Ta někdy kontrastuje s promyšleně, často i složitě konstruovanými, literárně však poučenými fantaskními a groteskními syžety, odkazujícími k mytologickým či literárním inspiracím (prostřední povídka triptychu Scény z mužského života; miniaturní výpovědi v souboru groteskně laděných próz a baladických básní Samé milé pitvorky; k experimentální próze tendující Cesta k močálu či fantazijní a pohádkově laděné texty zařazené do souboru O dvou písařích).
Jinou polohu tvorby Bratršovské a Hrdličky představují prózy vystavěné na přehledné dějové linii a zasazené do současnosti. Jejich ústředními postavami jsou samostatné a energické ženy, které se konfrontují s mužským světem, neschopným jejich nezávislost reflektovat (Budík pro Šípkové Růženky, Hotel Rezeda). Mužské hlasy, které jako by dotvrzovaly oprávněnost skeptického životního postoje ženských postav, zaznívají v prózách souboru Scény z mužského života či v některých povídkách tematicky pestřejšího souboru Renáta nad hlavou a jiné povídky, který shrnuje prózy o dětech i milostné příběhy a v němž přicházejí na řadu také náměty bilancujícího stáří. V knize Kufr s milenkami, souboru převážně ich-formou psaných povídek, hrdinové záměrně, či bezděčně rezignují na hranici mezi realitou a fikcí, a naznačují přitom, že za spontánně, až živelně přijímanou skutečností se nachází prostor neurčitý a tajemný, otevřený dalšímu pohledu a nové interpretaci.
V autobiografické próze O kočkách a lidech autoři nechávají nahlédnout do svého soukromí i do rozdílných prostředí, v nichž se pohybují, a portrétují zde nejen řadu osobností z kulturního prostředí, ale i své sousedy a přátele. Do chronologie událostí vstupují přirozenými asociacemi vyvolávané epizody a postřehy, které odhalují různé odstíny mezilidských vztahů i cit a odpovědnost vůči zvířatům jako plnoprávným bytostem. Z osobní biografie Zdeny Bratršovské čerpá také společně napsaná próza pro mládež Markéta za školou, která ve volně řazených příhodách malé školačky nahlíží do vnitřního světa dítěte konfrontovaného s pravidly dospělých a zachycuje křehkou hranici mezi naivní dětskou zvídavostí a úsilím proniknout do osudů dalších lidí a porozumět jim. Do sbírky Šprýmy s/z rýmy autoři soustředili humorně vypointované limericky, v nichž upřednostňují hravost a nonsens před satirickým tónem a zpřístupňují tak tento poetický útvar i nejmladším čtenářům.
Nepominutelnou součástí díla Františka Hrdličky jsou také práce literárněvědné (samostatný titul Průvodce po literárním řemesle, v němž zúročil své autorské a pedagogické zkušenosti) a publicistické (knižní výbory z publicistických textů, napsaných opět společně se Zdenou Bratršovskou, vyšly pod názvy Politikův umělec a umělcův politikSoumrak utopií).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Přijely k nám loutky (texty pro děti, 1985); Loutky (text k omalovánkám, il. Marie Kočí, 1985); Budík pro Šípkové Růženky (PP 1986, se Z. Bratršovskou); Udatný muzikant (sešitová pohádka, 1987, na motivy pohádek L. Bechsteina); Hotel Rezeda (R 1987, se Z. Bratršovskou; přeprac. vyd. pod titulem Báječný hotel Rezeda, 2009); Horká krajina (D, rozmnož., 1989, se Z. Bratršovskou); Sebranci (P 1991, se Z. Bratršovskou); Cesta k močálu a jiné prózy (PP 1994, se Z. Bratršovskou); Samé milé pitvorky (PP, BB 1994, se Z. Bratršovskou; dopl. vyd. 2017); O dvou písařích (pohádky a dokumenty, 1995, se Z. Bratršovskou); Scény z mužského života. Tři výpovědi (PP 1996, se Z. Bratršovskou); Rezavá léta (P 2000, se Z. Bratršovskou); Renáta nad hlavou a jiné povídky (PP 2007, se Z. Bratršovskou); O kočkách a lidech (autobiografie, 2014, se Z. Bratršovskou); Kufr s milenkami a jiné příběhy (PP 2015, se Z. Bratršovskou); Šprýmy s/z rýmy. Limericky pro malé i velké (BB pro ml. 2019, se Z. Bratršovskou); Markéta za školou (P pro ml. 2020, se Z. Bratršovskou); Šprýmy s/z rýmy 2. Limericky pro malé i velké (BB pro ml. 2021, se Z. Bratršovskou); adaptace: W. Shakespeare: Hamlet (rozmnož., 1970, i prem., s J. Gillarem) + Romeo a Julie (rozmnož., 1982, i prem., s M. Krobotem).
Výbory: Hlasy k podkování. Výbor z rozhlasových her (D 2010, se Z. Bratršovskou).
Ostatní práce: Politikův umělec a umělcův politik (výbor z publicistických textů Z. Bratršovské a F. Hrdličky, 2002); Průvodce po literárním řemesle. Základy tvůrčího psaní (2004, 2., doplněné vydání 2008); Soumrak utopií (výbor z esejí a publicistických textů Z. Bratršovské a F. Hrdličky, 2011); Oživlé tváře. Žili tu bez nás i s námi (portréty osobností, 2022, se Z. Bratršovskou).
Překlady: M. Gorkij: Stařík (D 1971 i prem., s L. Hustolesovou, uvedeno též s tit. Soudce); A. N. Ostrovskij: Nemá kocour pořád posvícení (D, rozmnož., 1972 i prem., s L. Hustolesovou); E. Strittmatterová: Pomíjivý autoportrét (1988, též ed. spolu s V. Maidlem); W. Schiffer: Chladně svítí slunce (BB 2002, se Z. Bratršovskou); I. Weberová: Nedokončené verše (BB [2008], se Z. Bratršovskou, též další překladatelé).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Stopy blesku. Česká povídka 90. let (1996, ed. V. Blažková); Lásky a nelásky (1998, eds. V. a Z. Blažkovi); Století lásky a nenávisti. Antologie české prózy (1999, eds. V. a Z. Blažkovi); Už tě nemiluju (2005, ed. B. Dočekal); Společně/Together (sborník Českého centra PEN klubu, 2018).
Uspořádal a vydal: Zpráva o Bílém divadle (kompendium, 1998, se Z. Bratršovskou); Jak chutná nezávislost. 33 životních ohlédnutí (sb. 1998, se Z. Bratršovskou, oba též přispěli).

LITERATURA

Studie a články: V. Novotný: O dvou prozaicích aneb O autorském duetu, Tvar 1995, č. 13; P. Bílek: Pokus o rekonstrukci, in Z. B. – F. H., Scény z mužského života (1996); J. Suk: Vyznat se z největšího hladu, in Z. B – F. H., Rezavá léta (2000) + Už skoro nevím, jakže chutná strach… in Z. B. – F. H., Báječný hotel Rezeda (2009) + Kufr s tajemstvím, in Z. B. – F. H., Kufr s milenkami (2015) + Ve stopách Goyových Caprichos in Z. B. – F. H., Samé milé pitvorky (2017); J. Honzík: Doslov in Z. B. – F. H., Sebranci (2007); M. Horanský: Předmluva in Z. B. – F. H., Hlasy k podkování (2010); M. Bednář: Předmluva in Z. B. – F. H., Soumrak utopií (2011).
Recenze: Budík pro Šípkové Růženky: Stš-, O knihách a autorech, zima 1986; Z. Heřman, MF 11. 2. 1987; P. Janoušek, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 30; JŠ, NK 1987, č. 1/2 * Hotel Rezeda: J. Lukeš, SvSl 5. 6. 1987 * Sebranci: P. Janáček, LidN 24. 9. 1992, příl. Národní 9; P. Janoušek, Tvar 1992, č. 46; (jun) (= M. Jungmann), LitN 1992, č. 33; F. Kautman, NK 1992, č. 29; V. Novotný, MFD 11. 11. 1992; M. Doležalová, Tvar 2008, č. 11; I. Zítková, Britské listy 25. 1. 2008 (zde) * Samé milé pitvorky: P. Janáček, LidN 20. 8. 1994, příloha Národní 9, č. 34; L. Marvan, LD 7. 5. 1994; (pek) (= M. Petříček), LitN 1994, č. 47; J. Peňás, MFD 2. 6. 1994; J. Šimůnek, SvSl 10. 5. 1994; I. Zítková, NK 1994, č. 19; MEL (= D. Melichar), DivN 2017, č. 22 * Cesta k močálu a jiné prózy: V. Novotný, Práce 1. 6. 1994 + Tvar 1995, č. 13; P. Janáček, LidN 20. 8. 1994, příloha Národní 9, č. 34; I. Zítková a V. Šibrava, NK 1994, č. 22; M. Hybler, Kritická Příloha RR 1996, č. 4 * O dvou písařích: D. Fischerová, Týden 1995, č. 24; A. Haman, NK 1995, č. 17; V. Novotný, Tvar 1995, č. 13 (též ad Cesta k močáluSebranci) * Scény z mužského života. Tři výpovědi: V. Novotný, Denní Telegraf 17. 2. 1997; P. Verner, Plzeňský deník 22. 2. 1997; I. Zítková, NK 1997, č. 7; P. Hanuška, Aluze 1998, č. 1 * Zpráva o Bílém divadle: A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 1999, č. 5; B. Srba, Divadelní revue 1999, č. 2; V. Šrámková, Týdeník Rozhlas 1999, č. 23 * Rezavá léta: M. Hejduk, LidN 14. 2. 2001; M. Horanský, MFD 19. 2. 2001; I. Zítková, NK 2001, č. 5 * Průvodce po literárním řemesle: J. Cholastová, ČL 2004, č. 5; M. Horanský, LidN 18. 6. 2004; I. Zítková, LitN 2008, č. 24 * Politikův umělec a umělcův politik: I. Zítková, Britské listy, 11. 8. 2004 (zde) * Báječný hotel Rezeda: M. Doležalová, LitN 2009, č. 18 * Hlasy k podkování: P. Hnilička, Týdeník Rozhlas 2011, č. 34; PLK (= P. Pavlovský), DivN 2011, č. 7 * O kočkách a lidech: J. Choděra, Britské listy 3. 6. 2014 (zde); PLK (= P. Pavlovský), DivN 2015, č. 5 * Kufr s milenkami a jiné příběhy: M. Doležalová, Tvar 2016, č. 8 + H-aluze 2016, č. 37; J. Choděra, Britské listy, 22. 2. 2016 (zde); D. Melichar, Host 2016, č. 5; Šprýmy s/z rýmy + Markéta za školou: J. Choděra, Britské listy 17. 1. 2022 (zde).
Rozhovory: hp, Tvar 1993, č. 49/50 (k tomu P. A. Bílek, Tvar 1994, č. 2); V. Hulec, Amatérská scéna 1994, č. 2; P. Janáček, LidN 10. 5. 1994; A. Pilátová, Práce 29. 5. 1995; R. Tesárková, SvSl 24. 11. 1995; I. Zítková, NK 1995, č. 25; an., Český dialog 1996, č. 11; R. Janderová, Týden 1996, č. 8; P. Verner, Plzeňský deník 19. 10. 1996; M. Formáčková, Vlasta 1997, č. 20; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 1997, č. 10; J. Strnad, Tvar 1997, č. 2; M. Uhrinová, Mosty 2000, č. 5; V. Poštulka in Z. B. – F. H., Politikův umělec a umělcův politik (2002); M. Doležalová, Babylon 2004/2005, č. 9; J. Suk in Z. B. – F. H., Soumrak utopií (2011); K. Mogilnická, Taneční zóna 2015, č. 4.
Autor hesla: Alena Přibáňová (2009); Andrea Vítová (2023)
Aktualizace hesla: 5. 10. 2023 (av)
 
zpět na hlavní stranu