Slovník české literatury po roce 1945

František LANGER

† 2. 8. 1965, Praha

Dramatik, prozaik, divadelní, literární a výtvarný kritik, publicista, autor loutkových her a próz pro děti

Vyrůstal jako nejstarší ze tří synů v českožidovské rodině obchodníka s lihovinami v Praze na Královských Vinohradech. Po maturitě na gymnáziu v Londýnské ulici (1906) Langer studoval lékařskou fakultu pražské univerzity. Praxi všeobecného lékařství absolvoval u prof. Josefa Thomayera, psychiatrii u prof. Antonína Heverocha (titul MUDr. získal roku 1914). V této době se začal aktivně podílet na kulturním dění, stýkal se s anarchistickými literáty z okruhu pražské kavárny Demínka (Stanislav Kostka Neumann, Jiří Mahen, Fráňa Šrámek, František Gellner, Franta Sauer, Karel Toman, Michal Mareš aj.), s výtvarníky z kavárny Union (1911 byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců), i německými spisovateli z kavárny Arco (Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel aj.). Společně s Jaroslavem Haškem a dalšími založil roku 1911 Stranu mírného pokroku v mezích zákona a působil s ním autorsky i herecky v kabaretu U bratří Makabejských. Langerův umělecký profil však ovlivnilo zejména dlouholeté přátelství s bratry Čapky. V roce 1911 byl v Berlíně, 1912 čtvrt roku v Itálii; 1913 se jako medik-dobrovolník účastnil první balkánské války. Od roku 1914 zastával místo plukovního lékaře na frontě v Bukovině, kde prožil první měsíce války v předních liniích u huculských domobraneckých oddílů, po zranění se dostal na kratší dobu do Vídně a Prahy. V roce 1916 se nechal zajmout na ruské frontě u Čarnovic a byl internován v různých zajateckých táborech v Povolží, naposledy v Caricynu (zde též jako lékař). Vstoupil do československých legií, po únorových událostech 1917 organizoval nábor vojáků a stal se šéflékařem 1. pluku. (Roku 1918 se v Rusku oženil, 1939 bylo manželství rozloučeno, 1945 rozvedeno.) Do vlasti se vrátil v hodnosti majora po sibiřské anabázi přes Japonsko, Čínu a Indický oceán a Suez (1920). Nadále sloužil jako vojenský lékař (1920–1923 měl rovněž praxi v Praze na Vinohradech) a byl jmenován podplukovníkem československé armády (1930 šéflékař Vojenské nemocnice). Od začátku byl členem skupiny pátečníků kolem Karla Čapka, přátelil se s členy Mánesa (Václav Špála, Otto Gutfreund, Emil Filla). V roce 1930 se stal externím dramaturgickým poradcem a 1935 uměleckým poradcem Městského divadla na Královských Vinohradech. V letech 1936–1939 byl (s Albertem Pražákem) poradcem pro vydávání české literatury v knižním klubu ELK (Evropský literární klub); jako jednatel působil rovněž v PEN-klubu (delegát na kongresech v Budapešti 1932, v Paříži 1937, ve Stockholmu 1946, v Curychu 1947, 1941 obnovil jeho činnost v Londýně). Po Mnichovu (1938) byl z armády propuštěn jako „nežádoucí osoba“. V červenci 1939 odešel přes Polsko do Francie, kde psal zejména pro krajanské časopisy. Po vypuknutí války se stal šéfem zdravotnictva československé zahraniční armády, svou funkci vykonával i po porážce Francie (1940) v Londýně. Po invazi 1944 se účastnil operací československé brigády při obléhání Dunkerque. Domů se vrátil v červenci 1945 v hodnosti plukovníka a stal se šéfem vojenské lékařské služby. Do penze odešel roku 1949 v hodnosti generála a žil v ústraní svého bytu v Praze na Smíchově (1946 se oženil s Annou Ludmilou Abelesovou). Langerovy životní osudy i jeho kulturní a společenská orientace vedly v padesátých letech k mlčení o jeho osobě. – Bratr spisovatele Jiřího Langera (1894–1943), autora judaistické studie Erotika kabaly (1923) a sbírky chasidských legend Devět bran (1937). Otec novináře Jana Vladimíra Langera (1929–1982), který byl od roku 1968 pracovníkem čs. oddělení BBC v Anglii.

Od roku 1906 postupně přispíval do periodik Národní obzor, Moderní revue, Umělecký měsíčník, Přehled, Zlatá Praha, Lumír, Topičův sborník (1914), Novina, Rudé květy, Světozor, Národní listy; mezi válkami publikoval v periodikách Tribuna, Jeviště, Lidové noviny, Právo lidu, Var, Kmen, Prager Presse, Národní a Stavovské divadlo, Moderní revue, Přítomnost, Literární noviny, Rozpravy Aventina, Divadlo aj. Za války otiskoval příspěvky v londýnských časopisech Mladé Československo a Nové Československo, dále psal pro týdeník Čechoslovák (Londýn) a měsíčník Obzor (Londýn); pro čs. oddělení rozhlasu BBC připravil řadu relací. Po roce 1945 publikoval ve Svobodných novinách, Divadelním zápisníku, Práci, Svobodném slovu, Kytici, Novém životě, Lidové demokracii, Literárních novinách, Plameni aj. V průběhu života přispěl rovněž do řady sborníků a almanachů. Redigoval časopis Umělecký měsíčník (1911–1914, s Pavlem Janákem), řídil knižnice Bratrstvo (1924–1926, s Otakarem Vyhnalem) a Úroda (od 1928, s Jindřichem Vodákem). – Napsal scénář filmu Noční děs (1914, režie Jan A. Palouš); zfilmována byla Langerova dramata Velbloud uchem jehly (1926, scénář a režie Karel Lamač; 1936, scénář a režie Hugo Haas a Otakar Vávra), Obrácení Ferdyše Pištory (1931, scénář a režie Josef Kodíček; 1970 s titulem Svatá hříšnice, režie Václav Čech, scénář Jiří Karásek, Jiří Marek a Vladimír Čech), Grandhotel Nevada (1934, režie Jan Sviták, scénář Bedřich Wermuth a Bedřich Šulc), Jízdní hlídka (1936, režie Václav Binovec, scénář Jan Bor), Dvaasedmdesátka (1948, režie Jiří Slavíček, scénář Miroslav Rutte, Karel Smrž a Vladimír Šmeral). Podle jedné z próz Malířských povídek vznikla televizní inscenace Vnitřní zrak (1989, režie Pavlína Moskalyková, scénář Ivo Pelant). – Zpočátku přispíval do novin a časopisů pod pseudonymem František Hellén; užíval šifer: -er, F. L., F. S.

V různorodé a všestranné Langerově literární tvorbě převládají práce dramatické a kratší prózy. Prozaická prvotina (Zlatá Venuše) z konce prvního desetiletí byla ovlivněna dobovým secesním erotismem i novoklasicismem, snahou o střízlivý výraz a dokonalost formy. Úsilí o čistou dramatičnost určilo také Langerův první divadelní pokus, dramatické zpracování legendy Svatý Václav, v němž se poprvé objevil osudový motiv vraždy jako mezní situace, umožňující nastolit otázky násilí a oběti, pokání a svědomí. K tomuto motivu se autor často vracel ve své pozdější tvorbě z různých pohledů (soubory povídek Snílci a vrahové a Předměstské povídky, dramata Periferie a Andělé mezi námi). Válečné zážitky s neustálou přítomností smrti ještě posílily Langerovo vědomí polarity „zločinu a trestu“ a relativity v hodnocení lidských činů. Příklonem k filozofii pragmatismu a skeptickému relativismu, důvěrným vztahem k věcem a lidem, jež jsou svou nenápadnou neobyčejností hodni pozornosti, se Langer na počátku dvacátých let přiřadil k čapkovské generaci (fejetony Kratší a delší, ale i Filatelistické povídky, publikované časopisecky ve třicátých letech, knižně však až v letech šedesátých). Po počáteční, někdy až samoúčelné exotičnosti směřoval k zájmu o nejprostší realitu lidí na okraji společnosti, o svět velkoměstské periferie, o jedinečné lidské charaktery, jejichž osud není obětován idejím. V komediálních fraškách tíhnul Langer k úsměvným idylám z prostředí originálních, vitálních drobných lidiček (Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory). Naproti tomu v dramatech se soustředil k základním otázkám lásky a smrti, vraždy a viny, jejichž řešení nelze zjednodušit na literu zákona. Hru Periferie, jeden z největších úspěchů české meziválečné dramatiky, vystavěl autor na neřešitelném problému vraždy-viny, kterou nikdo nechce potrestat. V první variantě hry (1925) je ústřední hrdina, který chce utišit své svědomí, nucen na radu bývalého soudce spáchat další, tentokráte úmyslnou vraždu (později se Langer pokusil tento závěr ještě dvakrát přepracovat, aniž by však našel uspokojivé řešení). Ve třicátých letech v Langerově dramatické tvorbě „vážné hry“ převažovaly. Ať již se zabývaly problémem eutanazie (Andělé mezi námi) či relativity pravdy (formou „divadla na divadle“ psaná Dvaasedmdesátka), spojovalo je úsilí o rovnováhu jednotlivých složek dramatického tvaru i harmonizující přístup ke skutečnosti. K legionářské tematice se Langer obrátil především kolektivním dramatem o nepatetické lidské velikosti řadových vojáků na Sibiři (Jízdní hlídka). V poválečném období svou divadelní dráhu uzavřel dvěma dramatickými podobenstvími (Jiskra v popelu aneb Pocta Shakespearovi, Bronzová rapsodie). – Langerovu tvorbu dramatickou doprovázela typově i zaměřením blízká tvorba prozaická, již reprezentují kromě řady povídkových knih (výbor Železný vlk s tematikou legií) také apokryfní Pražské legendy i fantasticko-humoristický román Zázrak v rodině. Nemalou pozornost Langer věnoval také literatuře pro děti a mládež (loutkové hry Princ Kašpárek a jeho koníček, Kašpárek jako detektiv, Zlá princezna a hodný drak aj., prózy Pes druhé roty, Bratrstvo Bílého klíče, Děti a dýka). – V první polovině šedesátých let byla vydána vzpomínková kniha Byli a bylo s cennými údaji a postřehy o českém kulturním dění dvacátých a třicátých let. Obhajobou abstraktního malířství jsou pozdější Malířské povídky s ilustracemi Mikuláše Medka. – Dosud méně známá část díla Františka Langera byla zpřístupněna v jeho Spisech: svazek Legionářské prózy obsahuje v oddíle Z času legií knižně nepublikované prozaické a publicistické práce s legionářskou tematikou, Tvorba z exilu shrnuje mimo jiné jeho články otištěné v zahraničních periodikách v období 2. světové války, v Zasutých objevech jsou poprvé otištěny zatím jen časopisecky publikované verše, povídky (i rukopisné), novinové fejetony a sloupky, Prostor díla představuje výběr z Langerovy publicistické tvorby věnované kultuře: kritické a analytické texty zabývající se nejen literaturou, ale také praktickým divadelním provozem, hudbou, architekturou, moderním malířstvím a filmem, svazek Bez opony přináší autorovy hry a jejich fragmenty, které se dochovaly pouze v rukopisech (Cizí svět, Zklamaný milenec, Na Zavadilce, Starobinec aj.) nebo byly uveřejněny pouze časopisecky (Zvony, Zvířátka a lidé, Kamenná sláva aj.).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zlatá Venuše (PP, b. d., 1910; přeprac. 1921); Svatý Václav (D 1912, i prem.); Za cizí město (kronika, Irkutsk 1919; poté in Železný vlk); Pět povídek z vojny (Chabrin – Vladivostok 1920; poté in Železný vlk); Železný vlk (PP 1920); Miliony (D 1920, prem. 1916); Snílci a vrahové (PP 1921); Pes druhé roty (P pro ml., 1923); Velbloud uchem jehly (D 1923, i prem.; 1923 i zkrác. vyd.); Vítězové (DD 1924, obsahuje aktovky: Vzdání se 28. pluku, Zborov, Na sibiřské magistrále, prem. s tit. Vzdání 28. pluku, Ráno, Na magistrále, 1920); Noc (D 1925, prem. 1922; psáno 1914); Periferie (D 1925, i prem.; varianty závěru z vyd. 1929 a 1948 shrnuty in Tři hry o spravedlnosti); Předměstské povídky (1926; P Uhlíř, straka a smrt samost. 1948); Kratší a delší (FF 1927); Grandhotel Nevada (D 1927, i prem.); Obrácení Ferdyše Pištory (D 1929, i prem.); Zázrak v rodině 1, 2 (R 1929; přeprac. 1971); Mrtví chodí mezi námi (P 1930); Andělé mezi námi (D 1931, i prem.); Princ Kašpárek a jeho koníček (D loutk. pro děti, 1931); Perníková chaloupka (D loutk. pro děti, 1932); Kašpárek jako detektiv (D loutk. pro děti, 1932); O čem král doma nevěděl (D loutk. pro děti, 1932); Zlá princezna a hodný drak (D loutk. pro děti, 1932); Bratrstvo Bílého klíče (P pro ml., 1933); Manželství s r. o. (D 1934, i prem.); Jízdní hlídka (D 1935, i prem.); Dvaasedmdesátka (D 1937, i prem.); Děti a dýka (P, b. d., Londýn, 1943; 1946); BBC Londýn (rozhlasové projevy, 1947); Uhlíř, straka a smrt (P 1948; původně in Předměstské povídky); Jiskra v popelu aneb Pocta Shakespearovi (D 1948, i prem.); Řeč nad kolébkou (E 1948, psáno 1943); Pan Pickwick (D, rozmnož., 1951, prem. 1930, na motivy Ch. Dickense); Pražské legendy (PP 1956, psáno většinou v 2. pol. 30. let); Voják v městě lhářů (D loutk. pro děti, 1959, i prem.); Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou (D loutk. pro ml., 1959, prem. 1960); Bronzová rapsodie (D, rozmnož., 1962); Byli a bylo (vzpomínky, 1963; rozšíř. 1991 a 2003); Filatelistické povídky (PP 1964, psáno ve 30. letech); Dnes premiéra (D 1965); Malířské povídky (1966); Hora olivetská, Větrný mlynář a jeho dcera (DD 1976, in J. Hašek: Větrný mlynář a jeho dcera; Hora olivetská s J. Haškem a J. Machem, Větrný mlynář s E. Drobílkem a J. Haškem; prem. 1911).
Scénicky: Únos Evelyny Mayerové (libreto pantomimy J. Weinbergra, 1915).
Výbory: Legionářské povídky (1928, s J. Koptou a R. Medkem, ed. J. Staněk); Ze slavných dob (1936, s J. Koptou a R. Medkem, ed. J. Petrus); Legionářské povídky (1936, s J. Koptou, R. Medkem a J. G. Tajovským, ed. H. Sáňka); Tři hry o spravedlnosti (1957, obsahuje: Andělé mezi námi, Periferie, Dvaasedmdesátka); Tři veselé hry (1959, obsahuje: Velbloud uchem jehly, Grandhotel Nevada, Obrácení Ferdyše Pištory); Tři loutkové hříčky (rozmnož., 1964, obsahuje: Zlá princezna a hodný drak, Kašpárek jako detektiv, Voják v městě lhářů); Divadelníkem z vlastní vůle (stati o divadle, 1986, ed. V. Kudělka); Nadšenci a podivíni (PP 1987, ed. V. Stejskal); Prodavač snů (PP 1988, ed. J. Holý); Město každý den (PP 1988, ed. V. Justl); Železný vlk (PP 1994).
Souborná vydání: Knihy F. L. (nakl. F. Borový, 1934–1937, 5 sv.: 1. Bratrstvo Bílého klíče; 2. Velbloud uchem jehly; 3. Manželství s r. o.; 4. Jízdní hlídka; 5. Dvaasedmdesátka); Výbor z díla (Čs. spisovatel, 1966–1967, 2 sv., ed. J. Träger: 1. Malířské povídky, 2. Snílci a vrahové); Spisy F. L. (Akropolis, Divadelní ústav, Kvarta, 2000–2008, 20 sv.: 1. Povídky I: Zlatá Venuše, Snílci a vrahové, Mrtví chodí mezi námi, ed. M. Havránková; 2. Legionářské prózy: Železný vlk, Z času legií, ed. M. Havránková; 3. Zázrak v rodině, ed. J. Papcunová; 4. Povídky II: Předměstské povídky, Filatelistické povídky, Malířské povídky, ed. M. Masáková; 5. Prózy pro mládež: Pes druhé roty, Bratrstvo Bílého klíče, Děti a dýka, Pražské legendy, ed. I. Kraitlová a J. Papcunová; 6. Hry I: Svatý Václav, Ráno, Vítězové, Jízdní hlídka, Bronzová rapsodie, ed. M. Masáková; 7. Hry II: Periferie, Andělé mezi námi, Dvaasedmdesátka, Jiskra v popelu, ed. B. Mazáčová; 8. Hry III: Velbloud uchem jehly, Grandhotel Nevada, Obrácení Ferdyše Pištory, Manželství s r. o., ed. M. Vojtková; 9. Hry IV: Noc, Miliony, Pevnost, Pružnost, Hora olivetská aneb Výprava Čechů v Jeruzalémě, Mona Lisa, Agadir, Větrný mlynář a jeho dcera, Pan Pickwick, ed. M. Vojtková; 10. Pro loutkové divadlo /hry pro loutkové divadlo a články o něm/, ed. M. Vojtková; 11. Tvorba z exilu, ed. J. Holý; 12. Zasuté objevy /soubor Kratší a delší, fejetony, verše, prózy, publicistika/, ed. M. Havránková; 13. Prostor díla /úvahy a vyznání o kultuře/, ed. M. Vojtková; 14. Byli a bylo, ed. J. Holý; 15. Bez opony /scénáře a hry z časopisů a z pozůstalosti/, ed. M. Vojtková; 16. Rezidua, ed. M. Havránková; 17. Korespondence I, A–K, ed. M. Dandová; 18. Korespondence II, L–P, ed. M. Dandová; 19. Korespondence III, R–Ž, ed. M. Dandová; 20. František Langer slovem a obrazem. Vzpomínky na Františka Langera, kresby a karikatury, ed. M. Vojtková).
Překlad: Ch. F. Hebbel: Judita (1936, s J. Borem).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Montmartre (1913); Kalendář 1. střeleckého pluku Jana Husa na rok 1919 (Jekaterinburg 1918); Kapesní kalendář československého vojska na Rusi na rok 1920 (Irkutsk 1919); Ročenka Kruhu sólistů Městského divadla na Vinohradech (1925–1937, 1946–1947); Nové české divadlo 1918–1926 (1926); Nové české divadlo 1927 (1927); Aksakovská tragédie (1929); Masaryk mezi svými (1930); Víno (1930); Nové české divadlo 1930–1932 (1932); Čtvrtstoletí Městského divadla na Královských Vinohradech (1932); Doktoru F. Fuchsovi k druhému únoru 1934 (1934); Ročenka starého 1. pluku (1936, 1938); Pražský sborník (1937); Jindřich Vodák (1937); Zborov 1917–1937 (1937); Vojenský jubilejní kalendář na rok 1938 (1937); Věčný Puškin (1937); Dvacet let čs. armády v osvobozeném státě (1938); Od Zborova k Bachmači (1938); Ročenka Kruhu sólistů MDP (1938); O Anglii a Angličanech (Londýn 1941); Dvacet pět let Rudé armády (Londýn 1943); Maršál Stalin (Londýn 1944); Výkřik mlčení (1946); Deset let lidového divadla (1947); Divadelní žatva 1948 (1948); Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957 (1958); Kavárna Union (1958); Theater – Divadlo (1965); Jan Werich šedesátiletý (1965).
Korespondence: F. Všetička: Z dopisů J. Š. Kubínovi (z 1933), Sborník prací PF Olomouc, Jazyk a literatura, 1967; F. Langer: Dopis čs. studentům (z 1943), Zítřek 1968, č. 7; M. Havránková: F. L., Listy do vězení (synovi J. V. Langrovi), ČL 2004, s. 797; M. Dandová: František Langer – legionář /edice korespondence/, in Legie a múzy. K historii československých zahraničních vojsk v letech 1914–1920, Literární archiv 40/2008.
Uspořádal, vydal a redigoval: Pamětní kniha 1. střeleckého pluku Jana Husi (1920); Zborov 1917–1937 (sborník, 1937, s J. Koptou a R. Medkem); Památník vydaný k oslavám 50. výročí Sokola Unhošť... (1937, s J. Příhodou a K. Čermákem); Od Zborova k Bachmači (sborník, 1938, s J. Koptou a R. Medkem).

LITERATURA

Bibliografie: J. Brabec: Bibliografie F. L. (rukopis, 2 díly, uloženo in Divadelní ústav a Literární archiv PNP, pod jménem A. Langerové).
Knižně: E. Konrád: F. L. (1949); H. Kuligowska: Twórczość dramatopisarska F. L. (Wrocław 1976); František Langer na prahu nového tisíciletí (sborník příspěvků z konference F. L. na zlomu století, obsahuje i vzpomínky na osobnost F. L., 2000); K Bronzové rapsodii F. L. (sborník, 2000); F. Všetička: Léta legionů. Historie Františka, Josefa a Jiřího Langerových (R 2012).
Studie a články: M. Rutte in Tvář pod maskou (1926); J. Durych: Asimilace F. L., Rozmach 1927, s. 289; K. Sezima in Masky a modely (1930); F. Götz in Básnický dnešek (1931); P. Buzková in České drama (1932); V. Justl: Hledač spravedlnosti, HD 1958, č. 2; F. Götz: Zamyšlení nad dílem F. L., DivN 1958, č. 9; E. Drmola: Doslov, in F. L., Tři veselé hry (1959); V. Nezval: Předmluva, in F. L., Tři hry o spravedlnosti (1957); F. Všetička: Básník lidské družnosti, ZM 1961, s. 49; E. Kolár in F. L., Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou (1961); B. Polan in Místo v tvorbě (1964); M. Obst: Mezi idylismem a svědomitostí, Divadlo 1966, č. 3; J. Träger: Doslov, in F. L., Snílci a vrahové (1967); J. Träger: Doslov, in F. L., Malířské povídky (1966); F. Černý: Dramatik Prahy, DivN, 1967/68, č. 16; F. Červinka: Rehabilitace Jízdní hlídky?, Divadlo 1968, č. 8–9; J. Träger: Doslov, in F. L., Byli a bylo (1971) + Doslov, in F. L., Zázrak v rodině (1971); V. Kudělka: Předmluva, in F. L., Divadelníkem z vlastní vůle (1985); V. Koenigsmark: Dvaasedmdesátka F. L., LM 1987, č. 4; V. Justl: Předmluva, in F. L., Město každý den (1988); J. Mourková: L. novoklasicismus jako cesta k novému umění?, in Buřiči a občané (1988); J. Holý: Doslov, in F. L., Byli a bylo (1992); V. Justl: Doslov, in F. L., Železný vlk (1994); J. Rulf: Bratři Langrové, Reflex 1998, č. 2; J. Holý: Předválečná moderna a L. Nové umění, Dokořán 2000, č. 14; I. Klimeš: L. Kinematografické začátky, tamtéž; V. Křivánek: Akord snu, vášně a smrti. Básnické prózy F. L. mezi secesí a novoklasicismem, Tvar 2001, č. 7; E. Stehlíková: F. L. redivivus?, Divadelní revue 2002, č. 2; X. Galmiche: Věčné děvky. Sex a nesmrtelnost u Karla Čapka a F. L., Zpravodaj Společnosti bratří Čapků 2002, č. 41; A. Jedličková: 7 hodin 35 minut – výstavba L. povídky a transformační model narativu, ČL 2004, s. 670; M. Dandová: Literární pozůstalost F. L., Literární archiv 37/2006; M. Hynšt in Od divadelního eseje k divadelnímu tvaru. Teoretické úvahy divadelního praktika 2 (2006); E. Štědroňová: Kuboexpresionistické prózy Františka Langera, in sb. Hledání expresionistických poetik (ed. M. Bauer, 2006); A. Horáčková: František Langer. Muž, jenž prožil všechno, MfD, 10. 3. 2007; M. Nyklová: Jak se F. L. díval na vojnu první světovou, in sb. Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře (2007); E. Štědroňová: Poznámky k počátkům tzv. čapkovské generace, Tvar 2007, č. 5; Ediční doslovy in Spisy F. L. (20 sv., 2000–2008); J. Štefanides: České drama v Deutsches Theater v Ostravě v letech 1919–1938, in Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Moravica 6. Studia Moravica VI Symposiana (2008); B. Zilynskyj: Idyla, nebo zakletí? Ukrajinský pobyt československých legií v tvorbě Františka Langra, in Legie a múzy. K historii československých zahraničních vojsk v letech 1914–1920, Literární archiv 40/2008; J. Holý: Téma holokaustu v české literatuře, ČJL 2008/2009, č. 1; J. Cindlerová: Periferie: L. hra o slovu a o slovo, Disk 2009, č. 27; M. Tichý in Kritické dílo čapkovské generace (2009); S. Fedrová – A. Jedličková: Narativní scénáře a piktoriální modely, World literature studies 2010, č. 2; A. Jedličková in Zkušenost prostoru. Vyprávění a vizuální paralely (2010); E. Jelínková in Echa expresionismu. Recepce německého literárního hnutí v české avantgardě /1910–1930/ (2010); F. Všetička in Celistvost celku. O kompoziční poetice českého dramatu (2012).
Recenze: Zlatá Venuše: A. Novák, Přehled 9, 1910/11, s. 297; F. X. Šalda, Novina 4, 1910/11, s. 56 (přetištěno in Kritické projevy 8, 1956) * Svatý Václav: V. Tille, Národní listy 24. 11. 1912; J. Vodák, Čas 24. 11. 1912; O. Fischer, Česká revue 6, 1912/13, s. 189; K. H. Hilar, Moderní revue 1912/13, sv. 26, s. 127 * Miliony: S. Lom, České slovo 22. 5. 1920; O. Fischer, Jeviště 1920, s. 198; jv. (= J. Vodák), Jeviště 1920, s. 230 * Vítězové: K-ček (= J. Kodíček), Tribuna 13. 7. 1920 * Železný vlk: J. H. (= J. Hora), PL 4. 7. 1920; M. Rutte, Cesta 3, 1920/21, s. 170 * Snílci a vrahové: A. N. (= A. Novák), LN 6. 12. 1921; K. Sezima, Lumír 1922, s. 252 * Noc: Ot. F. (= O. Fischer), Národní listy 12. 3. 1922; E. Konrád, Česká revue 1922, s. 157 * Velbloud uchem jehly: nv. (= A. Veselý), PL 17. 4. 1923; M. Rutte, Národní listy 17. 4. 1923 (přetištěno in Tvář pod maskou, 1926); E. Konrád, Cesta 5, 1922/23, s. 612 * Periferie: Ot. F. (= O. Fischer), PL 28. 2. 1925; J. H. (= J. Hilbert), Venkov 28. 2. 1925; -jk- (= J. Kodíček), Tribuna 28. 2. 1925; E. Konrád, Cesta 7, 1924/25, s. 442 * Předměstské povídky: F. Götz, Národní osvobození 14. 11. 1926 (přetištěno in Literatura mezi dvěma válkami, 1984); A. M. Píša, Sever a východ 1927, s. 192 (přetištěno in Dvacátá léta, 1969) * Grandhotel Nevada: B (= E. Bass), LidN 5. 3. 1927; -FR- (= J. Frejka), Národní osvobození 5. 3. 1927; M. Rutte, Národní listy 5. 3. 1927; -jk- (= J. Kodíček), Tribuna 5. 3. 1927 * Obrácení Ferdyše Pištory: B (= E. Bass), LidN 15. 2. 1929; Ot. F. (O. Fischer), PL 15. 2. 1929; jv. (= J. Vodák), České slovo 15. 2. 1929 * Zázrak v rodině: A. N. (= A. Novák), LidN 9. 3. 1930; A. G. (= A. Grund), Rozpravy Aventina 5, 1929/30, s. 275; K. Sezima, Lumír 57, 1930/31, s. 142 * Andělé mezi námi: jv. (= J. Vodák), České slovo 6. 12. 1931; Ot. F. (= O. Fischer), LidN 6. 12. 1931; M. Rutte, Národní listy 6. 12. 1931; A. M. P. (= A. M. Píša), PL 6. 12. 1931; J. Träger, LitN 5, 1930/31, č. 21 * Manželství s r. o.: Ot. F. (= O. Fischer), LidN 1. 11. 1934; Kd. (= E. Konrád), Národní osvobození 1. 11. 1934; A. M. P. (= A. M. Píša), PL 1. 11. 1934 * Jízdní hlídka: Ot. F. (= O. Fischer), LidN 27. 10. 1935; AMP (= A. M. Píša), PL 30. 10. 1935 (přetištěno in Stopami dramatu i divadla, 1967); jv (= J. Vodák), České slovo 30. 10. 1935 * Dvaasedmdesátka: B (= E. Bass), LidN 30. 11. 1937; -jef- (= J. Fučík), RP 30. 11. 1937 (přetištěno in Divadelní kritiky, 1956); AMP. (= A. M. Píša), PL 30. 11. 1937; M. Rutte, Národní listy 30. 11. 1937 * BBC Londýn: Lin (= J. Linhart), KM 1947, s. 480; G. (= F. Götz), Národní osvobození 28. 9. 1947 * Jiskra v popelu: F. Götz, Národní divadlo 23, 1947/48, č. 4; jtg (= J. Träger), Práce 3. 2. 1948; kd (= E. Konrád, Svobodné noviny 3. 2. 1948 * Pražské legendy: V. Pazourek, NŽ 1956, s. 913; * Byli a bylo: M. Petříček, LitN 1963, č. 43 * Malířské povídky: V. Justl, LitN 1967, č. 8; A. Hájková, Impuls 1967, č. 8 * Tvorba z exilu: M. Jareš, Tvar 2000, č. 14 * Prostor díla: J. Slomek, LidN 7. 2. 2002; E. Gilk, Tvar 2002, č. 8 * Zasuté objevy: M. Trávníček, Tvar 2003, č. 7 * Pro loutkové divadlo: A. Dubská, Loutkář 2006, č. 2; J. Janáček, Tvar 2006, č. 7 * Korespondence II: -vb- (= Václav Burian), Listy 2007, č. 5 * Korespondence I, II, III: A. Haman, Tvar 2008, č. 12 * František Langer slovem a obrazem: A. Haman, Tvar 2009, č. 5; J. Holý, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2009, č. 92.
Vzpomínky: V. Justl, Divadelní noviny 2007, č. 19; V. Fischl: Hovory s Aničkou (2009, vzpomínky A. L. Langerové).
Nekrology: K. Scheinpflug, J. Werich, obojí LitN 1965, č. 32; J. Träger, Plamen 1965, č. 9; E. Kolár, Čs. loutkář 1965, s. 211.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: M. Dandová, 2005).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)

Autor hesla: Radka Zajíčková (1994)

Aktualizace hesla: 22. 7. 2015 (av)

Aktualizace bibliografie: 22. 7. 2015 (av)

zpět na hlavní stranu