Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Radka DENEMARKOVÁ

* 14. 3. 1968, Kutná Hora 
 
 
Prozaička, literární historička, scenáristka, překladatelka, dramaturgyně
 

Po maturitě na gymnáziu v Kolíně (1986) vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy germanistiku a bohemistiku (1986–1992). V letech 1992–1995 pracovala na katedře germanistiky na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE a v letech 1992–97 na katedře české literatury Filozofické fakulty UK (zde roku 1997 získala titul Ph.D. za práci Sémiotická problematika dramatizací). V letech 1998–2004 byla zaměstnána v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a současně působila jako editorka, lektorka a dramaturgyně pražského Divadla Na zábradlí. Od roku 2004 se živí jako překladatelka a spisovatelka, v letech 2010–2014 vyučovala tvůrčí psaní na Literární akademii v Praze. V roce 2007 pobývala na tvůrčím stipendiu ve Wiesbadenu, v roce 2008 v Berlíně, v roce 2010 v Grazu, v roce 2011 na ostrově Usedom, v roce 2015 v Krems an der Doanu, v roce 2017/2018 v Grazu, 2019 v Salzburgu. V letech 2013–2017 pobývala v Číně, v roce 2020 na Tchaj-wanu, v letech 2020–2021 ve Švýcarsku a v roce 2023 v Rakousku. Žije v Praze.

 

Publikuje v Tvaru, PrávuSalonu Práva, v Literárních novinách, České literatuře, Prostoru, Respektu, Hospodářských novinách, Die Welt (Berlín), Süddeutsche Zeitung (Mnichov) aj. – Je autorkou scénáře filmu My 2 (2014, r. S. Radun). Podílela se na řadě scénářů dokumentárních filmů natočených v České televizi: Evald Schorm (2000), Alfréd Radok (2000), E. F. Burian (2002), Změnit gravitaci (2004), Tři strážníci. Voskovec, Werich, Ježek spolu (2005), Blázen jsem ve své vsi (2006); spolupracovala také na dokumentu 40 let festivalu Zlatá Praha (2003). Několik televizních scénářů zůstává v rukopisech. – Pro Divadlo Na zábradlí připravila řadu divadelních programů. – Jako překladatelka se podílela na katalozích výstav Ema Destinová (1998) a Loutkový kabaret Freda Schneckenburgera (1999). – Deník S Deborou za zády , který vznikl roku 2007 ve Wiesbadenu, autorka publikovala na internetu (zde). – Vlastní dramatizaci románu Peníze od Hitlera uvedl ve Švandově divadle v Praze režisér Michal Lang (2010). – Novelu A já pořád kdo to tluče nastudoval Český rozhlas (2005, r. Michal Bureš), román Peníze od Hitlera vysílaly rozhlasové stanice v Německu (2007, r. Siegfried Wesener) a ve Slovinsku (2008, r. Peter Kuhar). – Denemarková získala čtyřikrát cenu Magnesia Litera (2007 v kategorii prózy za román Peníze od Hitlera, 2009 v kategorii publicistiky za knihu Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla, 2011 za překlad románu Herty Müllerové Rozhoupaný dech, 2019 v kategorii Kniha roku za román Hodiny z olova). – Za své romány získala v roce 2016 cenu Wald Press Award, za německý překlad románu Peníze od Hitlera Usedomskou literární cenu, 2011, a Cenu Georga Dehia, 2012; překlad románu Příspěvek k dějinám radosti získal rakouské Stipendium a literární cenu H. C. Artmanna, 2019, a švýcarské Spycher Literaturpreis Leuk, 2019. Za překlad románu Hodiny z olova získala v roce 2022 německou cenu Brücke Berlin a rakouskou Literární cenu spolkové země Štýrsko. – Publikovala též pod dívčím jménem Radka Zajíčková.

 

Několikavrstevné konstrukce prozaických děl Radky Denemarkové poskytují různé interpretační možnosti. V první rovině se její texty přibližují k hranicím napínavého příběhu, často detektivního. V natolik výrazné jazykové stylizaci, že se hrdinou próz stává mimo hlavní charaktery i sám jazyk, představují hlubší roviny textu naléhavou výpověď o věcech obecně lidských, zejména o otázkách morálky a problematice traumatu, na osobní rovině spojeného se sexuálním násilím a s pamětí těla (Kobold, Příspěvky k dějinámradosti) a s hraním vynucené sociální role (My 2, Spací vady), v celospolečenské rovině s praktikami totalitního státu, zejména nacistického Německa, sovětského Ruska či současné Číny (Peníze od Hitlera, Kobold, Hodiny z olova). Tento tematický moment v Denemarkové knihách postupně sílí a stává se explicitním.
V prvotině A já pořád kdo to tluče vede hlavní hrdinku uvažování nad lidským životem k odmítnutí stádnosti a k přistoupení na tzv. selektivní amnézii. Postavy se odmítají účastnit ubíjející okolní reality způsobem, který je většinovou společností očekáván, a úzkostlivě si vytvářejí realitu vlastní, jež je pro svou popuzující bizarnost často zdrojem kritiky okolí. Traumatické zážitky z minulosti zasahují do jejich každodenního prožívání a přítomnost se pak projevuje jako stálý boj s minulostí. Osud hlavní hrdinky knihy Peníze od Hitlera, jejíž současný život se rovněž mění v zápas s prožitými křivdami a zlobou z minula, je na pozadí zásadních událostí dvacátého století vylíčen prostřednictvím bolestivých ztrát, jež hrdinku poznamenávaly za každého režimu. Emocionálním jazykem autorka pojmenovává promlčená, avšak stále živá bezpráví a nevyřízené účty historie, jež se promítají do individuální paměti. Předchozí romány, autorkou označené za volně psanou trilogii o dvacátém století ve střední Evropě, tematicky uzavírá dvojromán Kobold, ve kterém se Denemarková soustředí na životní příběh jedné rodiny po konci druhé světové války a nástupu komunismu. V detailních sondách do mikrosvěta hlavních hrdinů autorka aktualizuje naléhavá témata dvacátého století, jako jsou strach a slabost člověka, závislost, diskriminace, touha ovládat, ale i milovat a další. Velmi fragmentárně, silně expresionistickým jazykem, který se často zauzluje sám v sobě a je unášen živly vedoucími celé vyprávění (voda, oheň), zobrazuje Denemarková různé podoby násilí páchaného na člověku v totalitních režimech, a to i násilí řádu intimního, muže na ženě, na dítěti a především na sobě sama. Tato témata dále rozvíjí román Příspěvek k dějinám radosti. Má vrstvenou kompozici, základní dějová linie rozvíjí půdorys detektivního a milostného románu (vyšetřování sebevraždy úspěšného podnikatele a počínající vztah vyšetřujícího policisty a podnikatelovy vdovy), paralelní dějová linie sleduje příběh tří žen (jedna z nich je intratextuální přejímkou postavy z předchozích Denemarkové knih) tvořících tajnou organizaci monitorující případy znásilnění, jejichž viníci nikdy nedošli trestu, a třetí rovinu textu tvoří svědectví o těchto znásilněních. Znásilnění a především jeho bagatelizace ze strany mužské společnosti se také stává hlavním tématem knihy. Komornější námět má novela My 2 sledující nestandardní vztah homosexuálního muže a týrané ženy a jejich nesnadné pokusy vymanit se z předem daných sociálních rolí. K celospolečenské problematice se Denemarková nejexplicitněji vrátila v rozsáhlém románu Hodiny z olova. Román o životě v současné Číně sleduje příběhy několika typizovaných postav, vlastně alegorií ke vztahu k totalitnímu státu. Přestože román nese určité znaky cestopisu, vypráví především o společnosti české, a obsahuje hutné esejistické pasáže a úvahy zdůrazňující morální integritu jednotlivce a popisující represivní mechanismy aparát a lidskoprávní problematiku.
Výrazná jazyková stylizace nachází své místo rovněž v monografických textech, které lze spíše než za klasické biografie považovat za osobní dialogy s uzavřenými osudy inspirativních osobností. Kniha Sám sobě nepřítelem, představující filmového a divadelního režiséra Evalda Schorma (1931–1988), osvětluje Schormovo vnímání světa a složitost osobního života v panujících poměrech doby. Zatímco tato práce z formálního hlediska ještě zachovává prvky odborné monografie, v experimentálním faktografickém románu Smrt, nebudeš se báti se individuální příběh rozporuplné osobnosti režiséra Petra Lébla (1965–1999) střetává s projekcí autorčiny osobnosti. Rychlé přechody mezi fabulací a faktem, domněnkou a podloženým tvrzením, rámované soubojem hlasů Denemarkové a Lébla, kteří jen složitě hledají „dvojhlasí“, vytváří v žánru monografie originální experiment.
Zájem o divadelní problematiku vyústil v autorství divadelní hry (drama Spací vady, knižně publikované v rozšířené verzi, je příběhem posmrtného života Virginie Woolfové, Sarah Plathové a Ivanky T. a jejich smiřování se s vlastními životy a traumaty) a filmového scénáře My 2, posléze vydaného knižně. Zájem o problematiku politické moci a její zvůle získal explicitní projev v eseji Jako by se to všechno stalo včera věnovaném dějinám a mechanismu holocaustu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: A já pořád kdo to tluče (P 2005); Peníze od Hitlera (P 2006); Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (beletrizovaný životopis, 2008); Kobold. Přebytky něhy/Kobold. Přebytky lidí (R 2011); Spací vady (D 2012, rozšířená verze scénáře z r. 2010); My 2 (R 2014); Příspěvek k dějinám radosti (R 2014); Hodiny z olova (R 2018); scénicky: Popis jednoho zápasu (prem. 2005, na základě textů Franze Kafky, + D. Radok a J. Kroutvor, režie D. Radok); Spací vady (prem. 2010).
Odborné práce: Edvald Schorm. Sám sobě nepřítelem (1998); Jako by se to všechno stalo včera. Pocta obětem a přeživším nacistické perzekuce (2021).
Příspěvky ve sbornících: Zlatá šedesátá (2000); Však světla nechte plát... (2006), Neviditelné příběhy (2007); Mlčenlivý host Evald Schorm (2008); Ty, která píšeš (2008).
Účast na kolektivních pracích: Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998); Dějiny české literatury 1945–1989 (2007, 2008).
Uspořádala a vydala: Divadlo Na zábradlí. Repertoárová scéna hl. m. Prahy 1999–2000 (1999); Zlatá šedesátá (2000); Bulletin Divadla Na zábradlí (2001–2004).
Překlady: H. Müllerová: Cestovní pas (2010); H. Müllerová: Rozhoupaný dech (2010); H. Müllerová: Srdce bestie (2011); M. Stavaric: Mrtvorozená Eliška Frankensteinová (2010); scénicky: E. Hauptmanová, B. Brecht, K. Weill: Happy End (2002, spolupráce J. Ornest); D. Gieselmann: Pan Kopert (2003); R. Schimmelpfennig: PUSH UP 1–3 (2003); F. X. Kroetz: Rozplynout se v páru (2003); F. Kater: (v)čas milovat (v)čas umírat (2004); M. Stavarič: Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela (2016); I. Trojanow: Moc a vzodr (2018); H. Müllerová: Liška lovec (2019).

LITERATURA

Studie: R. B. Pynsent: Conclusory essay: Activists, Jews, The Little Czech Man, And Germans, Central Europe 2007, č. 2; M. Bečková: Peníze od Hitlera, in V souřadnicích mnohosti (2014); W. F. Schwartz: Holocaust und KZ im Fokus tschechischer Literatur nach 2000, in Der Holocaust in den mitteleuropäischen Literaturen und Kulturen seit 1989 (2014); T. Tomášová: Trauma in Denemarkovás Buch Peníze od Hitlera, in Der Holocaust in den mittleuropäischen Literaturen und Kulturen seit 1989 (2014); M. Peroutková: Židovství v české a německé literatuře, Svět literatury 2015, č. 52; A. Šidáková Fialová: 40. a 50. léta v současné české próze, CzechLit 7. 11. 2016 (zde); E. Klíčová: Nenápadné malé české #MeToo, Host 2018, č. 6; M. Paučo: Společensko-kritické aspekty české metafyzické detektivky, Bohemica litteraria 2019, č. 1; D. Pfeiferová: O angažované literatuře Radky Denemarkové v mezinárodním kontextu, iLiteratura 19. 5. 2020 (zde); K. Ćwiek-Rogalska: Broken taboo? The Newest Literary Representations of the Expulsion in Czech Literature, in Vorstellungen vom Anderen in der tschechisch- und deutschprachigen Literatur (2021); L. Gemziak: Trauma, pamięć, dziedziczenie. Czeska recepcja powieści „Peníze od Hitlera“ Radki Denemarkowej, Bohemistyka 2022, č. 2; A. Kliems, Figurationen der Latenz in transgenerationeller Erinnerungsprosa, in 30 Jahre Grenze und Nachbarschaft in Zentraleuropa (2022); A. Millner, Gedächtnis, Schuld und Sühne, in 30 Jahre Grenze und Nachbarschaft in Zentraleuropa (2022); M. Brodacka-Dwojak in Środkowoeuropejczyk gatunek na wymarciu? (2023).
Recenze: Evald Schorm: Sám sobe nepřítelem: Z. Augustová, LitN 1999, č. 8 * A já pořád kdo to tluče: J. Trávníček, Host 2005, č. 7; J. Čeňková, Host 2005, č. 7; J. Peňás, DivN 2005, č. 10, E. Gilk, Weles 2005, č. 23 * Peníze od Hitlera: A. Haman, Tvar 2006, č. 18; A. Fialová, Tvar 2006, č. 18; T. Filip, A2 2006, č. 30; R. B. Pynsent: Central Europe 2006, č. 2; E. Gilk: Weles 2007, č. 29; P. Janoušek in Hravě i dravě (2009) * Smrt, nebudeš se báti: M. Ljubková, Souvislosti 2009, č. 1; P. Janoušek, Tvar 2009, č. 3; A. Zemančíková, LitN 2009, č. 5; R. Hrdinová, DivN 2009, č. 2. * Kobold. Přebytky lidí. Přebytky něhy: K. Kadlecová, Reflex 2011, č. 24; O. Nezbeda, Respekt 2011, č. 24; E. Klíčová, Host 2011, č. 8; V. Varyš, Týden 2011, č. 25; L. Prokop, E. Skamlová, Tvar 2011, č. 17 (dvojrecenze) * Spací vady: P. Bílek, LitN 2012, č. 44; A. Raušerová, A2 2013, č. 1; R. Novák, Host 2013, č. 4 * My 2: R. Novák, Host 2015, č. 7 * Příspěvek k dějinám radosti: D. Kubec, Literární bašta 15. 1. 2015 (zde); J. Hübsch, H_aluze 2015, č. 32; E. Klíčová, Host 2018, č. 6; P. A. Bílek, Respekt 2014, č. 41; M. Lollok, iLiteratura 26. 11. 2014 (zde) * Hodiny z olova: K. Čopjaková, Respekt 2019, č. 14; J. Vaníček, A2 2020, č. 2; J. M. Heller, iLiteratura 17. 4. 2019 (zde); K. Špidla, Host 2019, č. 4.
Rozhovory: O. Horák, Tvar 2005, č. 6; M. Balaštík, Host 2009, č. 2; P. Mandys, Týden 2009, č. 17; Z. Pavelka, Právo 30. 7. 2009, příl. Salon č. 629; O. Horák, HN 14. 1. 2010; O. Nezbeda, Respekt 2010, č. 29; O. Horák, HN 22. 6. 2011; M. Štráfeldová, Týdeník Rozhlas 2011, č. 37; S. Antošová, Tvar 2013, č. 4; J. Lojín, Vaše Literatura 28. 2. 2013 (zde); P. Placák, Babylon 2014, č. 3; K. Mázdrová, Respekt 2019, č. 2; R. Kopáč, LidN 15. 1. 2019; F. Cinger, Právo 9. 4. 2019; I. Adamovič, Deník N 3. 5. 2019 (zde); M. Balaštík, Host 2020, č. 5; A. Catalano, Souvislosti 2020, č. 3; R. Cornejo – A. Knappová, Plav 2021, č. 8; Š. Kučera, Právo 5. 5. 2022, N. Váchová (= Z. Jarolímková), iRozhlas 1. 4. 2023 (zde).

Autor hesla: Zuzana Malá (2012); Pavel Šidák (2023)
Aktualizace hesla: 30. 8. 2023 (pš)
Aktualizace bibliografie: 30. 8. 2023 (pš)
 
zpět na hlavní stranu