PANORAMA 

Ediční koncepce Panoramy byla určena přímou návazností na ediční činnost a tradici nakladatelství Orbis, z něhož Panorama převzala většinu zavedených edic a po němž v rámci tzv. gesčního systému zdědila výhradní správu konkrétních edičních oblastí. Gestorskými oblastmi Panoramy byly pragensie, literatura encyklopedická, právnická a divadelní. Vedle toho dokázala Panorama relativně pohotově reagovat na aktuální čtenářskou poptávku například vydáváním titulů zpopularizovaných filmovým či televizním zpracováním. Až do roku 1989 zde prakticky nebyla cíleně vydávána beletrie. Specifickou kapitolu provozu nakladatelství tvořila literatura pro děti.
V edici Pragensia (v Orbisu 1954–1977, 76 sv., 1978–1994, 63 sv.) vycházely publikace obrazové, textové i textově-obrazové. Často šlo o knihy reprezentativně vypravené, adresované nejen zájemcům o pragensie, ale i turistům, proto vycházely také v jinojazyčných mutacích. Edice zahrnovala též fundovaně zpracované průvodce (autory byli např. Emanuel Poche či Josef Janáček). Dlouhou tradici měly publikace fotografické, které vycházely v opakovaných reedicích (zejména knihy Karla Plicky); mezi původními publikacemi Panoramy vynikaly kolektivní Praha objektivem mistrů či autorské publikace Milady a Ericha Einhornových, Oldřicha Karáska nebo Andreje Šťastného. Zásadní místo měly v edici knihy uměnovědné a historické, a to jak díla encyklopedická (Čtvero knih o Praze autorského kolektivu Emanuela Pocheho; Dějiny Prahy v datech, zpracované kolektivem vedeným Zdeňkem Míkou), tak dílčí příspěvky k uměleckým dějinám Prahy (Zdeněk Horský, Lydie Petráňová, Pavel Preiss, kolektivní publikace o Národním divadle a o nejstarším pražském divadle v Kotcích). Metodou výkladu byla průkopnickým počinem práce historika umění Tomáše Vlčka o Praze na přelomu 19. a 20. století. Pražským legendám věnovali své knihy literární historik Karel Krejčí a Jan Wenig. Grafickou tvorbu s tematikou Prahy představila kniha Václava Hlavy a výbor reprodukcí z díla Jiřího Švengsbíra. Beletrii zastupovaly knihy autorsky zpracovaných pověstí Václava Cibuly a knihy Adolfa Branalda (obé s výtvarným doprovodem Cyrila Boudy). Zcela ojediněle se objevila poezie: fotografie Alexandra Paula vyšly v doprovodu výborů veršů o Praze Františka Halase, Josefa Hory a Jaroslava Seiferta. Na konci osmdesátých let vznikl záměr vydávat v rámci knižnice speciální řadu Svědectví o Praze (1989), z níž však vyšel jediný svazek. Mimo edici vydávala Panorama periodické sborníky Staletá Praha (pro Pražské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody) a Pražský sborník historický, (pro Archiv hlavního města Prahy).
Původní edice Orbisu Knihovna fotografie (v Orbisu 1963–1974, 15 sv., v Panoramě 1978 1 sv.) pokračovala v Panoramě sice jediným svazkem, vzniklo však několik nových řad věnovaných fotografii. V edici Fotografie (1983–1991, 6 sv.) vyšel soubor dobových fotografií Prahy, uspořádaný Pavlem Scheuflerem, či na počátku devadesátých let reprezentativní výbor fotografií Jana Saudka (v české a německé mutaci). Profily z prací mistrů československé fotografie (1979–1981, 4 sv.) vycházely v podobě souborů volných listů fotografických reprodukcí se stručným průvodním textem (další podobné obrazové soubory s nejrůznější tematikou spadaly do oblasti merkantilní produkce). Obsáhleji byla pojata knižní edice Fotografie-Osobnosti (1982–1990, 6 sv.); dvou reedic se v ní dočkala kniha věnovaná Josefu Sudkovi (s výkladem Zdeňka Kirschnera), významné byly i publikace Františka Drtikola, Viléma Heckela a Tibora Hontyho.
Edice Naše vlast (v Orbisu 1959–1977, 46 sv., v Panoramě 1978–1990, 24 sv.) přinášela reprezentativní obrazové publikace o historicky i geograficky významných místech Československa. Některé vycházely opakovaně v reedicích (Země má Milady a Ericha Einhornových s textem Miroslava Ivanova). Edice představovala tvorbu významných českých fotografů (Vilém Reichmann, Ladislav Sitenský), nezahrnovala však pouze publikace fotografické. Pod titulem Krásy a bohatství české země zde vyšel výbor z Rozmanitostí z historie Království českého Bohuslava Balbína; Bohumír Mráz připravil soubor Máchových kreseb a akvarelů českých hradů (Hrady spatřené). Národnímu kulturnímu dědictví věnovala Panorama též edici Poklady uměleckých sbírek (1987–1993, 4 sv.).
V knižnici populárně-vědeckých publikací Pyramida (v Orbisu 1970–1978, 44 sv., v Panoramě 1978–1991, 49 sv.) vycházely práce českých i zahraničních (zejména sovětských) vědců z různých oborů. Část produkce byla tématem či přístupem autorů poplatná soudobému politickému režimu, většinou však šlo o seriózní odborné či populárně-naučné publikace. Z oblasti literární historie a teorie se zde objevilo mj. rozšířené vydání knihy Jiřího Levého Umění překladu, pojednání Julije Kagarlického o vědeckofantastické literatuře či kniha Svetozára Pantůčka Literatury severní Afriky, dále byly zařazeny práce z oblasti estetiky, lingvistiky (rozhlasové přednášky Karla Hausenblase a kol., publikace Učíme stroje česky Evy Hajičové, Petra Piťhy a Petra Sgalla), psychologie (mj. Helena Haškovcová, Pavel Říčan), fyziky, astrofyziky (mj. Jiří Grygar), biologie, mikrobiologie, etologie, matematiky (mj. Petr Vopěnka) atd. Na počátku devadesátých let zde vyšly také politologické úvahy Petra Pitharta, ekologicky zaměřené eseje Konrada Lorenze či kniha o problematice AIDS nebo o parapsychologii. Encyklopedickým publikacím byla vyhrazena edice Pyramida – Encyklopedie (v Orbisu 1973–1977, 7 sv., v Panoramě 1978–1990, 13 sv.), která přinesla několik publikací z oblasti literární vědy (mj. reedice Průvodce po dějinách české literatury a Slovníku literárních směrů a skupin, první vydání Průvodce po světové literární teorii) a také publikace z oblasti přírodních věd, vývojové psychologie, dějin práva, výchovy a filozofie atd. V roce 1990 vznikla ještě další řada Pyramida – Panorama světových dějin, zůstala však u jediného svazku.
Knihy s divadelní a filmovou tematikou vycházely zprvu mimo edice, posléze v edici Umění (1982–1986, 9 sv.), v níž se objevily memoárové knihy divadelních i filmových režisérů, teoretické studie (Valentin Chalizev; Miloslav Kovář) i publikace zaměřené k dějinám filmu (např. přehledová stať Michaela Hanische o filmové grotesce). Vybočením z převažujícího zaměření edice byl scénář televizní hry Jiřího Hubače Nezralé maliny, přinášející i fotografie z televizního natáčení. V polovině osmdesátých let se původní knižnice Umění rozdělila do dvou edic. Ve vydávání memoárové literatury (mj. vzpomínky Federica Felliniho, ale také Přemysla Kočího) pokračovala edice Dramatická umění (1986–1992, 23 sv.), která upnula soustavnou pozornost k historii a teorii divadla, filmu, rozhlasu. V jejím rámci vycházely práce teoretické (mj. reedice Zichovy Estetiky dramatického umění; knihy Ludvíka Barana a Miroslava Procházky) i historické (Pavel Grym, Zdeněk Hedvábný, Pavel Janoušek, Vladimír Just, Vladimír Vašut). Jako mimořádné počiny byly ve své době vnímány soubor úvah britského režiséra Petera Brooka (Prázdný prostor) a první díl Dějin filmu Jerzyho Toeplitze. Posledním svazkem edice byla publikace Dany Kalvodové o tradičním čínském divadle. Pro původní dramatické texty byla vytvořena edice Drama (1987–1990, 4 sv.), v níž vyšly soubory her Oldřicha Daňka, Jana Jílka a Jiřího Šotoly a antologie soudobé rozhlasové dramatiky.
Mezi edicemi právnické literatury měla nejkratší životnost Socialistická státní politika (v Orbisu 1972–1977, 10 sv., v Panoramě 1978–1980, 7 sv.) a výrazného rozvoje se nedočkala ani Populárně právnická knihovna (v Orbisu 1960–1977, zjištěno 18 sv., v Panoramě 1978–1988, 3 sv.), k popularizaci právních norem a předpisů však nadále sloužila edice Praktické příručky (v Orbisu 1960–1978, zjištěno 37 sv. vč. reedic, v Panoramě 1978–1990, 42 sv.). Do oblasti právní praxe mířily edice Zákony – komentáře (v Orbisu 1971–1975, v Panoramě 1980–1989, 8 sv.) a Zákony – poznámková vydání (v Orbisu 1975–1978, zjištěno 5 sv., v Panoramě 1978–1991, 22 sv.). Řadou Učebnice (v Orbisu 1953–1977, v Panoramě 1978–1990, 30 sv.) Panorama zajišťovala výukový materiál pro právnické fakulty. Na počátku devadesátých let seznamovala veřejnost s novým zákonodárstvím edice Nové zákony / parlamentní zpravodaj IUS (1990–1991, 7 sv.), právní redakce Panoramy však brzy poté zanikla a v krátké polistopadové historii nakladatelství již tato literatura zastoupena nebyla.

Panorama se dlouhodobě profilovala také několika dalšími edicemi původního Orbisu. Čtenářsky oblíbená knižnice Stopy – fakta – svědectví (v Orbisu 1970–1977, 66 sv., v Panoramě 1978–1992, 96 sv., brožovaná i vázaná řada) se zaměřovala na literaturu faktu a mapovala české a světové dějiny od starověku takřka po současnost; zvláštní pozornost byla věnována druhé světové válce a tématům s ní spojeným. V předlistopadovém období se do edičního plánu této knižnice sice dostávaly knihy, jejichž tematika a způsob jejího pojednání byly ovlivněny východisky ideologickými (John Reed, Tomáš Řezáč), avšak zároveň zde dostali prostor autoři a témata, které režim příliš nepodporoval (pod vypůjčeným jménem Jana Halady zde publikoval např. Jaroslav Šedivý). Edice se zaměřovala na zprostředkování nejnovějších poznatků z oboru historie (sporadicky se objevovala i „klasická“ díla, jako např. Dějiny dobytí Peru Williama Hicklinga Prescotta), ale v menší míře byly zařazovány i práce z dějin literatury. V přepracované podobě zde vyšla publikace Radko Pytlíka o Jaroslavu Haškovi, oblasti orální i písemné literatury a výtvarného umění v ruské kultuře od nejstarších dob po současnost se týkal soubor statí Jurije Melenťjeva. Mezi kmenové autory knižnice patřili především Miroslav Honzík (mj. spolupráce na knize o habsburské monarchii, jejímž hlavním autorem byl Jan Galandauer; po dlouhé době šlo o první knihu o habsburské monarchii zpracovanou z neideologického hlediska), Miroslav Hubáček (knihy o válce v Pacifiku nebo o potopení Titanicu) či Miroslav Ivanov (mj. knihy o Boženě Němcové a Antonínu Dvořákovi); do programu edice pronikla i mladá generace historiků (Jan Klíma, Josef Žemlička). V edici vycházely nejen čtenářsky atraktivní tituly, ale i publikace významné z badatelského hlediska: novátorský pohled na vybranou problematiku přinesly knihy Otto Urbana (prusko-rakouská válka) a Roberta Kvačka (mnichovská dohoda), v polistopadovém období pak Petra Čorneje (bitva u Lipan) a Karla Kaplana (československá zahraniční a národnostní politika v letech 1945–1948), po roce 1989 zde vyšly též londýnské rozhlasové projevy Jana Masaryka či monografie Jiřího Moravy o Karlu Havlíčku Borovském. Metodou textově-obrazové koláže zpracoval francouzské dějiny v knize Lesk a bída Francie Josef Hotmar; kniha nizozemské autorky Yvonne Keulsové Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 představovala jednu z prvních u nás publikovaných knih o drogové problematice (vyšla v nákladu 90 000 výtisků); na počátku devadesátých let vyšly vzpomínky posledního čínského císaře Pchu-i. Knižnice Stopy – fakta – svědectví měla i zvláštní řadu Velké civilizace (1978–1990, 14 sv.), zachycující dějiny dávných civilizací (Dušan Zbavitel o kulturních dějinách starověké Indie, publikace Zdeňka Váni Svět slovanských bohů a démonů či japonské kultuře věnovaná kniha Vějíř a meč Libuše Boháčkové a Vlasty Winkelhöferové); zastoupeni byli i zahraniční autoři (Walter Böttger: Kultura ve staré Číně).
Mimo řady v Panoramě vyšla např. monografie Milana Jankoviče a Radko Pytlíka o satirickém časopise Trn, Pytlíkova monografie o Egonu Ervínu Kischovi, populárně-naučná kniha o Halleyově kometě Návraty první dámy, jejímiž autory byli Vladimír Železný a Jan Vít (který však jako signatář Charty 77 nemohl být pod knihou podepsán); později studie Jana Patočky Co jsou Češi?, výbor ze studií historika Josefa Pekaře, bohatě ilustrovaná publikace publikace kolektivu vedeného Mirjam Bohatcovou Česká kniha v proměnách staletí či výbor z textů Tändzina Gjamccha, XIV. dalajlámy, jehož vydáním Panorama reagovala na ohlas dalajlámovy návštěvy Československa v únoru 1990.
Převážnou část produkce populární knižnice Cesty (v Orbisu 1960–1978, 113 sv., v Panoramě 1978–1991, 106 sv., brožovaná a vázaná řada) tvořily klasické cestopisy a cestopisné reportáže. Zastoupeni v ní byli i renomovaní autoři (Edmud Hillary), populární díky televizním a filmovým zpracováním svých knih (Joy Adamsonová: Volání divočiny, Susanne Hartová: Daktari, v polistopadovém období kniha Heinricha Harrera Návrat do Tibetu /pokračování Sedmi let v Tibetu/). Více než jednou prací do edice přispěli mj. Pavla Jazairiová, Ryszard Kapuściński, Nelly Rasmussenová, Jaromír Štětina (mj. kniha S Matyldou po Indu, napsaná na základě expedice, kterou Panorama financovala), Zdeněk Thoma či Josef Velek. Cestopisným vyprávěním bylo v edici zastoupeno i několik beletristů (Gerald Durrell, Ernest Hemingway, Miroslav Horníček). Příležitostně vycházely též povídkové soubory (Ivan Bunin, Joseph Conrad, Farley Mowat, Jurij Nagibin), v nichž se jako překladatel uplatnil mj. Jan Zábrana. V adaptované podobě a dárkové úpravě zde vyšla Cesta kolem světa Jamese Cooka (přel. Jiřina Hauková) a knihy prvních novodobých českých cestovatelů (Josef Ladislav Erben, Alberto Vojtěch Frič, Enrique Stanko Vráz).
Edice Knihy o přírodě (v Orbisu 1970–1977, 16 sv., v Panoramě 1978–1992, 34 sv.) populárně-naučnou formou přibližovala aktuální poznatky z biologie, etologie (mj. publikace Zdeňka Veselského) a ekologie. K významným počinům patřily mj. knihy Davida Attenborougha Život na Zemi a Planeta žije, jež vznikly na základě stejnojmenných autorových seriálů vysílaných BBC. Ve velmi vysokém nákladu vyšel Příběh levhartice Penny od Joy Adamsonové, edice též přinesla memoáry autorčina manžela George Adamsona. Od poloviny osmdesátých let začal být kladen důraz na problematiku ochrany přírody a životního prostředí (mj. Ohrožená příroda francouzského zoologa Jeana Dorsta či kniha rozhovorů s Konradem Lorenzem).
Beletrie vycházela v Panoramě sporadicky v rámci některých zavedených edic, popř. mimo řady. To je případ knih Adolfa Branalda, dále např. biografického románu o Kryštofu Kolumbovi od Jakoba Wassermanna či adaptace renesančního cestopisu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic od Františka Kožíka. V podobě magazínu vyšla v redakci Ondřeje Neffa a Teodora Rotrekla antologie sci-fi literatury SF – Svět, fakta, fantazie; záměr vytvořit z magazínu pravidelně vydávaný časopis nebyl realizován. Po roce 1989 začalo beletristických titulů přibývat, převážně přitom byli zastoupeni dříve proskribovaní autoři. Panorama vydala mj. souborné vydání tří novel Egona Bondyho, román Jana Pelce ...a bude hůř!, novelu Jiřího Stránského Štěstí, Samožerbuch zakladatelů Sixty-Eight PublishersJosefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové, prózu Můj bratr dým Oty B. Krause, dvousvazkový román Američana Leona Urise Exodus, prózu Modrovous Maxe Frische, biografické romány Stefana Zweiga či vzpomínky herce Jiřího Sehnala (pod pseud. Jethro Spencer McIntosh). Mezi nejvýznamnější tituly polistopadové Panoramy patřil výňatek ze vzpomínek americké novinářky a spisovatelky Marcie Davenportové (Jan Masaryk: poslední portrét); v reedici vyšel též autorčin román Údolí rozhodnutí. Jednou z posledních knih, vydanou v koedici s nakladatelstvím Volvox Globator, byla Oddělená skutečnost Carlose Castanedy, v níž autor popisuje své zkušenosti ze studia indiánského šamanismu.

Významnou součástí produkce Panoramy byla užitá grafika (merkantil); i v této oblasti se objevovaly seriálové publikace (Panorama křížovky) nebo publikace charakteru běžných edic (Obrazová kuchařka Panoramy). Většina publikací určených dětskému čtenáři byla šířena prostřednictvím podniků Drobného zboží a Poštovní novinové služby, neprodávala se tedy v knihkupectvích, nýbrž v novinových stáncích, papírnictvích a prodejnách potravin. Vedle ryze komerčních titulů zde vycházely adaptace klasických pohádek, televizních večerníčků, lidová poezie, tituly s výchovně-naučnou funkcí, hádanky i původní poezie pro děti. Mezi autory se objevovali mj. Michal Černík, Daniela Fischerová, Jiří Havel, Stanislav Havelka, Jaroslav Kořán, Věra Provazníková, Karel Sýs, Ljuba Štíplová, Jan Vodňanský; uplatnili se zde i autoři, kteří se z politických důvodů potýkali s publikačními obtížemi (Vladimír Pistorius, Pavel Šrut /pod vlastním jménem i vypůjčeným jménem Petr Karmín/, Jana Štroblová, Alena Vostrá, Ivan Wernisch). Příležitostně býval v leporelech, ale i v tzv. zvonečcích (knížečky malého formátu rámované výtvarným motivem zvonečků, které přinášely verše adresované nejmenším čtenářům) jako textový doprovod využívány úryvky (popř. adaptace) básní Jana Čarka, Františka Halase, Vítězslava Hálka, Františka Hrubína , Josefa Kainara aj. Raritou byla reedice první české obrázkové knížky pro děti Byl jeden domeček se secesními kresbami Vojtěcha Preissiga; objevila se též reedice knihy Richarda Laudy Radosti malých. Kromě obrazově-textových leporel vydávala Panorama i leporela čistě obrázková, prostorová, v devadesátých letech též leporela s audionahrávkou (řada Kdo ještě nečte, může poslouchat a prohlížet obrázky; 1993, 3 sv.).
Vedle leporel tvořily páteř produkce pro děti dvě sešitové edice, která přešly do Panoramy z Orbisu. Značné popularitě se těšil seriál Knihovnička Čtyřlístek (v Orbisu 1969–1978, č. 1–63, v Panoramě 1978–1990, 115 sv., č. 64–178). V jednotlivých sešitech se kromě titulního komiksového seriálu Jaroslava Němečka a Ljuby Štíplové objevovaly i další seriály a komiksovou formou zpracované pohádky, pověsti apod. Spolupracovníci Čtyřlístku se vedle leporel podíleli i na Ilustrovaných sešitech (v Orbisu 1972–1977, 42 sv., v Panoramě 1978–1991, 107 sv., č. 43–149), edici původní prozaické tvorby pro děti (moderní pohádky, příběhy ze současnosti, dobrodružné příběhy) s ilustrovaným doprovodem. Autory jednotlivých svazků byli kromě již zmíněných např. Rudolf Čechura, Martina Drijverová, Josef Hanzlík, Olga Hejná, Eduard Martin, Vojtěch Steklač aj.; objevili se i debutanti (František Savov, Michal Stránský). Pouze výjimečně vycházely tituly překladové. Od konce osmdesátých let měly Ilustrované sešity komiksovou podobu a redakce do nich vedle původních českých komiksů, tištěných již dříve na pokračování ve Čtyřlístku (Anča a Pepík, Myšák Koumes, Sherlock Holmes), zařazovala i komiksové adaptace děl světové literatury (mj. Pinocchiova dobrodružství Carla Collodiho, Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga, Pouští a pralesem Henryka Sienkiewicze, Podivuhodné dobrodružství výpravy Barsacovy Julese Verna). Na počátku devadesátých let vznikla komiksová edice Stopa (1990, 3 sv.), určená starším dětem. Autorsky se zde uplatnili redaktor Jiří Čehovský, zavedení spolupracovníci ze Čtyřlístku (Rudolf Čechura, Jiří Kovář) i debutanti. Jako výtvarní tvůrci se na leporelech a sešitových edicích podíleli mj. Karel Franta, Lubomír Hlavsa, Alena Janoušková, Jiří Kalousek, Zdeňka Krejčová, Miroslav Rada, Václav Stárek, Eva Šedivá, Ivo Šedivý, František Škoda, Sylvie Vodáková, sporadicky Helena Zmatlíková ad. Do oblasti merkantilu spadaly i další seriálové publikace pro děti: Pohádkové lístečky (svazky vždy osmi sešitků adaptací domácích i cizích pohádek); kreslený sešit Klokánek, ve slovenské verzi Dominik (mj. se seriálem Jiřího Němečka Klokánkovy příhody; dále obsahoval různé hry, vystřihovánky, hádanky, rébusy, vtipy apod., příležitostně též povídky); podobně zaměřený, avšak pro starší děti koncipovaný magazín Robik (též česky i slovensky); Chvilky pro kutílky, Zpívánky a mnohé další. V letech 1989–1990 vyšlo v podobě složeného plakátu šest svazků seriálu Medvídek Panda a jeho příběhy, kresleného Jiřím Němečkem. Sešitovou podobu měly i výbory převyprávěných pohádek Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové. Knihy pro děti v klasické podobě vydávala Panorama pouze příležitostně. Patřilo k nim mj. polobibliofilské vydání souboru slovenských pohádek Karla Plicky, jenž byl i pořadatelem antologie z lidové přírodní lyriky (Ptáci naši přátelé; s výtvarným doprovodem Oty Janečka). K dalším titulů, patřily výbor z lidových pohádek a poezie sovětských národů Zlaté jablko či soubor šesti pohádkových příběhů Ladislava Dvorského, vydaný pod jménem Miloše Nesvadby. Netradičním počinem byla antologie kresleného humoru pro děti (Otevřte a uvidíte). V devadesátých letech vyšel komiks Rudolfa Heyduka Plinlimon a v pohotovém překladu komiksová verze Jurského parku, napsaná na základě románu Michaela Crichtona a filmu Stevena Spielberga.
Panorama vydávala také účelové publikace (tzv. mimonakladatelské tisky) pro nejrůznější instituce, tvůrčí svazy, společenské organizace a akce, průmyslové podniky atd. Některé z těchto publikací nakladatelství začleňovalo do číslování vydaných svazků, jako např. periodické publikace Panorama české literatury, vydávané pro Svaz českých spisovatelů, Český literární fond a agenturu DILIA, a Panorama českého výtvarného umění, vydávané pro Svaz českých výtvarných umělců. Obě publikace vycházely jednou ročně pouze v cizojazyčných mutacích (angličtině, němčině, francouzštině, ruštině, španělštině) a byly určeny k propagaci české literatury a umění v zahraničí. Pro umělecké svazy Panorama též vydávala dokumenty z jejich sjezdů, pro Památník národního písemnictví vydala dva svazky Edice soupisů Strahovské knihovny. Mimo číslovanou produkci se ocitaly např. seriály Pomůcky pro investiční výstavbu a Sešity pro investiční výstavbu (pro Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj), Komunisté a Praha či Pražští komunisté: Portréty (pro Městský výbor KSČ). Z pověření Ministerstva kultury ČSR či ÚV KSČ Panorama vydávala tituly k významným politickým či kulturněpolitickým výročím (např. při příležitosti 1100. výročí založení Prahy byla pro Národní výbor hlavního města Prahy vytištěna básnická antologie Praha – to jméno samo zpěv).

Velmi vysokých nákladů dosahovaly v Panoramě tisky drobné užité grafiky (určené mj. dětskému adresátovi) a merkantilní produkce. Náklady knih a leporel se obvykle pohybovaly v rozmezí 10 000–50 000 výtisků, zřídka i vyšších. Značných nákladů dosahovaly např. knihy Miroslava Horníčka či fotografické publikace Milady a Ericha Einhornových, v nákladu 100 000 výtisků vyšel mj. Pludkův Český král Karel, souborná vydání Čtyřlístku a reedice Honzíkovy cesty Bohumila Říhy nebo Tajemství proutěného košíku Markéty Zinnerové (s fotografiemi z televizního seriálu). Z klasických knižních publikací dosáhly nejvyššího nákladu – 170 000 výtisků – publikace Miloše Hubáčka o parníku Titanic a memoáry posledního čínského císaře Pchu-i. Nejvyšší náklady měla sešitová edice Knihovnička Čtyřlístek (nejprve 130 000, postupně až 220 000 výtisků), druhá sešitová edice pro děti, Ilustrované sešity, vycházela v cca 50 000 výtiscích. Nákladů pod 10 000 výtisků dosahovaly převážně tituly politicko-právnické literatury, odborné studie o divadle a filmu, některé svazky edice Pyramida a účelové tisky. V devadesátých letech nebyly náklady knih uváděny.
Každoročně udílela Panorama vlastní nakladatelské ceny a čestná uznání. Některé publikace vydávala se slovenským nakladatelstvím Osveta v Martine, s nímž dlouhodobě spolupracovala (mj. na bázi výměnných pobytů redaktorů).