Slovník české literatury po roce 1945
Josef SOUCHOP
* 27. 5. 1944, Prštice (u Brna)
† 16. 9. 2017, Podgora (Chorvatsko)
Prozaik, scenárista, dramaturg
Otec byl hostinský, matka masérka. – SVVŠ absolvoval
Souchop
v Brně (1961) a rok pracoval v dělnických profesích v Brně a Litvínově. V letech 1962–1967 studoval na brněnské FF UJEP filozofii a češtinu (abs. prací o slovenském filozofovi
Ladislavu Szántó). Po základní vojenské službě byl redaktorem brněnské mutace Lidové demokracie (1968–1972) a technickým redaktorem Svobodného slova (1972–1977). Od podzimu 1977 byl redaktorem, později dramaturgem literárně-dramatické redakce
Československého rozhlasu v Brně. V
Československé
(resp. České) televizi Brno pracoval od roku 1983, postupně jako redaktor a vedoucí redakce publicistiky a dokumentaristiky a od roku 1990 jako vedoucí tvůrčí skupiny literárních a dramatických pořadů. V roce 2007 odešel do důchodu. – Sestra Věra Souchopová (*1941) je archeoložka, syn Josef právník.
Během studií přispíval do univerzitního časopisu U (1965–1967) a byl členem divadélka
Kuráž, působícího při brněnské Lékařské fakultě UJEP (představil zde i své první povídky). V roce 1969 úzce spolupracoval se vznikajícím brněnským divadlem
Husa na provázku. Publikoval v denících, kde byl zaměstnán, a dále v periodikách
Repertoár malé scény,
Literární měsíčník, Rudé právo,
Tvorba, Rovnost, ROK,
Akord,
Duha,
Dokořán, Hanácké noviny (Olomouc), List pro literaturu,
Tvar, Univerzitní noviny aj. Napsal scénáře k původním televizním inscenacím Okřídlená hřídel (1988), Tabatěrka (1995, obé režie Vladimír Kelbl), několika epizodami se jako scenárista podílel na televizním seriálu Detektiv Martin Tomsa, jako dramaturg, posléze vedoucí projektu (a scenárista příběhu Rýhonosec řepný) spolupracoval na seriálu Četnické humoresky (1997–2007). Je autorem scénářů k televizním adaptacím próz
Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého (Vražda v zastoupení, 1987),
F. M. Dostojevského (Sen o bílém volu, 1991, podle Ves Stěpančikovo a její obyvatelé, oba r. Vladimír Kelbl), Jaroslava Durycha (Kurýr, 1994, r. Zdeněk Kaloč) a dramatu Viktora Dyka (Posel, 1996, režie V. Kelbl). Jako dramaturg se podílel na několika filmech (Dvojrole, 1999, Podzimní návrat, 2001, Rok ďábla, 2004, seriál Černí baroni, 2004). – V roce 1996 mu Nadace Českého literárního fondu udělila Cenu křepelek za literární dokumenty o zakázaných nebo vězněných spisovatelích a básnících. – Používal šifer dach (Lidová demokracie), op (Svobodné slovo).
Spolupráce s rodícím se divadlem Husa na provázku vyvrcholila uvedením Souchopovy dramatické prvotiny Můj rozkaz zní. Uvedení druhé hry Sexyologické symposium (napsané v roce 1973 s
Milošem Pospíšilem) bylo před premiérou zakázáno a Souchop se v následujících letech věnoval tvorbě pro televizi a próze. Názorový konflikt českého studenta s bývalým vojákem wehrmachtu, situovaný v Souchopově
prozaické prvotině Poslední láska na jadranské pobřeží, vypovídá především o lidské neschopnosti pochopit a tolerovat druhé. Počínaje následujícím románem o psaní románu (Hluboko nahoře) ustoupilo baladické ladění experimentu a Souchop
se vyhranil jako autor, jehož tvůrčí hledání vyrůstá z nekonformního a hravého formování textů. Jejich fantaskní atmosféra je výsledkem setření hranic mezi fikcí a realitou, poetismy se v nich doplňují s naturalistickým detailem, s prvky absurdního a crazy humoru (nejednou v tragickém kontextu), v reflexivních pasážích se střídají jazykové hříčky a dynamické dialogy. Próza Laskavý nezájem, pracující s postupy sci-fi a varující před poruchami v mezilidské komunikaci a jednostrannou technokratizací společnosti, přitom potvrdila, že v pozadí této autorovy invenční literární hry je v podstatě vždy moralistní soud. Vysoká stylizace prvních Souchopových
prací poněkud maskovala jejich osobní rozměr (zklamání z mladistvého citového opojení v próze Poslední láska, životní bilance v románu Hluboko nahoře, krize osobních vztahů v próze Laskavý nezájem). Těsnou provázanost literárního světa se Souchopovou
autopsií plně zjevuje poláčkovsky laděná próza Hodiny výchovy aneb Pošli ještě slova, vyprávějící o autorově dětství. Souchop
se také pokusil o detektivní prózu (Noc se žiletkou, Kočka v kukuřici).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Poslední láska (P 1977); Hluboko nahoře (R 1982); Laskavý nezájem (P sci-fi, 1986); Noc se žiletkou (P detekt., 1994); Hodiny výchovy aneb Pošli ještě slova (PP 1997); Kočka v kukuřici (P detekt., in Případy inspektora Martina Rusta, 1998, + M. Kager: Vraždu řeší náhoda); scénicky: Můj rozkaz zní (1969).
Příspěvky ve sbornících: Sklizeň světla. Kniha reportáží, próz a veršů o stavbě Jaderné elektrárny v Dukovanech (1983); Návrat na planetu Zemi (1985); Vesmírní diplomaté (1990); Partner für Leben (München 1996); Gloret (2010); Není tu Vltava, ale Svratka, Svitava (2016).
LITERATURA
Recenze: Poslední láska: T. Sedláček, Rovnost 27. 7. 1977; vpa (= V. Pazourek), SvSl 11. 8. 1977; J. Florian, BV 18. 8. 1977; vln (= V. Novotný), ZN 4. 2. 1978; M. Langerová, LM 1978, č. 1; Š. Vlašín, Pravda (Bratislava) 18. 1. 1979 * Hluboko nahoře: J. Rejžek, BV 8. 12. 1982; J. P. Kříž, Tvorba 1982, č. 51, příloha Kmen; J. Heiden, ZN 18. 1. 1983; T. Sedláček, Rovnost 18. 1. 1983; T. Sedláček, BV 3. 3. 1983; J. Veselý, Universitas 1983, č. 4 * Laskavý nezájem: Z. Drahoš, ZN 27. 2. 1987; J. Pavelka, RP 14. 4. 1987; am(k), Rovnost 26. 5. 1987; J. Trávníček, Universitas 1987, č. 3; V. Píša, LM 1987, č. 9; J. Schneider, Kmen 1988, č. 10 * Hodiny výchovy: L. Machala, LitN 1997, č. 44; P. Švanda, Rovnost 6. 10. 1997; R. Burián, Slovo (Brno) 31. 10. 1997; L. Jurkovič (= L. Soldán), Kam v Brně 1997, příl. Kam č. 9; A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 1999, č. 10.Rozhovory: J. Walterová, BV 7. 6. 1979; jak (= J. Chmelíček), Rovnost 8. 12. 1981; P. Nový, MF 18. 1. 1984; eis, Kmen 1988, č. 13; R. Burián, Rovnost 3. 2. 1994; E. Raková, ČT 12. 12. 2013 (zde).
Nekrology: R. Kočík, Týdeník Rozhlas 2017, č. 40; J. Štěpaník, Brnožurnál, 4. 10. 2017 (zde).
Autor hesla: Lubomír Machala (1998)
Aktualizace hesla: 14. 11. 2018
(vk, mlp)
Aktualizace bibliografie: 14. 11. 2018
(vk, mlp)