Slovník české literatury po roce 1945
Ivan KRAUS
* 1. 3. 1939, Praha
Prozaik, herec a scénárista
Oba rodiče byli úředníci, matka Božena (1915–2008) hrála v mládí ochotnické divadlo, otec Ota Kraus (1904–2001) přispíval do parodistického časopisu Příšerný večerník, později spoluautorem (s Erichem Schönem = Kulkou) knih
Továrna na smrt (1946) a Noc a mlha (1958). Bratr
Jan Kraus (* 1953) je hercem a autorem divadelních textů, manželka
Naděžda Munzarová-Musílková (* 1932) herečkou a loutkoherečkou, schovanka Johana Munzarová (* 1962) spolupracovala jako moderátorka a herečka vysílání pro mládež v rozhlase a TV Baden-Baden (1972–1982). – Po maturitě na gymnáziu v Praze na Letné (1957) absolvoval Ivan Kraus nástavbové studium Mezinárodní ekonomické vztahy (1957–59) a krátce pracoval jako referent podniku zahraničního obchodu Keramika Praha. Při studiu na gymnáziu hrál ve Dvořákově divadelní společnosti, později byl hercem i autorem v řadě převážně malých a kabaretních divadel: Divadlo pantomimy, Na rybárně (Praha),
Experiment (Pardubice), Mikrodivadlo (Havířov),
Divadlo Petra Bezruče (Ostrava), Ve Smečkách, Reduta, Viola, Nekázanka, Luxor, Apollo (vše Praha) a v
Černém divadle (s tímto divadlem absolvoval zájezd do Francie 1963, 1964–1965 vystupoval v Las Vegas a v Los Angeles v televizní show Binga Cosbyho). Od roku 1965 byl ve svobodném povolání – s Jiřím Sýkorou založil literární kabaret pro dva Toulavý kabaret (1966) a v roce 1967 se skupinou přátel divadelní skupinu Velvets, s níž odešel na podzim 1968 do zahraničí (původně s povolením na jeden rok). V krátkém filmu Jana Švankmajera Byt (1968) hrál hlavní roli (mladého muže), dále se objevil jako montér ve filmu Farářův konec (1968, r. Evald Schorm). Po roce 1968 žil ve Švýcarsku, Itálii, Francii, na Bahamách, v Anglii a v SRN. V prvních letech v exilu vystřídal různá zaměstnání, od roku 1969 se opět věnoval pravidelně psaní. Od 1973 bydlí na jihu Německa, kde v letech 1972–1992 volně spolupracoval s TV Baden-Baden jako spoluautor scénářů a loutkoherec ve vysílání pro mládež. Je také spoluautorem scénářů pro loutkový seriál pro A2 Paris. V roce 1975 vytvořil s manželkou kabaretní výstup s loutkami Blackwits, s nímž byl od roku 1976 po třicet let každoročně několik měsíců angažován v Paříži a v Monaku, opakovaně také ve Švýcarsku, Itálii, Španělsku, Dánsku, Holandsku, Portugalsku a od roku 1993 opět pravidelně v Německu. V roce 1990 navázal v Čechách spolupráci s časopisy a rozhlasem; od roku 2006 tráví v ČR většinu roku. Je členem Freier Deutscher Autorenverband.
Debutoval povídkou Výprava v magazínu Co vás zajímá (1961). Přispíval do periodik
Plamen,
Dikobraz, Svět sovětů, Vlasta,
Literární noviny, Divadelní noviny, Student, Roháč, Trn, Voják, T 66, Mladý svět aj.; po roce 1968 publikoval ve
Svědectví (Paříž), Textu (Mnichov), Proměnách (New York), Index on Censorship (Londýn), Westermanns Monatshefte (Braunschweig), Pardon (Frankfurt nad Mohanem), ve Zpravodaji (Curych), Západu (Ottawa) aj. V Revue napětí a humoru č. 4/1979 (nakl. Konfrontace, Curych) vyšel soubor Krausových povídek a krátkých humoristických textů Jak nám uletěly třísky; některé z nich byly později publikovány knižně v souboru Muž za vlastním rohem (1999). V letech 1967–75 se podílel na libretech loutkových děl pro divadelní skupinu Velvets, kterou založil v Praze a která dodnes působí ve Wiesbadenu. Pro
Čs. rozhlas Ostrava a Praha psal v letech 1962–68 kabaretní scénky a scénáře, v exilu spolupracoval s rádii BBC (Anglie), Voice of America (USA) a
Svobodná Evropa; po roce 1989 uvedl Československý a posléze Český rozhlas několik jeho knih jako čtení na pokračování. Jeho povídka Nepřítel z mládí (Plamen 12/1965) byla podkladem pro film Jana Švankmajera Zahrada (1967, 1968 obdržel cenu za scénář na filmovém festivalu ve Philadelphii) a podle skeče Cenzor byl pro Amnesty International v Anglii natočen stejnojmenný film s Anthony Hopkinsem v titulní roli (1986, r.
N. Lewin). Po roce 1989 publikoval v
Dikobrazu, Škrtu, Lidových novinách, Literárních novinách,
Tvaru, Týdnu, Hospodářských novinách, Deníku, Naší rodině, Telegrafu aj.; povídka Muž v domácnosti vyšla v Reader´s Digest–Výběr (1997). Přispívá táké do řady on-line časopisů (Vulgo.net, Pozitivní noviny, Neviditelný pes aj.) a má vlastní blog na Aktuálně.cz. – Užíval pseudonymu Viktor Vadim (1969–1972).
Ivan Kraus
navazuje na tradice českého, a obzvláště anglo-amerického a kanadského humoru (Jaroslav Hašek, Karel Poláček; Jerome Klapka Jerome, Stephen Leacock, James Thurber aj.). Jeho povídkové knihy přinášejí do české literatury především osobitě pojaté téma rodinných vztahů, často s autobiografickými prvky (To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Udělej mi tichoučko), v autorově stylu pak převládá slovní komika, ironie a groteskno. Charakteristická je kombinace chápavého, leč ironického odstupu autorských komentářů a gagové situační komiky příběhů, které vyrůstají z bizarních charakteristik postav a z jejich ztřeštěných činů. Jednotlivé povídky zpravidla spějí k pointě, jež formuluje ironický paradox nebo přináší významový zvrat. Rodinná tematika bývá východiskem i v prózách reagujících na období komunistické vlády v Československu – prostřednictvím dětského pohledu je v nich dosahováno komického umocnění absurdit socialismu (Číslo do nebe, novela Medová léta); často jde vzhledem k líčeným událostem o humor dosti trpký (soubor Rodinný sjezd je věnován především rodičům a jejich nerovnému, ale důstojnému zápasu s fašistickým a posléze socialistickým režimem). K dalším Krausovým oblíbeným tématům, která korespondují i s jeho novinářskou aktivitou především v internetových mediích, patří budování demokracie v Čechách a absurdní situace, které ji často provázejí (hrdinou novely Kůň nežere okurkový salát je doktor politologie, který po dvaceti letech strávených v Americe přichází do malé české vesnice, kde se usilovně, avšak marně pokouší jednak dokončit svůj zásadní politologický spis, vinou politického vývoje stárnoucí před očima, jednak pochopit mentalitu místních obyvatel); případně obecněji komerční a mediální realita kapitalistické současnosti (Muž za vlastním rohem). – Talent k úspornému a trefnému vyjádření zúročil Kraus ve svých aforismech (soubor Ve vlastních názorech se shodnu s každým). – Autorova celoživotní spřízněnost s divadlem se v knižní podobě promítla do svazku šesti konverzačních komedií Poker bez esa, koncipovaných pro menší herecké obsazení (obsahuje komedie pocházejících z let 1995–2006); závažná témata a téměř existenciální situace, na nichž Kraus své hry staví (vyprázdněnost moderního způsobu života; únava ze životního stereotypu, vedoucí až k pokusu o sebevraždu, či stereotyp v partnerském vztahu; opustěnost stáří) se šťastně setkávají s autorovým ironickým humorem, který nepřipouští patetické vyznění, ačkoli sdělení kusů směřuje k očekávatelným morálním závěrům.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zahrajte si kabaret č. 2 (rozmnož., 1963, s J. Krausem a J. Sýkorou); Zahrajte si kabaret č. 3 (rozmnož., 1964, s J. Sýkorou); Důvěrné hovory: Textbeat (rozmnož., 1966, s J. Sýkorou); Toulavý kabaret (rozmnož., 1967, s J. Sýkorou); To na tobě doschne (PP humor., Curych 1976; 1991); Prosím tě, neblázni (PP humor., Curych 1978; 1992); Číslo do nebe (PP humor., Curych 1984; 1993); Výhodné nabídky aneb Život na Západě (PP humor., 1992); Nejchytřejší národ na světě (PP humor., 1994); Rodinný sjezd (PP 1996); Muž za vlastním rohem (PP humor., obs. také některé povídky ze sbírek Výhodné nabídky a Nejchytřejší národ; 1999); Kůň nežere okurkový salát (P humor., 2000); Medová léta (P 2001); Snídaně v poledne (PP humor., 2002); Muž pod vlastním dohledem (PP humor., 2002); Udělej mi tichoučko (PP humor., 2003); Kdybys nebyla, vymyslím si tě (PP humor., 2005); Ve vlastních názorech se shodnu s každým (aforismy, 2007); Muž na vlastní stopě (PP humor., 2007); Poker bez esa (DD 2007, obs. Doručovatel; Víkend; Na břehu; Vše, co chcete vědět o vzniku bulvární komedie; Poker bez esa /prem. 1999/; Živý květ); Muž na vlastní křižovatce (PP humor., 2009); scénicky: Kontraste (Wiesbaden 1971, s dalšími); Menschliche Komödie (Wiesbaden 1975, s B. Hányšem a N. Munzarovou); Dancing together (Vermont 1984); Club-date (libreto muzikálu a texty písní, angl., Toronto 1986).Výbor: Má rodina a jiná zemětřesení (obs. povídky z To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Číslo do nebe a Rodinný sjezd, 1998);
Příspěvky ve sbornících: Pardon vom besten 76 (Frankfurt nad Mohanem 1977); Revue napětí a humoru č. 4 (Curych 1979); Nimms mit einem Lächeln (Freiburg 1983); They Shoot Writers, Dont’t They? (Londýn – Boston 1984); Zur Poetik und Rezeption von B. Němcová’s Babička (Berlín 1991); From the Republic of Conscience (Melbourne 1992); Pickanterie (1995); Městopis (2000); Usměj se, Lízo (2004); Šťastné a veselé 2 (2008); Divadelní minutky II – 15 minut s J. K. Tylem (2008).
LITERATURA
Studie a články: E. Světlík: doslov, in Výhodné nabídky aneb Život na západě (1992); J. Strnad: doslov, in Číslo do nebe (1993).Recenze: To na tobě doschne: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1977, č. 53; V. Novotný, MFD 9. 9. 1992; P. Šrut, LidN 10. 9. 1992, příl. Národní 9, č.37 * Prosím tě, neblázni: J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1979, č. 5; A. Halada, Tvar 1992, č. 46; P. Šrut, LidN 17. 12. 1992, příl. Národní 9, č. 51 * Číslo do nebe: J. Procházka, Svědectví (Paříž) 1987, č. 77; M. Petříček, LitN 1994, č. 15; P. Šrut, LidN 5. 1. 1994; L. Kunderová, Host 2001, č. 1, příl. Recenzní příloha * Výhodné nabídky aneb Život na západě: V. Novotný, NK 1992, č. 38; M. Petříček (též o knihách o To na tobě doschne a Prosím tě, neblázni), LitN 1992, č. 50 * Nejchytřejší národ: V. Novotný, Práce 20. 12. 1994; P. Šrut, LidN 18. 2. 1995, příl. Nedělní LN, č.7 - Národní 9 * Rodinný sjezd: F. Všetička, LitN 1996, č. 38 * Má rodina a jiná zemětřesení: V. Píša, Tvar 1999, č. 9 * Muž za vlastním rohem: I. Zítková, Tvar 2000, č. 8 * Kůň nežere okurkový salát: A. Kalinová, NK 2000, č. 29 * Medová léta: M. Hejduk, LidN 1. 2. 2002, polemika A. Tomský, LidN 7. 2. 2002 * Ve vlastních názorech se shodnu s každým: L. Gregor, A2 2008, č. 12.
Rozhovory: I. Zítková, NK 1992, č. 34; V. Švihelová, LidN 19. 5. 2006, příl. Pátek LN č. 20.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1994); Alena Přibáňová (2009)
Aktualizace hesla: 1. 3. 2009
(ap)
Aktualizace bibliografie: 1. 3. 2009
(ap)