Tomáš ŘEZÁČ

 Řezáčova sbírka Ulice Na závrati, přiřazovaná k tvorbě první básnické generace 60. let (Josef Hanzlík, Jiří Pištora), zachovala těsné vazby s poetikami předchozího desetiletí. Její lyrický mluvčí opěvuje v různých odstínech šedi a v každodenních předmětech (báseň Velká óda na zelné hlávky) řád dělně plynoucího života a zároveň manifestuje cestu individua od tísnivé samoty ke kooperativnímu světu lidské práce. Detektivní prózu všedního dne představil soubor Okresní oddělení, jehož povídky explicitně polemizují s romaneskní větví žánru a zdánlivě pouze dokumentují boj s drobnou kriminalitou. Ohrožení člověka samotou je ústředním motivem první půle autorovy tvorby. V próze Cvičná jízda se promítlo do obrazu základní vojenské služby: vypravěč se tu propracovává až ke splynutí s armádní mašinérií, mobilizovanou za kubánské krize. Osamocenost charakterizuje také outsidery z různorodého souboru Zatracený štěstí; povídky s intelektuálními protagonisty nesou zřetelný odlesk deziluzivní beletrie 60. let. Fabulační zvyklosti žánru obratně naplňuje v exilu publikovaná próza Trpaslík na houpačce; vypravěč románu, český rozvědčík ve švýcarském exilu, bojuje o život s bývalými kolegy ze sovětského bloku. Existenciální úzkost ze samoty je zde násobena osudovým tlakem středoevropských dějin a charakterizována jako součást špionova údělu. Symbolický obraz života puzeného osaměním a cizotou lze vyčíst i z Řezáčova neúspěšného pokusu o básnickou skladbu Psychogenes. – Po návratu z emigrace Řezáč použil svůj nesložitý, ale úderný vypravěčský styl (krátké odstavce, řečnické otázky, důrazné paralelismy) trojím propagandistickým způsobem: v publicistice, ve špionážních románech a v literatuře faktu. Jmény skutečných osob z intelektuálních kruhů vyplnil schéma kulturněpolitického vývoje 60. let jako kontrarevoluce řízené nepřátelskými špionážními centrálami (Wege ins Leere, Co říkali a co chtěli). Tutéž látku i ideu zprostředkoval ve špionážních románech Smrt čeká nad Alpami (pandán k Trpaslíku na houpačce), Mat pěšcem a Růže z Göttingenu. Úlohu pasivního nástroje vnější agrese vůči sovětskému režimu přisoudil také ukrajinským nacionalistům (Razyskivajutsja...). V životopisném pamfletu Spiraľ izmeny Solženicyna vylíčil osobní a veřejné osudy ruského spisovatele jako plod třídní predestinace a všestranné duševní nedostatečnosti: komplexu méněcennosti, přebujelého pocitu vlastní výjimečnosti, zbabělosti, mstivosti, udavačství, lhářství, absence literárního talentu a absolutního egoismu. Příkladný protipól pak zkonstruoval v jiném ze svých psychologizujících portrétů, v obraze raketového konstruktéra Sergeje Koroljova (Sága o letu a ohni). Na půdě literatury faktu se Řezáč dále věnoval především politickému terorismu na Západě a jeho prorůstání s tajnými službami. V nedokončené studii Afghánistán vykreslil (odvolávaje se na materiály KGB) skryté pozadí kábulského převratu a sovětské intervence. – Autorství některých Řezáčových titulů ze 70. a 80. let je vzhledem k úpravám ze strany vydavatelů, ne vždy vyjádřených jménem spoluautora, problematické.