Slovník české literatury po roce 1945
Antonín DVOŘÁK
* 12. 9. 1920, Praha
† 29. 5. 1997, Praha
Divadelní teoretik, divadelní a televizní režisér, prozaik
Po absolvování nižších tříd reálky v Písku se vyučil dlaždičem a poté krátce studoval v Praze na odborné škole stavitelské (vyloučen pro činnost v Komunistické studentské frakci). V letech 1937–1939 studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole. V období 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Dachau a Buchenwald. V roce 1941 založil a do roku 1943 vedl Divadélko ve Smetanově muzeu, v letech 1943–1944 byl uměleckým šéfem Intimního divadla, 1945–1946 režisérem divadla D 46, 1946–1948 ředitelem Městského divadla v Mladé Boleslavi. Od roku 1948 do roku 1956 působil jako režisér v Národním divadle, v letech 1954–1955 souběžně v Čs. televizi. V letech 1955–1956 byl šéfem činohry Městského divadla v Benešově a v období 1959–1962 ředitelem Městského divadla v Příbrami. Od roku 1963 byl ředitelem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně. Po přihlášení k normalizační politice (Slovo do vlastních řad) vedl v letech 1970–1980 redakci dramatického vysílání Československé televize. Od roku 1950 do listopadu 1989 vyučoval jako docent a později profesor režii na
AMU v Praze.
Přispíval do periodik:
Kulturní politika, Lidové noviny, Literární noviny,
Plamen,
Tvorba, Svoboda, Rudé právo,
Otázky divadla a filmu,
Divadlo, Divadelní noviny, Divadelní zápisník, Národní divadlo, Program D 47 (48),
Scéna aj. – V
Čs. televizi mj. režíroval vlastní dramatizace próz
Václava Řezáče
(Bitva, 1971),
Jana Kozáka (Svatý Michal, 1973),
Antonína Zápotockého (Rudá záře nad Kladnem, 1975) a
Ivana Obrachta (Anna proletářka, 1980).
Jako divadelník, žák Jindřicha Honzla, vycházel Dvořák z tradic avantgardy, z koncepce divadla jako svébytného umění a z divadelního pojetí dramatického textu, a snažil se je ve svých režiích i historicko-teoretických pracích přizpůsobit změněné společenské situaci. Významné jsou jeho válečné teoretické práce o divadle, metodologicky náležící ke škole českého strukturalismu (Dialektické rozpory v divadle, Divadelní a dramatický prostor). Avantgardní východiska levicové kultury opět připomněl na začátku šedesátých let, kdy v práci Trojice nejodvážnějších upozornil nejen na odkaz
Jindřicha Honzla, E. F. Buriana, ale také do té doby oficiálně přehlíženého Jiřího Frejky. – Dvořák je rovněž autorem řady divadelních a televizních dramatizací a několika próz. V historickém románu Mistr Jeroným se inspiroval básnickým stylem
Vladislava Vančury; román Zavolejte léto je autobiograficky založený, generačně laděný příběh studenta, který je na začátku okupace zavlečen do nacistického vězení.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Dialektické rozpory v divadle (studie, 1946); Divadelní a dramatický prostor (studie, 1947); Jiráskův Jan Žižka (příručka, 1953); Divadelní pitaval (studie, 1960); Mistr Jeroným (R 1961); Trojice nejodvážnějších. J. Honzl – E. F. Burian – J. Frejka (studie, 1961); Jindřich Plachta (monografie, 1962); Trojlístek pohádek (DD 1963, s K. M. Walló); Jiří Plachý (monografie + soupis divadel. rolí a režií, 1964); Saša Rašilov (monografie, 1965); Eugène Ionesco, Nosorožec – Rozbor inscenace Divadla Jaroslava Průchy v Kladně (1970, s V. Říhou a P. Divišem); Zavolejte léto (R 1973); Tři kapitoly o Vítězslavu Vejražkovi. Mládí – Zrání – Zápas (1978); Zápisy o divadle. Výbor z let 1946–1967 (studie, 1979).Kapitoly o umění býti režisérem (skripta 1982); Kapitoly o režii (rozmnož. 1983, na obálce 1981); Kapitoly o režii (skripta, 1984); scénicky: Městečko na dlani (1947, podle J. Drdy); Deset dnů, které otřásly světem (1947, podle J. Reeda); Petr a Lucie (1947, podle R. Rollanda); Anna proletářka (1948, podle I. Olbrachta); Za mládí světa (1955, s V. Vejražkou); Nanebevzetí Tonky Šibenice (1960, podle E. E. Kische); Božena Němcová bojující (scén. montáž, 1962); J. Žák: Vzpoura na lodi Primátor Dittrich (1966, s F. Vicenou); Lidice žijí (scén. montáž, 1967).Příspěvky ve sbornících: Kdo vytváří divadlo? (1944); Divadlo bojující (1961); William Shakespeare 1564-1964 (1964).
Překlad: P. Vrebos: Pirueta (rozmnož. 1983, s J. Gabrielovou).
Uspořádal a vydal: Na paměť Vladislava Vančury (Mladá Boleslav 1947).
LITERATURA
Studie a články: J. Hrbas: Antonín Dvořák – režisér, pedagog, teoretik, Film a doba 1975, č. 9.
Recenze: Za mládí světa: V. Cach, LitN 1956, č. 11 * Mistr Jeroným: J. Opelík, Kultura 1961, č. 12; A. Linke, LitN 1961, č. 25 * Trojice nejodvážnějších: V. Gabriel, Kultura 1961, č. 39; J. Studený, NK 1961, č. 28; J. Träger, Plamen 1962, č. 5 * Zavolejte léto: M. Janů-Veselá, Práce 19. 12. 1973; iz (= I. Zítková), ZN 4. 12. 1973; Z. Heřman, MF 5. 3. 1974; K. Cvejn, LM 1974, č. 3 * Zápisy o divadle: js (= J. Slovák), Práce 1. 10. 1980 * Kapitoly o režii: V. Hrouda, RP 6. 3. 1984; (B-B) (= K. Bílková-Belnayová), Televizní tvorba 1985, č. 1/2.
Rozhovory: G. Bezoušková, Svět v obrazech 1975, č. 3; M. Petana, Scéna 1980, č. 6; A. Nehodová, Čs. televize 1980, č. 37.
K životním jubileím: M. Vojta, Tvorba 1975, č. 38, příl. Divadelní tvorba, září; AFU (= A. Fuchs), Scéna 1980, č. 19; da (= V. Hrouda), RP 12. 9. 1980.
Nekrolog: J. A. T., Haló noviny 2. 6. 1997.
Autor hesla: Radko Pytlík (1995); Štěpán Otčenášek (1995)
Aktualizace hesla: 12. 6. 2019
(mlp)
Aktualizace bibliografie: 12. 6. 2019
(mlp)