Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

























 Václav KAHUDA

* 8. 11. 1965, Praha 
† 24. 7. 2023, Praha 
 
Prozaik a básník
 

Vlastním jménem Petr Kratochvíl. Po absolvování základní školy se vyučil štukatérem (1981–1983) a v této profesi také pracoval v Ústředí uměleckých řemesel v Praze. V letech 1987–1989 byl nočním hlídačem v Národním muzeu, roku 1989 strojníkem, od prosince 1989 do jara 1992 hrobníkem, v letech 1992–1993 topičem ve Vojenských stavbách a pak strojníkem v Pražských vodárnách. Poté odešel do invalidního důchodu.

 

V letech 1985–1989 uveřejňoval verše a později rovněž krátké prozaické texty v samizdatových sbornících Almanach, označovaných též jako Branický almanach (vydávaný tzv. autorským konsorciem, jehož členy byli kromě Kahudy undergroundoví literáti a hudebníci Oscar Ryba, vlastním jménem Ladislav Koštejn (1963–2002), František Skoř, Dan Mára a Skiol Podraga, vlastním jménem Tomáš Karásek; do těchto sborníků Kahuda přispěl též kresbami. V letech 1985–1987 byl členem hudební skupiny Tři sestry. – Širší veřejnosti se poprvé představil roku 1992 jako prozaik v Iniciálách, dále publikoval v Literárních novinách, Voknu, Welesu, Prostoru, Tvaru. Na počátku devadesátých let se v rámci svého členství v literárním sdružení Moderní analfabet podílel na stejnojmenném sborníku. V letech 2016–2019 byl předsedou Asociace spisovatelů.

 

Ve svých raných verších Kahuda spojuje existenciální a civilistické motivy. Jeho prozaická tvorba se výrazně štěpí do tří fází, zároveň má zřetelné konstantní rysy: tematiku sexuality mnohdy patologického charakteru a smysl pro lyrično, zejména přírodní (některé texty mají blízko k impresionistickému vidění). První fázi charakterizuje próza často povídkového tvaru, nedějová, resp. s drobnými dějovými výjevy, metaforičnost výrazu mnohdy na hranici surrealistické imaginace a intenzivně užívaná poetika ošklivosti (motivy výkalů, chorobnosti, hniloby, smrti). Příběh o baziliškovi spojuje fantastické motivy (titulní bazilišek) s erotickými a skatologickým motivy zarámované prostředím a postavami vykreslenými jako patologická parodie biedermeieru v minimálně dějovém příběhu o člověku žijícího v symbióze s fantastickým tvorem. Časoprostorem melancholického pásma lyrických próz Veselá bída je noční periferie vykreslená na střetu sexuality a poetiky ošklivého; snovost výjevů dokreslují ojediněle se vyskytující fantastické prvky (hejkal, diví muži, smrtka). Kombinace smyslu pro přírodní impresionistickou lyriku, povídek bez zřetelné zápletky, patologické sexuality a patologické sociální scenérie je typická i pro povídkovou sbírku Exhumace, do níž je vložen cyklus Pohádky, jímž se posílen vrací fantastický prvek. Jde jednak o melancholické (a opět erotické) apokryfy či sequely známých pohádek, jednak o pověsťové rámce – nedějové výjevy charakterizující démonické bytosti (vodník, čert). – Druhá fáze Kahudovy tvorby se žánrově váže k ego-dokumentu: životopisu, deníku, vzpomínkám; s předchozí tvorbou ji spojuje lyričnost výrazu a juxtapozice sexuální tematiky a poetiky ošklivosti. Rozsáhlá próza Houština je budována na žánrovém půdorysu memoárů; jde o sled vnitřně ne zcela souvislých obrazů ze života osamělého, psychicky chorobného jedince; poslední kapitola přechází do er-formy a je sledem začasté fantastických, pornograficky nekrofilních, zároveň melancholických výjevů. Technologie dubnového večera má podobu pásma melancholických hospodských historek, fám a drbů, jež si v hospodě vyprávějí dva kamarádi (reálné předobrazy Václava Kahudy a Emila Hakla). Kniha Proudy je stylizována jako beletrizovaný deník z let 1989–2000. Zakotvena do smyčky smyslné tělesnosti, melancholie a přírodní lyriky líčí psychopatologické stavy vypravěče a ztrátu životního smyslu. Kniha a s ní celá daná fáze Kahudovy tvorby končí útěšně, smrtí „já“, oproštěním a nalezením klidu. – Po delší tvůrčí odmlce Kahuda v poslední, třetí fázi své tvorby volí výrazně odlišný žánr, kombinaci sci-fi, utopie a konspiračních teorií. V nebývale rozsáhlém románu Vítr, tma, přítomnost odhaluje vypravěč-hlavní hrdina politické zákulisí moderních světových dějin, přičemž jeho odhalení mají podobu konspiračních teorií (dějiny jako proces řízený tajnými službami, utajovaná spolupráce tajných služeb USA, SSSR, Třetí říše atd.); text má zároveň prvky klíčového románu (Pižďuch – Václav Havel, Eufrat – Pavel Tigrid, Prasák – František Stárek Čuňas). Už zde Kahuda formuluje myšlenku, že lidstvo dosáhlo limitů svého živočišného druhu a musí být vystřídáno androidy s nesmrtelnými těly a společným „serafinským vědomím“. Tuto myšlenku explicitně rozvádí v knize Bytost, žánrově budované jako post-apokalyptika (odehrává se po zničující světové válce) a sci-fi (po roce 2100 se z buněčného materiálu vypravěče-hrdiny narodí bytost nového řádu, evolučně velmi vzdálená vývojová linii člověka, postulovaná jako vykupitel a spasitel). K poetice konspiračních teorií, jež obohatil postupy thrilleru, se Kahuda naplno vrátil v kompozičně rozvolněné knize Prám. Vypravěč-hrdina popisuje současný svět jako dobu maximální společenské entropie, kdy se lokální společenské buňky spojují do globální síly a pokouší se o evoluční skok, resp. genetickou manipulaci, vznik nové lidské rasy, jíž má být vypravěčovo tělo základem.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Příběh o baziliškovi (P 1992); Veselá bída (P 1997); Exhumace (PP 1998); Houština (1999); Technologie dubnového večera + Příběh o baziliškovi (PP 2000); Proudy. 12 nocí (PP 2001); Vítr, tma, přítomnost (R 2014); Bytost (R 2017); Prám (R 2022).
Uspořádala vydal: Václav Ryčl: Pavilon číslo 13 (PP 2003).
Příspěvek ve sborníku: Almanach Pant (1996); Almanach Braník 99 (1999); Jezdec na delfíně (PP 2005); 7edm (PP 2007); O lásce a EKG (2017, pod vl. jm.); Praha v množném čísle (2019, pod vl. jm.); Krvavý Bronx (2020, pod vl. jm.).

LITERATURA

Studie: O. Horák: Prozaické žánry a česká literatura devadesátých let, Tvar 2000, č. 4; A. Haman: Fikce a imaginace v prózách devadesátých let, Tvar 2001, č. 17; A. Haman: Barokní fenomén v české próze posledního desetiletí, Tvar 2002, č. 18; A. Haman: Bohumil Hrabal et ses successeurs: V. Třešňák et V. Kahuda, in Bohumil Hrabal. Palabres et existence (2002); R. A. Chitnis: Learning to live with emptiness. Viktor Pelevin, Václav Kahuda, Vlado Balia, in Literature in Post-Communist Russia and Eastern Europe (2005); V. Borecký in Imaginace, hra a komika (2005); I. Kedzierski: Psát vo knížkách mi příde ňák vošidný..., Weles 2006, č. 27/28; T. Vučka: Proměny Prahy v současné české próze, Host 2008, č. 6; P. Krupová: Václav Kahuda: Houština, in V souřadnicích volnosti (2008); O. Hanus: Homo Kahudus. K recepce díla Václava Kahudy, Psí víno 2015, č. 71; J. Vaníček: Ve světě, z něhož nelze než unikat. Parametry reality v raných prózách Václava Kahudy, Bohemica Olomucensia 2018, č. 2 (zde); R. Kanda: Subjekty a fragmenty. K teoretizaci a interpretaci literárního postmodernismu, Česká literatura 2017, č. 6; M. Paučo: Společensko-kritické aspekty české metafyzické detektivky, Bohemica litteraria 2019, č. 1; M. Lollok: Podoby a funkce hédonismu, obžerství a opilství v nejnovější české literatuře, Studia et Documenta Slavica 2019, č. 4; J. Vaníček: Dějiny a jejich obraz v novější próze. Rozpad obrazu historie, jeho rekonstituce prostřednictvím uměleckého díla, Bohemica Olomucensia 2020, č. 1 (zde).
Recenze: Příběh o baziliškovi: V. Novotný, MFD 1993, č. 113; J. Studený, Iniciály 1993, č. 36 * Veselá bída: J. Chuchma, MFD 3. 5. 1997; V. Novotný, Tvar 1997, č. 10; M. Jungmann, LitN 1997, č. 15; A. Haman, NK 1997, č. 18 * Exhumace: V. Novotný, Tvar 1998, č. 13 * Houština: A. Haman, LidN 11. 11. 1999; E. Hakl, LitN 1999, č. 50; M. Ditrichová-Bendářová, NK 1999, č. 46; O. Cakl, Aluze 2000, č. 3; J. Trávníček, Host 2000, č. 4; J. Kratochvil, LidN 15. 1. 2000; I. Kotrlá, Akord 2002, č. 6 * Technologie dubnového večera. Příběh o baziliškovi: D. Maňas, MFD 22. 12. 2000, J. Slomek LidN 21. 11. 2000; J. Chuchma, MFD 27. 2. 2001; J. Šofar, Tvar 2001, č 1 * Proudy. 12 nocí: V. Novotný, Tvar 2002, č. 1; A Haman, LidN 7. 1. 2002; O. Horák, Tvar 2002, č. 2; M. Jareš, Tvar 2002, č. 2 * Vítr, tma, přítomnost: J. Rejžek, Host 2014, č. 8; V. Novotný, ČJL 2014/2015, č. 2; A. Merenus, iLiteratura 17. 11. 2014 (zde); P. Mandys, iLiteratura 19. 9. 2014 (zde); V. Karfík, LitN 2014, č. 9; R. Kanda, Tvar 2014, č. 14; P. Janoušek, Tvar 2014, č. 19; J. Bělíček, A2 2014, č. 16; I. Adamovič, iLiteratura 24. 2. 2016 (zde) * Bytost: K. Kouba, A2 2017, č. 25; E. Klíčová, Host 2017, č. 10; O. Horák, LidN 23. 12. 2017; J. Bělíček, A2alarm, 10. 5. 2018 (zde) * Prám: M. Jareš, Týnecké listy 2022, č. 12; O. Horák, LidN 3. 12. 2022; K. Fleyberková, Host 2023, č. 1; V. Němec, Tvar 2023, č. 12; I. Mikešová, Tvar 2023, č. 12.
Rozhovory: J. Rosen, Iniciály 1992, č. 28; L. K. Weiss, LitN 1993, č. 17; B. Správcová, Tvar 1997, č. 18; M. Schindler, Reflex 1998, č. 43; I. Malijevský, LitN 1999, č. 50; R. Kopáč, Uni 2001, č. 11; B. Gregorová, Babylon 2001/2002, č. 8; O. Horák, Tvar 2002, č. 14; R. Kopáč, Uni 2001, č. 4; miš (= Michal Škrabal), Tvar 2006, č. 4; B. Správcová, Tvar 2009, č. 17; E. Hakl, Právo 31. 10. 2013; O. Horák, Host 2014, č. 5; H. Lundiaková, Interview 2015, č. 4; V. Varyš, MfD 18. 2. 2017.
Nekrology: J. H. Vitvar, Respekt 2023, č. 31; P. Fischer, denikn.cz 25. 7. 2023 (zde); S. Dvořák, Právo 26. 7. 2023; I. Malijevský, Právo 27. 7. 2023, příl. Salon č. 1337; R. Kopáč, LidN 26. 7. 2023; E. Hakl, V. Janota, H. Lundiaková, M. Reiner, A. Borzič, Host 2023, č. 7; Lou Fanánek Hagen, V. Shock, B. Vaněk-Úvalský, P. Linhart, Reflex 2023, č. 31.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Klára Kudlová (2007); Pavel Šidák (2023)
Aktualizace hesla: 6. 6. 2023 (pš)
 
zpět na hlavní stranu