Ema ŘEZÁČOVÁ
Prozaička a dramatička
Provdaná Voňavková, rodné jméno si spolu s manželem, spisovatelem
Václavem Řezáčem (sňatek 1923), zvolili za pseudonym a později i za občanské jméno. Matka spisovatele Tomáše Řezáče a hudebního skladatele
Ivana Řezáče (1924–1977). – Řezáčová pochází z rodiny řemeslníka, po první světové válce továrního dělníka. V Praze navštěvovala a pro nedostatek prostředků nedokončila vyšší státní průmyslovou školu, chemické oddělení (1918–20). 1920–23 redigovala kalendáře v nakladatelství Karel Šolc, potom pracovala jako redaktorka v týdeníku
Český svět (1927–30), časopise
Eva (1930–35) a v týdeníku
Ozvěny (1935–41). Po válce vedla nedělní ženskou hlídku deníku
Práce (1947–48) a ve stejnojmenném nakladatelství redigovala edici
Románové novinky (1945–49). Od 50. let se plně věnovala literární práci. 1954–62 byla předsedkyní filmové sekce
SČSS.
Od 1919 přispívala do periodik
Zvěstování (zde první povídka),
Zvon,
Světozor,
Český svět,
Eva,
Lada,
Lidové noviny,
České slovo,
Venkov,
Národní práce; po 1945:
Práce,
Nový život,
Zemědělské noviny,
Vlasta,
Literární noviny,
Divadlo (1955 zde hra
Jana),
Plamen (1960 zde na pokračování
Neznámá v rovnici),
Rudé právo,
Literární měsíčník,
Nové knihy
a
Kmen. Je autorkou námětu k filmu
Až se vrátíš (1948, r.
Václav Krška, sc.
Václav Řezáč + Václav Krška) a scénáře
Po noci den (1956, r.
Jaroslav Mach, podle povídky
První krok z knihy
Nový svět). Televizní úpravu inscenace
Jana (Městská divadla pražská) vysílala Československá televize (1956, r. M. Ondráček).
Před rokem 1945
Řezáčová publikovala dvě prózy zachycující na základě osobní zkušenosti novinářské a nakladatelské prostředí a pokoušející se na pozadí starších schémat o nesentimentální typ „moderního dívčího románu“ (
Špička chce k novinám) i o satiru (
Čertovo kolo); znaky čtenářsky přístupné, výchovně vzdělávací četby pro ženy a dívky nese rovněž poválečný román
Radostná událost s tématem mateřství. Od druhé poloviny 40. let byl autorčin trvalý důraz na didaktickou a výchovně vzdělávací funkci literatury posílen jejím přihlášením se do řad umění socialisticky realistického a komunisticky angažovaného. Věnovala se žánru budovatelského dramatu a prózy a rozvíjela jeho typické motivy a ideová schémata: kolektivizaci vesnice a „boj s přežitky minulosti“ (drama
Tichá vesnice), pracovní hrdinství dělníků na stavbách socialismu (
Nový svět,
Proudy). Od poloviny 50. let – v souladu s proměnou literární atmosféry – se Řezáčová pokoušela prohloubit společensko-politickou kresbu postav o psychologický rozměr a také rozšířit svůj tematický záběr o rodinnou problematiku a rozpory generační (drama
Jana, próza
Jeden a druhý); v přímém, jednovrstevném způsobu vypravování přitom autorka nadále kladla důraz na realistický detail prostředí. Třebaže individuální osudy postav včleňovala do hodnotově a priori definovaného kontextu historického a sociálního, stále více se v jejích prózách prosazoval každodenní život a mikrosvět, jakož i ženský pohled na soukromá a morální témata: mateřství, stáří, osamělost, odpovědnost umělecké tvorby (
Neznámá v rovnici,
Mráz). Tak je tomu také v poloautobiografické pentalogii, v níž Řezáčová na pozadí lehce načrtnutého obrazu společenského dění v Praze od počátku století až do 70. let zobrazuje osobní osudy ženy-spisovatelky. Próza vyjadřuje spisovatelčinu cestu k socialismu a její víru v něj, přitom však nepřekračuje rámec rodinného vyprávění, opět s důrazem na detaily běžných životních situací (
Pozlacené dno,
Lesklá bída,
Tantalovy slasti,
Kde přezimují motýli,
Modrý vějíř). Optimistický úhel pohledu a snaha o čtenářskou přístupnost určují i prózu
Blázen z Horní Dolní, jejímž hrdinou je osamělý horník bojující o lásku a osobní štěstí.
Beletrie: Špička chce k novinám (R pro ml., 1934); Čertovo kolo (R 1944); Radostná událost (R 1947); Dům na kolečkách (P pro ml., 1948); Třetí vrstva (D, rozmnož., b. d., 1948, i prem.); Tichá vesnice (D, rozmnož., b. d., 1949, i prem.); Nový svět (PP 1953); Proudy (PP 1954); Panenská jablka (D, rozmnož., 1954); Jana (D 1956, prem. 1955); Neznámá v rovnici (P 1960); Jeden a druhý (R 1962); Pozlacené dno (R 1968, 1. část pentalogie); Lesklá bída (R 1970, 2. část pentalogie); Tantalovy slasti (R 1974, 3. část pentalogie); Kde přezimují motýli (R 1976, 4. část pentalogie); Modrý vějíř (R 1979, 5. část pentalogie); Mráz (P 1981); Blázen z Horní Dolní (R 1983).
Příspěvky ve sbornících: Čarovná zahrada (1943); 40 let práce pro českou knihu. 1949–1989 (1989).
Vydala: V. Řezáč: Píseň o věrnosti a zradě (1956, s V. Kocourkem).
Bibliografie: O. Hrivňáková, S. Mouchová: Ema Řezáčová (1978 + medailon).
Studie a články: V. Semrád: České drama 1945-1960,
Ochotnické divadlo 1960, č. 9.
Recenze: Špička chce k novinám: neč (= F. Nečásek) RP 1. 12. 1934 * Čertovo kolo: K. P. (= K. Polák), Národní práce 1. 7. 1944 * Třetí vrstva: H. Budínová, Kulturní politika 1947/48, č. 64; eas (= E. A. Saudek), LidN 11. 11. 1948 * Tichá vesnice: J. Hájek, Tvorba 1950, s. 263 a 286 * Proudy: M. Ivanov, HD 1954, s. 320 * Neznámá v rovnici: M. Postler, MF 29. 1. 1961 * Jeden a druhý: -r., NK, č. 14; M. Drápal, Plamen 1962, č. 6; H. Hrzalová, Tvorba 1962, č. 27; M. Petříček, LitN 1962, č. 22; M. Suchomel, HD 1962, č. 8, též in Co zbylo z recenzenta, 1995 * Pozlacené dno: S. Bartůšková, HD 1969, č. 14; J. Svoboda, Listy 1969, č. 10 * Jana: J. R. Pick, Květen 1956, č. 7 * Lesklá bída: H. Hrzalová, RP 24. 2. 1971; * Tantalovy slasti: K. Cvejn, LM 1974, č. 8; Š. Vlašín, Tvorba 1974, č. 25 * Kde přezimují motýli: V. Kolár, Tvorba 1976, č. 23 * Modrý vějíř: A. Hájková, LM 1980, č. 1; J. Nejedlá, RP 21. 12. 1979 * Mráz: J. Mourková, Tvorba 1982, č. 7, příloha Kmen * Blázen z Horní Dolní: D. Hubená, LM 1984, č. 1; J. Mourková, Tvorba 1983, č. 48, příloha Kmen; mv, Slovenské pohľady 1984, č. 4.
K životním jubileím: N. Frýd, Tvorba 1973, č. 46; D. Moldanová, LM 1983, č. 9; D. Fousková, Práce 17. 11. 1988; V. Hrouda, Haló noviny 1993, č. 264, příloha Haló kultura; J. Březina in Děti slavných rodičů (1998).
Rozhovor: F. Horák, Vlasta 1960, č. 31; I. Rezková, Vlasta 1979, č. 49; V. M. Nejtek, Tvorba 1983, č. 23, příloha Kmen; E. Uhrová, Vlasta 1992, č. 10.
Nekrolog: Š. Vlašín, Naše pravda 1997, č. 42.
zpět na hlavní stranu